Voyeurův motel
Gay Talese
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352509/mid_voyeuruv-motel-QO7-352509.jpg
3
48
48
Obyčejný motel, jednadvacet pokojů, tucet falešných větracích průduchů a jeden voyeur... Voyeurův motel je pozoruhodné dílo napsané ve stylu narativního žurnalismu o událostech, které se opravdu staly... Gerard Foos si totiž koupil motel, aby mohl sledovat lidi při sexu a vést o tom podrobné záznamy. Ale viděl toho mnohem víc... Byl fascinován pozorováním chování a jednání jednotlivých hostů, ale často nezůstal jen u toho... Po více než třiceti letech se autor rozhodl porušit slib mlčenlivosti a popsat své setkání s Gerardem i to, co se v motelu ve skutečnosti stalo...... celý text
Literatura naučná Erotika Sociologie, společnost
Vydáno: 2017 , XYZ (ČR)Originální název:
The Voyeur´s Motel, 2016
více info...
Přidat komentář
Tak v tomto výběru knihy jsem sáhla hodně vedle. Pozorovat lidi v intimních situacích není nic pro mě. Navíc kniha nemá dle mého názoru nějakou jednotnou dějovou linku. Musela jsem se hodně přemáhat, abych knihu vůbec dočetla. A nebýt zrovna nemocná, tak ji odložím.
Já čekala něco úplně, úplně jiného - víc sociálního pohledu a nějakou zápletku. Tohle je absurdní a odlehčená imitace na motiv knih DeSade. Nemá to hlavu ani patu. V jedné kapitole čtete o tom, o čem budete číst v následující, nicmíně tam už je i zbytečná omáčka okolo. Zainteresování jiné knihy do vyprávění je zbytečnost, která nikterak knize nepřidá. Nechápu jak někdo mohl dojít k závěru, že tato kniha stojí za to, aby se tiskla. Jakou já mám radost, že jsem za ní dala pouhých 40Kč ve výprodeji.
To jsem ten nový rok ale začala s knihou - klenotem. :-) No nic, chtěla jsem lehkou oddychovku, mám co jsem chtěla. :-)) Nemůžu hodnotit, nedočetla jsem. Nemělo to hlavu patu, šťávu, nic...
Zasvětit život sledováním lidí v jejich soukromí je prostě nechutné. Gerald si to omlouval tím, že je to jako studie, že přece lidem ničím neublížil, když nevěděli, že jsou sledováni. S tím teda nesouhlasím. Narušoval jejich soukromí a neměl na to vůbec žádné právo, byl to obyčejný úchyl. Jasně, lidi jsou zvědaví, sledují porno atd., ale vyloženě někoho šmírovat je prostě neetické. A to jak si stěžoval a cítil se dotčen kvůli kamerám v hotelu a bance? Však o tomhle sledování jsou lidé informovaní, ví o tom, že se někdo "dívá" a je to nesrovnatelné se sledováním v soukromém hotelovém pokoji. Ještě se cítil jako vědec a chtěl za to obdiv? Fakt ubožák. Ty jeho statistiky byly taky trapné, podložené na pár hostech a jeho šmírovací podkroví fakt nebyla laboratoř, jak si myslel. Spisovatel to pojal dobře, není to úplný odpad co se literatury týče, spíš vám je zle z té představy, že je to podle skutečnosti a to dost ovlivní celkový dojem z knihy.
Tato kniha je napsána dle (údajně) skutečného příběhu. Příznejme si tedy hned na začátek: sexuální život cizích lidí zkrátka není až tak zajímavý.
Může být zajímavé si o tom vykládat s kámošema, poslouchat holky z Guys We F**ed jak si o tom vykládají, poslouchat kluky z Food 4 Thot, jak si o tom vykládají, rozhodně však není zajímavé číst deníček stalkera, který se ještě navíc považuje za polovědce či co.
Pokud vás zajímají informace typu: přišli dva lidi, jeden se udělal a šel do koupelny.
Nebo: tomuhle se nepostavil a nikdy nepochopí svou manželku.
Popř.: I kněz masturbuje!
Budete nadšení. Na nic moc navíc náš stalker Foos nepřijde, protože lidem do hlavy nevidí.
-
Vlastně ani nevím, proč to bylo tak nezáživné. Možná to je tím, že v dnešní době na sexu není nic tajného. Nemusíte čekat s prvním stykem do svatby, po mastrubaci se není třeba zabít a není divné, když střídate penis s vagínou... Možná to bylo tím, že do motelu chodí nudní lidé.
