Vraždy s monogramem
Sophie Hannah
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548241/bmid_vrazdy-s-monogramem.jpg
3
382
382
Hercule Poirot (Sophie Hannahové) série
1. díl >
Druhé vydání celosvětově úspěšné detektivky. Vraždy s monogramem odstartovaly v roce 2014 – se svolením dědiců Agathy Christie – sérii nových případů Hercula Poirota z pera Sophie Hannah. Zaznamenaly celosvětový úspěch a autorka k nim přidala další dva příběhy – Zavřenou truhlu (2016) a Záhadu tří čtvrtin (2018). Spletitá detektivka zasazená do Londýna 20. let minulého století začíná v okamžiku, kdy si slavný Belgičan užívá v kavárně poklidnou večeři. Tu naruší příchod nervózní mladé dámy, jež se mu svěří, že je v ohrožení života, a uteče. Několik hodin poté se Poirot dozví, že v luxusním hotelu došlo k vraždám tří hostů – v ústech každého z nich se našel manžetový knoflíček. Může mít jejich smrt souvislost s chováním vystrašené ženy z kavárny? Zatímco se Poirot pokouší propojit bizarní kousky ďábelsky chytré zločinné skládanky, plné falešných stop a snadno přehlédnutelných detailů, připravuje se další hotelový pokoj pro čtvrtou oběť…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2015
,
Tympanum
Originální název:
The Monogram Murders, 2014
Interpreti: Michal Zelenka
více info...
Přidat komentář
Když dva dělají totéž, tak to zpravidla není totéž. A pro tuto knihu to platí dvakrát. Genialita Agathy Christie spočívala mimo jiné v tom, že dokázala napsat velmi bohatý a živý příběh i v nepříliš obsáhlé knize. Tady je tomu naopak: čtenář je vystaven ubíjející rozvleklosti na více než třech stech stranách. Původní autorce by určitě stačila polovina stran a čtenář by si užil mnohem zajímavější líčení byť stejného příběhu. Jako pokus o pokračování úspěšné série příběhů to skončilo prakticky fiaskem.
Podle mého názoru knihu dále zabíjí archaický jazyk překladu. Ano, je pravda, že Poirot byl konzervativní, upjatý a ješitný, že špikoval angličtinu francouzštinou, ale proč by, proboha, měl mluvit jazykem jak z prvního vydání F. L. Věka? Tak se psaly detektivky snad možná za první republiky.
Knížka byla docela milá, prima na prázdninové zcela oddechové čtení. Jen rozuzlení bylo skutečně poněkud šroubované a přespříliš spletité, což u původních příběhů Agátiných nebylo zvykem.
Tak jakože šlo to. Četla jsem to trochu dýl, páč mě to uplně nechytlo. Ve třičtvrtině se dovíte rozuzlení, a pak už se jen opakuje co se stalo furt dokolečka dokola. Takže příští Poirot už jen v televizi. :-)
Čím více jsem se dostávala ke konci, tím více klesalo mé nadšení. Nešlo ani tak o zápletku (ta byla víceméně dobrá), úroveň celé knihy snižoval rozvleklý styl psaní a dost obšírné vysvětlení (alias odhalení vraha, které snad bylo na 60 stránek). Pominu-li naprostou rozvleklost a ke konci i překombinovanost rozuzlení, myslím, že knihu definitivně zabilo "absurdní divadlo" téměř na konci knihy na téma "je tak stará, že by mohla být i jeho matkou", což bylo snad rozepsané (alespoň pocitově) na několik desítek stran. Knihu jsem chtěla dočíst aspoň z povinnosti (ani to rozuzlení mě už nijak nezajímalo), nakonec jsem posledních 12 stránek stejně vzdala, jak to bylo komplikované a nudné. Agathu nikdo nenapodobí a v tomto případě je jasné, že by se o to nikdo snad raději ani neměl pokoušet.
Na jednu stranu se styl Agathy povedlo napodobit velmi dobře, na druhou stranu byla kniha zbytečně dlouhá a rozvláčná - ano, i Agatha by to takto neroztahovala a o sto stránek zkrátila. Určitě by stálo za to, napsat ještě nějaká další pokračování, ale pořád je ještě na čem pracovat.
Vzhledem k tomu, že jsem nikdy žádnou detektivku s Poirotem v hlavní roli nečetla, nemám s čím srovnávat a knížka se mi líbila. Přiznávám - ke konci jsem se do toho začala pořádně zamotávat :D Ale i přesto doporučuji! :)
Oceňuji snahu o navrácení slavného Hercula Poirota zpět, ovšem už to prostě není to pravé ořechové. Nevím jestli to bylo vlivem překladatele nebo spisovatele, ale v některých částech jsem se lehce ztrácela.
Hlavně konec byl neuvěřitelně dlouhý. To co jsem na těchto detektivkách měla ráda, bylo brilantní zakončení. Tady už jsem občas i přeskakovala řádky abych se konečně dostala k tomu kdo to vlastně byl. Chvílemi jsem si přišla jako natvrdlý a ztracený Catchpool :D
Ovšem byla to spisovatelčina prvotina, v tomto směru, tak si počkáme jak se toto bude dále rozvíjet.
Audiokniha Vraždy s monogramem byla pro svou délku poněkud náročná. A to z toho důvodu, že jsem knihu poslouchala na několikrát. Líbilo se mi a zároveň mě dopalovalo vysvětlování motivů H. Poirotem mladému strážníkovi. Občas jsem za něj cítila stud za to, že mi souvislost nedošla, ale když jsem to hodila za hlavu, tak jsem si předimenzovanou zápletku docela užila.
