Boj o ostrov
Arthur Ransome
Vlaštovky a Amazonky série
1. díl >
Na neobydlený ostrov na anglickém jezeře přijíždí tábořit skupina čtyř dětí - Vlaštovky. Zde potkávají dvě místní dívky - Amazonky a tak se zrodí přátelství na mnoho let... Boj o ostrov vypráví o životě ve stanovém táboře, o boji s kapitánem Flintem - stýcem Amazonek, pirátem a cestovatelem, o plachtění na jezeře a celé řadě dalších neobyčejných příhod, které spolu Vlaštovky a Amazonky zažívají... celý text
Literatura světová Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 1998 , Albatros (ČR)Originální název:
Swallows and Amazons, 1930
více info...
Přidat komentář
celá série je opravdu skvělá, ale ilustrace Kamila Lhotáka k ní podle mého soudu sedí nejlépe, Taky jsem chtěl bydlet na ostrově nebo mít loď...
Ransome a jeho Vlašťovky a Amazonky mne bavili v dětství a baví mne i v dospělosti. Z dětství si nejvíc pamatuji na jejich bohatý jídelníček, který mne fascinoval i dnes.
Já jsem ji paradoxně četla až v dospělosti, přestože většinu dílů série jsem měla v knihovničce už jako dítě - bylo to takové milé prázdninové čtení, i když té akce tam o chlup mohlo být více :-)
Báječná. Pro mě jsou ransomovky srdeční záležitostí. Četla jsem všechny díly, většinu mnohokrát v dětství i v dospělosti. Od prvního přečtení jsem toužila plachtit, ale než se mi toto přání v necelých osmnácti splnilo, vystačila jsem si s jakýmkoli plavidlem, pojmenovávala jsem mini ostrůvky plné kopřiv na potoce, do vrcholových knih jsem psala: "Vylezli jsme na Kančenžangu." a nutila jsem sourozence hrát si na Vlaštovky. Hráli jsme si na Vlaštovky a Amazonky, které si hrají na námořníky, piráty, objevitele, badatele a divochy.
V Boji o ostrov prožijí děti spoustu dobrodružství, z nichž většina vychází nikoliv ze skutečných nebezpečí, nýbrž z fantazie a her.
Jako malá jsem visela na každé stránce. Když jsem rovnala knihovnu, zahlédla jsem ji....a rovnou putovala na noční stolek. Trochu jsem se bála, abych jako dospělá nebyla zklamaná. VŮBEC! Mám 3 různé díly s příběhy Vlaštovek a Amazonek a myslím, že se i jako dospělá podívám po ostatních dílech série.
Opravdu geniální kniha - ač se na první pohled může zdát jako prostoduché čteníčko pro děti! Takhle to všechno začalo, začalo naše dětství. Pan Ransome s neuvěřitelným citem a nezaměnitelným kouzlem představuje hrdiny své dlouholeté a opravdu nádherné dobrodružné ságy a my mu za to budeme navždy vděční. Děkujeme mistře... Pokud by měla být nějaká Ransomovka nejlepší, pak rozhodně tato. 100%
Výborná kniha i po letech. V dětství jedna z mých nejoblíbenějších. Nedávno jsme zrovna přemýšlela, čím nás tak chytla. Ona úplně napínavá a dobrodružná není, je v ní plno popisných a zdlouhavých pasáží, které by se daly s klidem přeskočit, ale asi to bude i tím, že natrefit za totáče na nějaké podobné téma pro mládež, byl malý zázrak.
Poslechnuto znova po půl století, pořád stejně půvabné. Je mi líto, že vnoučata mají úplně jiné priority, co se týká čtení i zábavy.
V komentářích všichni vzpomínají na zážitky s Ransomovými knihami z dětství, já jsem je objevila až se svými dětmi (když jim bylo kolem 6-7 let). Asi dva roky jsme pak četli dokolečka všechno o Vlaštovkách a Amazonkách, co se nám dostalo v knihovně do rukou.
