Vojáci: Protokoly o boji, zabíjení a umírání
Sönke Neitzel , Harald Welzer
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/200691/bmid_vojaci-protokoly-o-boji-zabijeni-a--r5Q-200691.jpg
5
21
21
Jak vnímali průběh druhé světové války samotní vojáci wehrmachtu? To odkrývají autoři na základě několika stovek tisíc stran odposlechových protokolů z archivů v Londýně a Washingtonu. Po celou válku byli totiž němečtí váleční zajatci tajně odposloucháváni v britských a amerických zajateckých táborech. Na rozdíl od výslechů se jedná o nepřikrášlená sdělení bezprostředních účastníků války. Tvůrci vyhodnotili jednotlivé výpovědi, dali je do souvislosti s referenčními rámci čili s tím, co vnímání vojáků ovlivňovalo, vyjádřili se k jednotlivým tématům, jež se v rozhovorech vyskytují, a navíc se snažili poukázat, jak velkou roli zde hrála nacistická ideologie.... celý text
Literatura naučná Historie Vojenství
Vydáno: 2014 , AcademiaOriginální název:
Soldaten. Protokolle vom Kämpfen, Töten und Sterben, 2011
více info...
Přidat komentář
Sešli se historik a sociální psycholog nad desítkami tisíc odposlechů ze zajateckých táborů pro Němce z 2. světové války. Jde opravdu o doslovné přepisy odposlechů, ne vědomé úřední výpovědi, takže šlo o zkoumání autentických projevů. A zkoumání je to velmi věcné, studie zbavuje psychologii vojáků tendenčního nánosu z obou stran a do značné míry se závěry autorů dají vztáhnout na vojáky v bojovém nasazení obecně (jak dokládá i v závěru použitá citace ze zásahu americké armády v Iráku).
Kniha staví na referenčním rámci: U vojáků záleží především na tom, co se považuje za společenskou ctnost (pracovitost, odvaha, obětavost, poslušnost), co je normální v armádě obecně a konkrétně v jejich sociální skupině (mezi kamarády). Změnou referenčního rámce, který násilí pokládá za legitimní pracovní nástroj, dochází k brutalizaci činů a vnímání. Není třeba větší indoktrinace ideologií (tu většina vojáků řešila jen povrchně). U jednotlivých témat pak autoři probírají, jak se z civilů snadno stanou vojáci s posunutým vnímáním, kteří si uvědomují, že některé činy jsou za morální i legální hranicí, ale obvykle volí možnost podřídit se velení, jednání skupiny, místní zvyklosti. Každý se soustředí na svůj konkrétní úkol a na přežití, extrémní násilí se přisuzuje těm druhým, tudíž hranice normality se posunou natolik, že to v nezainteresovaném pozorovateli budí nepochopení nebo přímo zděšení. Přitom jde především o rozdíl v situaci, většina pohoršených by se ve stejné chvíli nechovala jinak. Výsledkem je, že hromadné popravy nedoprovází zvláštní emoce, je to zkrátka práce, kterou je třeba udělat správně a včas.
Autoři uvádějí na pravou míru často jednostranně zatížené nebo přehnané hodnocení wehrmachtu - nešlo o ideologicky prožívanou válku, ideologie zajímala jen menšinu vojáků, a vojáci se nenacházeli ve stavu dočasného pominutí smyslů.
Pro četbu válečných memoárů a politické historie jsou Protokoly důležitý základ. Krom armády leccos vypovídají i o praktických hybatelích holokaustu, ale i o psychologii vojáků obecně. Je to silný argument proti myšlence "hrdinského boje" - ideologie se dotýká jen politiků a pár vyšších šarží - ale právě proto jde o velmi přínosnou publikaci.
Jednoznačně doporučuji. Ačkoli je kniha převážně o myšlení německých vojáků za 2. sv. války, s jistými generalizacemi se věnuje mentalitě vojáků ve válce obecně. Některé pasáže jsou čtením velmi drsným, pochopitelně.
