Holubí pošta
Arthur Ransome
https://www.databazeknih.cz/img/books/77_/77949/holubi-posta-77949.jpg
5
249
249
Vlaštovky a Amazonky série
< 6. díl >
Holubí pošta je z celé série dětských knih o Vlaštovkách, Amazonkách, Dickovi a Dorotce snad ta úplně nejlepší. Dramatické hledání zlata v opuštěných štolách, táboření ve zdánlivě vyschlém kraji na pokraji Vrchoviny (kde se Titty podařilo najít vodní pramen s pomocí proutkaření), posílání zpráv prostřednictvím poštovních holubů, výroba vysoké pece na zpracování zlata a celá řada dalších dobrodružství v jedné z nejvydařenějších knih Arthura Ransoma... celý text
Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 1977 , Albatros (ČR)Originální název:
Pigeon Post, 1936
více info...
Přidat komentář
Hezký příběh, ale díly odehrávající se na jezeře jsou podle mě lepší. A samozřejmě nejlepší je Boj o ostrov.
Vzhledem k už k velkému počtu postav jsou některé přesunuty na druhou kolej, třeba kapitán Vlaštovky John.
Ale jinak je další prázdninový příběh dětí fajn.
Tato kniha od Arthura Ransomea byla první, která se mi dostala do ruky. Byl to vánoční dárek v dětství, když mi bylo zhruba 12 let. Líbila se mi natolik, že jsem začala shánět v knihovně všechny jeho knihy, které do té doby vyšly. V Holubí poště byly často popisovány vzpomínky na dobrodružství Vlaštovek a Amazonek z loňského léta, z prázdnin před dvěma léty, i z posledních zimních prázdnin, kdy do své party přijali dva sourozence, Dicka a Dorotku Callumovy.
Na rozdíl od předchozích knih, Holubí pošta se neodehrává při plachtění na jezeře a při táboření na Ostrově divokých koček, ale na Vysočině při hledání zlata. Najít zlato měl být dárek od nich pro kapitána Flinta, takto pojmenovali svého dospělého přítele a strýčka Nancy a Peggy Blackettových, který byl v tyto dny na cestě domů z Jižní Ameriky. Rodiče Dicka a Dorotky a maminka Vlaštovek s nejmladší dcerkou Bridget, měli přijet až během dvou týdnů. Maminka Amazonek měla všech osm dětí na starosti, včetně malířů a tapetářů, kteří se vrhli na opravy celého domu.
Nancy a Peggy už dříve cvičily své tři holuby, aby donášeli domů zprávy. Navíc očekávali nějaké zvířátko, které poslal strýček Jim dřívější lodí, aby ho uložily v jeho pracovně v Jezerce. Děti zpočátku tábořily na zahradě Jezerky, paní Blackettová je chtěla mít na očích, když tu nemohli být jejich rodiče. Sama jim navrhla, aby se pustili do hledání zlata, že plachtit nemohou dřív, než do Cesmínového háje dorazí maminka Vlaštovek a teprve potom dostanou svoji loď. Navíc tu byl nějaký podezřelý člověk, který obcházel kolem domu a nakukoval dovnitř.
Děti navštívily starého horníka Lomaře Boba, a od něho se dozvěděly, že zlato, které chtěly hledat, není blízko domu na vřesovišti, ale na vzdálené Vysočině. Navíc zjistili, že ten podezřelý člověk zřejmě také pase po zlatu, neboť ho viděli rovněž jít za starým horníkem.
Paní Blackettová je nechtěla pustit tábořit daleko na Vysočinu. Přišla velká vedra, nebylo vody v potocích a neměli kde vybudovat svůj tábor. Nakonec je zachránili jejich holubi, které Dick naučil zvonit při příletu do holubníku. Podařilo se jim najít tábořiště u jednoho statku, kde se o ně měla starat a vařit jim paní Tysonová. Po třech dnech měli její péče dost, neboť měli málo času na hledání zlata a zdálo se jim, že jejich soupeř má na to lepší podmínky a oni jsou s nedostatkem času v nevýhodě. Měli obrovské štěstí, že Titty našla na Vysočině vodu. Když se jim podařilo vykopat studnu, mohli se utábořit na Vysočině blízko starých dolů, které chtěli prozkoumat…
Tento díl se mi moc líbil, samozřejmě dávám pět hvězdiček.
