Vrchol vulkánu: Oceněné povídky Harlana Ellisona

09.10.2024

Obskurní texty. Harlan byl nerd, ale taky měl ostrej jazyk, odmalička četl tisíce komiksů, knih a pohyboval se okolo všeho možného (žánrově) a jeho imaginace je tak bezbřehá, jak jen může být, najetá, jak po lajně kokainu. Nebál se říkat a psát o čemkoliv s děsně nabubřelým sebevědomím a taky hodně kecat o tom, proč je to tak dobrý. Texty, co tvoří tuhle sbírku, jsou koncipované jako takové akademické 'best of', ale jak říkám, velmi obskurního charakteru. Něco z toho se dá sledovat, chápat, něco vás bude určitě i bavit.... spousta z toho ale končí v takové šedé zóně, kde sice cítíte originální námět, cítíte ambice textu, atmosféru, zápal, ale zároveň marně hledáte nějaké pravé literární kvality, nebo něco, čeho se skutečně chytit. Jde cítit takové autorské honimírství, co se snaží znít cool víc, než být cool... to psaní se mnohdy snaží momenty spíše lacině dramatizovat a efektně nastínit (a neříkám, že úplně blbě, to ne, ale stejně...), jakoby to jen "nahazuje" a pak to končí tak, že Harlan žaloval řadu lidí, že mu obšlahli námět, což byla pravda, pokud vím třeba u Cameronova Terminátora (nicméně myslím si, že jistou homage, nebo parafrázi něčí cizí myšlenky, coby v jádru fanoušci, dělají přece všichni velcí umělci, jde jen o to, jak... když jste velmi doslovní, je to špatně), ale často jsem si připadal, že z těch příběhů se dalo vykrojit tak nějak, co se mu zrovna hodilo, o čem to je. Problém bylo, že Harlan byl vždy na stráži, nachystanej, jak přítelkyně, která chce udělat partnerovi ten den prostě peklo, protože jednoduše může. Kdyby kokain byl člověk, byl by to Harlan Ellison - tak nějak se na něj dívám. Je tam toho hodně, hodně se toho děje, spád, žádný ukecaný rozepisování, což je fajn, ale chrlí se to na vás, jak kdyby se vás to o něčem skutečně snažilo přesvědčit (bro bro). V každé povídce/novele ale zároveň člověk úplně nechápe co a proč je za tím a můžou to být desítky věcí (opět, co se zrovna hodí) - ta silná nejednoznačnost a nekonzistentní povaha povídek na jednu stranu dělá knihu jaksi pestrou, na stranu druhou mi přijde, že povídky jsou často víc o atmosféře a tom, že chtějí znít cool, jakoby se autor snažil zachytit genius loci (Genius Noci, mimochodem, dobrý pivo, doporučuju), ale člověk tak nějak často neví, krčí rameny, čumí jak péro z gauče a pak si musíte najít, že podle (velikýho) Harlana je to o tom a o onom a to chvástání je v jeho případě tak nějak nekonečný, až začne být otravný. Neviděl jsem člověka, co by nikdy nedělal chyby tolik, jak Harlan, co by dokázal tolik konstantně nesouhlasit s ostatníma... současně, když se mu to ale hodilo "jsem taky jen člověk". Eee, c'mon. To psaní, protože já se nenechám chytit jen na dobrej příběh a hotovo... ale to psaní, přijde mi jako děsně uspěchaná práce, která se snaží v divokém tempu (což někdy i sedne, líbí se mi, že Harlan se s úvody nějak nejebe, to zase jo) vždycky navodit určitý, většinou scifi, nebo postapo motiv, ale vlastně jen chrlí spoustu informací, kterýma se snaží zabalit a odvést pozornost od toho, že je to vlastně častěji takový nic víc, než průměr. Naroubuje tam pár myšlenek, pár nejasných motivů, zmíní něco z minulosti, nebo nastíní pofidérní (často chmurnou) budoucnost, čím tomu dá hlubší a hutnější omáčku, ale já tak nějak skrz tenhle trik vidím, nemůžu se zbavit pocitu, že Harlan podle mě umí psát (ale jen občas) a s přihlédnutím k faktu, že byl velmi plodným autorem povídek bych řekl, že jel hodně na kvantitu a "něco se chytilo". Když se na to snažení vykašle a věnuje se něčemu, co působí vlastně dost civilně a obyčejně, vrací se k tomu, co ho ze srdce bavilo a trochu to zamíchá ('Jefftymu je pět'), dokáže to fungovat. Ta jeho hardcore filozofická scifi není úplně můj šálek kávy, prostě se, jak už jsem řekl, "moc snaží přesvědčit". Ještě to asi budu chvíli číst, ale jak jsem se postupně posledních pár dní prokousával tím "nejlepším z nejlepšího" (i podle fanouškovské obce), tak zajímavý texty určitě, nechci znít, že to zase úplně dissuju, něco z toho se mi líbilo... ale spíš mě to nebaví. Jakoby když Harlan začal používat sci-fi kulisy, křuplo mu vždycky v kukuřici a musel to mermoci prostě zaplácat co nejvíc obskurním psaním, chaos, který má zamlžit, jakoby nestačilo "být originální", ale muselo to být "zběsile pře-originální" (je to jako dojezd na LSD, když chcete jít spát a ono vám to hází sekvenci obrazů, jeden za druhým). Pak se ale nemůže divit, že adaptace jeho děl, v rukou béčkových tvůrců, nedosáhly výše a že se jim to až na pár výjimek, nepovedlo. Ale asi je hlavní problém ten, že Harlan se viděl výš, než byl, taková ta Amerika v kostce, mamutí sebevědomí spíše decentního a plodného pisálka. Nemyslím si, že si zasluhoval větší, nebo menší uznání, myslím si, že byl přesně tam, kde měl být. Chystal jsem se na Harlana dlouho. Úplně to nedopadlo. 6.8-9/10

