Vrátíme se do otcovské náruče. Tři kázání P. Josefa Toufara

26.01.2019

„Ano, přátelé moji, jsme zde v slzavém údolí a naše cesta je cesta křížová – ale netrpíme, před námi jde Kristus Spasitel a my jdeme v jeho šlépějích – a kříže, které na nás posílá, trpělivě a pokorně neseme, abychom jedenkrát skrze umírání jak z kříže ke slávě vzkříšeného přivedeni byli. AMEN“
- Závěr kázáni otce Toufara 25. září 1949 při slavnosti svěcení obrazu Ukřižovaného v chrámu sv. Petra a Pavla v Ledči nad Sázavou

Tváří v tvář příběhu tak silnému a člověku tak statečnému nenacházím dost odvahy k připojení jakýchkoli pokusů o komentář. Nechám raději mluvit otce Tomáše Petráčka: „Ale jako křesťané věříme a vyznáváme, že zlo a nenávist nebudou mít poslední slovo, a královský důkaz máme zde. Ten, jehož život a odkaz měl být zmařen a pošpiněn a zapomenut, se stal přítelem a životním hodnotovým majákem pro tisíce lidí, stal se symbolem krutých českých dějin dvacátého století a jeho tvář je němou, a přitom velmi výmluvnou výzvou, abychom nic podobného již nikdy nedopustili, abychom si žárlivě střežili svobodu a demokracii. Není jen symbolem, ale působí skrytou silou, která mění životy k lepšímu.“