Vlčí štěstí
Paolo Cognetti
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535797/bmid_vlci-stesti-66111a341020c.jpg
4
257
257
Neúspěšný čtyřicetiletý spisovatel Fausto opouští po rozchodu s dlouholetou partnerkou Milán a nachází útočiště v horské vesnici Fontana Fredda. Nečekaně získá místo kuchaře v malé restauraci oblíbené u horalů i lyžařů a vedené srdečnou Babette. I ona před lety utekla z města a vnesla do vesnice trochu přívětivosti. Kromě ní se Fausto spřátelí se svérázným rolbařem Santorsem a sblíží se s mladou servírkou Silvií, která touží pracovat v chatě na ledovci. Na konci lyžařské sezony však restaurace zavře a každý z hrdinů bude muset zjistit, jestli na něj štěstí skutečně čeká ve Fontaně Freddě. V novém románu Paolo Cognetti, inspirován Hokusaiovými 36 pohledy na horu Fudži, kreslí obrázky z každodenního života obyvatel hor, v nichž spolu se změnami ročních období zaznamenává i proměnu lidských tužeb a snů. Snů, jež se stávají neoddělitelnou součástí horské krajiny a nad nimiž hory drží mlčenlivou stráž.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2022
,
Témbr
Originální název:
La felicità del lupo, 2021
Interpreti: Ondřej Brousek
více info...
Přidat komentář
*audioknížka* Ideální pro milovníky hor, lásky a přátelství. Byla to taková ta knížka, u které si odpočinete. Hlavního hrdinu jsem měla ráda hned od začátku. A spolu s ním i další postavy, které si v životě už něco prožili - bez ohledu na věk. Pokud hledáte příběhy obyčejných lidí, kteří vám mohou ale hodně předat, tuhle knihu si užijete.
Je to silně pozitivní kniha, ale je třeba si na ni udělat čas a nikam nespěchat. Čtyřicátník Faust odchází po pracovním neúspěchu do hor, kde trávil dětství a snaží se najít štěstí v elementárním způsobu života.
"Když kráčel mokřadem, viděl motýly, jejichž jméno neznal. Žáby nakladly do bláta hromádky rosolovitých vajíček. Viděl pěnkaváky, kteří sem přilétali pít, a vybavil si, jak si to místo pamatoval: čelo ledovce a potok, který mocně tryskal z jeho úst, kovová barva vody z tání. Tehdy věřil, že ledovec je věčný a neměnný, část hory, kterou tam mezi skálou a nebem vždycky najde. Zato jeho otec pochopil, co se děje: jedna věc zmizí a na jejím místě se objeví jiná, řekl mu. Tak to na světě chodí, víš? To jen nám se pořád stýská po tom, co tu bylo dřív."
Po Vánocích si knihu přečtu ještě jednou a v klidu, určitě si ji užiju víc.
Víte jak to většinou je, když někam jedete na dovču? Ubytujete se potkáváte lidi, které nejenže neznáte, ale je vám i trochu hloupé je chtít poznat, abyste je neotravovali.
No a Vlčí štěstí je o tom, když tohle překonáte. Poznáte lidi a vnímáte okolí. A možná i zůstanete.
Znovu magické hory a příroda s neustále se opakujícími změnami. Toužíte se vrátit na podobná místa, kde jste taky cítili to volání, (i když to bylo jenom o dovolené). Knížka je velmi pozitivní. Žádná postava to nemá jednoduché, hledá místo, to správné místo, kde ... vítr změní směr, pohladí hory a zanese
k nám vůní lesů, ale především, když pochopíme, že rámec přírody může být sebekrásnější, ke štěstí se ale musíme propracovat sami. Příkladem můžou být Santorsova slova (jedna z postav), kterými vítá vlka : svět patří tomu, kdo si ho vezme.
O lidech a horách, těch hromad kamení,kde jen roste tráva a teče voda,a význam jim dávají lidé, jak se někde píše v knize.
Příběh napsán prostě,bez zbytečných kudrlinek a jiných spisovatelských "triků", které slouží k tomu,aby se to dobře prodalo.
Při čtení jsem měl pocit, něco jako "slunce v duši", možná proto, že mám "šmatlání"po horách rád.
Moc hezké to bylo.
Po dlouhé době kniha, která mě okouzlila a krásný pocit z ní stále přetrvává. Jednoduché, průzračné a zároveň mnohovrstevné. Všechny příběhy jsou spjaté s tématem přijmout a nechat jít.
krásna kniha. tak, ako ma oslovilo Osem hôr, urobilo to aj Vlčie šťastie. úžasne jednoduchý jazyk, ktorým sú vyrozprávané zložité príbehy ľudí z hôr i tých, ktorí by nimi chceli byť. tých, ktorí pred horami utekajú, ale neutečú i tých, ktorí sa k nim pokúšajú priblížiť, ale nakoniec to vzdajú.
myslím, že prekladateľ si dal záležať a odviedol skvelú prácu.
