Vlci
Nicholas Evans
Napínavý román plný dobrodružství a lásky se odehrává v divoké přírodě severoamerického státu Montana. Ochránci zvířat zde vysadí smečku vlků, proti tomu však protestují místní rančeři a tvrdí, že jim vlci zabíjejí dobytek. Hlavní slovo má bohatý rančer Buck Calder, prohnaný drsný muž, zvyklý, že ho všichni poslouchají. Jenže teď se proti němu postaví oddaná ochránkyně zvířat Helen. Přidá se k ní dokonce i Buckův syn Luke, ostýchavý a vlastním otcem odmalička ponižovaný mladík. Je sice o 10 let mladší než Helen, přesto mezi nimi vznikne křehký vztah. Helen i Luke si uvědomují, že na záchranu vlků musí vynaložit všechny své síly, protože rančeři jsou nemilosrdní. Vlky považují za své nejhorší nepřátele a neváhají pro jejich vybíjení používat různé kruté metody, např. tzv. Lovelaceovu smyčku, která se mláďatům zasekne do krku a ty pak pomalu a v mučivých bolestech umírají. Tento dramatický příběh také vykresluje odlišnosti lidských charakterů. Nejde v něm jen o boj rančerů se zvířaty a jejich ochránci, ale především o odvěkou touhu některých lidí zničit vše, co něčím ohrožuje jejich nadřazenost. Přitom neubližují jen inteligentním a vznešeným zvířatům jako jsou vlci, ale i ostatním lidem.... celý text
Přidat komentář
Na tuhle knihu jsem narazila díky čtenářské výzvě a jsem moc ráda, že ji plním, protože člověk sáhne po knize, kterou by normálně nečet a tím může narazit na skvost, jako je právě tenhle případ.
Kniha je velmi povedená, krásně se čte, hlavní postavy Helen a Luke mi byli neskutečně sympatičtí, samozřejmě byly tam i postavy, které se mi hnusily.
Téma knihy je velmi neobvyklé a nic podobného jsem zatím ještě nečetla.
Kniha rozhodně stojí za přečtení
Úžasné čtení. Kéž by se lidé konečně umoudrili a pochopili. I zvířata mají jiskru jako my. Musíme je také chránit a brát jen to málo, co k obzive potřebujeme.
Tohle je jedna z těch knih, od kterých moc nečekáte, ale nakonec toho spoustu dostanete.
Rančeři, kovbojové na koních, divoká příroda, vlci a trocha té zamilovanosti dává dohromady příjemný čtenářský zážitek.
Sáhla jsem po ní kvůli čtenářské výzvě a jsem za to moc ráda.
Kniha, ke které bych se bez čtenářské výzvy nejspíš nedostala. Brala jsem jí jako nutné zlo a vůbec nic jsem od ní nečekala... a jak moc mile překvapená jsem byla. Příběh mě po pár kapitolách vtáhl a už nepustil. Je tam spousta amerických stereotypů, ale všechny postavy jsou uvěřitelné a celý vývoj událostí taky. Ke konci jsem měla o Luka dokonce upřímný strach. Kniha byla vydaná před pětadvaceti lety, takže z ní na mě dýchla nostalgie devadesátkových amerických filmů a seriálů, kdy všechno bylo pohádkové a uvěřitelné.
Do knižky som sa dlho nevedela začítať, ale potom nastal zlom a dočítala som ju na dva záťahy. Vlk je moje najobľúbenejšie zviera, takže som si najviac užívala pasáže, ktoré sa venovali ich životu. Kniha je však najmä o medziľudských vzťahoch. Je rozprávaná z pohľadu viacerých postav a dokáže v človeku vyvolať množstvo emócií, či pozitívnych alebo negatívnych. Koniec bol na mňa príliš rýchly, ako keby za autorovi už nechcelo písať. 3,5/5*
Vlk loví své „oběti“ různě … „některé lstí, jiné silou, a další svou hbitostí …“
Vlci jsou tradičně a asi odjakživa vnímáni jako zlá stvoření … krvelačně zabíjející zvířata i lidi. Takové vnímání hodně přispělo k jejich téměř vyhynutí, jako dobrý důvod, proč by měli být považování za škůdce a tudíž loveni. Opravdu si asi jen málo tvorů vysloužilo tak špatnou pověst, jako právě vlci.
