Vrece kostí
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/145867/bmid_vrece-kosti-rrt-145867.jpg
4
1553
1553
Hlavnou postavou je spisovateľ Michael Noonan, ktorému náhle zomiera manzelka. Až po pitve sa dozvedá, že jeho žena čakala dieťa, dcérku, po ktorej dlho túžili. Po tejto udalosti Michael stráca schopnosť písať a postihujú ho desivé sny, v ktorých sa vracia na svoje letné sídlo k jazeru Dark Score, do zrubu Sara Laughs. Keď nočné mory neustávajú, Michael sa rozhodne, že strávi na chate leto, vypátra príčinu svojich snov a možno začne opäť písať. V oblasti menom TR-90, ktorá leží pri jazere a je to skôr osídlenie ako mestečko, sa stretáva s Mattie, mladou vdovou, ktorá sama vychováva dcérku Kyru. Jej svokor bohatý Max Devore, jej chce dieťa odobrať, ale Michael sa rozhodne Mattie pomôcť a najmä jej právnika. Po dlhých útrapách sa Michaelovi podarí rozlúštiť záhadu zrubu Sara Laughs aj hrozivú silu, ktorá núti obyvateľov TR-90, aby už dlhé roky prinášali obety pomstychtivému duchovi. Michael sa vzdáva kariéry spisovateľa a rozhodne sa osvojiť si Kyru, ktorú len zázrakom zachránil z pazúrov zla.... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno: 2000 , Ikar (SK)Originální název:
Bag of Bones, 1998
více info...
Přidat komentář
Audiokniha. Moje druhá kniha od Kinga. Můj náhled na Kinga se trochu zlepšil, přeci jen oproti Dračím očím je tato kniha strašidelnější. Na můj vkus zde bylo dost jmen, až jsem se ke konci lehce ztrácel, ale i tak dávám knize solidní 3*. Snad osvícení, které mám rozečtené, bude lepší.
První dvě třetiny mě bavily moc, potom už to bylo slabší. Ale potěšily mě odkazy na Nezbytné věci a Nespavost.
Čím to je, že se autor u některých knih vůbec, ale vůbec nesnaží... Jako u téhle. Otravná předvídatelná duchařina bez napětí.
Audiokniha.
A tato kniha byla pro mě opravdu veliká výzva. Za mě propadák a opět se mi potvrdilo, že S.King není autor pro mě.
(SPOILER) Silně podprůměrné. Strašidelný dům, bu bu bu. Tak ještě v první půlce mě trochu zajímala ta právnická zápletka, byl jsem zvědavý, jak to dopadne, když si King bude hrát na Grishama, jenže on to zčistajasna utnul. Musel jsem se nutit, abych to dočetl (u té snové kapitoly z matějské pouti před 100 lety, to jsem četl snad dvě hodiny, tak mě to nebavilo, že mi furt mysl utíkala jinam)
Tato kniha je vážně dlouhá a je neskutečné, kolik King dokáže napsat slov, než se dostane k pointě. Nicméně jeho vypravěčské umění mě opět dokázalo upoutat. Líbí se mi jeho propracované postavy, které se mi snadno pamatují a neztrácím se v nich. Baví mě slovní hříčky a nenápadné propojení s jinými knihami. Mám ráda jeho fantazii a postupně budované napětí. A přestože duchařské příběhy nevyhledávám, tak tady jsem už předem věděla, že určitě nešlápnu vedle.
Za mě bohužel veliké zklamání a to jinak Kingovi knížky zbožňuji. Tato na mě působí velice únavným dojmem, věčné popisy krajiny, okolí .. Možná jsem k této knize ještě nedozrála, tudíž jí dám v budoucnu určitě ještě šanci, ale teď nemám sílu ani náladu pokračovat v jejím čtení.
Jelikož od Kinga jsem již něco přečetl a odposlechl, tušil jsem do čeho jdu. Opak byl pravdou. Ve srovnání se Svědectvím, které má dvakrát tolik stran, Osvícením, nebo Pod kupolí, je Pytel kostí propadák. Když by jsme se zbavili té nepodstatné omáčky okolo, která zabírá minimálně 350 stran, dostali bychom krásně komplexní hororový příběh. Tady je to rozplizlé, jako gumový medvídek v horkém čaji a stejně tak děsivé. Přišlo mi, že je placený od slova a zbytečně kudrlinkuje naprosto banální příběh. Na autora jistě nezanevřu, ale tohle se mu vážně nepovedlo a kdybych nevěděl, že je to jeho dílo, klidně bych to přisoudil jinému autoru.
