Volání minulosti
Barbara Wood
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/168568/volani-minulosti-168568.jpg
4
367
367
Přeloženo z německého vydání (Lockruf der Vergangenheit, 1990) anglického originálu. Píše se rok 1857, když se Leyla Pembertonová vrací po smrti matky na rodné sídlo svého rodu. Ačkoliv zde prožila dětství, vůbec nic si z něj nepamatuje, dokonce si nevzpomíná ani na své příbuzné, kteří ji zde přivítají. Ačkoliv se k ní všichni chovají zdvořile, Leyla vycítí, že je to jen přetvářka. I přes tvrdošíjné mlčení obyvatel Pemberton Hurst se pouští do pátrání po vlastní minulosti i domnělém prokletí, které prý na její rodině už po léta ulpívá.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2008 , Ikar (ČR)Originální název:
Curse This House, 1978
více info...
Přidat komentář
Od autorky jsem četla lepší knihy a některé mám i ve své knihovně. Bohužel děj této knížky má i přes zajímavý začátek sestupnou tendenci. Stručně řečeno: neohrožená hrdinka se zdravými názory se vlivem událostí dostává do podřízené role a přijímá svůj osud jako nezvratný, aby na konci knihy opět prozřela. Hodnotím 2.5 * a knížku posílám dál do světa.
Nemohla jsem najít v knihovně, co bych si přečetla. Náhodou jsem objevila tuto knížku. Je to taková oddechovka. Závěr byl dost nepravděpodobný. Jestli jsou nějaké autorčiny knížky lepší, tak bych si možná něco přečetla. Zatím mám ke čtení lepší knížky.
Neměla jsem od této knížky žádná přehnaná očekávání, ale upřímně mě i tak zklamala. Začátek vypadal nadějně, zápletka nepříliš originální, ale napsaná čtivě. Od půlky dál mám ale pocit, jako by si autorka dělala ze čtenáře dobrý den. Postavy nesympatické, chovají se nelogicky, a rozuzlení je jeden z největších WTF momentů, co jsem v poslední době četla. Škoda.
Opět jsem se začetla do jedné z mnoha nádherných kousků z pera této vynikající spisovatelky. Nedám na ni dopustit. Ačkoliv zrovna tato kniha ve mně nezanechala ten typický " wow " jako u jiných děl. Avšak to neznamená ,že by mě knížka nebavila.
Přečetla jsem přes 100 stran a knihu jsem musela odložit. Nebavilo mě to. Nelíbil se mi děj, postavy, nic. Leyla mi byla krajně nesympatická. Opakovalo se tam pořád jenom to, jak Leyla tvrdošíjně trvala na tom, že musí zjistit co se stalo, a že ji její rodina, ke které se po 20 letech vrátila, nemá ráda a proč tomu tak je? Nikam se to nevyvíjelo. Čekala jsem od knihy daleko více, ale toto se nedalo číst.
Kniha se mi dostala znovu do rukou a tak jsem si ji přečetla podruhé. Líbila se mi trochu víc než poprve, ale možná je to tím, že jsem před ní četla Dům vzpomínek a obě knihy si byly hodně podobné.
Knížka měla moc zajímavý námět i zápletku, ale dle mého názoru hodně nevyužitá příležitost. Místy jsem si připadala jak u telenovely ( čtete několik stránek a pořád se nic neděje). Všechno bylo zbytečně moc zdlouhavé, časté přešlapování na místě. Nenáročné čtení na pláž nebo k bazénu :-)
Leila v pěti letech ztratila paměť, když se stala hrozná událost. Opustila svůj rodný dům. Po smrti své matky se po letech vrací k příbuzným a snaží se vypátrat svoji minulost a co se vlastně v tomto sídle stalo. Není to jednoduché a je vše opředeno rodinným prokletím.
Ještě lepší než Dům vzpomínek..... Při čtení mě mrazilo a já nemám co dodat.....
Zamrkala jsem očima, spadla mi brada a zůstala jsem u některých rozuzlení paf...
Zpočátku se mi příběh líbil, byl napínavý a tajemný. Postupně mé nadšení ubývalo a vyhlížela jsem konec. Kdyby to autorka tak nezamotávala, bylo by to mnohem kvalitnější čtení.
Trochu něco jiného, než jsem u autorky zvyklá, ale nemůžu říct, že by to bylo špatné. Každopádně nechybělo napětí a autorka ho stále stupňovala, takže se nechtělo knihu odkládat a nakonec jsem ji přečetla za jediný den.
Knihy této spisovatelky mám velice ráda, ale této nemohu dát více než tři hvězdičky. Téma rodinné kletby bylo až morbitní, postavy mi byly nesympatické, neměla jsem komu fandit, celkově se mi to zdálo celé hloupé, těšila jsem se, až bude konec.
pět jsem se začetla do jedné z mnoha nádherných kousků z pera této vynikající spisovatelky. Nedám na ni dopustit. Ačkoliv zrovna tato kniha ve mně nezanechala ten typický pocit "wow" jako u jiných jejich děl. Avšak to neznamená, že by mě knížka nebavila.
Autorovy další knížky
| 1998 |  Panenky z ráje |
| 1999 | Pod africkým sluncem |
| 2001 | Doktorka Samantha |
| 2002 | Plamen duše |
| 2011 | Zlatá země |
Nic moc. Pořád dokola - Musím si vzpomenout... Ne, nevzpomínej... Musím zůstat.... Odejdi.... - 2/3 knihy v tomto duchu. Překvapení se vlastně taky nekonalo