Vlhká místa
Charlotte Roche
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/214157/mid_vlhka-mista-214157.jpg
2
288
288
Po malé „nehodě“ při vyholování svých intimních partií leží osmnáctiletá Helena v nemocnici na interně. Čeká na návštěvu rozvedených rodičů v naději, že by se snad u nemocničního lůžka své dcery mohli konečně usmířit. Mezitím se však zabývá detailním líčením svých sexuálních postojů i praktik.
Přidat komentář
„A tak jsem poprvý v životě pila po litrech cizí zvratky. Smíchaný s mýma. Střídaly jsme se. Až byl kýbl prázdnej. Takový dny asi odumře hodně mozkovejch buněk.“
Recenze na knihy, které bych si mohl nebo se chystám přečíst, prakticky nečtu a knihy si podle recenzí nepořizuji. Až, samozřejmě na výjimky. Na tuto knihu mě nalákala velmi, opravdu velmi negativní recenze. I přesto, že byla kritická a negativní, byla ta recenze napsaná tak dobře, že mi ukázala, že tohle by mohla být kniha přesně pro mě. Elitářství a snobství stranou, jako chápu, že na tohle musí mít člověk trochu vytříbenější vkus, ale už po nějakých dvou třech odstavcích mě kniha měla zabaleného a uloženého v patřičném oddělení spokojeného zákazníka. Příběh o cílevědomé holce, která ví, co chce a jde si za tím, to se prostě musí ocenit. Obzvláště, když její cíle, cesty a uvažování jde často proti obecnému myšlení společnosti (obzvláště některé postřehy o hygienických fanaticích mi přišly hodně podnětné a souzněl jsem s nimi). Jo, tahle kniha mi fakt sedla. Ke svému překvapení jsem těsně před jejím dočtením zjistil, že jsem před lety viděl filmovou adaptaci. A co myslíte, stejně jako kniha, za plný počet. Tohle je prostě cajk.
Kniha má své zvláštnosti... hůře stravitelné pro mnoho čtenářů. Román však nabízí příběh dívky z disfunkční rodiny, která se snaží bojovat proti traumatům svým osobitým způsobem. Zároveň se snaží svou rodinu bláhově spojit. Je odhodlaná pro to udělat cokoliv.
Dílo ve mně zanechává dojem a jistě na něj dlouho nezapomenu. Takže hodnotím v plné výši neb se k Vlhkým místům určitě vrátím.
NÁSLEDUJÍCÍ RECENZE NENÍ PRO SLABÉ POVAHY!
"Taky se ráda nechávám lízat, když menstruuji. Je to pro něj určitá zkouška odvahy. Když dolíže a zvedne ke mně hlavu, pusu celou od krve, políbím ho, abysme oba vypadali jako vlci, co právě rozthali srnčí."
Ahoj, já jsem Helenka a jsem magorka. Takto by se asi představila hlavní hrdinka. Právě leží s natrhlou prdelí v nemocnici po operaci. Očividně neměla dětství úplně v pohodě, ale ani tak jsem po všech těch popsaných hnusárnách nepocítila příliš soucitu. Cítila jsem jen nasrání při představě, že něco takového se pohybuje mezi námi.
"Takže jsem sama ze sebe udělala živoucí autoexperiment vaginální hygieny. Nejenže mě ohromně baví sedat si vždycky a všude naplno na špinavý prkýnko. Před dosednutím ho taky utřu svou číčou umelecky rozmáchlým kroužením boků, a to hezky kompletně jednou dokola. Když dosednu pipinou na prkýnko, udělá to takovej pěkne mlaskavej zvuk a moje číča nasaje všechy ty cizí chlupy, kapičky, fleky a loužičky vší možný barvy a konzistence."
Celá kniha je výpisem nechutnost a perverzností, jaké si lze jen představit. Chybí jakákoli dějová linka, rozvoj postavy, unikla mi pointa příběhu. Děj skáče v různém čase beze smyslu. Zhruba třetinu slov tvoří výrazy jako prcina, číča, pinda, kundosvrab, kundí šlem aj.
Helenka je opravdu výjimečná špína, co sní o sexu s vlastním otcem, papá jebáky druhých lidí, pochutnává si i na vlastních strupech a holubech a mezi její zálibu patří měnit si použité tampony s kámoškou nebo si do frndy cpát toaletní papír a pak ho dolovat ven za pomoci grilovacích kleští. Použitých, samozřejmě. A bez umytí vrátit ke grilu, jak to má Helenka ráda.