Výborná kniha, tento úhel pohledu je nepochybně další část puzzle, které se říká válka.
Němečtí autoři nepochybně (a správně) nenechávají nad nacismem nit suchou, ale zachovávají objektivitu. Výborně je vysvětlen pomocí referenčních rámců jak vojáků, tak obyčejných lidí "pomalý" nástup nacismu a cynismu vzhledem k páchaným zvěrstvům. A autoři se nebojí napsat ani takové perly jako :
"Nejen wehrmacht střílel válečné zajatce, dělaly to například především sovětské jednotky,
ale i američtí vojáci, a to nejen za druhé světové války." (strana 122)
"V roce 1941 už činili vynaložené výdaje (do letectví) 41 procent veškerých finančních prostředků Německé říše." (strana 236)
a že Mezinárodní červený kříž distribuoval do zajetí generálům Rytířské kříže jsem tedy netušil ... (strana 359)
"Ernest Hemingway se ještě čtyři roky po válce chlubil tím, že zastřelil jednoho drzého zajatého příslušníka Waffen-SS." (strana 418)
Souhlasím s komentářem pode mnou, jedná se skutečně o knihu výjimečnou, propracovanou a průlomovou, který zboří nejeden mýtus o "čistém" Wehrmachtu, elitních padákových myslivcích, či "čestných" letcích od Luftwaffe.
Taktéž napomůže k lepšímu pochopení vnímání vojáků během války, ať už jde o jejich pohled na nepřítele, oběti, nebo povinnosti vojáka jako takové.
Místy je čtení jen pro otrlé. Nutné jsou také ne úplně amatérské znalosti základů psychologie.
V mnoha ohledech naprosto výjimečná kniha. Tím asi "nejhmatatelnějším" je živá a bezprostřední výpověď o skutečných pocitech vojáků. Samozřejmě i ta je zkreslena mnoha okolnostmi, které autoři neopomenou zmínit, ovšem i tak jde nepochybně o daleko pravdivější a také bezprostřednější výpověď než jsou kupříkladu po letech sepisované vzpomínky, výslechové protokoly či osobní dopisy. Nad některými částmi knihy jsem přitom upřímně trpěl. Především kapitola o hromadném vyvažování je vážně hodně drsná. Velmi závažný je ovšem především závěr, velmi důrazně relativizující a posouvající mnohé zaběhané stereotypy... Celkový dojem: 90%
Ke komentářům zde zveřejněným nemám co dodat, souhlasím a zvláště komentář Inny Pražákové připadá mi velmi přesný.
Dvě pasáže z několika,které mě zaujaly:
...."otázkou je pouze to,zda bylo zapotřebí antisemitských motivů k pociťování radostí z rekreačního střílení Židů.
Pravda je zřejmě triviálnější.Muže bavilo, že mohou dělat něco,co by za normálních okolností dělat nesměli -zažít ten pocit beztrestně si někoho zabít, uplatnit absolutní moc, udělat něco zcela neobvyklého, aniž by se mohli obávat jakékoliv sankce.Je to příležitostný eskapismus, který je zde jako motiv dostačující, to co Gunter Andres kdysi nazval "šancí na nepotrestanou nelidskost". Bezdůvodné vraždění bylo očividně pro nemálo mužů lákadlem, kterému šlo jen těžko odolat.Násilí tohoto druhu nevyžaduje ani motiv,ani duvod.Postačí, že je člověk může páchat...."
..."celkově vzato, nelze z pohledu vojáků hovořit o tom, že by z větší části vedlo"vyhlazovací válku"nebo "válku rasovou".Orientovali se se především podle referenčního rámce armády a války,v němž hraje ideologie pouze vedlejší roli.Vedli válku v referenčním rámci své, nacistické společnosti,a to je přimělo, pokud se do takové situace dostali, k radikálnímu protilidskému jednání.Aby se člověk tímto způsobem dokázal chovat -a to je vlastně zneklidňující -nemusí být ani rasistou ani antisemitou...."