Vlaštovčí kopec
Donna Everhart
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534683/bmid_vlastovci-kopec-65fbcf25bf727.png
4
387
387
V syrovém i dojemném románu úspěšné spisovatelky Donny Everhartové z prostředí terpentýnářských pracovních táborů, ukrytých v hloubi borových lesů, se odehrává drsný i vášnivý příběh o lásce, přátelství a boji o přežití. Pohnuté osudy tří románových hrdinů svádí dohromady smůla, vlastní špatná rozhodnutí i zlomyslná náhoda. Georgia, USA, 1932. Pracovní tábory na sběr a zpracování pryskyřice rostou jako houby po dešti. Dělníci tu dřou v drsných podmínkách, za prachbídnou mzdu, izolovaní v nedozírných lesích od zbytku světa, a tudíž zcela závislí na často hamižných a arogantních majitelích, kteří poskytují ubytování a stravu za nehorázné ceny. Pro mnohé z nich jsou však tato místa poslední a jedinou šancí. Patří k nim i hlavní postavy tohoto příběhu, které se setkají v táboře, jehož jméno, Swallow Hill, se dá chápat buď jako „Vlaštovčí kopec“, nebo – a možná poněkud příhodněji – jako „kopec všeho příkoří, které je tu třeba spolknout“, aby člověk vůbec vydržel. Del, Rae i Cornelie zde postupně nacházejí i ztrácejí naději, dokud nepochopí, že chtějí-li zachránit holý život, musí se pokusit z tohoto domnělého azylu uniknout. Nejprve se ovšem musí vypořádat se svou minulostí... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2024
,
Jota
Originální název:
The Saints of Swallow Hill, 2022
Interpreti: Šárka Šildová
více info...
Přidat komentář
Poutavý příběh dvou lidí, jejichž osudy se (jak jinak) protnou. Oceňuji vhled do práce šmolařů, o níž jsem do dnešní doby věděla jen pramálo. Děj byl dobře vystavěný a slušně gradoval, ale někde za půlkou začal ztrácet dech. Posledních pár kapitol se pak slilo v dlouhatánský epilog a štěstí už kapalo jak smůla z vlasatek.
Tahle kniha byla rozhodně jedna z nejlepších, které jsem v poslední době četla. Byl to sice velmi smutný příběh, ale střípky naděje se tu a tam objevovaly. Osud Rae Lynn byl asi nejsmutnější, dokonce jsem si u něj i pobrečela, to když její manžel, kterého moc milovala, umíral, což byla snad nejdojemnější scéna z celé knihy. Jinak všechny tři postavy byly jedinečné, každá měla svůj vlastní charakter, nebyly ploché. Prošly si nějakým vývojem a mě moc bavilo to celé prožívat s nimi. Zejména Cornelii jsem moc fandila, aby se konečně rozhoupala a zkusila žít jinak.
Další, co bylo úžasné, bylo to, jak autorka dokázala vykreslit prostředí a zvyky a celkově atmosféru takového pracovního tábora. Na jedné straně krutá dřina, smrt, násilí ze strany bělošských předáků, beznaděj... a na straně druhé lidská soudržnost, laskavost, veselí, alkohol a zábava, písně a tanec - to všechno se navzdory krutostem odehrávalo večer v černošské čtvrti.
A v neposlední řadě bych ráda vyzdvihla to, že jsem se díky téhle knize dozvěděla zase něco nového z historie severní ameriky a o (dnes již zapomenutém) smolařském řemeslu, ve kterém tehdejší lidé viděli budoucnost.
Knížka byla poutavá, napínavá, plná emocí, taková syrová... Možná jen ten konec byl až moc šťastný na to, v jakém duchu se táhl zbytek příběhu.
Doteď jsem měla štěstí u Joty na lehčí čtivo se skluzem k románu pro ženy bez většího přesahu až na výjimky jako Síla psa nebo Poslední věta. A jsem ráda že k těm kvalitním kouskům, které mi vyrazily dech můžu přidat tuto.
Nejen že ti nechává nahlédnout do drsné doby amerických dějin a na charakterech přibližuje houževnatého amerického ducha. Ale ona to holka dělá nejen v odstínech černobílé (doslova) ale hlavně lidsky. Nechlácholí tě pohádkovým- všichni jsme si byli rovni a hrdinové byl každý druhý a bojoval za to.