Nejpěknější kniha mého dětství. Dobrodružství při hledání pokladu - a tak trochu detektivka se záhadným Tralaláčkem.
Méně známá kniha, ale dá se srovnat se spravnou pětkou a podobnými. V minulosti jsem četl asi dvě další knihy autora, ale skoro nic si z nich nepamatuji, a asi i proto tu bylo na muj vkus moc hlavních postav.
Četlo se to pěkně, vtip i poučení, a nakonec i trochu nečekaný očekáváný závěr...
Z Ransomovek nejdelší a mne bavila nejméně - ve srovnání s ostatními. Ale i tak skvěle čtení. Vydání s Burianovymi obrázky je lepší.
Další dokonalá Ransomovka. I když jsme se trochu obávali, protože nejraději máme díly POUZE s Vlaštovkami a Amazonkami, Dick s Dorotkou byli též skvělí. Tentokrát opět něco nového - hledání zlata na Vysočině, soupeření se "Zmačkancem", holubí pošta mezi táborem a Jezerkou - zkrátka tohle je Ransome No. 1 :-) 100%
Nevím, snad jsem tuhle knížku kdysi četl jako první, je to má nejmilejší Ransomovka, i když je nerad nějak řadím, protože mám rád všechny. Vždycky, když si je postupně všechny přečtu, těším se, až je budu za čas číst znovu. Pokaždé si potvrdím, že pan Ransome je pro mne naprostá jednička (a to i teď v dospělosti). Jeho knížky mají jedinou vadu – že končí.
Holubí pošta se odehrává celá na souši, což mi jako suchozemci nevadí. Jsou zde, jako vždy, místa napínavá, dojemná i humorná. Kdo ji ještě nečetl – rychle na ni. Velký dík panu Ransomovi.
Vrcholně uspokojivé.
Moje první a zásadní setkání s Vlaštovkami a Amazonkami. Ihned jsem se do nich zamilovala (bylo mi asi deset jedenáct let) a naštěstí byly opět a zase vydávány, takže jsem si je mohla - některé až ve zralejším věku, ale to není důležité - poshánět všechny. Všech třináct. A nestydím se za to, že si je čítám i teď, takořka v babičkovských letech!
Dodnes ve mě přežívá touha po stejných nebo podobných zážitcích, jako měli dětští hrdinové A. Ransoma. Svoboda, akce, fantazie.
Málokdy dávám pět hvězdiček, ale tato kniha si je plně zasloužený. Příběh nabitý akcí od začátku do konce. Tak jak se píše v doslovu, byly tady nastíněny některé aspekty, které se nevyhnutelně v příběhu musely stát. Byla jsem zvědavá, jak vše dopadne a nešla jsem spát, odkud jsem knihu nedočetla.
Starý překlad jsem nečetla a jsem za to ráda. Místo Nancy Vlasta? Hm, jsem ráda za nový překlad.
Ransome prostě umí psát a dokáže čtenáře vtáhnout do děje. Už se těším na nějaké další pokračování.
Po mém nejoblíbenějším Boji o ostrov (neotřesitelná pozice :-) ) přišla vážná konkurence zatím druhým Trosečníkům z Vlaštovky. Námětem podobná Holubí pošta - táboření na souši, žádné lodičky, přesto spousta dobrodružství a nových zkušeností pro naši partičku. V této knize již s plně začleněnou Dorotkou a Dickem (které jsem v dětství vůbec nepotkala :-) ). Řekla bych, že jedna z nejvíce propracovaných, co se týče charakterů dětí, s mírným upozaděním dospívajících a naopak důrazem na skupinku mladších. Pokaždé přemýšlím, kolik je jim let, a až v této knížce jsem si to dokázala ujasnit - John 16, Nancy a Zuzana 15, Peggy 14, Titty 11-12, Dorotka 10-11, Roger a Dick kolem 9 let (Dick trochu mladší). Alespoň takto je mám já ve své hlavě i srdci. A vždy budu žasnout, jak nadčasovým stylem je knížka napsaná. Nebýt telegrafu, Hadimršky a nepřítomnosti mobilů a sítě 4G, mohly by to být příběhy i současných dětí...
