Vlčí štěstí
Paolo Cognetti
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535797/bmid_vlci-stesti-66111a341020c.jpg
4
257
257
Neúspěšný čtyřicetiletý spisovatel Fausto opouští po rozchodu s dlouholetou partnerkou Milán a nachází útočiště v horské vesnici Fontana Fredda. Nečekaně získá místo kuchaře v malé restauraci oblíbené u horalů i lyžařů a vedené srdečnou Babette. I ona před lety utekla z města a vnesla do vesnice trochu přívětivosti. Kromě ní se Fausto spřátelí se svérázným rolbařem Santorsem a sblíží se s mladou servírkou Silvií, která touží pracovat v chatě na ledovci. Na konci lyžařské sezony však restaurace zavře a každý z hrdinů bude muset zjistit, jestli na něj štěstí skutečně čeká ve Fontaně Freddě. V novém románu Paolo Cognetti, inspirován Hokusaiovými 36 pohledy na horu Fudži, kreslí obrázky z každodenního života obyvatel hor, v nichž spolu se změnami ročních období zaznamenává i proměnu lidských tužeb a snů. Snů, jež se stávají neoddělitelnou součástí horské krajiny a nad nimiž hory drží mlčenlivou stráž.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2022
,
Témbr
Originální název:
La felicità del lupo, 2021
Interpreti: Ondřej Brousek
více info...
Přidat komentář
Další z Cognettiových knih o lásce k horám.....
....kolem Fontany Freddy existovaly hory - ke snům lidských bytostí zcela lhostejné ....
Nemají to vlci jednodušší ?
Vlk přijde do jednoho údolí-a přece mu cosi zabrání se usadit - odejde hledat štěstí jinam....
A tak se i někomu z lidských tvorů podaří odejít do hor ....a najít nový smysl života ....
A možná také lidské štěstí....
"...jen ten, kdo si zvykne, vidí doopravdy, protože zbavil svůj pohled veškerého sentimentu..."
Cognetti je pro mě srdcový autor, dávám jeho knihy pár důležitým mužům ve svém životě, a přeji jim ve věnování omo servadzo sopra di lago morto, par sempre...
Tak málo slov a taková krása. Tak jednoduché. Vše tady již bylo napsáno v předchozích komentářích. Nemá cenu plýtvat slovy.
A opět oceňuji skvělý překlad.
Další kniha o touze žít v horách už zavání rutinérstvím, aby také ne. Příběh, jak píšou i jiní níže v čtenáři nijak hlubokou brázdu nevyorá a je nově okořeněn větší dávkou klimatické tísně, než bylo v předchozích knihách obvyklé. Alpy, Himaláje, vysokohorská turistika, tyhle rekvizity známe, i ten sentiment, který je s tím vším spojený, co je nového je to, že se vedle vlčího štěstí (i to už bylo ve všech předchozích Cognettiho knihách) a na jeho místě, objevuje motiv stromu, který je tam, kam dopadlo jeho semeno, musí si zde zvyknout, jinak nebude šťastný a své problémy musí řešit na místě. Asi už bylo dost lehkonohého přebíhání mezi velehorami.
Typický Cognetti - téměř žádný příběh, žádná psychologie postav, jednoduchý styl bez kudrlinek, přesto mě ta syrová láska k horám znovu dostala.
Jednoduchý příběh z hor, bez příkras a kudrlinek, bez dějových zvratů. Moc jsem si to poklidné čtení užila!
Od doby Osmi hor autor pokročil a zřetelně vyzrál. Děje zjednodušil a očesal až na dřeň, zbytnělou omáčku vylil kamsi do křoví. Tím nechci říci, že by postavy a jejich kroky zprimitivněl. Naopak.
"I jako duch
budu zlehka kráčet
letními lesy"
Miluji autorovo líčení přírody , jednoduchý příběh , na kterém je úžasná ta syrovost hor a láska k nim .
Čisté. Nic zákeřného, vyčítavého, vypočítavého ani beznadějného. A tím je to k dlouhému vydechnutí a zastavení. Cognetti slovy lepí rány a větami kolébá a hojí...
"Nikdo tam nejezdil rád, působila nepřátelsky a zanedbaně a já jsem vrátila do oběhu trochu laskavosti. Poslouchalo se to hezky, ale v jistou chvíli se z toho stala další klec."
"Bylo na nich, aby našli způsob, jak spolu dál být, pokud chtěli."
Sbalit si batoh a utéct do kopců a hor... Po přečtení další výborné knihy od tohoto "špagetožrouta :-) " to přímo k tomu ponouká. Ale je fakt, že všechny postavy knihy jsou jen sami za sebe, žádné závazky, žádné děti, žádná zavazující minulost. Střídmý jazyk, jemně poetické popisy horské krásy, svérázný způsob myšlení lidí z hor, příběh čistý a nekomplikovaný jako průzračná horská bystřina.. Prostě dílko, které je radost číst. Doporučuji.