Je to o lese, o lásce, o samotě, o hledání spřízněné duše, o jídle, o tvrdé práci, o horolezcích, o snech, o ledovcích, o smrti a o kráse všedních dní.
Kniha je psána krásným jazykem a rok v horách plynule běží mezi řádky. Připomněla mi, že je důležité občas "vystrčit hlavu z písku" a nadýchat se čerstvého vzduchu.
A to je vlastně pointa celé knihy - návrat zpět ke kořenům a k jednoduchosti. Autor v celém příběhu vlastně ani nepoužívá uvozovky, není to třeba.
Bylo to příjemné čtení i když hory nejsou moje parketa. Nedotčená příroda je nádherná, ale je pravda, že z vysokohorské turistiky se poslední dobou stala masová záležitost, stejně jak turistika do africké safari, do jihoamerického pralesu atď atď. Nemělo by to tak být.
Je to moje třetí kniha od Cognettiho a opět to bylo hodně příjemné čtění, o obyčejném životě, lidských osudech a horách. krásných a nebezpečných. Psáno čtivě , výborné slovní obraty, určitě i díky dobrému překladu.
V životě jsem vystoupala na několik ledovců a stála i ve výškách, kde člověk hledá vlastní plíce, takže při čtení knihy mi mnohdy naskočila husí kůže, vyvolaná vzpomínkami. Lidem, kteří zde žijí a denně se potýkají s nástrahami hor a přírody, skládám poklonu. Musí to být úžasné, i když mnohdy velmi složité. Přesto věřím, že zde člověk nachází sám sebe a mnohem intenzivněji si uvědomuje krásy života.
Hory jsou srdcovka a kniha je pro podobné čtenáře příjemnou lahůdkou :-)
Cognetti mě opět nezklamal. Útlý román oslavuje především obyčejný život na horách. Napsáno s neskutečnou lehkostí, skvěle přeloženo Sárou Flemrovou.
Krasna kniha, ve zdanlive banalnich situacich bezneho zivota na horach je propletena kristalova hloubka. Nevim, jestli musite mit hory radi, abyste si knizku oblibili, ale pomaha to.
(pokusim se vynechat spoilery v ukazce)
() ...se na ni podival. Pod pihami zahledl dobre znamy rumenec. Pred mnoha lety se ozenil s divkou, ktera neumela lhat. Kecas, rekl. () se rozesmala. Boze, pomyslel si, kdyz se smeje, je ji znova sedmnact. Chystal se zeptat: Muzu te polibit? Ale ona vstala, nechala mu lahev a hrnecek a vratila se () do restaurace, aby tam nadelala jeste trochu neporadku ().
Krásná kniha o lásce k horám, která je napsaná jednoduše ,ale přesto čtivě a zanechala ve mě příjemné emoce. Za mě rozhodně doporučuji.
Veľmi príjemná kniha - cítila som sa pri nej ako vo svojej krajine pocitov, obrazov, nálad, túžob....
Je to v pořadí již čtvrtá kniha od Cognettiho, kterou jsem přečetla a zpočátku mi dost trvalo se začíst, dalo by se říct, že mě až rušilo najednou tolik "akce" z běžného života horské vesnice a hlavně ze života hlavního hrdiny. Ale pak se to usadilo a dovedla jsem zase vše vnímat v propojení s místem, s horami, s konkrétní horou...protože nakonec to je vždy Ona, která je hlavní postavou Cognettiho knih. O to kouzelnější pak bylo si o ní číst v sousedství vesnice, kde se odehrál děj autorovy nejznámější knihy - Osm hor (Grana - Graine ve Val d´Aosta)
Cognetti má prostě dar přenášet své čtenáře do hor. To je jeho hlavní kouzlo.
Ucelený příběh v knize nenajdete, spíš náčrtky různých osobností, pro které jsou hory osudové.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Osm hor |
| 2018 | Divoký kluk |
| 2022 | Vlčí štěstí |
| 2019 |  Nikdy nevystoupat na vrchol |
| 2018 | Sofia vždy chodí v čiernom |
Jak tam jsou vlci, hory a láska tak je to moje.
I přes osobní lásku k tématům, které kniha nabízí si myslím, že hledat za touto knihou něco víc a ubírat jí kvůli tomu na hodnocení by bylo špatně.
Definoval bych ji jako útěk do hor, kdy na sebe jedinec nechá působit sníh a skály v katarzním působení procesu, při kterém si uvědomí jak je ve skutečnosti malý. Na základě tohoto probuzení může šplhat nejen na vrchol Monte Rosy ale zkusit se pořádně rozhlédnout z bezpečí základního tábora onoho probuzení do života, ve kterém se od nynějška rozhodně prioritizovat něhu a osobní štěstí.
Jednoduché a příjemné čtení pro milovníky beznadějné romance a síly hor. Občas je více než potřeba se nadechnout, odpočinout si a na vrchol se prozatím jen zasněně koukat.