Vražda bez oběti
Zora Beráková
Nové detektivní povídky známé české autorky. Dvacet kriminálních povídek nás zavádí do nejrůznějších prostředí a odhaluje různé podoby lidských vztahů, vášně a touhy, které doutnají pod povrchem a nakonec vedou ke zločinu, jehož motivy bývají někdy velmi podivné a občas i naprosto malicherné. Žádný zločin ale není pro pachatele bez rizika, i když počítá s tím, že za sebou zametl všechny stopy. K odhalení pak stačí drobná chybička nebo prostě jen náhoda.... celý text
Přidat komentář
Odpočinkové čtení detektivních povídek pro mne zatím neznámé autorky mne nenudilo, ale také příliš nenadchlo. Dojmy různé podle povídek, celkové ohodnocení :průměr.
Jak už bylo psané, spíš k vodě nebo na krátké cesty vlakem. Povídky jsou na jedno brdo a celkem brzy se omrzí. Nedostat tuto knihu jako dárek k nákupu, okem bych o ni nezavadila. Je to průměrné čtení, žádný zázrak a žádný průšvih.
Krátké povídky, čtivé, lehce psané,hodně dialogů. Působí to ovšem jako z dob rady Vacátka případně hříšní lidé Města pražského, má to ten punc ..kdysi před cca 50 léty, staromódní přístup, dívka se začervenala..-)), velmi nenáročné čtení. Po 3 povídkách začalo nudit, ale na dovolenou ideální.
Dvacet detektivních povídek přináší různorodé, převážně odpočinkové čtení. V povídkách není nic zbytečného, autorka je napsala čtivým jazykem s přímočarým dějem, bez zbytečných příkras a psychologických vycpávek. Vraždy se tu vyskytují v různých podobách - v domech majetných spojené s krádeží, u osamělých, zamilovaných i podváděných lidí. Celkově kniha neaspiruje na ocenění kniha roku, ale je dobrou volbou třeba pro čtení před spaním.
Po pár příbězích mě to přestalo bavit a začalo nudit. Je to trošku jako rozvinutá černá kronika. Ale jako čtení na deku k vodě výborná volba, dá se číst od konce, od prostředka....jednotlivé krimipovídky jsou poměrně krátké.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2012 | Zimní královna |
2009 | Po meči i po přeslici |
2007 | Konec hodokvasu |
2016 | Fantom staré pevnosti |
2017 | Vraždy v hotelu |
Tak takto se psalo asi tak před 30-40 lety. Čtenáři byli tenkrát vděčni za každou kriminální příhodu, o trochu literárně lepší než jednověté hlody v Černé kronice. Dnes už však působí tyto povídky nezajímavě, jedna jako druhá, nuda, nuda. Možná je tento výškrab pro pamětníky trošku zajímavý, nevím.