Vražda na zámku Mikulov
Rudolf Ströbinger
Kapitán Drobný, poručík Pašák a novinář Jost série
< 2. díl >
Jen několik hodin po setkání bývalých maturantů gymnázia v Mikulově je v zámeckém parku nalezen zavražděný jeden z jeho účastníků. Sotva se rozběhne vyšetřování, je objeven v lužním lese u Břeclavi další mrtvý. Všechno sice nasvědčuje tornu, že obě vraždy spolu souvisejí, ale vyšetřovatelé nemají jedinou stopu, která by vedla k vrahovi. Když se však do řešení případu zapojí i zahraniční kriminalisté, ukáže se, že vraždy na jižní Moravě úzce souvisejí s aktivitami mezinárodní teroristické scény. Po Vraždě v lázních Třeboni je Vražda na zámku Mikulov dalším Případem, který řeší kapitán Drobný, poručík Pašák a novinář Jost... ... celý text
Přidat komentář
Hezký námět, hezké prostředí. Kniha ale zastarala, dnes už se píšou detektivky jinak. Nemělo to spád prostě.
Zaujímavé prostredie, miestami vtipné a mierne ironické dialógy. Ale príbeh nič moc a trochu naivne spracovanie postáv.
Má slabost pro Mikulov a autora...knihu jsem přečetla celkem rychle a splnila mé očekávání...Jost mi nijak nevadil, protože to není jediné dílko tohoto autora kde se tento pán nachází..
Takže po přečtení komentáře efka.saf již nemusíme knihu číst, neboť víme, co se v detektivce dozvíme na posledních stránkách. Děkujeme.
(SPOILER)
Oj, tak toto byl opravdu úlet. Jestli toto je typická „česká“ detektivka, tak jsme na tom s kriminálním žánrem opravdu hodně bledě. Příběh byl naprosto děravý, místy vůbec nefungoval, skoky mezi Mikulovem a zahraničím mi nejednou připadly, že k tomuto příběhu ani nepatří, a to nemluvím o samotné zápletce, kterou skutečně vystihuje slovo „slaboduchá“, což už bylo přede mnou jednou použito.
Jestli jsem to dobře pochopila, tak hlavní postavou byl novinář Jost, jehož nejvíc charakterizuje touha neustále vysedávat po hospodách a popíjet „pivečko“, a který mi byl příšerně nesympatický. Na to, jakou zdánlivou důležitost v příběhu měl, krom neustálého otravování kriminalistů k vyšetření případu nepřispěl (dle mého názoru) vůbec ničím. Následně se zde setkáváme s dalšími postavami, jako např. Drobný, Pašák, Trhan, Muška či Stříbrná, což už na první pohled působí tak, že v Mikulově se sešla skvadra lidí s tak debilními jmény, až se z toho člověku motá šiška (staré dobré švédské/norské jazykolamy). Samotná zápletka se točila kolem zavražděného „vynálezce“ semtexu v zahradě mikulovského zámku a dalšího mrtvého v místním lese. V podstatě celou knihu, kdy se vyšetřovalo, policie nevěděla vůbec nic, ale pak nastal najednou zvrat a byl zatčen konkrétní člověk. Následovalo pár desítek dalších naprosto nudných a zbytečných stránek mapujících mimo jiné pradávný Jostův vztah, který mi byl opravdu docela šumák, a až teprve na posledních stránkách se čtenář dozvěděl, že ten kvapem zatčený je opravdu onen viník, po kterém čtenář prahl a samozřejmě je i „hlubokomyslně“ vysvětleno, proč tomu tak bylo.
Když vezmu v potaz jména zúčastněných, prostředí, kde se vše událo, tupého vyšetřovatele a jeho Watsona, kterému by avantýry s vnadnými kráskami záviděl i Casanova, tak tato teroristická zápletka, která sahala až do Vídně, Německa a dokonce Švédska, mi přišla naprosto přemrštěná a neodpovídající skromnému moravskému prostředí. Tato kniha patří k nejhorším detektivkám, které kdy prošly mýma rukama (a že jich už pár bylo :) ) a doporučuji jenom těm, kteří si chtějí přečíst opravdu něco, čemu by se mohli tak max. zasmát a posléze to vypudit navždy z hlavy.
Kdyby autor vynechal seznam všech restauračních zařízení,které navštívil novinář Jost a popis co všechno tam vypil,a kdyby vynechal všechny milostné avantýry poručíka Pašáka,kniha by se scvrkla tak na polovinu.Navíc příběh mi připadal velmi slaboduchý...
Štítky knihy
lázně české detektivky a krimi spolužáci Mikulov zámecké prostředí
Autorovy další knížky
1991 | Stalo se v Adventu |
1998 | Rudá zrada |
1994 | Intimity rudých bossů |
2003 | Vražda na zámku Mikulov |
1966 | Pobřeží v plamenech |
Taková průměrná detektivka