Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii
Zdeněk Šmíd
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/1540/bmid_proc-bychom-se-netopili-aneb-vodack-NIQ-1540.png
4
584
584
První díl dnes již kultovní série o partě vodáků.Jedna z mála knih, od kterých se čtenář neodtrhne a nad kterými se od srdce zasměje, neboť i ten, kdo nikdy nejel Lužnici a další toky naší vlasti, o tom něco slyšel a rozhodně byl také mladý jako členové party v těchto příbězích.
Přidat komentář
Ten kdo nezná hukot vody.....
může dát míň než plný počet. Četl jsem to dáááávno, ale nádhera.
Klasika a ještě lepší je album kde texty zhudebnil Jaroslam Samson Lenk - Hop Trop -proč bychom se netopili.
příjemné čtení na dovolenou - četl jsem nahlas, když jsme sjížděli Vltavu, a bylo veselo
KDYŽ VODÁK narazí na knihu věrně popisující krásy vodáctví, jeho srdce zaplesá. Tu usedá pod strom a nad knihou sní o vlastních výpravách. Vzpomíná, kolikrát se kde cvakl a jak hlasitě při tom nadával. Porovnává své příhody s příhodami Šmídovy party a těší se na léto, které se díky stránkám najednou nezdá tak daleko.
Ze začátku vtipné, až nečekaně, ale pak to celé tak nějak splyne a stane se z toho večerníčkové vyprávění.
Úžasná věc psaná v době, kdy na vodu nejezdil kdekdo. Plavba byla dobrodružství a romantika a ne masová záležitost, kdy často hrajete přetlačovanou s loděmi a rafty (a nejen nad jezem).
Pro vodáky srdeční záležitost.
"Ze všech toků nejvíce, nejvíce, nejvíce,
líbí se mi Lužnice - Lužnice - cé."
A nápisy na mostech:
"Tondo! Byly jsme tady 6.6.1970 ve 12.00.
Kde se couráš?"
"POZOR! ŠLAJSNA HÁZÍ DOLEVA!"
"Omyl. Nepleť si světový strany."
"Kdo tady najel na šutr a řek sprostý slovo, ať udělá čárku!"
/////////////////////////////////////////////
Dnes už kultovní dílko plné humoru, písní, piva a vodáckých historek. Vodácký průvodce je pro cílovou skupinu napsaný velmi dobře, to podtrhuji, mě však příliš neokouzlil. Chyběl mi tu souvislý příběh. Minihistorky, mnohdy připomínající dokument, mě příliš nenadchly. Humor je tu ale jinak dobrý. Více se těším na Cejch nebo Trojí čas hor.
Poslechnuto jako audiokniha. V rámci žánru super. Skvělá oddechovka třeba na vodu nebo jiný vandr, ale ani doma to nemá chybu :-).
Každý vodák se tam najde. Pravidla vodáckého života podaná s vtipem. Teď to budou mít vodáci těžší, bez piva (a rumu).Snad si nějak poradí. Hlavně, aby v řekách byla voda.
Kdo nebyl na vodě, na trampu, kdo neposlouchá country nebo folk, kdo není aspoň trochu romantik, ať si raději přečte něco jiného. Knihu nepochopí a pochopit nemůže. Část jsem znal ze starých pásků z koncertů bochovských Plavců (TAM jsem se narodil!). Četl jsem si ji teď potřetí a jásal. Seriál byl sice jiný, ale jak audio, tak film tvoří jiný pohled na knihu. Za sebe říkám, že lepší knihu o vodáctví, kamarádství, partě těžko napsat.
Kniha, která neuvěřitelně masturbuje nad vodáctvím po celou dobu svého rozsahu a to až do té míry, dokud vám svůj vlastní pocit nadřazenosti a nejlepšího elitářství nevystříkne přímo do ksichtu.
Není zde příběh, jen plkání naprosto zažraného vodáka nad svým koníčkem. Hlavní hrdina nedokáže žvanit o ničem jiném a to je docela bída vzhledem k tomu, že se na tyhle žvásty snaží sbalit buchtu. Která je ale naštěstí tak nijaká a prázdná, že se v tom jeho žvanění snad ještě masochisticky vyžívá.
Jak jsem už naznačil - elitářstvím, zasvěcenými odbornými pojmy, pocitem výjimečnosti a pýchou na absolutně tuctovou a ničím zajímavou sociální skupinu je to narvané až po okraj, jenom ten příběh tomu chybí. A nejen příběh - chybí tomu i zajímavé postavy, děj, napětí a vlastně všechno.
Je tu pár náznaků dobrého nápadu (pár situací, které byly málem vtipné, pak vodák, který krade/kupuje náboženské artefakty, špičkování se s jinými vodáckými partami), ale žádný není nejen dotažený do konce (nedejbože k dokonalosti), ale končí u zárodku pouhé myšlenky. Celou tu nudnou a odfláknutou kravinu mohl zachránit humor, ale ten zde neexistuje, v nejlepším případě je naprosto bez vtipu.
Jednu hvězdičku dávám za to, že mě to nedalo a byl jsem zvědavý, co bude dál a jestli to bude taková blitka až do konce. A na téhle vlně pouhé zvědavosti to moji pozornost jako zázrakem udrželo.
pro mne napřed učebnice, nyní už nostalgické vzpomínky a slzy smíchu, už mám svoje vzpomínky a příhody, ale i tak,se k téhle knížce vždy před létem vracím....
Knížka mě moc nenadchla. Ano, byly tam okamžiky, kdy jsem se zasmála, ale celkově jsem se musela nutit ji dočíst. Řeku jsem sjížděla až jako dospělá a s dětma, tak to byli pro mě spíš nervy. Asi to musíte prožít jako mladí a bezstarostní, aby to mělo to správné kouzlo, a později tu nostalgii.
Pro každého vodáka by tato kniha měla být "must have/read". Bývaly časy, kdy jsme si na vodě z knihy předčítali. Šmídův nevtíravý humor je neuvěřitelně vtipný. Pro člověka, který jezdí pravidelně a popisovaná místa zná, má kniha úplně jiný náboj. Vodák píše o vodácích. S humorem.
Je to docela brak, ale hezky se to čte. A takový ty klišé vodácký prostě pořád platí. Jen už teda současní vodáci neřeší trhání lodí o kameny :-)
Já sama vodák nejsem ani jsem to v životě nezkoušela. Přesto mě kniha neuvěřitelně bavila a vytvořila ve mně prozatím málo dominantní sen - stát se vodákem.
Velmi mi vyhovoval autorův styl psaní, byl neotřelý a vtipný. Navíc kniha nebyla nijak náročná, takže je to ideální oddechovka.
Poprvé jsem ji četla v 15 než jsme jeli se školou na vodu. Příjemný humor, fajn parta, která čtenáře provází i v dalších dílech.
Autorovy další knížky
| 1992 |  Cejch |
| 1997 | Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii |
| 1997 | Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách |
| 2002 | Jak jsme se nedali aneb Kapitoly z dějin národního úpění |
| 1998 | Proč bychom se netěšili aneb Jak se držet nad vodou |
Nádherná humorná knížka z vodáckého prostředí. Mně velmi blízká, vzpomínky na mládí, ach jo... :-)