Dlouho mě žádná kniha tak neznechutila a to mi nevadí sexuální úchylky, násilí aj., jenže tady autorka vzala všechny prasárny světa a vměstnala je do útlé knížečky. Úplně to tak zazdilo případný přínos knihy a to je otevření debaty o citlivých tématech jako jsou hemeroidy, operace análu, vyprazdňování po operaci aj. Letos je to tak první kniha, kterou hodnotím bez hvězdiček - ODPAD!
Film sa mi svojho času celkom páčil, pretože z neho šlo poznať, že chápe, že pojednáva o chorej osobe.
Z predlohy mám skôr pocit, akoby sa jedna odpudivá pozérka rozhodla vydať statement, v ktorom by revoltovala jedením šušňov, a tak nejak omylom jej z toho vyšla pomerne slušná štúdia duševnej choroby. Nevedome. Blázni nevedia, že sú blázni.
Podľa recenzie v New York Times svoje dielo Charlotte Rocheová popisuje ako celebration of the female body, takže nech si utŕžené peniažky užije, ale nech sa radšej nemnoží.
Veľmi zvláštna kniha. Miestami je trošku nechutná, miestami ma pobavila. Príbeh je to vskutku netradičný a mne osobne prišiel celkom zaujímavý. Jeho prečítanie určite neľutujem. Tak ak máte chuť na niečo neobvyklé, smelo do toho!
Nechutnější knihu jsem ještě nečetla. Nevím, co se autorka touto knihou snažila čtenářům sdělit.
Horší knihu jsem opravdu nečetla a nejspíš ani číst nebudu. Odpad .. Naprostý odpad.. Škoda papíru na výrobu knihy..
Mně se to líbilo...Čteno před lety, ale doteď , když vidím pecku z avokada, vždy si vzpomenu...
Trapný, zcestný, dementní.
Tohle nevím proč psala dospělá baba, co jako komu mělo dát 18letý prase válející tampony po zemi a strkající je zpět což je nesmysl-jakmile nasáknou tak se rozcepyri a zohýbají atd takže nutit nám že by neměla žádný infekce?? Když pin.dou vytře prkno od chcanek druhých??
Trapný a debilní prostě.
Prej Helenka, malá holčička... určitě.
Tak k této rozporuplně hodnocenou knihu z poličky. Přečetla a ráda ji tam zase vrátím. Nesoudím lidi a výstřednosti nejsou zločin. Pro mě je sex a intimita věc pouze " dvou " lidí, ať se milují tak, jak to jenom jim vyhovuje a co jeden druhému povolí a dělá jim dobře. Intimita je naše věc a nepřetřásáme ji s kamarádkami. Maximálně se mě zeptá "Jseš vyholená?" Většinou ti, kteří hodně mluví, něco jim chybí.
Líbí se mi odvaha autorky něco takového napsat, i když internet zásobuje čtenáře vším
Je tam hodně provokace i nechutností, ale zároveň i poznávání vlastního těla. To , když nemilujeme, nemůžeme nic hezkého prožít.
Takový konec jsem nečekala. chvílemi mi to přišlo spíše nechutný.
Každá kniha má dva příběhy. Ten vnitřní, který dělá knihu knihou a je pro její čtivost nezbytný. A potom příběh vnější, který přímo ovlivňuje samotnou fyzickou existenci knihy.
V době vydání této knížky jsem, jako každoročně, řešil vánoční knižní dárek pro manželku. Ale mnou původně vybraný titul knihkupectví nedodalo, do vánoc zbývaly dva dny a tak musel naskočit plán B.
Pár záložních titulů jsem měl, ale ani jeden jsem nemohl nalézt. Nakonec mi padla do oka tato kniha. Něco jsem už o ní slyšel a věděl, že je lehce kontroverzní. A tak jsem po tomto titulu, v nouzi, sáhl.
Když žena dárek pod stromečkem rozbalila a přečetla název, její obočí se udiveně nadzvedlo a vyslala ke mně laškovný výraz. Stihl jsem utrousit jen něco o posvátnosti štědrého večera a přítomnosti dětí.
