Poslední pramen
Kerstin Ekman
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/299506/mid_posledni-pramen-Omy-299506.jpg
4
18
18
Do životů lidí ve vesnici Černá Voda zasáhne válka. Myrten, dcera Hillevi Halvarssonové, je už dospělá. Do Stockholmu odjíždí s tajemstvím, o němž neví ani Kristin. Její milovaná nevlastní sestra, která utrpěla během války velkou ztrátu, dokáže proniknout skrze zapomnění a spojuje minulost s přítomností. Stále k ní mluví zvuky a vůně hor, zná místa v lese, kde se ozývá dětský pláč. Z příběhu nemizí ani malíř Elis – nyní žije ve Švédsku a i on má své tajemství. Nikdo nezná jeho minulost ani to, odkud přišel. Kerstin Ekmanová si při psaní tohoto románu vychutnávala práci s jazykem a dokázala ho použít geniálním způsobem. Román nelze označit jinými slovy než mistrovské dílo.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Sista rompan, 202
více info...
Přidat komentář
Je to kniha, která vyžaduje soustředění a asi i nějakou životní zkušenost, protože poměrně přesně odráží takový ten pocit "jak se to stalo, že je mi najednou padesát, a jsem nebo nejsem jiná než ve dvaceti?" Postavy doprovázíme po určité úseky života, pak je opustíme a potkáme je po letech, přičemž o spoustě událostí se dozvíme jen okrajově. Přesto mají postavy logický vývoj. Podobné to je i s místy, vracíme se stále na ta samá, ale nic není stejné... Je to nesentimentální, místy tvrdé a mně se to moc líbilo, i když to asi opravdu není kniha pro každého.
První díl se mi líbil více,příliš zdlouhavé,popisné.Nevím jestli dám šanci i třetímu dílu.
Pomalý nástup, ale po něm nastává krásná jízda plná neromantizovaných pohledů do krajiny i těžkého života v odlehlém kraji severního Švédska. Nastínění problémů Sámů, jejich vykořenění z navyklého způsobu života, ztracenost a nepochopenost i nepochopitelnost z hlediska místních obyvatel je podána bez pozlátek a s velkou znalostí lidských povah i vesnických podmínek. Čtení je to těžké, melancholické a velmi naplňující.
Pro mě naprostý zklamání. Jak píše Veronika, mělo by to mít polovinu stran a ten styl psaní... Totální chaos. V životě jsem nenarazila na knihu, ve které by se hůř orientovalo.
U hodnocení jsem se rozhodovala, zda dát dvě nebo tři hvězdičky. Dala jsem nakonec tři hlavně proto, že to samozřejmě není jen příběhem či knihou, ale také mnou. Možná by se mi román líbil víc, kdyby byl psaný jiným stylem a měl o polovinu méně stran, než má nyní.... více v mojí recenzi zde.
Štítky knihy
švédská literaturaAutorovy další knížky
| 2015 |  Vlčí kůže |
| 2013 | Černá voda |
| 2018 |  Pes |
| 2017 | Stírací losy |
| 2015 | Umíráček |
Moc se mi to líbilo a asi i víc než Vlčí kůže.Už jsem hlavní hrdiny znala,takže to bylo setkání se starými známými.
Jsem zvědavá na poslední díl.