Další skvost Kingovy tvorby. Bez mučení se přiznám, že z duchařiny úplně nadšená nejsem, ale tady mě (jako u většiny děl tohoto autora) opět víc než duchové děsilo to, jaký umějí být lidi sv*ně a jak dalekosáhlé důsledky to pak může mít.
Kniha mi rozhodně nepřišla nijak utahaná a rozvláčný úvod jsem si tady vychutnala.
Sledovat Mikův příběh jak postupně odhaluje zrůdné pozadí dávné záhady, po smrti manželky se pozvolna vrací do života a navazuje vztah s kouzelnou malou Kyrou a její krásnou maminkou byla další skvělá výprava do kingova světa. Kupodivu byl celkem vydařený i závěr knihy, který nepůsobil useknutě nebo neuzavřeně, což je trochu nezvyklé, ale příjemné.
Pytel kostí jsem četla, poslouchala i viděla. Pomalý, nenápadný rozjezd, jako vždy, vlastně to vypadá, že se nic moc neděje...
I když duchařiny nevyhledávám, King mě většinou dokáže přesvědčit, ono zrnko reality se tam vždycky najde. V tomto případě minulost a její důsledky. A přiznávám, opravdu to na mne působilo, vážně jsem místy měla husí kůži. Bylo to hrůzostrašné a postupně stále napínavější...
Děvčátko má chuť si zaplavat, tak jde prostředkem dvouproudé silnice po dělící čáře, protože to přece je jako by šla po přechodu. Zabijácké, nicméně nelze Kyru a její tříleté myšlenkové úvahy nemilovat. Ale o tom kniha není, i když o Kyru jde v prvé řadě. A také o Smějící se Sáru, dům plný duchů, kde hledá útočiště po smrti manželky spisovatel Michael. A právě Mike zachrání Kyru ze silnice a tím se dostane do víru zloby, pomsty a starého strachu a nenávisti. Ač rozvláčné, já si pana Kinga užila.
Námět, který by většina autorů zpracovala do povídky, dokázal Stephen King svým vypravěčským umem rozvést do maxi knihy. Navíc jsem se při čtení ani chvilku nenudila, protože je tu snad naprosto vše, co v knize má být. Jen rozjezd knížky byl i na Kinga zdlouhavý.
Pytel kostí je jedna z vláčnějších Kingovek. Vypráví v zásadě banální duchařskou story, která ve zkrácený formě vydá na jeden odstavec. Je ale plná Kingovo jedinečný práce s textem, vyprávění, postřehů a přirovnání. Je to vlastně dokonalej příklad oddělování zrna od plev. Jen "dobrej" spisovatel by s námětem Pytle napsal průměrnou věc na dvě z pěti. Stephen King z toho uhněte PŘÍBĚH. Chápu, proč je filmová verze s Piercem Brosnanem bída. Je totiž ohlodaná o to nejlepší. PS: Ten pytel v českým názvu tu sedí jako zadek na hrnec. King je tu ve svý nejvilnější podobě a tvrdejch erekcí a prosvítajících bradavek v plavkách je tu za korunu kornout.
K tomhle jsem se dostala úplnou náhodou a upřímně nečíst to ušima, tak to odkládám na dobu neurčitou, protože rozjezd nebyl pomalý, byl vyloženě šnečí.
Od Kinga jsem četla „jen“ Shawshank a Nadaného žáka (na všechny ty superslavné To, Osvícení a Zelené míle se teprve chystám) – proto mě překvapilo, jak strašně ukecané to je. Strašně. Čekala jsem horor, napětí, nějakou duchařinu… a jako jo, nakonec jsem to dostala, ale trvalo to, protože „něco“ pořádného se začalo dít tuším po cca 16 (?!) hodinách poslechu.
