Vnučka pana Linha
Philippe Claudel
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/106409/bmid_vnucka-pana-linha-UoL-106409.jpg
4
138
138
Pan Linh opouští svoji vlast, zmítanou válečným konfliktem, a s hrstkou osobních věcí a malou vnučkou v náručí se vydává do Evropy, aby dívence, jež přišla o oba rodiče, nalezl nový domov a novou budoucnost. Teprve po několika dnech se v novém městě, jež ho děsí svým chladem a cizotou, odváží z ubytovny na ulici. Při jedné z procházek pak pozná pana Barka, osamělého vdovce, s nímž navzdory jazykové bariéře naváže přátelství. Poté co uprchlíky přestěhují do „Zámku“, který jeho obyvatelům není dovoleno opouštět, odhodlá se Linh i s vnučkou k útěku, aby se mohl opět s Barkem setkat… Podobně jako v Claudelově předchozím úspěšném románu Šedé duše, i do příběhu Vnučky pana Linha proniká zpovzdálí válečná vřava, dotvářející neklidnou atmosféru románu. Autorovo podmanivé vyprávění v dramatu lidských radostí i tragédií tentokrát výrazněji akcentuje především motivy lásky a přátelství, znovu však upoutá i Claudelovou nepřehlédnutelnou stylistickou bravurou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , PasekaOriginální název:
La Petite Fille de Monsieur Linh, 2005
více info...
Přidat komentář
V něčem mi to připomínalo Murakamiho Kafku na pobřeží a Sputnik má lásko. Snad pro ten pocit vykořeněnosti hlavního hrdiny a jeho asijsou příslušnost. Koukla jsem na konec, to přiznávám, ale knížka tím dostala jiný rozměr a pro mě stravitelnější. Jinak bych ji asi nedočetla. Pravda je, že je to silná četba, silný příběh a bude to jedna z knihy, kterou si budu pamatovat. Pokud chcete klasiku, ne jednoduché čtení nebo odpočinkové čtení a silný motiv, pak po ní určitě sáhněte.
Úžasné. Nic jsem od knížky nečekala, moc jsem o ní nevěděla a naprosto mě dostala.
Příběh plný člověčenství a naděje. A závěr? Pro mě naprosto nečekaný, ale nezbytný, aby vše dostalo smysl.
Určitě se chystám i na další autorovy knížky.
Poetický příběh, plný lidskosti. A na konci přijde pecka, která dá smysl celému vyprávění.
Dodnes si pamatuji pocit, náladu, jakou na mne zapůsobila tato útlá knížečka. Lidskost, zoufalství, usmíření se životem...
Krásný, poetický a hlavně lidský příběh, kterému až konec dal celkovou sílu. Krása.
Na první pohled velmi jednoduchý příběh, ale už na druhý člověk zjišťuje, že pod povrchem se skrývají silné emoce. Láska k rodné hroudě, rodině, spřízněné duši.
Moc pěkné, milé čtení. Do kolen mě ještě víc než závěrečná scéna dostala scéna "vyznání pana Barka" u moře... Navíc mám dobrý pocit, že jsem po delší době přečetla knihu (neboť je vcelku krátká, že) :)
Taková jednoduchá a přitom složitá knížka. Jednoduchá literárně, složitá vyzněním. Claudel umí nádherně psát v náznacích, nechá čtenáře si domýšlet. Předkládá silný příběh na zlatém tácu, který zdálky vypadá jen měděný, ale když se pořádně vycídí, teprve se zaleskne. Zprvu jsem si nebyla jistá, jestli je to ten pravý příběh pro mě, ale ono to zacvakne tak hlasitě, že ten zvuk v hlavě bude rezonovat ještě hodně dlouho.
Ještě pořád jí mám v hlavě. Vlastně není co napsat, to se musí číst. Lidská, citlivá, nádherná kniha.
"I takový může být život. Někdy nám sešle zázrak, zlato a smích, novou naději, když už jsme přesvědčeni, že všude kolem je jen pusto a prázdno!"
Člověk může ztratit všechno, jen ne naději. Mohou ho okrást o všechno, jen ne o lidskost. Mohou ho zdeptat, ale ne vzít mu sny, odhodlání a přátelství.
Nádherná kniha.
Moc se mi líbí jeho styl psaní... vyprávěno v náznacích a neuvěřitelně lidsky.... navíc i přesto, že nejde o lehké čtení, tak vás příběh tak nějak pohladí po duši... a navíc podruhé... nejde jen o plytké sázení slov, je tam toho tolik schovaného mezi řádky...
Claudela jsem objevila díky jeho Brodeckovi, který mě rozebral na kousíčky... určitě také doporučuji k přečtení!
SPOILEŘI BACHA SPOILEŘI
Knížka přesně pro moji tetu - je tam starej děda a ten má vnučku, a děda je smutnej a ztracenej v cizím městě, pak najde starýho kámoše, kterej nemá vnučku, takže si spolu povídají a pak dědu vodstěhujou pryč a dědovi se stýská po kámošovi a jeho vnučka vlastně není vnučka, ale panenka, takže starej děda vlastně není hodnej děda, ale myslí si, že je hodnej děda, což z něj hodnýho dědu vlastně dělá a plus je teda ještě i pomatenej, a to tak moc, že ho srazí auto přímo před zraky svýho starýho kámoše - takže ždímačka slz jako když Bartošová zkoušela až moc doslova udělat cover verzi Londonova On the road. Jenže v tomhle případě mě to absolutně nezajímalo, protože Claudel dotáhl kýč do banálních výšin a každým odstavcem na mě až moc viditelně pomrkával, že bych měl kapesníky používat taky na něco jinýho než na chytání malých Paliv. A to já nedělám. Protože mám penis.
Velkej penis.
Jako stodola.
Nebo jako kopačák.
Nafouknutej kopačák.
Nádherný příběh o lidskosti a přátelství, s koncem, který mě naprosto dostal. Zasloužený plný počet!
Něžná, lidská a citlivá.
V originále je psaná moderní a jednoduchou francouzštinou, takže by s ní neměl mít problém ani začátečník.
Nádherný, poetický příběh. Kéž by každý, komu nezůstane zhola nic, našel svého pana Barka...
Náhodně jsem po ní sáhla v knihovně mezi "právě vrácenými" - a taková perla. Krásný příběh o schopnosti porozumění, o přátelství. Forma, jazyk jsou vysloveně příjemné. A konec... korunuje dílo.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2014 |  Brodeckova zpráva |
| 2012 | Vnučka pana Linha |
| 2010 |  Šedé duše |
| 2016 | Vyšetřování |
| 2020 | Súostrovie psa |
Rozhoduji se, jestli to je "velice krásný příběh", jak píše třeba sofi (a jiní), nebo "kýč dotažený do banálních výšin", jak tvrdí Palivo. No, Palivo má asi víc pravdy. Kdyby to byla jen povídka v nějaké sbírce povídek, tak by to bylo docela dobrý, takhle je to jen divná kniha s divnými postavami.