28.09.2022

Harlan Ellison je za oceánem kultovní a kontroverzní sci-fi autor, ale u nás je stále docela málo známý a přehlížený.
A je to škoda. Člověk, který je držitelem spousty ocenění, zanechal za sebou cca 1700 povídek a v podstatě objevil Dana Simmonse, by si zasloužil větší pozornost.
Vrchol vulkánu je slušný průřez jeho tvorbou. Jsou tu povídky, které dokážou svou experimentální/abstraktní formou spoustu čtenářů odradit, ale i přímočařejší kousky, které už jsou v pohodě stravitelné.
Pro mě osobně jsou úplným vrcholem tohoto vulkánu tyto povídky :

- ,,Kaj se, Harlekýne!'' řekl Tikytak
- Džin, protřepat, nemíchat
- Nemám ústa a musím křičet
- Na pomezí
- Kluk a jeho pes
- Paladin ztracené hodiny
- Jak zajímavé : Človíček
- Jeffinovi je pět
- Lidští údržbáři

Hodnocení: 8/10

08.01.2022

Tak prosím za mě ne, asi jsem na to prostě intelektuálně slabej.
Cca 5 povídek bylo dobrých, tak 1-2 skvělé, ale zbytek mě šíleně nudil, těžko jsem se jimi prokousával a knihu jsem dočetl s vypětím všech sil.

14.11.2021

Ellison se s tím nemaže. Nevysvětluje, ale rovnou chrlí lávu příběhu. Některé povídky jsem asi úplně nepochopil, ale o důvod víc, proč se k nim jednou vrátit. Originální, až výstřední nápady a schopnost vcucnout čtenáře do způsobu prožívání cizích entit a zprostředkovat (mimo)smyslové vjemy a zkušenosti, které jsme nikdy nemohli prožít. A taky zkušenost člověka vězněného strojem či vlastní myslí, nebo naopak duše ztrácející se v čase i prostoru.
Řízný i poetický jazyk a občas absence rozcestníků a jiných orientačních bodů.
I ve Vrcholu vulkánu je pro mě nejlepší povídka, která mě vtáhla a ohromila někdy před dvaceti lety v Ikarii – Mefisto z onyxu.

Tak já ji nedala ... Je mi to líto, ale nedočetla jsem :(
Ani nevím proč, prostě mi to nešlo.

11.04.2021

Bezesporu jedna z nejlepších knih, které jsem v posledních měsících četl. Harlan Ellison mě navnadil již první vydanou sbírkou povídek Nemám ústa&musím křičet. Vrchol vulkánu však překonal všechna má očekávání a jen mě utvrdil v přesvědčení, že jeho autor je opravdu mistr-povídkář.
Tak především: zaujala mě originalita příběhů, v mnoha případech i jejich myšlenková hloubka. Ellison je autorem nekonvenčním, místy provokujícím, ale vždy nespoutaným a stylově osobitým. Jeho sdělení jsou naléhavá a někdy připomínají vodopád myšlenek a slov.
Místy to nebylo tak docela snadné čtení, protože autor ve svých příbězích odkazoval na různé mytologické postavy a události z dávné historie. Tady právě projevil svou erudici a přehled. Potěšilo mě, že v povídkách nezapomínal ani na humor.
Ocenění zaslouží i kolektiv překladatelů, který rozhodně neměl jednoduchou práci.Přesto se jí zhostil na výbornou.
Knihu vřele doporučuji všem příznivcům kvalitních povídek. Harlan Ellison jich napsal kolem 1700. Přál bych si, aby se jich v českém překladu objevilo co nejvíce.