Houby, je težké byt hrdina, přinášíš za to oběti a spousta lidi se stává hrdiny, i když to nechce.
Hospodářská krize, Amerika, meziválečné období.
Poměry v pracovních táborech na sběr a zpracování pryskyřice o kterých jsem třeba neměla ani tušení jsou tady podrobně zmapovány.
Naše dvě hlavní postavy si v jednom takovém najdou k sobě cestu.
Ono teda ve výsledku o to dobové zasazení ani nejde, ale spíš o to, jak není samozřejmé ve špatných podmínkách být hrdinou a vystačit si se základní slušností, když narazíš na křiváka, který ti chce zničit život.
Jak já bych tomu s gustem dala pět hvězd až bych brečela. Ale kýčovité dialogy ke konci mi to kazí. Takže silné 4 hvězdy.
Nebylo to špatné, svou kvalitou se to ovšem ani vzdáleně nepřibližuje knize Tam kde zpívají raci. A to hlavně třetí části. Kniha byla velice čtivá a dobře se četla, ve druhá části mě i mrazilo v zádech a čekala jsem s napětím co přijde. No bohužel přišla třetí část a to už byla hrůza. Na posledních 150 ti stranách se nic nedělo. A to jako že fakt nic. Veliká škoda
Tak jsem se zase něco nového dověděla. Přiznám se, že jsem o tom z čeho se získával terpentýn nikdy nepřemýšlela je to zajímavé, co všechno nám příroda dává a jak se k ní macešsky chováme. Od příběhu Dela a Rae Lynn jsem se nemohla odtrhnout. Neměli lehký život, ale měli velké štěstí, že v té bídě našli jeden druhého. Byla jsem ráda za doslov autorky.
Román se odehrává v roce 1932 v Georgii v USA v době Velké hospodářské krize. Dočteme se o jednom pracovním táboře na sběr a zpracování pryskyřice. Práce v tomto odvětví byla velmi fyzicky náročná a život lidí v těchto táborech byl velmi těžký. Hlavními postavami jsou DEL, RAE LYNN a CORNELIE, kteří se v tomto táboře setkají. Je to příběh lásky, přátelství a boje o přežití.
Kniha má 3 části. Kapitoly se střídají z pohledu hlavních postav. Některé postavy mi byly nesympatické od úplného počátku a otevírala se mi pomyslná kudla v kapse, když se objevily na scéně. Jiné postavy mi byly sympatické, i když měly svoje chyby.
Kniha se celkově četla dobře, i když některé situace ve mně vyvolaly pochybnosti, jestli autorka nezašla příliš daleko se svou fantazií.
Autorka v Poznámce autorky uvedla: „I když jsem pro svoje postavy použila smyšlený příběh, doufám, že jsem jim alespoň skromně vzdala čest jižanským státům za jejich roli v historii a také všem těm konkrétním „térovým patám“, které kdy žily a lopotily se v rozsáhlých borových lesích amerického Jihu.“
Kniha má pěkný přebal a celkově je pěkně zpracovaná. Občas jsem v knize našel překlepy.
V krátké době druhá kniha odehrávající se v době hospodářské krize. Tvrdý život, nikdo se nepáral s nikým. Se ženami, černými i bílou chudinou se zacházelo jako s otroky. Pracovní podmínky táborů jim vlastně nedovolily odejít. A přesto i takový tábor a kruté zkušenosti dokázaly pomocí Delovi, Rae Lynn i Cornelii. Ještě že je ta doba pryč.
Zajímavý příběh, malinko mi vadila nedokonale vylíčená atmosféra v pracovním táboře - jsem odchovaná například Mužem se srdcem kovboje a tak vím, že i jednoduššími obraty a dialogy se dá drsné prostředí vylíčit autentičtěji. Ale řešila jsem to jenom asi první třetinu knihy, potom jsem už byla vtažená a pohlcená. Nakonec jsem si knihu moc užila a s klidným srdcem dávám plný počet hvězdiček :)
Vlaštovčí kopec je i přes krásný, téměř poetický název, nehostinné, smutné a drsné místo.
Je to místo na sběr a zpracování pryskyřice, místo, kde se potkávají hlavní hrdinové románu a začínají se zde proplétat jejich osudy. Ve velmi tvrdých, až nelidských podmínkách tábora vzniká přátelství, ale je zaseto i zrnko lásky. To může ale vyklíčit, až se Del a Rae Lynn vypořádají se svou minulostí...
