Vojna a mír IV.
Lev Nikolajevič Tolstoj
https://www.databazeknih.cz/img/books/95_/95183/bmid_vojna-a-mir-iv-95183.JPG
4
74
74
Slavná historická epopej klasika ruské literatury přibližuje mnohavrstevnou společnost feudální Rusi na počátku 19. století, v období napoleonských tažení.
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1923 , Josef R. VilímekOriginální název:
Vojna i mir, 1869
více info...
Přidat komentář
Když jsem si zvykla na to pomalé výpravné tempo a rezignovala jsem na to, abych měla absolutní přehled v postavách (můj standardní problém s pamatováním jmen tu dostává ještě vyšší rozměr), začalo mě to opravdu bavit.
Jsou tu sice části, které mě nebavily vůbec, ale kupodivu to nebyly ani tak popisy války, jak jsem předpokládala původně.
Musela jsem se podívat, kdy že se to Tolstoj narodil, že opravdu nestihl dobu, kdy došlo k bitvě u Borodina. Píše to velmi věrně, jistě byla tato část historie v jeho době ještě hodně živá. A to jsem si uvědomila, že nějakých 200 let "tomu nazad" není žádná doba. Jako by to bylo včera.
Podle mě má smysl tohle si přečíst.
Závěr tohoto díla byl pro mě, co se týče děje a hlavních postav trošičku uspěchaný, což je u Tolstého nezvyk. Ale tuto uspěchanost doplnil krásný epilog. Druhá část tohoto epilogu je celkově věnována filozofickému myšlení Tolstého. Toto své myšlení, však mnohokrát aplikoval během celé Vojny a míru. Ale tyto úvah byly, ze všech nejlepší.
V posledním díle se opět prolíná soukromá linie osudů hlavních hrdinů a válka s Napoleonem. Bez spoilerů by se dalo celkově říct, že všechno dobře dopadlo! Musím tedy smeknout před Tolstého uměním popsat hnutí lidské mysli. Ať už popisuje umírání, lásku, námluvy, všechny pocity člověka, je to tak skutečné a při tom takové umění. Obyčejné osudy umí popsat jako bublající kotel emocí. Ale životy konkrétních osob zřejmě autorovi měly posloužit k hlavnímu úkolu: zobrazit válku jako celek z blízka i komplexně. Glosuje číny "geniálního" Napoleona, který prohrál a vlastně relativizuje všechna rozhodnutí generálů všech armád. Trápí ho otázky moci a rozumu a odpovědnosti. Co vlastně hýbe národy? Je paradoxní, že obyčejní lidé, kteří mají ve válce přímou účast, mají nejmenší moc. A naopak.
Teda ty svoje věčné komentáře si opravdu mohl autor odpustit. Myslela jsem, že to zvládnu, ale ke konci už jsem je také přeskakovala. Jinak příběh super.
Jak bych začal :)... ve III. dílu Tolstý začal omezovat děj na úkor popisu bitev a filozofování, proč se stalo to a to a ne to a bylo to způsobeno tím a tím. IV. díl, od kterého by člověk očekával ukončení a dotáhnutí dějové linky, dává těmto očekáváním pěkně "na prdel".
Více než ději se autor věnuje právě již zmiňovanému popisu bitev a filozofování, které je, troufám si říci, pro 90% dnešních čtenářů naprosto ubíjející a zničující. Odhadem bych řekl, že děj je v poměru s filozofickými úvahami v poměru 50:50 a posledních 40 stran jsem se naprosto přemáhal, abych je dočetl.
Následující odstavec obsahuje spoilery!
Mrzí mě, že závěr knihy byl takový odfláknutý, kdy autor naprosto přeskočil a ošidil spojení Piera a Nataši / Nikolaje a Marji, nezmínil se o konečném osudu důležitých postav (případně jej nerozvedl, nezacházel do jejich vnitřních pocitů atd., jak bylo v prvních dvou dílech zvykem), jako byl například Dolochov nebo Soňa a další. Vlastně vysvětlen osud byl jen u postav, jenž zemřeli. Klady jsou stejné jako v předešlých dílech, jen se vyskytují v menším počtu.
Celkově úroveň knížky sráží nudné pasáže, kdy autor filozofuje, děj již není tak spletitý, zábavný ani spádovitý, spíše se vleče a v jeho průběhu všichni umírají. Čekal jsem mnohem více, celkové hodnocení 60%.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Anna Karenina |
| 1969 | Vojna a mír I. |
| 2005 | Vojna a mír |
| 2018 | Kreutzerova sonáta |
| 1959 | Smrt Ivana Iljiče |
Štvrtý zväzok bol pre mňa zjavením v dobrom aj v zlom slova zmysle. Hoci prvá, tragická, polovica ma vtiahla viac menej späť do deja a dokonca ma už aj začalo zaujímať čo sa s postavami stane. Ako to skončí s takým grófom Bezuchovom a podobne. Druhá polovica a záver bolo však naopak, pre mňa, to najhoršie z celého románu. Koniec ma sklamal a doslova knokautoval. Záverečné resumé bolo pre mňa nedostačujúce. Unáhlený záver - ktorý vyčítam aj takému dielu ako je Biela veľryba - ma sklamal a naivne, do poslednej strany som dúfal, že sa dopovedia príbehy niektorých postáv. No miesto toho som na konci dostal smrteľnú dávku filozofovania, moralizovania a subjektívnych komentárov o slobode, histórií a spoločnosti, ktoré som vnímal ako autorove pokrytectvo, keďže sa tvárili ako objektívne fakty. Verím tomu, že mnohí čitatelia môžu takýto koniec vnímať pozitívne, a pokladať ho za veľkolepé ukončenie eposu, ktoré v sebe skrýva viac rozmerov z beletrie a odbornej literatúry. Na mňa však toto kúzlo nedokázalo zapôsobiť.