-
Byla bych raději, kdyby byla kniha více zaměřená na Foose a kdyby jeho výpisky z pozorování byly pouze doplňkem jeho životopisu - nikoliv hlavní složkou knihy.
Cekala jsem detektivku, moje chyba. Kniha mi pripada castecne jako soft porno. Nevim, nebavily me jak popisy voyeura, tak vypraveni novinare. Bylo to tak nejak nudne. Chybel mi nejaky zaver. Za mne urcite nedoporucuji.
Název knihy mě zaujal a tak jsem po ní sáhla. Začáteční vysvětlování autora mě trochu mátlo, ale pak už se kniha četla poměrně dobře. Některé věci byly zajímavé, jiné se daly očekávat. Zajímalo by mě ale spíše, vzhledem k tomu, že kniha byla upravena a znovu vydána, jak to všechno dopadlo. Zda se majitel dostal až k soudu nebo jestli se mu podařilo prodat rozsáhlou sbírku i s domem a podobně. Tohle mi trochu na konci chybělo.
Vypadalo to lákavě. Téma trochu lechtivé, navíc podepřené tím, že se jedná o skutečné události, zpracované uznávaným novinářem. Ale upřímně – opravdu ještě dnes někoho překvapí, že se lidé za zavřenými dveřmi chovají občas jako čuňata, že sexuální revoluce sice přinesla svobodnu v sexu, ale nenaučila nikoho umění milovat, a že většina lidí se nezachová poctivě, když najde ztracený kufřík? Možná, kdyby byl příběh publikován v době, kdy voyeur prováděl svá rádoby vědecká pozorování, tedy na přelomu 60. a 70. let minulého století, vzbudil by víc pozornosti. Takhle zbylo jen rozčarování a pocit, že dvoustránková reportáž v časopise by bývala stačila.
No to mne podržte trochu ujetý koníček pozorovat lidi v intimních situacích. Pro mne téměř nepochopitelné, protože si vážím svého soukromí i u ostatních lidí. Kamarádce se to celkem líbilo, ale já jsem byla zklamaná a měla potíže dočíst.
Jedná se o jakousi literaturu faktu, nebo spíše hru na ní. Kniha mě ale příliš nezaujala a ničím nepřekvapila. To, že v motelech si spolu nejrůznější lidé užívají sexu nebo taky ne - a po jídle si utírají mastné prsty do povlečení, jsem tak nějak očekávala. Tématu a stylu zpracování by snad slušel rozsáhlejší článek v nějakém společenském časopisu, číst knihu je ztráta času.
No, asi začnu popořádku.
Ze začátku jsem nechápala, proč autor mluví o sobě a ne o voyerovi. Myslela jsem si totiž, že samotný autor byl majitel motelu, ale tomu tak není.
Autor převypráví příběh jednoho Voyera, který mu poskytl své deníkové zápisky.
Když se čtenář dostane přes tento úvod, dočká se toho, co mu anotace slibuje a to je to, co se ději za zdmi motelu.
Tato část se mi hodně líbila. Je to reálné, žádná pohádka, čistá realita. Autor to psal přesně tak, jak to Voyer zaznamenal ve svým poznámkách.
Jenže takhle má radost netrvala příliš dlouho, protože třetí část se spíš o životě autora, který, jak už jsem zmínila, nemá nic společného.
Sice se na konci knihy dozvíme, jak to bylo s motelem a jeho vlastníkem, ale to mi přišlo zcela zbytečné.
Ale pokud si někdo chce přečíst a hlavně dozvědět to, co se DOOPRAVDY děje za zdmi motelů, hotelů či samotných bytů, tato útlá kniha je přímo pro vás.Otevře vám oči a ukáže, jak to doopravdy chodí.
Čekala jsem úplně něco jiného, než jsem se dočetla v knize, proto knize dávám jen 2*/5*.
Voyeurův motel
Knihu jsem přečetl na dva zátahy a skutečně je to dosti konzervativní téma. Mě se však kniha četla dobře, mnohdy jsem jen protočil oči, ale jinak také nemám v lidi přehnanou důvěru. Nevím, zda knihu doporučit, ale každá má svého čtenáře. Tady je to asi spíše pro muže a kniha slouží i jako "sociální průzkum". Je to zajímavé počtení, kapitoly jsou krátké a celkově to plyne.