Vražda v hotelu Intercontinental
Michal Ajvaz
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42293/bmid_vrazda-v-hotelu-intercontinental-dBr-42293.jpg
4
32
32
Název knihy napovídá detektivní motivy, když ale knihu otevřeme, nečekaně objevíme dlouhé a zajímavé básně. Je to krátká knížka a začíná se zde rýsovat Ajvazovo literární zaměření. Nacházíme zde fantaskní bytosti zasazené do pražských a středočeských reálií. Po Václavském náměstí běhá tygr, a když obejdeme Malou Stranu, dostaneme se do Nepálu. Ajvaz se ale v knize neomezuje na pouhé dráždění čtenářovy fantazie, ale do básní opatrně komponuje i vlastní filosofické názory. Další z Ajvazových hlavních znaků, který najdeme i ve Vraždě v hotelu Intercontinental, je dokonalý Ajvazovský vypravěčský um, kdy dokáže fantaskní bytosti do reálií zakomponovat tak, že čtenáři připadají jako cosi běžného až docela všedního. Jako by tam byli vlastně vždycky. Kniha je sestavena z několika desítek různě dlouhých básní, nepřesahujících ale dvě strany knihy, které samy o sobě jsou o něčem jiném a přece na sebe nějakým zvláštním způsobem navazují a jsou spojeny. Snad nějakou magickou nití, otevírající dveře druhého světa, do kterého se čtenář dívá z chladné reality. Nikdy se ale tyto dveře nesmí otevřít příliš mnoho.... celý text
Přidat komentář
Ajvaz je má krevní skupina a láska nebeská. Za jeho hrátky se slovy šla bych světa kraj!
Sympaticky blouznivé, typický ajvazovský svět Prahy plné magicko-realistických šíleností.
Edice Ladění, to je přesný název škatulky, do níž mohl Ajvaz zařadit tuto svou prvotinu, neboť v ní ladí nástroje své budoucí tvorby.
Paralelní světy magické Prahy a až mýtického světa fantazie se tu prolínají bez jakýchkoliv zádrhelů. „Dost často mám chuť přirazit pěkně pěstí všechny knihy / k zadní stěně knihovny. To by bylo kvikotu.“ veršuje ve své básni Večerní písně (str. 30). Básně v této sbírce však nejsou doprovázeny kvikotem – fantasktní obrazy se tu spojují s reálným světem zcela přirozeně. Není to špatné čtení!
Výborné básně, které dají nahlédnout do začátků skvělého autora. Velká část básní předznamenává pozdější díla, ve většině z nich lze nalézt zajímavé myšlenky a především výborný styl psaní, vyprávění a blouznění. Básně mi trochu připomínají Blakeovy pozdní básně, jsou ale nezaměnitelné formou i obsahem. Formou i obsahem, které mi jsou bližší a příjemnější u Michala Ajvaze, kterými mě dokázal ihned nadchnout.
Mno ano, Ajvaz si zkoušel rozsah svého rejstříku, a podobně jako u každé takové zkoušky jsou zde velmi dobře zvládnuté pasáže, které se střídají s utlumenými. Celá výstavba hodně připomíná Neviditelná města Itala Calvina, možná jimi i Ajvaz byl ovlivněn. Vlastně nejvíce mne zaujala jen Pařížská třída, kde navíc vyvstává reálný prvek, že jde o bulvár odnikud nikam...
Vražda v hotelu Intercontinental stejně jako Návrat starého varana obsahuje zárodky všeho, co Ajvaz zpracovává ve svých pozdějších dílech. V básních, které spíše připomínají krátké povídky se objevuje tématika vlnění záclon, paralelní existence měst, znaků a písma, Kantovo dílo. Pro čtenáře, který Ajvazovo dílo zná, je to četba zajímavá, možná však ovlivní jeho názor na rozsáhlejší romány, jako je Cesta na jih nebo Prázdné ulice.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Druhé město |
| 2011 | Lucemburská zahrada |
| 2008 |  Cesta na jih |
| 2004 | Prázdné ulice |
| 1997 | Tyrkysový orel |
Zvláštní knížka, o které se dá spekulovat, zda jde o poezii či nikoli. Už jen to je na ní zajímavé.
Název naprosto neodpovídá obsahu knihy, což by mohlo v mnoha případech způsobit zklamání. Já jsem se však do čtení pouštěla s nějakým vědomím a tak mě zklamat nedokázala.
Nemůžu říct, že by to bylo čtení pro mě, čtení, ke kterému se budu ráda vracet. Otevřelo mi to ale cestu zase k něčemu jinému a já jsem za tuto čtenářskou zkušenost ráda.
Oceňuji jakousi ponurou a tajemnou atmosféru, kterou navíc podporují i ilustrace.