A protože se trochu zajímám o vztahy zvířata vs. lidské společenství, neunikla mi ani knížka Nicholase Evanse, je to sice čistá beletrie, ale celým příběhem z Montany, s její krásnou přírodou, s horami a pastvinami, kde žijí tvrdí američtí rančeři, chovatelé skotu, a řekněme, povětšinou odvěcí nepřátelé vlků, mě právě tohle téma trochu provázelo.
Evans napsal pěkný příběh, za mě ale na něm bylo dost znát, že byl původně reportérem a scénáristou (známým asi hlavně díky krásnému filmu Zaříkávač koní a jeho knižní předloze, i to je pěkný příběh se stejným light motivem vztahu člověka a zvířete), příběh Vlků totiž může být bez problému opět dobrou předlohou pro další úspěšný americký film (asi bych se na něj i docela ráda podívala, jako odpočinková záležitost určitě fajn :-).
Moje hodnocení tak ale zůstalo na hranici 3*, být dobrou předlohou (i třeba úspěšnému filmu), mi s tématem, kterému se Evans věnoval, přišlo prostě málo. Přišlo mi, že je škoda, že je velká část knihy s názvem Vlci věnovaná vztahům lidským (a tady bych ještě řekla pojatým, no řekněme, zjednodušeně, odlehčeně, filmově). Vztah člověka a zvířete je totiž velké téma, které člověka provází celou jeho historií (takový stav věcí si člověk ustanovil už dávno na úsvitu naší civilizace, když se zvířata nechala ochočit a „dovolila“ tak člověku „sloužit“ mu, jako zdroj – práce, materiálu a potravy). Takže by mi vůbec nevadilo víc číst o vlcích, resp. věnovat se právě takovým vztahům, jako … divoká zvířata vs. ta domestikovaná vs. člověk, … určitě víc, než třeba debaty o tom, jestli …
… a teď mírný SPOILER: … je větší blbec ten, co si myslí, že bychom se my z té „vyspělejší“ části světa neměli stavět do pozice „zachránců celého světa“ a nechat tak zbytek světa žít po svém, nebo ten, co se domnívá, že skutečně my jsme ti „vyvolení vyspělejší“ a tudíž jim musíme pomoct, ať už chtějí nebo ne … o tom jsem totiž v téhle knížce tak úplně číst nechtěla :-).
Vlci se tak u mě jednoznačně nominovali jako čistě odpočinková, odlehčená četba … ovšem, se zajímavým tématem :-).
Spisovatele Nicholase Evanse mám rád. Každá jeho kniha Vás zavede do zcela jiného prostředí a psychologie postav Vás nenechá v klidu.
I Vlci, je hezky napsaná kniha s duchem přírody, životem vlků, osamělým životem v zapadlém městečku a drsných lidských povahách.
Kniha asi neosloví všechny, stopování vlků v lese a popisování jejich smeččího i osamělého života s přirovnáním s trpkým životem některých lidí, může někoho odradit, ale kniha jako celek je hezký pohled do nitra života v souladu s drsnou tváří přírody.
