Proč bychom se nepřiznali aneb Jak to bylo doopravdy
Zdeněk Šmíd
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/37748/bmid_proc-bychom-se-nepriznali-aneb-jak--wGh-37748.png
4
56
56
Vodáci série
Útlý svazek je reakcí na uvedení televizního seriálu na motivy knížky Proč bychom se netopili a jejích dalších pokračování a autor se v ní ve vzpomínkách vrací k příběhům autentické vodácké party, jejíž zážitky byly pro cyklus inspirací. Ve stejném duchu v krátkých kapitolách vypráví autor o vzniku a jednotlivých členech soudržné vodácké party, o okolnostech prvního vydání svého bestselleru a na pravou míru uvádí některé historky. Po mnoha letech dosvědčuje, že partu literární i partu skutečnou spojuje opravdová láska k vodě, smysl pro přátelství a hlavně stejně chápaný poněkud svérázný humor. Kromě historek, které nikoho nezarmoutí, je knížka i osobitou úsměvnou vzpomínkou na to, jak se žilo mladým lidem u nás v době normalizace.... celý text
Přidat komentář
Měl jsem to štěstí, že jsem se v minulosti zapojil při mých sportovních, vodáckých a turisticko-horských aktivitách do různých kolektivů lidí, kteří byli nadšeni pro našeho společného koníčka. A tento "duch nadšení" se prolíná všemi knížkami autora. Bylo mi zřejmé při čtení jeho knížek, že se jedná beletrii, a tudíž vše je jenom fikce, kdy hlavní hrdinové jsou průnikem autorových kamarádů a stejně tak historky a dialogy jsou dílem autorovým a nikdy se nestaly. Jsou ale napsány tak, že je chápu, že se staly a dokonce mohu potvrdit, že podobné scény jsem (při úpravách) zažil i já. Autor vždy dokonale vystihl atmosféru!
Oproti klasickým titulům pana Šmída musí tento hvězdičku ztratit, přeci jen je to jiný formát a má jiný cíl, který ne každému musí sednout. Já jsem se chtěla dozvědět, jak to vlastně s mou oblíbenou partou bylo doopravdy, ale přiznám se, že jsem se v množství reálných kamarádů, často se překrývajících v jednom z knižních charakterů často až ztrácela. Obzvláště v druhé části knížky mi připadlo, že autor už jen vypočítává: tato příhoda byla pravdivá, tato jen částečně a tahle je úplně vymyšlená. V tu chvíli bych možná raději vrátila čas, kdy Keny, Bongo nebo Kateřina (mé oblíbené postavy) vypadaly přesně tak, jak jsem si je sama představovala. I přesto však i z této knížky sálá to, co mě neustále pudí se ke knížkám Zdeňka Šmída vracet, co ve mně vzbuzuje vlny nostalgie a lehké závisti - opravdové kamarádství, založené na společných prožitcích v přírodě, přetrvávající léta i přes rozdílnost osudů všech hrdinů. V tu chvíli si vždycky říkám, jestli se mi ještě někdy povede se dostat z toho mého vzdáleného zakuklení....
A to byl přesně ten konec, který jsem k "vodácké sérii" pana Šmída potřebovala. Pro mě nádherná tečka, uzavření světa s nejlepší partou kamarádů, jaké si přeje každý člověk. Nebo alespoň každý vodák. Já osobně vím, že je mohu opustit a zůstanou v mém srdci a paměti. Díky.
Možná by bylo lepší, kdyby tahle kniha nikdy nevznikla. Ano, je mistrně napsaná, čtivá a zábavná - ale odhaluje mnohé, co možná odhaleno být nemuselo.
Jen jsem přelítla. Seriál Proč bychom se netopili jsem kdysi dávno viděla a líbil se mi
Kolem roku 1980 jsem v bytě někdejšího zvukaře bochovských Plavců jako malý špunt poslouchal nahrávku z jednoho koncertu. Okolo běžel život a já byl unešen "... a kráva krávě zpívá, tam neznaj brambory a z másla maj hory a pod nima moře piva". A Vůz do Tennessee, Bedna od whisky, Island. A Šmídovy, Höfferovy písničky - Země otců, Od hor, Moc vodu nepij. Byl jsem unesen a to tak, že na celý život. Až pak přišly Hoboes, ktp. Kid, Roháči, Hop Trop. Až pak přišlo toulání, kopce, "šutráků fůry, když jazyk nám votek jdem bez vody dál", až pak přišla voda. A kytara, banjo. Tahle knížka přišla jako jakási tečka na závěr. Stejně jako Proč bychom se netěšili aneb Jak se držet nad vodou. Všechno krásný má svůj konec. Ale nálada zůstává.
Jako všechny Šmídovy knížky velice čtivě a zajímavě napsané. Vřele doporučuji všem milovníkům vodácké trilogie.
Kdo má rád Šmídovy vodácké a horácké knížky si určitě rád přečte, jak to bylo doopravdy. A i když zjistíme, že vše bylo jinak, tak zase úplně jinak to stejně nebylo...
„…Ráno připluly invazní čluny s jáchymovskými dětmi, jimž jsme měli být předvedeni jako vzor vodáctví. V táboře zavládla panika, neboť polovina vzorných vodáků byla dosud v bezvědomí, zatímco druhé polovině bylo špatně. V tu chvíli zasáhla zdravotnice Zdena. Rozdala nám prášky proti kocovině a zvracení. Bohužel se ty prášky zapíjejí vodou. Když je vám špatně a prášek zapijete vodou, pozvracíte se až třikrát rychleji než bez prášku. Invazní čluny přistály a rozdychtěné dětičky se vyhrnuly na břeh. Pohled, který se jim naskytl, ponechávám na fantazii vážených čtenářů…“
Když jsem v úvodu knihy četla ".. a proč jsem nechal utratit Křižáka", sahala zubatá po mně. :) Tenhle záchvat smíchu jsem dlouho nemohla rozdýchat. :) Ale jinak - jako obvykle - skvěle napsané. A hodně zajímavé.
Tak jsem touto knihou zahájila prázdninovou četbu :-) tak co jiného vybrat než vzpomínky na léto. Bylo to moc fajn.