Krásná kniha mého dětství. Teď jsem si ji po letech zase přečetl a vnímám, jak je skvěle napsána takovým tím naivním dětským pohledem. Jako čerstvého otce mě hlavně zaujal přístup maminky Vlaštovek i "kapitána Flinta". Myslím, že to musí být ideál všech dětí. Jsou to prostě správní dospěláci, kteří mají pochopení pro dětské dobrodružství a nezkazí žádnou legraci. Maminka je navíc schopna projevit velkou důvěru ve schopnosti a zodpovědnost svých dětí (po právu). Je to pro mě velká inspirace a budu se snažit být taky takovým pro své děti.
Teď jsem udělala výjimku a přečetla si zdejší komentáře před napsáním toho svého. Moc se mě to čtení komentářů líbilo. Skoro tak jako čtení knihy. Je to paráda, číst si, jak se všichni rádi vracíme s Vlaštovkami a Amazonkami do dětství. Jenom třikrát jsem napočítala míň než 5*.
Pořád se snažím vnučce přistrčit Boj o ostrov. A ona jej pořád přehlíží. Až teď. Kousek čtu já, kousek ona. Najednou koukám a ona spí. Jenomže já nemohu přestat a tak čtu dokud nepřečtu - skoro do rána. Teď čekám, jestli se chytila a knihu si odnese domů. Jestli ne, tak snad koupím nové vydání. Opravdu je moc lákavé. Tohle staré, odrbané asi už nikoho nezaujme. To má cenu jenom pro mne. Nostalgie.
Taky mám dodnes představu, jak vypadají Vlaštovky i Amazonky. Na rozdíl od mirkatrubaka si Nancy představuji jako hnědovlásku. A nemám pocit, že by se špatně chovala k sestře. Třeba je to proto, že to vidím očima právě té starší sestry.
Kdo nikdy nečetl úžasnou sérii knih o Vlaštovkách a Amazonkách, jako by nebyl. A hlavně neví, o co přichází. Tak krásně vybrané dětské typy, tak pevně skloubené dobrodružství s přátelstvím, tak perfektní krajina pro dětské prožitky. Program na celý život: V dětství sami přečtete, chcete prožít a můžete prožít - klidně ve stanu na zahradě. Pak čtete svým dětem a sledujete, jak je to inspiruje k podnikavým hrám. A nakonec tam s nimi, už dospělými, jedete na dovolenou. Který ostrov ve vodách před vámi ležícího jezera je Ostrov divokých koček? A kde je Darien a Údolí vlaštovky? A až se vám po návratu zasteskne, přečtete si to znova a znova.
Vrátit se v pokročilé dospělosti ke knihám, které významně ovlivnily člověkovo dětství a mnohdy celý život, je vždycky trochu loterie. „Uvidím to stejně? Bude to pořád fungovat? Co tam bude, co tam tehdy nebylo? Odkud vyleze nějaké ALE?“ Jenomže RANSOMOVKY v sobě žádné „ale“ nemají a koho chytly kdysi, drží ho pořád. Ve mně probudily úpornou vášeň pro vodu a dobrodružství s ní spjatá až do té míry, že jsem se jako horské dítě přestěhovala do takové podobné jezerní krajiny a vody nemám stále dost. Vyprávění o Vlaštovkách a Amazonkách je nádherný příběh o dobrodružství, které čeká hned za rohem a také průvodce plachtěním a tábořením v přírodě. Školou povinné děti stanují, zacházejí s otevřeným ohněm, koupou se, plachtí a dělají mnoho jiných podobně NEBEZPEČNÝCH věcí, a to bez dozoru (matka na pevnině – antidepresiva neužívá, otec na moři – bez alkoholového abúzu) a příslušných bezpečnostních prvků. Protože kdo není ňouma, ten se neutopí a kdo se utopí, toho škoda není.
Ransomovky, to je klasika mého dětství. Ráda po nich sáhnu znova, když chci něco nenáročného na odreagování.