Velmi čtivá kniha - těch skoro 500 stránek uplynulo jako nic - a žádný velký nezáživný rozjezd se nekonal, čtenář vpadl do příběhu a od samého začátku nebyl problém se začtením se. Styl autora je velmi "obrazotvorný", člověk si při čtení v hlavě přehrává film a ani si neuvědomuje, že se na něj nedívá, ale jen čte písmenka. Příběh je vyprávěn z pohledů různých lidí (a párkrát i vlků), o to je to zajímavější a má spád, neobsahuje nijak nudné pasáže. Celkově hodnotím velmi kladně, čtení mě bavilo, děj byl uvěřitelný. Krátké včlenění příběhu vlkaře, jeho až filosofické "prozření" po spatření malého dítěte a následné události s ním byly velmi nečekané a neotřelé. Občas možná bylo znát, že děj plyne přece jen již v době minulé, takže např. postava "největšího padoucha" Bucka Caldera mi evokovala "Džejára" z Dallasu :-) Milostné eskapády tohohle "obšourníka" a celkově jeho záporná role mne ale neskutečně bavily :-) S úplným závěrem jsem byla spokojená, i když události "v lese" mne zrovna moc nebraly, takové to zdánlivé stupňování napětí mne nebavilo a spíš jsem měla tendenci v textu přeskakovat, abych tu omáčku už měla za sebou a přiblížila konec, abych věděla, jak vše dopadne. :-)
Knihu jsem četla poměrně dlouho, nejdřív jsem se do ní vůbec nemohla začíst, a tak jsem ji stále odkládala. Pak se to najednou zlomilo a já hltala stránky jednu po druhé. Nakonec se ukázalo, že kniha, kterou jsem původně považovala za poměrně nudnou, je ve skutečnosti báječná. Myslím, že kniha v člověku dokáže vyvolat mnoho emocí, po většinu příběhu ve mě převládal vztek nebo odpor k postavě Bucka Caldera, který už od malička trápil svého syna a následně zcela zbytečně poštval místní, proti ubohým vlkům, kteří neudělali nic špatného. Vlky miluji a lidi, kteří jakkoliv ubližují zvířatům, přímo bytostně nesnáším. Jinak je kniha krásná a rozhodně se nenechte odradit množstvím stran nebo pomalým rozjezdem, protože opravdu stojí za to!
Předem upozorňuji, že knihu jsem přečetla v anglickém originálu, ale doufám, že se tolik nelišila.
Zprvu musím zmínit, že v knize se často a zejména ze začátku mluvilo o minulosti různých postav, což by někoho mohlo otravovat a mohl by vyčítat autorovi, že zdržuje od děje, ovšem v ději tyto informace později hrají svou roli. Navíc pokaždé, když jsem si už začínala říkat, že by se autor mohl vrátit k ději, opravdu se tak stalo.
Na autorovi obdivuji, jak úžasně dokáže vnímat a střídat různé charaktery postav. Nadchl mě viditelný rozdíl mezi chováním žen a mužů, Bucka Caldera a jeho syna, Helen nebo Eleanor a zvláště smutný a zajímavý charakter Lovelace mladšího pro jeho minulost. Kdo zná MBTI osobnostní typy, mohl by se nad tím zamýšlet a přirovnávat typy k různým postavám.
Kniha mi přijde čtivá, řekla bych, že tu nehrají hlavní roli ani tolik vlci, jako chování mezi postavami a vzájemné vztahy. Líbí se mi Evansovy postavy a jejich minulosti, našla jsem si zde i své oblíbence a fandila jim v příběhu.
Jediná věc co bych trošku vytkla byl pro mě moc unáhlený a trochu nedůvěryhodný konec, který mi přišel, jako kdyby byl autor už unavený a těšil se na závěr. Ačkoliv se vyplnilo mé přání a kniha skončila s jistou událostí, ve kterou jsem doufala, dopadlo to trochu jinak, než jsem očekávala, což pro mě bylo překvapení a to se mi na tom líbí.
Ve výsledku jsem spokojená a knihu doporučuji všem, kteří mají rádi nejen vlky, ale i trochu té milostné atmosféry a celkově těm, kteří si rádi přečtou i něco, kde jde také o mezilidské vztahy.
Vlci versus chovatelé dobytka, krásná příroda Montany, celkem uvěřitelné vztahy... Docela pěkné počtení.
Samozřejmě největší plus za ty vlky. Mezi třemi a čtyřmi * .
Skvělá kniha. Nikdy ba mě nenapadlo, že by mě kniha o vlcích mohla bavit. Doporučili mi ji v knihovně a jsem ráda, že jsem ji četla. Evans píše opravdu čtivě a zábavně. Doporučuji.
Knihu som čítala už opakovane a stále je to zážitok. Darmo, Evans vie písať a rozumie ľuďom, zvieratám i prírode.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Zaříkávač koní |
| 2006 | Hranice zoufalství |
| 2000 | Vlci |
| 2003 | Hrdinové ohně |
| 2003 | Hrdinové ohně / Tango jedna / Svatba v rytmu stepu / P jako pochybnosti |
Evans psát umí, o tom žádná. I tato kniha má originální námět usazený navíc do nádherné přírody. Kdysi jsem jí dala plný počet, teď, když jsem se k ní po letech vrátila, jsem svoje nadšení již trochu usměrnila, ale pořád stojí za to po ní sáhnout.