Vlastní pokoje
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/526009/bmid_vlastni-pokoje-654e2c0c25b15.jpg
5
40
40
Kniha Jany Poncarové Vlastní pokoje přináší dvanáct rozhovorů s českými spisovatelkami, zastupujícími různé generace, literární žánry, přístupy k tvorbě, názorové proudy i strategie přežití (nejen) v umělecké branži. O své zkušenosti bytí spisovatelkou i o podmínkách, ve kterých tvoří, hovoří Kateřina Tučková, Alžběta Stančáková, Anna Bolavá, Kateřina Dubská, Lenka Pastorčáková, Daňa Horáková, Lucie Faulerová, Petra Soukupová, Michaela Klevisová, Simona Martínková Racková, Martina Heš a Karin Lednická. Knihu rámují dvě eseje – autorky publikace Jany Poncarové a nakladatelky a literární dokumentaristky Barbory Baronové, které vedle vlastních zkušeností mapují i realitu českého literárního provozu obecně. Publikaci Vlastní pokojedoprovázejí také stylizované portréty českých spisovatelek, zasazené do kontextu modelů pokojíčků ze sbírek UMPRUM muzea, které připravila fotografka Dita Pepe. Kniha Vlastní pokoje je především praktickou reflexí dvou slavných přednášek britské spisovatelky a nakladatelky Virginie Woolf, které v roce 1929 vydala ve formě eseje s názvem Vlastní pokoj. Věnuje se v něm potřebě žen-spisovatelek disponovat osobním prostorem, časem a penězi k tomu, aby mohly tvořit. Na to, jak se situace píšících autorek změnila téměř sto let od vytvoření intelektuálního konceptu Virginie Woolf, odpovídají ženy v novém titulu Jany Poncarové, parafrázujícím slavný esej. V knize vystupují ženy s rozmanitou životní i profesní zkušeností – spisovatelky svobodné a bezdětné, s malými i odrostlými dětmi, ženy krátce po škole i seniorky. Některé teprve debutují, jiné si vydávají knihy samy, další postupují práva na své knihy do zahraničí a vyprodávají desetitisícové i statisícové náklady. Každá má jiné priority, možnosti, zázemí i privilegia. Všechny ale spojuje touha psát – a to často i navzdory životním okolnostem, jako je nedostatečné zázemí pro tvůrčí práci, mateřství, péče o jiné osoby nebo neprivilegovaná sociální situace. Kniha Vlastní pokoje vychází s podporou Ministerstva kultury ČR a Státního fondu kultury ČR v grafické úpravě Štěpána Malovce v nakladatelství wo-men.... celý text
Přidat komentář
Vizuální nádhera, hluboké myšlenky, zajímavé názory.
Rozhovory Jany Poncarové s dalšími ženskými autorkami o životě spisovatelek a především o tom, jak dokážou propojit svou práci s rodinou.
Dvanáct rozhovorů autorky Jany Poncarové se současnými českými spisovatelkami bylo opravdu příjemné a milé čtení. A také si už lépe dokáži představit, jak taková kniha vzniká, a že to není vůbec jednoduchá záležitost a určitě doporučuji k přečtení.
Naprosto úžasně zpracovaná knížka. Na krásném papíře, plná krásných fotek a milých rozhovorů se známými i pro mě dosud nepoznanými spisovatelkami. Děkuji Jané Poncarové za tuto čtenářskou lahůdku.
Tuto knížku bych dokázala shrnout jedním slovem - INSPIRATIVNÍ, ale protože by bylo škoda být až takto stručná, trošku se rozepíšu více :-) Knížka obsahuje 12 rozhovoru s českými autorkami/spisovatelkami, také je tam příspěvek samotné autorky knihy, nakladatelky a fotografky, všechny tři jsou nedílnou součástí tohoto dílka. Knížka je takovou sondou do života ženských autorek, jak zvládají a kdy zvládají psát svá díla, jak to kloubí či nekloubí práci s knižním světem a především jak vše zvládají jako matky, partnerky, manželky, atp. Je velmi zajímavé také číst, kdy nejčastěji píšou, kde nejčastěji píšou a jaké podmínky k tomu potřebuji. Opravdu jsem si čtení velice užila a můžu knížku rozhodně doporučit.
Dvanáct rozhovorů s českými spisovatelkami plus úvodní slovo autorky a závěrečné nakladatelky a fotografky.
Velice zajímavé a inspirativní čtení o ženách-spisovatelkách, o tom, jakým způsobem tvoří, zda mají k tvorbě vyhrazen svůj vlastní čas a prostor, jak je jejich práce hodnocena a zda jim stačí k obživě, jak své povolání dokážou skloubit s rodinným či partnerským životem.
Dozvěděla jsem se spoustu nového, ovšem i tak bych si přála, aby byly některé rozhovory o kus delší... Mně osobně se hodně dotýkala i otázka honorářů a moc mě potěšilo, že nakladatelka ve svém příspěvku zmiňuje i často opomíjenou a nepříliš dobře placenou práci například editorek, redaktorek, korektorek, grafiček... Shodou okolností mi v den, kdy jsem knížku dočetla, přišel mail, že dotyční sice chápou důvody, proč bych chtěla honorář za korektury zvýšit (argumentovala jsem docela výrazným navýšením plateb zdravotního a sociálního pojištění a zdražováním obecně), nicméně v rozpočtu extra velkého nakladatelství už se prý peníze navíc nenajdou...
Když si knížku přečtete, určitě pochopíte i to, proč je její cena vyšší než u knih, které běžně najdeme v knihkupectvích...
Velmi doporučuju, tahle knížka patří určitě k těm, ke kterým se budu vracet...
Hodnocení: 5 * z 5 *
Vskutku zajímavé nahlédnutí do zákulisí českého knižního trhu a skrze rozhovory s dvanácti spisovatelkami i vhled do tvůrčího procesu jednotlivých autorek. Některá témata se opakovala (třeba frustrující snaha o propojení tvorby s péčí o malé děti). Mnohdy autorky odpovídaly poměrně stručně a stroze, jiné zacházely do zajímavých podrobností a úvah. Nakonec se nedozvíme vlastně nic, co bychom nečekali, nebo si neuměli představit. Mě osobně nejvíc zaujal úvod Jany Poncarové a doslov Báry Baronové. V kontextu rozhovorů mě vůbec nenadchly fotky pokojíčků, doslova jsem prahla po jedné, dvou fotkách z domu či prostoru konkrétních spisovatelek. Alespoň ten výhled z okna, o němž se někdy zmiňovaly, les nebo Stromovka, detail stolu, domu, drobnost, cokoliv osobního. Chápu, že to bylo nouzové řešení, nicméně celkový dojem z knihy tím (pro mě) utrpěl.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Připojuji se k názoru, že je kniha velmi zdařilá a inspirativní a hlavně vystihuje skutečnost, že v současné době máme opravdu velké množství vynikajících autorek. Pánové/spisovatelé prominou, ale ženy/autorky vás momentálně pěkně válcují ;).
Žena je opravdu kouzelné stvoření, zvládne a vydrží strašně moc. Jen nechápu, jak je to možné, že nám evoluce nadělila jen dvě ruce. Vlastně by z nás žen, měly být pavoučice ;)
Kniha se povedla i po grafické stránce a portrétní fotografie zde prezentované by si zasloužily velký formát a pěkně do rámečku :)
Máme to, ale krásné a šikovné ženy!