Příběh je hodně realistický, smutný, plný boje o přežití, ale nakonec nechybí ani to hlavní v příbězích i v životech - víra, naděje a láska.
Dočetla jsem Vlaštovčí kopec a musím říct, že ve výsledku se mi kniha moc líbila. Ale určitě bych ji neporovnavala s Kde zpívají raci. Obě byly o něčem jiném. Vlaštovčí kopec je spíše o vztazích, lásce, rodině a jejich hodnotách.
Já si čtení moc užila, i přesto, že to nebyl stejný příběh jako Kde zpívají raci. Všem kdo se na Vlaštovčí kopec chystají radím, aby neměli stejná očekávání jako od knihy Kde zpívají raci a pak si tuto náležitě užijí a vychutnají. Dá jim nahlédnout do pracovních táborů a jak tam život vlastně fungoval.
Marketingový tah " pro čtenáře Kde zpívají raci" se vyvedl. Všichni jsme s nadšením sáhli po této knize. No a ona je úplně jiná. Tohle je kniha hlavně o vztazích, milostná linka svítí skoro z každé stránky. Což nevadí, četlo se to dobře, ale čekala jsem větší psycho. a plusem je i to, že jsem se hodně dozvěděli o práci se smolou a o pracovních podmínkách v pracovních táborech.
(SPOILER) Začátek působil velmi slibně - zajímavé osudy lidí v nelehkých časech. Bohužel pak na mě kniha začala působit zdlouhavě až trochu nudně. Sem tam nějaká akcička. Šťastné konce jsou samozřejmě milé, bohužel na mě ale tentokrát působil příliš pohádkově a idealisticky (možná jen stylem psaní). Pro mě kniha nevyužila potenciálu - zajímavé doby a prostředí.
Po dlouhé době příběh, který mne opravdu oslovil a ke kterému se budu ráda vracet. Proto dávám 5 hvězdiček.
Líbí se mi ten dvojaký název pracovního tábora, tedy dvojaký pouze v angličtině, která je svými mnohovýznamovými slovy pověstná.
Třicátá léta dvacátého století na americkém venkově asi nejsyrověji zpracoval autor, který je opravdu prožil, John Steinbeck. Mě osobně oslovila také Knihovnice z Troublesome Creeku, podobně jako kniha Jojo Moyes Jako hvězdy v temné noci.
Donna Everhartová se na rozdíl od jmenovaných hned od prvních kapitol netají tím, že její příběh bude především o vztazích, a že sociální otázky, rasismus či homosexualita jsou jen dokreslením charakteru vystupujících osob. Přesto právě v její knize jsem poprvé našla termín Hoovervilles, který v té době mohl být jakýmsi americkým synonymem např. k indickým či africkým slumům.
Další, pro mě zcela novou informací, byly údaje o získávání smůly, o odvětví zvaném smolařina, o výrobě terpentýnu, o borovicích vlasatkách. Sice netuším, kde překladatelka Ina Leckie vzala tento název, protože v české klasifikaci borovic jsem ho nenašla (možná jde o druh, který vymizel právě kvůli smolařině?). Ovšem jinak se mi překlad této knihy moc zamlouvá, počínaje skvělým věnováním až třeba po: „Oslněné srdce se mu zapotácelo, keclo na zadek a už nevstalo. Zůstalo mu ležet v hrudi a funělo jako pes, když se snaží ve velkém horku ochladit.“
Každopádně Vlaštovčí kopec je především čtením pro ženy; soudím že právě tohle bylo plánem nakladatelství JOTA. A podobně soudím, že naše čtenářky budou určitě spokojeny.
„Začátkem října se léto ještě jednou předvedlo – převléklo se za indiánské a naposled pořádně ovanulo kraj horkým dechem. Podzim se pak plížil docela nenápadně, až si Rae Lynn začala všímat, jak už je semtam po ránu vzduch docela ostrý. Netrvalo dlouho a duby a ambroně se začaly chlubit všemožnými odstíny červené, oranžové a žluté. Jak čas ubíhal, události na Vlaštovčím kopci nabíraly čím dál víc snový nádech a některé detaily se vytrácely jako skvrny ze schnoucího prádla.“
Příběh nás zavede do nezvyklého prostředí terpentýnářských pracovních táborů v Georgii kolem roku 1932. V táborech na sběr pryskyřice žijí dělníci v drsných podmínkách. Jiná práce však není, tak muži berou za vděk čímkoliv. Tři hlavní hrdinové budou muset prožít spoustu špatného, než se rozhodnou, že jim útěk zachrání život.