Teď vycházejí Ransomovy knihy s nádhernými ilustracemi Zdeňka Buriana. Všechny je kupuji, i když už je mám z šedesátých let. Dost mne mrzí, že nebyl čas je číst dceři. Tak čekám na vnuky. Ale i ve stáří si tyto knížky rád čtu. Pokud jsou nějaké problémy a člověk chce zapomenout, nestydím se za to. Krásné knihy. Zajímavé je, že hlavní hrdinové jsou u Buriana pojati dospěleji než tomu bylo v ilustracích ze šedesátých let (KOD). Více mi k postavám seděl mladší věk, ale je to asi jen subjektivní dojem.
Artur Ransome uvedl v této knížce poprvé na scénu dvě skupiny dětí - Vlaštovky a Amazonky. Zprvu znepřátelené strany, pak plující pod "stejnou vlajkou". Dále představuje domorodce a (vysloužilého piráta) kapitána Flinta, kteří sehrají své důležité role nejen zde, ale i v následujících dílech série. Je to nádherné, kempovat spolu s nimi na ostrově Divokých koček, objevovat nezmapované kraje, podnikat dobrodružné výpravy a pátrat po ztraceném pokladu kapitána Flinta. Kéž by tak mohly mít delší prázdniny ... a my víc ke čtení ;-).
Miluju všechny Ransomovky. Tahle je první a seznámíte se v ní s hlavní tlupou hrdinů. Poprvé také budete plachtit na jezeře. Přečteno asi po páté a zdaleka ne naposledy. Podle mne se Nancy k sestře zas tak špatně nechová - jen ji tak hezky popichuje. Vřele doporučuji.
Vrcholně uspokojivé.
Vlaštovky a Amazonky byli moje nejoblíbenější četba v době ranného mladí (hádám někdy na prvním stupni) a Boj o ostrov byl z Ransomovek můj vůbec nejmilejší příběh. Tak jsem byl zvědav na to, jak budu tuhle dětskou knihu vnímat dospělýma očima. Jestli to ve mně vyvolá nostalgii nebo jestli budu spíš nad sebou kroutit hlavou, co jsem to četl za hlouposti.
Dopadlo to spíš pozitivně, při čtení se mi vracely vzpomínky na moje dětské čtení pod peřinou, na to, jak jsem se o Vlaštovky bál (Titty sama na ostrově!) a jak jsem si je integroval jako imaginární přátele do svého fantazijního světa. Taky jsem nakonec dočetl do konce. I když jsem si párkrát v průběhu čtení říkal, že jo, že dobrý, že jsem si tu atmosféru připomněl, ale že to přece nemusím číst celé – nakonec mi to nedalo a došel jsem s malými námořníky až na poslední stránku.
Z dospělého pohledu jsem ocenil hravost, sebeironii a taky vědomou hru s vlastní fantazií – všichni zúčastnění v každém okamžiku vědí, že vše je jen jako, ale nebrání jim to zábavu si užít. To mi bylo možná nejvíc sympatické: že pro dobrodružství nemusíme cestovat do Bradavic nebo objevovat nové světy ve skříni, že si vystačíme s obyčejným jezerem a vlastní představivostí.
Ještě zajímavost: V knize není popsán, ani naznačen, vzhled jednotlivých dětí. To mě rozesmálo, protože jsem měl velmi přesnou představu, jak vypadá moje hlavní oblíbenkyně – pirátka Nancy. A byl bych se do krve hádal, že si to přece nemůžu pamatovat špatně, že Nancy je přece zrzavá a pihovatá.
Štítky knihy
děti pro děti zfilmováno ostrovy dětský hrdina rozhlasové zpracování dětská dobrodružství plachtěníAutorovy další knížky
| 1959 |  Boj o ostrov |
| 1988 | Trosečníci z Vlaštovky |
| 1958 | Zamrzlá loď kapitána Flinta |
| 1964 | Holubí pošta |
| 1961 | Petr Kachna |
Super vhled do dětského světa námořníků