Vlčí kůže

20.08.2024

Další tvrdý vhled do života v chudobě. Krásně napsáno, ale je to ponuré čtení.

09.08.2024

Román ze zajímavého prostředí, který na mě působil velmi depresivně. Říkal jsem si, co nutilo ty lidi v takovém prostředí žít. Možná bych se měl ptát, co všechno jsou lidé schopni udělat pro své přežití. Nevím jestli budu schopen přečíst pokračování.
Možná by tam mělo být varování, aby při čtení této knihy čtenář uklidil všechny zbraně a ostré nástroje , aby si v depresi neublížil.

19.06.2023

Komentář píšu s měsíčním odstupem po dočtení knihy a musím přiznat, že ve mně velkou stopu nezanechala. Strhující byly části z "dávna", syrový děj, plastický popis přírody. Naopak jsem nepobral kapitoly z druhé časové roviny, dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, kdo to vlastně mluví a o čem... (Zkusil jsem se pak začíst i druhého dílu trilogie, začínalo to slibně, ale brzy jsem to vzdal.) Těžko jsem se na četbu soustředil, asi i díky tomu jsem se s knihou i autorkou trochu minul.

05.11.2021

Pěkná kniha.
Zajímavý je pohled cca sto let zpátky,jak se lidé chovali k přírodě a i k sobě navzájem.
Jen jsem se občas malinko ztrácela.
Jsem zvědavá na další díl.

15.05.2021

Život v drsném prostředí severu před sto lety, v soužití Norů, Švédů a Laponců, mezi dřevorubci, chovateli sobů a vesničany ... Tři vypravěči: porodní asistentka Hillevi, přicházející sem z moderního města Upssaly, chlapec Elis, který naopak z bídy a surových rodinných podmínek utíká a díky svému malířskému nadání se dostává do "velkého světa" a Risten, někde mezi laponským světem svých předků a vesnicí. Zajímavá (i když trochu obtížnější na orientaci) práce s časovými rovinami, ta Hillevina a Elisova běží lineárně, zatímco Risten vypráví retrospektivně, skáče po časové ose různými směry, propojující, ale tak, že nijak nevyzrazuje budoucnost. Pomalé a nijak idylické vyprávění, kde dějovou linku tvoří jen běžné životní události, ale hlavně syrová krása přírody v proměnách jeho osmi ročních období.

"Byli jako holubi. Takoví tehdy lidé bývali. Měli na světě místo, kam se chtěli vrátit."

I když kniha má dobré hodnocení, mě nenadchla.

Moc mě to mrzí, ale knihu nedávám, odkládám.

28.03.2020

Vlčí kůže jako symbol čistého soužití člověka s přírodou, tak přirozeného, jak to umožňuje jen málo obydlená nekonečná severská krajina na hranici světla a tmy, života a smrti. Za hranicí našeho světa je zde život utvářen právě těmito krásnými a drsnými místy, rozkvétá a mrzne stejně jako kulisy, ve kterých se odehrává.

Právě tento svět nám Kerstin Ekman poodhaluje, když nás nechává se s ním seznámit očima civilizované mladičké porodní asistentky, laponského sirotka nebo dítěte z bídy.

Smrt vlčice s nenarozenými mláďaty nám může z gauče našich současných domovů připadat nechutná, krutá a nemorální. Je však obrazem skutečného života v dobách a v místech, kde člověk s přírodou splývá v jeden celek.

21.10.2019

Zase Černá voda, ovšem v jiném čase. Naturalistické, ani v nejmenším romantické. Stará doba, staré myšlení, jiné mravy, žádné vymoženosti civilizace.
Střídání dějových rovin mne ale brzy umořilo. Černá voda měla aspoň v sobě napínavou linku, která udržela mou pozornost.

05.03.2019

Docela složitý děj

01.02.2019

Kniha z drsného a tak trochu odříznutého kraje na švédsko-norské hranici s nádhernými popisy prostředí a zajímavými vhledy do života lidí. Na začátku knihy přijíždí do tohoto kraje mladá porodní asistentka Hillevi s naprosto jasnou představou, jak tam bude její život vypadat. Za několik měsíců však z těchto představ nezbude vůbec nic a přesto se nedá říci, že by život Hillevi byl nešťastný. I další postavy musejí tvrdě konfrontovat své plány a ideály s realitou a najít v ní svou vlastní cestu. Kniha vyžaduje soustředění, protože využívá střídání vypravěčů a časových rovin. Některé věci jsou pak spíš naznačené, než úplně dovysvětlené, ale to mám radši než polopatické objasňování. Je to jedna z knih, které se dostanou pod kůži, aniž si toho člověk všimne a aniž úplně ví proč.