Knihu načala hned druhý den a vše se zdálo být v pořádku. Po nějaké době se však z vedlejší místnosti, kde příběh konzumovala, začalo ozývat tlumené mumlání, prokládané hlasitou samomluvou : "To snad ne !", popř. "To si dělá pr... srandu ! ". Autorku očividně nešetřila. Myslím, že se několikrát ozvalo i freneticky se opakující "fuj" a nakonec také temně zlověstné "brrr". Tehdy mi došlo, že dárek asi nebyl to pravé ořechové.
Kniha byla nakonec dočtena, neboť moje polovička knihy zásadně dočítá. Hned potom za mnou přišla a nevině se zeptala, zda ji může někam odnést. Evidentně měla na mysli před domem stojící kontejner. "Přece nevyhodíš takovou pěknou knížku", pokusil jsem se o chabou záchranu. Nakonec jsem to uhrál na remízu a výtisk odnesl do knihobudky na autobusovém nádraží. Třeba udělala radost nějaké jiné cestující.
Od té doby, když přijde řeč na případné knižní dárky, pravidelně se ozývá rezolutní a rázné "Už žádná vlhká místa" ! A já mám po "he he".
Ani vlhká místa totiž nemusejí být tím, čím se zdají být !
Tak tohle je vnější příběh této knihy.
Na dotaz, kolik mám přihodit hvězdiček, manželka lakonicky odvětila : "Maximálně dvě". Když dvě, tak dvě. Jedna za to, že tato knížka se dá asi i dočíst a druhá za graficky čistou a příjemnou obálku.
Podvratné vyprávění, které je nakonec mnohem spíš než o sexuálních praktikách a hygieně o jedné vystrašené holce z dysfunkční rodiny.
Tak to se mi strašně líbilo! Nechápu ostatní... Tohle je veledílo, které většina očividně nechápe.
Můj život je velmi vzácný a krátký, než abych trávila čas čtením tohoto paskvilu. Proboha, proč? A natočený film? No, dá-li panbu, tak já ho nikdy neuvidím.
Zřejmě má v tom zadku hluboko zasunutou nějakou vyšší myšlenku, ale já ji nehodlám odkrývat.
Po velmi dlouhé době nějaká moje nedočtená kniha. Zkoušel jsem ji před lety a teď znovu, opět bez úspěchu, nelze ani přeskakovat odstavce, stránky, kapitoly.
Autorka si zřejmě léčí své vlastní problémy, jako osobní psychoterapie určitě dobré, ale proč mám být u toho? Místo počáteční provokace (alespoň něco) se po pár desítkách stran dostavuje únava, trapnost, nuda a nezájem. O neexistenci erotičnosti ani nemluvě. S hlavní postavou se nelze ztotožnit, ani ji nelze nenávidět, ani ji nelze pochopit, je to svět, do kterého nedokážu vstoupit. Může to být autoritami odměněná kniha, může to být bestseller, ale pro mne ne.
Zkusím se začíst znovu třeba za 10 let, knihu neposílám dál, proto alespoň jedna jediná hvězdička.
Štítky knihy
sex sexuální úchylky zfilmováno erotika 21. století německá literatura generace Y, mileniálové
Tak tahle knížka dostala i mě. A to už je co říct, protože kdo mě znáte, víte, že jsem tak trochu šiblá. Tohle ale už bylo moc.
Hlavní hrdinka Helenka je podle mě prostě blázen, psychicky narušená a totální prase. Vůbec ale vůbec jsem si ji neoblíbila. Po přečtení knihy, mi ji bylo i celkem líto.
Pořád přemýšlím, co touto knihou autorka vlastně chtěla říct. (A doufám že příběh je jen smyšlený).
Třeba chtěla poukázat co s člověkem dovede udělat nepříliš hezké dětství a vyšinutá matka? Protože ta mi teda přišla taky dost na hlavu…
Nebo prostě autorka chtěla jen za každou cenu šokovat?
Každopádně mi v knize chyběl nějaký hlubší příběh. Nebýt těch nechutností, kvůli kterým jsem chtěla číst dál, protože jsem věřila že už to být nechutnější nemůže, asi bych knihu ani nedočetla protože v ní nebylo nic zajímavého.
Ke knize jsem se dostala v rámci štafety u @knihaopate
A moc ti teda děkuju.
Jestli si knihu chcete přečíst, posuďte vy.