Vprostřed davu
Zuzana Říhová
Přestože avantgarda sebe sama prezentuje jako hnutí téměř bez uměleckých kořenů, povstávající ze sebe sama, reaguje na proměny moderního světa a postavení člověka v něm, na to, co bylo vnímáno a pojmenováno jako modernost. Autorka se v knize věnuje české poválečné avantgardě a její próze v širším evropském kontextu. Obohacení výkladu o nový žánr (povídka), a tím i o řadu autorů, jí dovoluje dynamizovat kanonický obraz dané epochy a zproblematizovat základní opozice expresionismus × avantgarda a především individualismus × kolektivismus. Druhou z nich představuje jako hlavní spojnici české poválečné avantgardy s evropským děním (kolektiv a jedna z jeho manifestací, dav, figuruje jako jedno z hlavních témat moderny a avantgardy). V rámci této opozice interpretuje rovněž prózy francouzského unanimismu jakožto hlavního inspiračního zdroje české poválečné avantgardy a její (kolektivistické) prózy.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
avantgardaAutorovy další knížky
2021 | Cestou špendlíků nebo jehel |
2024 | Osiřelo dítě |
2018 | Evička |
2015 | Neplač, vstaň a střílej! |
2016 | Vprostřed davu |
Velmi dobré pojednání o českém Devětsilu a jeho revolučních tendencích v první polovině dvacátých let 20. století. Jde o rozbor tehdejší tvorby z pohledu témat davovosti, života v anonymním velkoměstě, překonání individualismu a hledání kolektivního. Do toho autorka podává i prehled dobové literární kritiky, ktera je dnes legendární (Šalda, Teige). Revoluční étos, při kterém chtěl levicový Devětsil (Nezval, Seifert, Teige, Vančura a další) tvořit nového (kolektivního) člověka prostřednictvím výchovy dělníků k proletářské revoluci, je opustil po pár letech, po kterých zjistili, že je taková manifestace umělecky svazuje a vytváří často formalistická díla. Sami tuto svou fázi později označili za "mladistvou chybu" a přešli hromadně k poetismu. Nicméně při tom stihli otevřít řadu zajímavých témat (např. odcizení v moderním velkoměstě, úzkost ze samoty apod.).