Vlhká místa
Charlotte Roche
Po malé „nehodě“ při vyholování svých intimních partií leží osmnáctiletá Helena v nemocnici na interně. Čeká na návštěvu rozvedených rodičů v naději, že by se snad u nemocničního lůžka své dcery mohli konečně usmířit. Mezitím se však zabývá detailním líčením svých sexuálních postojů i praktik.
Přidat komentář
Kniha vyšla před lety a četl jsem z ní jen nějakou ukázku. V rámci akce nejmenovaného e-shopu s elektronickými knihami jsem se k ní teď po letech dostal. Zakoupil jsem ji a začal číst. Šlo to rychle. Děj knihy je v podstatě banální - dívka se snaží stmelit rodinu skrz starost o její zdravotní stav, když pár dnů leží v nemocnici. A u toho si jen tak přemýšlí. V podstatě formuluje to, co si mnoho z nás myslí v hlavě a nikdy by to nahlas nevyslovilo. A taky provádí věci, které děláme v soukromí a nijak se k nim "nehlásíme". Na přetřes se dostanou nechutné, ale přece jen přirozené pochody/produkty lidského těla. Průšvih je, když se ze své intimní zóny rozhodne vykouknout do zóny veřejné (například scéna ve výtahu).
Kniha zaujme a hodně lidí šokuje svým barvitými líčeními a protože každý máme "hranici hnusu" posunutou jinde, buď se vám to líbí, nebo knihu s odporem zahodíte. Rozhodně to není příjemná četba na dovolenou nebo pro relaxaci...
Jednoduše napsaná kniha, která se rychle čte, i když musím přiznat, že je chvílemi dost nechutná. Po prvních několika stránkách jsem měla chuť se čtením skoncovat, ale zvědavost, s čím vším hlavní hrdinka ještě přijde, byla silnější. Soustředila jsem se na psychologii postavy. Podle mého je důležité si uvědomit, že i psychicky poznamenaní lidé mezi námi žijí a určitě jich není málo. Jen se o některých věcech otevřeně moc nemluví.
Co bylo záměrem autorky - šokovat, zaujmout? Šokovat v dnešní době určitě ne. Zaujmout ano - něco takového jsem už dlouho nečetla. Jednou přečíst ovšem stačilo.
Kniha chvílemi pobavila, chvílemi se mi zvedal žaludek. Oceňuji, že autorka nechala nahlédnout do psychiky postavy.
Slovní zásobu či překlad nemohu hodnotit, protože jsem knihu nečetla v českém jazyce.
Ne, ne a znovu NE!! Kniha se mi neskutečně hnusila! Nějak se mi nedařilo pochytit z této knihy ponaučení, či pochopení. Ne, prostě to nešlo, proto jsem ráda, že jsme ji alespoň dočetla...
Jak film, tak ani kniha u mě nemají úspěch..Nesympatický a chvílemi i nechutný příběh o zkažené dívce... Každý je jiný a má jiný názor na knihu, každopádně NE, nepřečtu si ji znovu...
Asi žádná jiná kniha tu nemá tak rozporuplné hodnocení: polovina je nadšených a polovině se z toho chce blit. To je asi jediný důvod k četbě tohoto žvejku, který tu uvedu. Zjistěte kde stojíte vy.
Jak uz je jasné, ja se pridavam k těm, kteří toto dílo umístí na toaletu, kde tolik cenného papíru najde aspon nějaké upotrebeni. Zkoušela jsem to dočíst, ale začíná mi být jasne, ze je načase přiznat porážku. Protože je to NUDA! Nema to děj ani pointu a vtipný to je taky asi jak chcipla myš. Navic je to nechutný. Přiznám se ze patřím k jedné z těch průměrně (!) čistých dívek a upřímně se divím, že hlavni hrdinka leží v nemocnici kvuli natržené pr* a ne s hepatitidou. Ale tohle znechuceni zabavi člověka tak na dvacet stran, dalších 50 marně hledá dej, 30 stran pretrpi silou vůle a zbytek nese na toaletu. Ja uz to fakt vzdávám a doufám, ze to zfilmování aspoň udál hollywood, protože tady nema co zkazit.
Ten námět a tím pádem i děj je tak neskutečně debilní, že i hodnocení odpad je příliš dobré.
Nechutné? ne to ne... leda pro slabý povahy, co svou sexualitu řeší po tmě a pod peřinou...
Tohle bylo velmi jednoduché hodnocení, knížka je doopravdy perfektní. Čtenáři by se vážně měli zamyslet nad knihou i nad sebou, protože je to knížka o psychologii hlavní postavy. V zásadě je to drama, protože se dost rozebírá i dětství Helen. Je to knížka, která má hloubku, která je neskutečně vtipná a zábavná a naprosto neobyčejná...