Od začátku je kniha překvapivě docela drsná. Místy šokující. Smutné příběhy, nelehké lidské osudy, člověk se musel opravdu snažit, aby přežil. V době hospodářské krize v Americe to bylo těžké opravdu pro všechny. Moc mě bavilo, pro mě nové téma, sběr pryskyřice z borovic. Jakým způsobem to probíhá, kdo jej může dělat. Práce náročná, špatně ohodnocená a mnohdy i nebezpečná.
Ve chvíli, kdy přijde v knize jedna zápletka, kterou obecně v příbězích nemám moc ráda, mě to přestalo bavit a měla jsem problém knihu dočíst.
Začátek knihy – těžké lidské osudy – bylo to skvěle popsáno, mělo to spád, bavilo mě to. Prostřední část knihy byla zdlouhavá, občas nějaká akce. Poslední třetina knihy byla v podstatě už jen červená knihovna se spoustou náhod.
Pro mě kniha, která měla potenciál, ale bohužel, mě zklamala. Možná, kdybych k ní přistupovala jako k romantické knize, tak by mě mohla mile překvapit, čemu všemu se věnovala, ale já očekávala, jak se na obálce píše: „Drsný příběh z drsného prostředí a drsných časů.“ To jsem bohužel nedostala.
Začnu obálkou. Je moc pěkná, ale proč je podobná obálce Kde zpívají raci? Co tím nakladatel sledoval? A ještě na obálku napsal, že je pro čtenáře tohoto bestseleru. Je to zavádějící. Společné ty knihy mají jen to, že se odehrávají v Severní Karolíně. A to ještě Vlaštovčí kopec až ve druhé polovině. Začátek je v Georgii.
Právě kvůli té obálce jsem začínala číst dost s nedůvěrou. Byla jsem ale mile překvapena. Líbilo se mně to a dozvěděla jsem se hodně zajímavých věcí. O terpentýnářských pracovních táborech jsem už kdysi v nějaké dobrodružné knížce četla, ale až tady jsem zjistila, jak to v nich vypadalo.
Konec knihy byl na mně trochu moc happyendový, ale vlastně proč ne. Nakonec jsem z něj měla takový hřejivý pocit.
Chce to pořádnou kuráž, aby člověk dokázal zachránit sám sebe... Tak tahle věta na té obálce, ta tam opravdu patří.
Knihu doporučuji.
Teď jsem si přečetla komentáře. Přímo z duše mi mluví komentář mag087 z 30.12.
Knížka se četla velmi dobře. Ze začátku jsem měla strach, že to bude nuda, naštěstí jsem se brzy začetla:-). Byl mi odhalen kus americké historie, o které jsme ani nevěděla. Hlavním postavám jsem velmi fandila a oblíbila si je. Jednu hvězdičku musím odebrat za ,, závěr “ knihy ( jak už se tu několikrát psalo..) .
Když jsem začala číst Vlaštovčí kopec, byla jsem hrozně vděčná, že jsem na tuto knížku narazila. Odehrává se v Americe za velké hospodářské krize a představuje nám prostředí pracovního tábora, kde se těžila pryskyřice, z níž se vyráběl terpentýn. Dějem nás provází hlavní hrdinové Del a Ray Lin, jejichž život se mi zpočátku nezdál zrovna nejrůžovější. Jejich osud se protne právě v táboře Vlaštovčí kopec, kde to ani jeden z nich také nemají lehké, ostatně jako všichni dělníci, kteří tu pracují. Až potud byla pro mě knížka pětihvězdičková. Bohužel poslední třetina knihy se zvrhla v naprostou červenou knihovnu, z čehož jsem byla naprosto zklamaná. Mě to přijde od autora skoro až zrada, že kniha si drží nějaký styl, ze kterého potom úplně vybočí. Kdyby byla už od začátku tak prvoplánově romantická, ani bych se do ní nepouštěla.
Štítky knihy
boj o přežití příroda americká literatura Amerika lesy společenské romány světová hospodářská krize, 1929 romance osud Georgie, Georgia (USA)
Zprvu jsem nevěděla, jak tuto knihu uchopit, ale po pár stranách už jsem byla ztracená a hltala stránku za stránkou. Moc chválím překlad. Doporučuji.