Základ zápletky byl solidní, ale nabalila se na to hromada balastu, kvůli čemuž se to celé místy nesnesitelně vleklo a ke konci už to bylo divně překombinované (vrchol byla Mattie, to bylo sice nečekané, ale taky mi to přišlo v této formě laciné a zbytečné, jakoby nešlo vymyslet něco lepšího + Rogette, ta byla už totálně WTF).
Na poslech k úklidu či nějaké monotónní činnosti nevyžadující závratnou myšlenkovou kapacitu asi dobrý, ale jako četba do postele, na cesty atd. by mě to nebavilo.
King je král mnoha slov. To myslím jako rýpnutí, ale i jako poklonu, protože on dokáže to své mnohospřeží téměř vždycky ukočírovat. Vede ho, jak je mu libo. Tentokrát do zákrut, které já nevyhledávám, u jiných autorů nikdy. Spíš než duchové mě zajímají lidé nynější a žijící a zlo vyvěrající z nich (jenže jak to tak bývá, pokud máte v současnosti a realitě přímo tohle denně před očima, únik jinam je skoro žádoucí). Nakonec ale i v Pytli kostí je všechno zlé podmíněno činy těch živých a já to přijala a četla se zaujetím. Zážitek i radost z (mnoha) slov.
Zase jsem trochu rozmrzelá z uspěchaného překladu. Že překladatelka udělala muže z ženské literární postavy (Kinsey Millhone je vyšetřovatelka, hlavní postava v dlouhatánské sérii od Sue Grafton), budiž. Ale že udělala totéž i s nositelkou Pulitzerovy ceny Harper Lee, to už překonala jedině překladatelka Lehanova Nic není svaté, která tohle provedla nositelce Nobelovy ceny Toni Morrison. Abyste nemysleli, že na vás machruju; z filozofických citátů přijímám beze zbytku Sokratovo „Vím, že nic nevím“, proto neustále dohledávám fakta a jména. Takže jsem pro jistotu koukla i na toho Sokrata :-), což by překladatel měl činit automaticky, myslím si.
Pytel kostí obsahuje snad vše – smutek, beznaděj, lásku a očekávání, a také již zmíněná tajemství. Rozhodně tu nenajdete zběsilé tempo, ale pěkně klidně a rozvážně, s pár odbočkami, se blížíme k cílové pásce. Ano, tak to umí jen mistr King; jindy mě rozvláčnost textu rozčiluje, ale u něj ne. U něj si to vyloženě užívám, kochám se.
Duchové, musíte milovat příběh plný duchů.
Strašidelné čtení.....Trochu dlouhý, ale děj byl děsivě dobrý a velmi intenzivní.
King umí postavy vykreslit, sestavit výborný příběh, bohužel konec knihy, kdy je tam až příliš mnoho "tajemna" mě nesedl. Možná by měl někdy fantazii trochu omezit ...
Štítky knihy
zfilmováno spisovatelé pomsta duchové a přízraky Cena Augusta Derletha
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Jsouce nezatížen přehršlí gotických i novodobých duchařských opusů, přistupoval jsem k druhému čtení Pytle kostí s dvojím vědomím. Za prvé, že mám náladu na něco mrazivého, co nepochází z tohoto světa (poslední záchvěv podobné hrůzy jsem zažil před lety o dušičkách, když jsem žánrově shlédl Conjuring) a za druhé, že nemám vůbec ponětí, o čem vlastně kniha je (Skleróza? Nebo spíš poťouchlá Róza Skelná, která navštěvuje po nocích postarší čtenáře a leje jim do vzpomínek guláš?). Každopádně jsem se těšil. A kniha mne nezklamala. Stejně, jako u většiny znovučtených Kingových knih, jsem o jednu hvězdu přidal na hodnocení. Prostě mě bavilo sledovat pohyby magnetické abecedy na dveřích lednice, poslouchat záhadné zvuky, byl jsem nadšený z hlavního hrdiny a jeho zájmu o matku samoživitelku, znovu a znovu jsem žasl nad lidským odpadem, lidskou záští a lidskou bestialitou. Rozhodně se nejedná o mistrovo vrcholné dílo, ale v poměru s produkcí kolem prolétajících rádobyspisovatelů, jde pořád o nadprůměrné řemeslo, nad kterým ukápne slina fanouška hororů a hrůzy všeobecně.