Vladimíra Čerepková: Beatnická femme fatale
Alice Horáčková
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454255/bmid_vladimira-cerepkova-VpF-454255.jpg
5
78
78
Matka Vladimíry Čerepkové, původem Ruska, své dceři nikdy neřekla, kdo byl její otec. Jednou ji počal sovětský osvoboditel, jindy statečný inženýr, pak známý herec... Matka Vladimíru bila a odkládala do dětských domovů a pasťáků. Čerepková z nich unikala poezií, malováním a sérií pokusů o sebevraždu. Její velký talent rozpoznal básník František Hrubín. V sedmnácti jako „český Arthur Rimbaud v sukních“ zazářila v pražské vinárně Viola, kde flámovala s Allenem Ginsbergem. Juraj Jakubisko o ní natočil jeden ze svých prvních filmů. Žila nadoraz ze svého talentu a krásy, bez stálého domova a zaměstnání. Po kapsách nosila básně a potkana Artura. Prožila posledních pár hodin před otravou plynem s další kometou českého beatnického nebe, Václavem Hrabětem. Po sovětské invazi emigrovala do Paříže, ale francouzsky se nikdy nenaučila. Žila prakticky bez dokumentů. Za svého života vydala šest knih poezie, měla spoustu avantýr a dvě velké lásky. Několik let strávila experimentováním s drogami v komuně hippies. Ošetřovala nemocného spisovatele Jana Čepa a uklízela u Jiřího Koláře, kterému občas připálila košili. Poslední období svého života strávila po boku muže, který byl o dvacet dva let mladší než ona. O své minulosti a těžkém dětství téměř nemluvila. Když novinářka Alice Horáčková zpovídala na jaře roku 2012 básnířku v jejím pařížském bytě, netušila, že nejdelší rozhovor Vladimíry Čerepkové zůstane také jejím posledním. Na Vladimíru Čerepkovou v knize vzpomíná dvacítka jejích přátel i nepřátel, milenců i psychiatrů, kolegů i redaktorů jejích knih... Jsou mezi nimi režisér Juraj Jakubisko, hudebník Vráťa Brabenec, básnířka Inka Machulková, herec Pavel Landovský a přítel Pierre Helzel.... celý text
Přidat komentář
Vcelku originální badatelský počin. Na škodu je, že se autorka, asi kvůli větší čtivosti, až panicky vyhýbá formě odborné literatury a i archivní prameny v knize představuje tak, jako by dělala oral history s archiváliemi. Knize zásadně chybí to, že vzhledem k tomu, že Čerepková byla básnířkou, tak text prakticky neřeší její tvorbu a soustředí se hlavně na eskapád jejího bohémského života.
Dítě ulice, Vladimíra Č., se kterým jsem mohla mít podobný osud, když mi mamina vyhrožovala, že mě dá do děcáku? Ostatně i pražská lokalita, kde vyrůstala je mi důvěrně známá.
Musela jsem z životního příběhu Vlaďky odcházet to životního příběhu hýčkané Agathy Christie, který čtu souběžně, abych socialistické praktiky vydýchala!!
Mravenčí a detektivní práce Alice Horáčkové je fascinující jednak tím, jak nabízí pestré úhly pohledu (ostré i tupé) mnoha lidí (kteří zároveň dost odhalí sami sebe) na jednu holku co život nehýčkal a utvoří z ní možná ještě zajímavějšího člověka než byla ve skutečnosti? Na druhé straně si uvědomíte, že každý jeden z nás tenhle obrovský potenciál máme ať už od Boha či od ďábla . . .
Stejnou poutavost jako Čerepkové vyhraněnost a osobitost má jakoby mimochodem zachycený obraz doby minulé - vůbec systém jakým fungovala ústavní péče či "výchova", atmosféra zrodu Violy, nutnost svatby kvůli příživě, Wichterleho patent co zpeněžili Američané nebo osud Václava Hraběte.
Celkový kolorit zarámovaný osobitě emotivním rozhovorem autorky s ženou s křehkým srdcem pod hrubou slupkou.
5/7
Já si občas s biografiemi moc nerozumím. Ale chtěla jsem si přečíst 7x ve vedlejší úloze a tahle knížka mi přišla pod ruku nějak mimoděk a dřív, tak si říkám, jsou prázdniny, proč ne? Vlastně ani nevím, proč mi vůbec přišlo na mysl to spojení s prázdninami; oddechovku jsem nečekala a ona to oddechovka pohříchu není. Spíš mě po dočtení napadlo, že to bylo jakési podvědomé avízo: budeš potřebovat čistší hlavu a čas.
Osoby a obsazení? Znala jsem většinou z jiných souvislostí, než ve spojení s ranou Violou, a asi tak půl na půl. Landovský, Jakubisko, Vráťa Brabenec, Marie Benetková (mmj. autorka Zlatýho z nebe), mihnuvší se Václav Havel, Yvonne Přenosilová a další.
Klíčové osoby, např. Inku Machulkovou, Čerepkové osudové muže (vč. těch, kteří se snažili prosadit jako první její tvorbu), i beatnickou femme fatale samotnou pro mě objevila až autorka knížky, Alice Horáčková. A udělala to tak důkladně, že jsem seděla u čtení jako přikovaná a uhranutě sledovala padesátky a zejména šedesátky prostřednictvím těžko pobratelného osudu jedné podivuhodné holky.