V první polovině jsem měla co dělat, abych se některými povídkami prokousala, rozhodně jsem musela dost přemýšlet, o čem byly, a nejsem si jistá, že jsem to všude domyslela. Žádné úplně lehké čtení. Zhruba od povídky Croatoan to šlo podstatně lépe a musím přiznat, že ty nejmainstreamovější (Mephisto z Onyxu....) jsem si užila nejvíc. Za přečtení to určitě stojí, ale nečekejte žádnou kingovinu :-)

12.03.2021

Věřím, že jsou lidi, kteří si Harlana oblíbí. Mně se naopak stal dost protivným. Knihu jsem četl čím dál tím víc s donucení, netěšil jsem se na další a další povídky ve stejném nabubřelém a často nepochopitelném stylu. Abych úplně nekřivdil, jednotlivé povídky ode mě dostaly často 4*, jednou i 5*, ale 2x Odpad, v průměru něco přes 60%. Ale fakt jsem si četbu neužil, takže moje první a poslední setkání s tímto rozporuplným autorem. Psát rozhodně umí, ale většinou píše pro sebe a ne pro čtenáře. Jo - doslov je moc dobrý. 12. 3. 2021.

Odkládám v polovině druhé povídky pro nepřekonatelný odpor ke stylu psaní s neustálým opakováním kusů vět nebo sloves... Když to na těch několika stranách bylo už poněkolikáté, pochopila jsem, že to není chyba, ale vlastnost.
Př. : A prošli jsme jeskyní krys.
A prošli jsme stezkou vařící páry.
A prošli jsme zemí slepých.
A prošli jsme bažinou malomyslnosti.
A prošli jsme údolím slz.
A konečně jsme došli do ledových jeskyň.

06.03.2021

Lidi, tohle je skvost.
Že to bude zážitek, prozradila už první povídka "Kaj se, Harlekýne!“ řekl Tiktátor. A jelikož tohle není klasická povídková sbírka se 2-3 výbornými a zbytkovou výplní, ale v podstatě Ellisonovo "Best of", bylo to dál pořád lepší a lepší. Že tomu dám plný počet, mi bylo jasné už po přečtení dalších tří či čtyř kousků.
Je to plné fantazie a neuvěřitelně pestré, najdete tu klasické scifi, horror i humor, prostě pro každého něco a pokaždé je to něčím překvapivé a zvláštní. Každá ta povídka má něco do sebe, těžko něco vyzdvihovat. Některé z nich by si možná těch hvězdiček zasloužily šest, třeba Mefisto z Onyxu, Jeffinovi je pět, Kluk a jeho pes, Měkká opička ... a vlastně všechny ostatní :)

05.02.2021

První polovina mě zklamala. I veleslavné kusy jako Nemám ústa..., nebo Kluk a jeho pes (jak tuhle ptákovinu mohl někdo zfilmovat?) mi přišly o ničem, jen na efekt a snahu lacině šokovat (však to na konci knihy Ellison svým způsobem přiznává). U čtení mě drželo předsevzetí a pak skvělá práce s jazykem (klobouk dolů před překladateli). Někde v polovině se to však zlomilo a mnohé povídky byly vskutku vynikající (pro mě je vrcholem Jeffinovi je pět a nedivím se, že ze všech publikovaných shrábla nejvíce prestižních cen). Jako seznámení s HE super, ale po jeho dalších pracích se pídit nebudu.

02.02.2021

Vrchol vulkánu jsem četla něco přes měsíc. Ovšem ne z toho důvodu, že by mě Ellisonovy povídky nebavily, bylo to přesně naopak: vychutnávala jsem si každé slovo, každý řádek, každý odstavec. Podivovala se nad vytříbeným jazykem, nečekanými konci, rozličností jednotlivých povídek. Žasla nad originalitou, umem vytvořit nečekané zápletky a taky nad prací českých překladatelů...

27.01.2021

Harlan Ellison byl bezpochyby šílenec, ale jeho fantazie dokázala být bezbřehá. Vyráběl světy, které jsou okouzlující i hrůzné a mnohé z nich jdou do hloubky o dost dál, než by člověk od sci-fi povídek čekal. Ta přehlídka zraněných duší, které narážejí na různé neskutečné druhy nekonečna, ze mě dlouho nezmizí.

26.12.2020

Řeknu Vám to asi takhle: začal jsem číst v osm večer a skončil druhý den ve dvě odpoledne. Nešlo přestat a to jsou to povídky. Čtenářský zážitek roku 2020. Nějaké dotazy?