Jako dítě jsem přečetl všechny jeho knížky vydané v bývalém komunistickém Československu. Bylo to pro mne neuvěřitelné dobrodružství plachtit v duchu s Vlaštovkami prožívat jejich příběhy. Teď po padesáti letech plus mám anglicky mluvící vnučku, která miluje číst. Je dnes velice těžké najít zajímavé a literárně hodnotné knihy. A najednou mne napadlo, co já četl jako kluk. Pamatoval jsem si jen jméno “Holubí pošta” a “Vlaštovky”. Ve vaši databázi mě i vyskočilo jméno autora, které jsme tehdá vyslovovali trochu jinak, ale byla to záruka dobrého čtení. Skoro něco jako bych ho nazval anglicky psaný Jaroslav Foglar. Hned zítra se půjdu podívat po jeho knížkách a budu zvědavý, budou-li tak úchvatné pro ní jak pro mne.
A ještě napíši, že díky této knize jsem udělal zkoušku z anorganické chemie hned napoprvé. Studoval jsem sice technický obor, avšak nikoli přímo chemii, a tak z chemie jsme měli pouze dvě zkoušky: 1) z anorganické a analytické chemie v jednom, a 2 z organické chemie.
A při zkoušce z anorganické chemie přišla řeč na lučavku královskou a na to, že v ní se rozpouští skoro všechno, avšak pokud jde o zlato, rozpustí s jenom v lučavce královské a v ničem jiném.
A právě tohle jsem věděl díky Holubí poště.
Tahle kniha je nádherná, ale kdo ji četl ve starém překladu, tomu se ten nový nemůže líbit. Když si jednou člověk zvykne na jméno "Tralaláček", už se mu nelíbí Zmačkanec nebo Zmačkaný klobouk. V menší míře to platí i pro "Bob Pokryvač" ze staršího překladu, které je hezčí než Lamač Bob (i když tady je to možná jen zvykem, zatímco u toho Tralaláčka je to kouzelné). A také jsem si zvykl na "Timotej" ze starého překladu místo "Timothy" z nového, ale i to je možná jen zvyk.
Že místo Vlasty ze starého překladu máme v novém překladu Nancy, to není ani hezčí, ani méně hezké, ale prostě jméno Tralaláček, jak je v knize zván Timotej, dokud ještě nevíme, že je to on, to jméno má své kouzlo. Tím, že v druhém překladu to jméno nebylo možno použít, protože by se řeklo, že překladatelka Wolfová pouze ukradla nápad překladatele Štěpána Lanera, ztratila ta kniha nejméně čtvrtinu svého kouzla oproti prvnímu překladu.
To je můj názor, který však nikomu nevnucuji.
Další super a napínavá knížka od Ransoma. Škoda, že jsem je neobjevila už jako dítě. Ale i když je poslouchám jako dospělá (manžel je čte synovi - byly to jeho oblíbené knihy z mládí), tak jsem si je hned zamilovala.
Holubí pošta je pro mne další z báječných Ransomeových knih. Úžasné dobrodružství - hledání zlata a ovšem Timothy, na to se nedá zapomenout :-). A je zde nakonec i kapitán Flint, jehož postavu mám také moc rád :-)
Jen bych ještě rád dodal k názoru výše nade mnou(Miloslavuvsyn), že jsem, i když staršího data narození, upřímně rád, že se mi do ruky dostala až ona novější verze překladu. Opravdu bych nechtěl číst mé oblíbené hrdiny s počeštělými jmény...to tedy opravdu ne.
Zmačkanec, co nebyl pásovec, nemá chybu. Další nádherný příběh; ovšem tentokrát je místy třeba dost pozorně sledovat některé cesty a výpravy na vložené mapce.
Já mám holt pro Ransoma slabost už od dětství a jsem rád, že mne neopustila ani ve středním věku. Navrch na rozdíl od Foglara tento pán neobtěžuje popisem "opálených svalnatých chlapeckých lýtek".
Autorovy další knížky
| 1959 |  Boj o ostrov |
| 1988 | Trosečníci z Vlaštovky |
| 1958 | Zamrzlá loď kapitána Flinta |
| 1964 | Holubí pošta |
| 1961 | Petr Kachna |
Uf, konečně dočteno. Knihu jsem četla dětem. Přišla mi zbytečně popisná a rozvleklá, dětští hrdinové mi splívali a překvapilo mě množství chyb a překlepů, které ve vydání z roku 1998 je.