Jedna malá připomínka - Vážně se myslíte, že kdyby to byla taková kejda, jako tady kdekdo píše, že by to zdravej člověk vydal? Ne, vydali to, protože ta knížka za to stojí a něco má v sobě.
91%
Knížku jsem sice četla až po tom, co jsem byla v kině na filmu (dvakrát!), ale dle mého názoru je stejně dobrá - samozřejmě film je ochuzený o některé věci, které v knize dávají větší smysl. Každopádně mě knížka přišla fakt zábavná, a rozhodně ne zas tak šokující, jak se z ní většina lidí snaží dělat.
Koupila jsem to jako recesní dárek k narozeninám a abych byla trochu v obrazu, začetla jsem se... a nakonec vydržela až do konce. Chvílemi se mi sice zvedal žaludek, znechuceně jsem prodýchavala, ale pak už jsem si nějak zvykla a začalo mě to bavit. Ta provokace, ty postřehy, pohybovaní se za hranou tolerovatelného... Věřím, že dost lidí, kteří potajmu dělají "podobné nepřístojnosti", vůbec nemají odvahu si přiznat, že je to vlastně vzrušuje, berou to jen jako zlozvyk, o kterém se nemluví... Jasně, dost věcí bylo přehnaných, ale co my víme? Kdo z nás našel vlastní mámu, která spolykala prášky a ještě měla puštěný plyn?
To už bylo drsné i na mě. Ale mám silný dojem, že abychom se poblili, bylo koneckonců autorčiným jediným a záměrným "poselstvím" a že se někde hlasitě řehtá, jak jsme naletěli na nějaké "lámání posledních tabu" či co se to píše v anotaci. Hodnotit se neodvážím.
Nejsem puritán, ale místy to bylo asi opravdu přes čáru. Na druhou stranu autorka postupně odhaluje, proč hlavní hrdinka je taková a dělá takové nechutnosti. Je opakem své puritánské a pokrytecké matky, která jí vlastně zavrhla tím, že ji chtěla opustit svou vlastní sebevraždou, při které otrávila i jejího malého brášku, ale jí samotnou na tomto světě hodlá zanechat. Tato rozšířená sebevražda se nepovedla, ale zároveň se o ní později v rodině nikdy nemluvilo, jako by se to vůbec nestalo a nikdy tam neproběhlo žádné vysvětlení a žádná katarze. Nedovedu si představit, jak třeba na mě by podobná traumatizující situace zapůsobila a co vše by pak člověk vyváděl. Nevím, jestli se autorce povedlo dostatečně vysvětlit, že právě v tomto spočívá celkový postoj tohoto konktrétního exempláře zkažené mladé generace - jak se tady někde v komentáři níže někdo vyjádřil - ale já to tam tak vidím. A proto tomu dávám takové střední hodocení. Dost možná i za odvahu to takhle napsat a vydat - protože já bych jí nejspíše neměl.
Ale je to opravdu pro silnější nátury, těm se slabým žaludkem by se mohlo udělat špatně. Taky tam pochybuji o jednom zmíněném momentu a to o tom, že by někdo osmnáctileté holce provedl na její žádost sterilizaci, aniž by pro to byly nějaké vážnější zdravotní důvody.
Shrnuto - určitě nelituji, že jsem si to přečetl, ale že bych zase u toho hýkal nadšením, tak to taky ne.
Nechutne a vtipne zaroven, avokadove pecky me dostaly! Rychlovka, ale potesila. A to jsem az v pulce zjistila, ze autorkou je moje oblibenkyne.
Opravdu nechutná kniha. Dvě hvězdy dávám jen z důvodu, že jsem knihu prostě musela dočíst doufaje, že má nějaký smysl, když o ní každý sáhodlouze hovoří. Smysl jsem možná našla, ale za přečtení nestál.
Po pravdě? Nechutná kniha, už si ji nikdy nepřečtu...nemám ani odvahu ji někomu půjčit...asi tak
Na něco takového vás nikdo nepřipraví. Šla jsem do toho především ze zvědavosti a taky proto, že u Padesáti odstínů je stále přeplněno. Prostě mám ráda výzvy. Tak jsem si řekla: Riskni to.. a když překonáš první kapitolu a nezbarvíš stránku nestrávenou večeří, tak to půjde. A šlo to.
A jestli jsi hazardér a máš stabilní žaludek (ten se mi osvědčil), tak je to celkem přijatelné čtivo.
Když vidím, jak tu knihu každá čtenářka „vychvaluje‟ tak se bojím, zda nebude přehajpovaná jako Stoletý stařík, Atlas mraků nebo Poslední aristokratka, na které také všichni pěli tolik chvály a skutek utek.
Štítky knihy
sex sexuální úchylky zfilmováno erotika 21. století německá literatura generace Y, mileniálové
Ráda bych k vyřčenému ještě podotkla, že podle mě se jedná o jednu z mála knih, o které mohu s klidným srdcem prohlásit, že byla lépe zfilmována než napsána.