Částečně naivní příběh, ale dní, kdy se nad něčím podobným zamyslím, mívám několik do roka. Ukončit práci ve městě a jen tak zmizet v nějaké malé horské vesničce nebo na samotě v přírodě. Cognettiho Fausto to má jednoduché. Bezdětný, krátce po ukončeném vztahu sedá do auta a odjíždí, aby začal nový život jako levná pracovní síla v alpském hotýlku. Ač lze do Milána, jeho původního domova, při dobrém počasí z okolních vrcholků dohlédnout, je to zde mikrosvět existující sám o sobě, odtržený od všeho ruchu, žití je tu čistší, méně komplikované než dole, zaměřené jen na základní potřeby a trochu málo obveselení ve volném čase. Přečteno již v září cestou pátečním autobusem z Prahy do Krkonoš, poetiku této knihy mám v hlavě ale ještě dnes. Stejně dobré jako Osm hor a Divoký kluk.
Já jsem si to všechno tak hezky vždy představila. Chatu s občerstvením u sjezdovky, horskou chatu pod vrcholem, kácení lesa, sesuv laviny, Milán ... Tak ryze napsaná kniha na pár stránkách vyjádří vše podstatné. Jak plyne čas, co je opravdu důležité, štěstí v nás samotných, pomíjivost situací a vztahů. Moc se mi tato novelka líbila, příjemná až melancholie, a zároveň se mi dostaly na mysl opět otázky o smyslu života. Doporučuji všem, kteří chtějí zpomalit až zastavit...
25/2022 Paolo Cognetti tak jak ho máme rádi. To znamená střídmě napsaný příběh z hor, bez jediného zbytečného slova navíc, a přesto vyjadřující vše potřebné. Narozdíl od Osmi hor to není tak propracovaný příběh z nějakým dramatickým obloukem, koneckonců se Vlčí štěstí neodehrává v průběhu mnoha let, ale maximálně tak dvou sezon někde na horách. Jde tedy spíše o načrtnutí situace. Přesto autor dokáže na takto malém prostoru vyjádřit hodně podstatného o životě (ve městě, v horách) a o mezilidských vztazích. Příjemná jednohubka, ke které se budu rád vracet.
Cognettiho knihy o horách, horalech i lidech kteří do hor přichází hledat nový život jsou moje srdcovka. Pokaždé z nich cítím všechny ty vůně lesa, potoků, ohně v kamnech i horský klid. Rozhodně stojí za přečtení.
Typický Paolo Cognetti - jednoduchý styl bez detailních popisů či květnaté poetiky, a přitom přesně vím, co chce vyprávěním říct. Tato na první pohled nedějová kniha je plná malých příběhů zajímavých lidí. Neznáme konec těchto miniosudů, ale to mi vůbec nevadilo, přesně takové povídání z hor jsem potřebovala.
Obvykle mívám v knihách potřebu mnohem složitějšího děje, mnohem hlubšího rozboru postav a detailnějších popisů prostředí, možnost obelstít svůj mozek a na nekolik dní mu kromě reality naservírovat i komplexní svět za obálkou knihy. Proto třeba nemám rád povídky, kde neni prostor se čemukoliv déle věnovat. Ale musím souhlasit s mnoha zdejšími komentáři, také mě překvapuje, jak Cognetti ve Vlčím štěstí dokázal udržet, na pouhých stopadesáti stranách, mou pozornost a pocit naplnění z knihy se svým úsporným způsobem vyprávění, minimem děje, bez potřeby obhajovat motivace postav a vůbec je hlouběji představovat. Všechno to funguje, působí a je fajn a Cognettimu se i takto jednoduše podařilo sdělit vše, co je podstatou knihy a vlastně je tomu i takto zvolená forma přímo blízká. Přesto mi větší délka knihy poněkud chybí. Mít po čtyřech hodinách dočteno - uff, zvolil jsem však Vlčí štěstí jako odlehčení mezi dvěmi hodně emocionálně těžkými knihami a byla to trefa do černého, v tomto smyslu zapůsobila skvěle.
Já nevím jak to Cognetti dělá... ale v jeho knihách není moc děje, jen všudepřítomné hory, les, sníh a samota a přesto mě to dokáže posadit na zadek :-)
Tenhle týden jsem na Aktuálně narazil na recenzi Aleše Palána, která měla v záhlaví vlka. To mě upoutalo a tak jsem rozkliknul... pan Palán v ní psal o knize Vlčí štěstí od Cognettiho a cosi mi, navzdory tomu, že beletrii nečtu, napovídalo, abych to zkusil... a musím dodat, že Paolo Cognetti mě dostal. Příjemně. To, na co jiní autoři potřebují 400 stran, on zvládl na 150. Je to příběh o úniku z okovů civilizace, návrat k přírodě, k lesům, stromům, horám. Příběh o lásce, hledání sebe sama, ale i domova a místa v řádu světa, což může být třeba vaření pro turisty a dělníky v lese. Jsem nadšený a Cognetti získal dalšího fanouška do svých řad.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Osm hor |
| 2018 | Divoký kluk |
| 2022 | Vlčí štěstí |
| 2019 |  Nikdy nevystoupat na vrchol |
| 2018 | Sofia vždy chodí v čiernom |
Jak mám v oblibě Osm hor a Cognettiho, tak tohle je utrpení!