30.09.2018

Asi to není čtení pro každého.Mě se kniha velmi líbila a chystám se na čtení dalších dvou dílů.Zdlouhavá se mi nezdála,protože jsem ji přečetla za dva dny.

16.06.2017

Román švédské spisovatelky Kerstin Ekmanové vás doslova pohltí svou hutnou, těžkou, severskou temnotou. Tma prostupuje krajinu, lidi, i duše. Čas je nelineární, vede nás klikatými cestičkami z minulosti do budoucnosti a zpět. Chvíli žijete život mladé dívky, pak zralé ženy trpící pocity viny a tíhou starého tajemství, bezmoci a zbabělosti a někdy také život malé dívky, bystrého sirotka, který má v sobě něco z trolla. Těžký a dusivý je i příběh mladého nemocného chlapce, jenž uteče z rodiny ovládané hrůzou ze starého nemilosrdného patriarchy a stane se malířem. V další kapitole je z něj starý muž, který se vrátil „domů“ a v té další je mu zase patnáct. To všechno v kulisách nezadržitelného „pokroku“ první poloviny dvacátého století a světové hospodářské krize. Nouze a hlad jsou všudypřítomné. Kniha je plná smrti, stínů a beznaděje. Přesto ta tíha nepůsobí samoúčelně, a jakmile dočtete, jste rádi za naši malou, malebnou a světlou zemi. Výborná kniha, doporučuji k přečtení.

15.02.2017

Místo je to spíš studené a ponuré, ani lidé nepřekypují vřelostí, přesto jsem se zamilovala a chci se do Černé Vody znovu vrátit. Vyprávění plyne spíš poklidným tempem, měla jsem dost času vychutnat si mistrně popsanou atmosféru severního Švédska a sžít se s místními. Nevadilo mi střídání vypravěčů, míst a času ani chybějící označení přímé řeči. Je nutno číst pozorně a často mezi řádky, ale odměna stojí za to.

Nedočetla jsem :-(

Není to kniha na pobavení, ale na přemýšlení o tom, jak to bylo dřív a co je dnes lepšího, tubera už je zase mezi námi, třeba, a co je stejného, vztahy mezi lidmi. Myslím, že je to spíš pro starší ženy, které vidí svět realisticky, mladé tu bídu člověka ještě vidět nechtějí.
Pro mne špičková kniha.

Tak já si knihu koupila a těšila se na ní. Dostala jsem doporučení aslespoň od 3 lidí, kterých si nesmírně vážím, jsou inteligentní, sečtělí se všeobecným rozhledem...a ...nic...strašně jsem to kousala, nepřekousala, nemohu dát ani jednu hvězdičku...asi jsem totální ignorant.

29.01.2016

Hodně náročné čtení, které stojí za to. Skvěle vylíčená atmosféra ponurého severu Švédska.

21.09.2015

Pro mě velice čtivý generační román o životě (u nás by se řeklo) na vsi na přelomu minulého století, který časově končí před druhou světovou válkou. Děj románu není o osudu porodní asistentky Hillevi, která se roku 1916 přestěhuje z poměrně moderního města na sever, do horské pohraniční oblasti mezi lidi, kteří dosud žijí v devatenáctém století. Hillevi je pouze postavou, která nějakým způsobem propojuje ostatní hrdiny románu, na jejichž životních příbězích autorka líčí proměny předválečné doby. Zaměřuje se na vztahy mezi muži a ženami v hierarchii širších rodin, ale i na kontrast mezi uhlazeným, pokrokovým městem a drsným, syrovým venkovem.
Knihu jsem dočetla včera, ale ještě teď, když na děj vzpomínám, prochází mnou chlad severských vichřic a nejsem si zcela jistá, zda mě ze stínů v koutě nepozorují vlčí oči..