Vražda v expresu
Sébastien Japrisot (p)
Vražda v expresu je v detektivním románě jen úvodem k sérii jinak, avšak vždy stejně provedených vražd všech pasažérů jednoho kupé, přičemž tyto vraždy mají vypadat jako likvidace nepohodlných svědků a mást stopy policie. Příběh, v němž se hojně uplatňují vnitřní monology postav, je založen na matoucím motivu nemotivovanosti a porušuje v podstatě pravidla klasické detektivky.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 1970 , OdeonOriginální název:
Compartiment tueurs, 1962
více info...
Přidat komentář
Můj první Japrisot. Zmačkaná brožůra s potrhanými stránkami, kterou jsem našel u tety na dně skříně. Četlo se to náramně a závěrečná pointa mne totálně dostala. Báječně překvapivým závěrem se mohou pochlubit snad všechny knihy tohoto autora, ale tenhle byl asi nejméně očekávaný. Proto doplňuji: můj první a zároveň nejlepší Japrisot.
Tuto brožuru jsem objevila v knihovně, když jsem hledala něco lehčího pro čtení do dopravního prostředku - a protože S. Japrisot píše osobitým stylem, tak jsem se do ní pustila...
Ve vlaku je nalezeno tělo zavražděné ženy, při šetření dochází k dalším úmrtím spolucestujících a vrah je o krok dopředu před policií ...
A rozuzlení je překvapující - tak jak to autor umí...
Myslím, že jeho styl nebude všem vyhovovat - pro mě je nejzajímavější jeho Past na Popelku .
Autorovy další knížky
1968 | Past na Popelku |
2005 | Příliš dlouhé zásnuby |
2000 | Dáma v autě s brýlemi a puškou |
1995 | Vražedné léto |
1994 | Cestující v dešti |
Námět, děj, kostra příběhu a rozuzlení je dobré a líbilo se mi. Kniha se mi ovšem hrozně četla. Nevím zda je napsaná pro mě těžko, nebo zda za to může překlad, ale několikrát se mi stalo, že jsem vůbec nerozuměl některým větám, ne vždy jsem věděl kdo to zrovna mluví a v který je to čas. Zda přítomný či minulý.