Nenapíšu asi nic, co by již nepadlo v předchozích komentářích. Začala bych pochvalou: obdivuji odvahu spisovatelky pustit se na tak tenký led, jako navázání na knihy A.Christie. Myslím, že "oživení" postavy Hercula Poirota se povedlo. Co se týče zápletky, tam jsem zklamaná. Děj je překombinovaný a několikrát jsem měla pocit, že jde o parodii na detektivky A. Christie. To když se už po několikáté autorka pokoušela o zásadní zvrat ve vyšetřování. Jsou to ty pasáže, kdy je popisováno, že z A se stával vrah osoby B, C zabilo A a D spáchalo sebevraždu....
Přesto bych knížku nechtěla odsoudit. Ráda jsem si ji přečetla a to především ze zvědavosti. Zpět se k ní vracet nebudu. A také nevím, jestli bych sáhla po dalším díle, pokud tedy S.Hannah nějaký napíše.
A na úplný závěr: moc se mi líbí obálka. Hlavně ta barevná kombinace.
Štýl A. Christie bol celkom úspešne zachytený. H. Poirot nebol mojim obľúbeným hrdinom autorky a tu ostal na rovnakej úrovni.
Jako návrat Hercula Poirota moc nic a jako sólový román taky žádný zázrak. Problém je, že už od začátku jsou Vraždy s monogramem tvořené jako překombinovaná detektivka. Nemluvě o zbytečné vyvatovanosti, kdy se rekapitulují již jednou uvedené skutečnosti, nebo se zabředává do psychologických anabází, které si Sophie Hannah evidentně přinesla z vlastní tvorby.
Za hodně povedený považuji začátek, kdy se malý Velký detektiv setkává s tajemnou ženou v nesnázích, pak však děj sklouzává k takřka christieovské obsesi - mermomocí vše znepřehlednit a nakonec vyrukovat s tím nejméně pravděpodobným vrahem. Hercule Poirot je navíc takový, jakou si o něm uděláme představu po dvou televizních adaptacích. Chyběly mi detaily, které by prokázaly lepší znalost postavy, než jen dokola se opakující fráze o malých šedých buňkách, narážky na knír a francouzské dovětky. Špatně se to nečte, to vůbec ne, ale v rámci návaznosti na slavný cyklus mi to přišlo kupodivu (ohledně autorské průpravy) nezvládnuté.
Kniha mě docela zaujala (i když k originálu má daleko). I když se četla o něco pomaleji než "pravá A.Ch." černé lamina od A.Ch. mám přečtené za chviličku tady to rvalo cca. o 3 dny déle. Jelikož jsem četla od A. CH. asi už 30 knih můžu posoudit že některé prvky z ní v této detektivce zůstaly, ale spousta věcí je tam zmodernizovaných a upravených do dnešní doby a to je docela zklamání. Překombinování věcí, zdlouhavé pasáže a konec na usnutí. Poirot zůstal starým Poirotem, ale jinak bych na této knize dost věcí změnila.
Knížku jsem četla už minulý rok v angličtině a musím říct, že jsem byla velmi mile překvapená. Sophie Hannah sice nikdy nebude Agathou Christie, ale knížka měla švih, četla se skvěle a přečetla jsem ji v podstatě za 2 dny, kdy jsem byla nemocná. Musím pochválit zápletku, to, jak ubíhal děj, detaily, propracovanost. Za mě plný počet.
Kniha pro mne byla spíše zklamání. Velmi jsem se na ni těšila, ale mé očekávání se nenaplnilo. Kniha je zdlouhavá a zápletka tak komplikovaná, že jsem měla velký problém pochopit o co tam vlastně jde. Nemohu vyloženě napsat, že by se mi nelíbila. Ale rozhodně nebude patřit mezi mé oblíbené.
Po přečtení knihy mám rozporuplné pocity. Nebylo to špatné, ale u Agathy Christie jsem byla zvyklá, že až na konci knihy jsem pochopila důvod zločinu a mé představy během příběhu poletovaly různými směry. U této knihy jsem od poloviny tušila, kdo bude vrah.
Jsem ráda, že se Sophie Hannahová pustila do této knihy, je samozřejmé, že už to nemůže být klasické a stejné jako od Ahathy Christie, ale mně se příběh líbil, a zamotané posavty ke konci, vždyť to tak dokonale na tyto detektivky sedí !
Čekala jsem nějakou nudnou a trapnou napodobeninu Agathy Christie, ale spletla jsem se. Mohu dokonce tvrdit, že to bylo o něco zajímavější, vtipnější a ,,zamotanější" než originál. Myslím, že ho vystihla docela přesně.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Pusinka |
| 2014 | Vraždy s monogramem |
| 2022 | Dokonalé děti |
| 2015 |  Bludná sdělení |
| 2008 | Ztráty a lži |
Je to to nejtěžší, co může být, vydat se ve stopách tak slavné autorky. Ale oceňuji. Jak často nás mrzí, když autor zemře a jeho postava už nikdy nebude vystupovat v žádné knížce..................Sophie nám splnila takový sen o tom, že nic nekončí a já jsem jí za to vděčná. Nejdřív jsem ke knize přistupovala jako zde většina komentujících, máme to asi nastavené v hlavě ha ha ha, nemůže to být tak dobré, Agátha je Agátha. Ale nakonec se mi to líbilo. Obdivuji i jazyk jakým je kniha napsána, opravdu mi přišla příhodná té době, pokud to tedy není jen překladem, ale o tom pochybuji. Jen ten policajt mi přišel ještě hloupější a zabedněnější než u Agáthy.