Netradiční biografie, píše se v začátku anotace. No to tedy je. Neuvěřitelná výdrž a zevrubnost ve shromažďování zdrojů, atraktivní zpracování beze stopy kalkulu, profesionalita prostá jakéhokoliv náznaku bulváru. Inteligentně vedené rozhovory, důsledná absence osobního hodnocení. A přesto, či právě proto se na vás řádky hrnou s razancí, která člověka doslova zavalí vnitřním zaujetím a intenzitou, v daném žánru nevídanou. To, že o Vladimíře Čerepkové psala právě Alice Horáčková, považuju za nesmírně šťastné osudové spojení. Mě knížka ohromila. Vším. A teď se těším na sbírky.
Jsem smutná milenka
mám své podivné starosti
bojím se o sebe
ale neuhlídám se
přemýšlím
kde je vlastně konec konce
a jak je to s vesmírem
a s tebou
měním se v čarodějku
(ani se tolik měnit nepotřebuji)
vezmu si černou hůlku
a bílé rukavice
a pro své potěšení
černého koně
na zelenou stěnu
vymaluji
a na tom koni odjedu
do své samoty
do bílé samoty
kam ty se se mnou bojíš
Tohle umění je láska........Velké dík autorce knihy!!
Život druhých nenudí. Je barevný. Ve světle i ve tmě. Je. Zvoní. Pokračováním, nebo umíráčkem.
Chybí mi tam víc, to co říká samotná Vladimíra a přijde mi to zbytečně rozvleklé.
Je to biografie zajímavé ženy a básnířky....hlavní linii knihy tvoří rozhovor sem tam doplněný vzpomínkami zúčastněných ještě žijících osob a různými dokumenty, kresbičkami a úředními písemnostmi z dětských domovů apod.....v pasážích rozhovoru jsem si chvílema připadala, že s nima sedím v pokoji a popíjím vínko, moc hezky a čtivě napsané, grafická úprava strašně příjemná... při čtení mi v hlavě zněla písnička od Nohavici, která se na Vladimíru podle mě dost hodí... zpívá se tam ... "Mladičká básnířka s korálky nad kotníky, bouchala na dvířka paláce poetiky, s někým se vyspala, někomu nedala, láska jako hobby..." atd...... za mě 5 hvězdiček, moc se mi knížka líbila a jsem ráda, že jí mám ve své knihovně :-)
Hodně se mi líbí zpracování knihy. Ale ten život Čerepkové a čtení o něm mě naplňuje spíš smutkem a bezradností. Opouštím nedočtené...
V první řadě chválím grafickou úpravu, je velice příjemné knihu držet v ruce a trochu se kochat. Škoda však lepené vazby.
Kniha je velice čtivě napsaná, věřím, že je těžké uchopit takový zvláštní život. Nekonvenční osobnost Vladimíry je čtenářsky přitažlivá, ačkoliv pro její okolí, i pro ni, to muselo být těžké. Určitě bych doporučila přečíst lidem, co se bojí být víc sami sebou...Ten život na hraně vytváří dostatečné pnutí pro její tvorbu a ta autentičnost je tam znát. Další z umělců, co jim člověk lehce odpustí jejich hříchy.
Životopis, který mě okouzlil. Nejen životními osudy české básnířky, zdařilou formou rozhovorů a vzpomínek, ale také vizuální podobou … bylo potěšením knihou listovat. Spousta podnětů k zamyšlení (např. rozdílné vzpomínky na stejnou událost). Byl to můj první přečtený životopis, a i když mě básně moc neoslovují, po přečtení této knížky jsem si několik básní sehnala … jsou stejně osobité jako život Vladimíry Čerepkové.
Četla jsem jedním dechem, naprosto úžasně zpracováná biografie, včetně grafické úpravy.. dechberoucí obraz šedesátých let v kolážích s absolutně svobodnou smutnou a veselou holkou.. jsou v ní všechny ty touhy, na které ostatní nenašli odvahu.. (i já trochu obdivuju, trochu závidím a snad trochu rozumím)
Alice Horáčková vystavěla Vladimíře Čerepkové touto knihou pomník a zhostila se toho více než výborně. Nebýt této knihy, o sbírkách básní Nabíledni prázdno, Zimní derviš a Ryba k rybě mluví by věděl jen málokdo a jejich autorku by znalo jen pár zasvěcených lidí.
Pátrání po archivech a na půdách dětských domovů a výchovných ústavů, desítky rozhovorů s lidmi, kteří Vladimíru znali, a nakonec i cesta do Francie, kde beatnická femme fatale poskytla jeden z nejdelších, nejosobnějších a bohužel také posledních rozhovorů, to vše se vyplatilo. Výsledkem je kniha, kterou jsem přečetla téměř na jeden zátah a velice ji doporučuji. Kladně hodnotím i zajímavé grafické zpracování.
Vladimířin osud se podobá jízdě na horské dráze, jen kulisy se mění a z holky z pasťáku je uznávaná básnířka, právoplatný člen společnosti, bezdomovkyně, alkoholička, emigrantka, květinové dítě i ošetřovatelka. Femme fatale i toulavá kočka, Viktorka z babičky i šamanka ze Sibiře, její osud je jako ruská ruleta, čte dobře a nenechá vás vydechnout.
Autorovy další knížky
| 2022 |  Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny |
| 2014 | Vladimíra Čerepková. Beatnická femme fatale |
| 2018 |  Neotevřené dopisy |
| 2016 | 7x ve vedlejší úloze |
Celkem mravenčí práce sehnat do knihy informace, které by čtenáře zaujmuli, velmi dobře zpracované a doložené dopisy, rejstříky, dobové fotografie, básně autorky činí knihu zajímavou, pro mě jako roudničáka i zajímavá informace , že první manžel O. Blecha Čerepkové byl z Roudnice nad Labem.