Všade samé korytnačky
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/373865/bmid_vsade-same-korytnacky-cYQ-373865.jpg
4
1212
1212
Šestnásťročná Aza Holmesová nikdy nemala v úmysle riešiť záhadný prípad zmiznutia miliardára Russella Picketta. Lenže keď sa jej najlepšia kamoška Daisy Ramirezová dozvie, že v hre je odmena stotisíc dolárov, s nadšením sa vrhne do vyšetrovania. Aza sa jej rozhodne pomôcť, keďže z detstva pozná Pickettovho syna Davisa. Zoznámili sa kedysi v tábore pre deti, ktorým zomrel jeden z rodičov. Dievčatá stoja pred zásadnou otázkou: Stal sa miliardár obeťou únosu, alebo utiekol pred políciou, ktorá ho chcela obviniť z úplatkárstva? Aza sa snaží byť dobrou dcérou, dobrou kamarátkou, dobrou študentkou a možno aj dobrou detektívkou, no pritom musí bojovať s vlastnou úzkosťou a ustavične padá do špirály obsesívno-kompulzívnych myšlienok. Spisovateľ John Green, autor bestsellera Na vine sú hviezdy, ktorý sám trpí obsesívno-kompulzívnou poruchou, s drsnou úprimnosťou rozpráva svoj doteraz najosobnejší príbeh o láske, vytrvalosti a sile ozajstného priateľstva.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , Yoli (SK)Originální název:
Turtles All the Way Down, 2017
více info...
Přidat komentář
Můj zamilovaný John Green v celé své kráse. Už jsem si ji chtěla přečíst fakt věčnost a přes léto se v houpací síti podařilo :)
Bylo to dobrodružné vyprávění dvou nejlepších kámošek, z nichž jedna je blázen do Star wars a druhá zase do přemýšlení, víření myšlenek a hygieny. Bylo poučné nahlédnout do života osůbky s OCD, člověk si aspoň mnohem víc váží svého života a přátel :)
Upřímně? Tahle kniha mě mile překvapila. Je to moje první kniha autora a ta hloubka je neuvěřitelná. Určitě plánuji si přečíst od JG víc, doufám že budou stejně dobré, jako tato. Můžu jen doporučit!!!
Dějová linka mě moc neoslovila. Ale popis toho všeho duševna postav a jejich příběhů a přátelství, to mi vzalo dech. Nikdy jsem si moc neuměla představit, co se v odehrává v hlavě člověku, který má nějaký závažný psychický problém. A po přečtení téhle knížky se mi to alespoň zprostředkovaně přiblížilo. Člověk si pak tak nějak začne víc vážit toho, co má...
Chyběli mi knihy a metafory meho oblíbeného spisovatele - Johna Greena. Chyběli mi tak moc, ze kdyz jsem před nějakou dobou šla do knihovny a videla tam další z jeho knih, nemohla jsem odolat a knihu jsem si pujcila. A opravdu, o metafory v knize nebyla nouze- kniha je jich plna od první do poslední věty, doslova. Samotný příběh měl sice malinko pomalejší rozjezd, ale celkove me dej bavil . Co se tyče postav: daisy mi na začátku knihy moc nesedla, ale postupně jsem si k ni našla cestu. Mychal a davis mi přišli sympaticky už odzacatku. Dobre , uznávám, každý potřebuje svého Davise. No a Azy mi bylo lito, ale libil se mi její vývoj a její postupne prijmani své nemoci, což je obzvlášť u psychických poruch velice důležité. Nakonec bych rada podotkla, ze se kniha mimo jiné zaměřuje i na tema obsedantne-kompulzivní poruchy ( zajímavost: má ji i sam autor). Podotýkám to nejen proto, ze knizek informujicich o této nemoci moc není, tudíž pokud vás to zajima rozhodne doporučuji si knihu přečíst, ale naopak pokud neradi čtete knihy s tématem duševních poruch a špatne psychické kondice, přečtení této knížky bych na vašem místě určite zvazila.
Ale jo. Nepatří to mezi to úplně nejlepší od Greena, ale po trochu pomalejším začátku se z toho vyklubal moc fajn coming of age příběh přesně tak, jako to John Green umí. Navíc s tentokrát pro mě velmi zajímavým tématem, který se mě tak zlehka dotýká i v osobní rovině, neb občasnými, byť oproti Aze velmi mírnými a spíše otravnými a úzkosti způsobujícími než-li vyloženě ubíjejícími a život ohrožujícími, intruzivními myšlenkami mám také osobní zkušenost. Zprvu jsem se trochu obával naznačené detektivní zápletky, ale ta je v příběhu skutečně velmi minoritní a slouží postavám, ne naopak. Hlavní roli skutečně hrají hlavní hrdinové příběhu, jejich vztahy a osobní problémy a... nechybí ani tyrkysová barva. A opět je vše popsáno s lehkostí, kvůli které mám romány Johna Greena léta tak rád... i když jsem už dávno přestal být jejich cílovkou. Na léto ideální a i navzdory trochu těžšímu tématu příjemné a oddychové čtení.
Výborná kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout. Zajímavé postřehy, sympatické postavy, plynoucí děj. Hodně k zamyšlení. Doporučuji.
Dokus jsem si nepřečetla tuto knihu, myslela jsem si (a velmi naivně), že u poruchy OCD člověku vadí, když někde nějaký papírek čouhá trošku jinak než ostatní. Jak děsivé bylo zjištění, jaké musí být utrpení s touto poruchou žít a že to není nic, z čeho by si člověk měl dělat srandu. Líbí se mi, že J. Green zase otevřel nějaké bolavé téma a na základě vlastních zkušeností tak dokázal velmi věrohodně nastínit, čím si lidé s OCD musí procházet i v běžném životě, a jak moc se to vkrádá i do veškerých vztahů a zahubí to i racionální myšlenky. Kategorii young adult nesplňuji už dávno a Hvězdy nám nepřály jsem četla už před mnoha lety, i tak celý příběh považuji za velmi povedený včetně reálně vykreslených postav. Puberta je peklo! Z pohledu matky mě čeká až za několik let, ale pokud máte doma puberťáka a nevíte, jak mu porozumět, tak si to přečtěte, protože i v případě, že ten váš netrpí OCD vám tato kniha dokáže přiblížit jeho aktuálně vnímání.
Pasáže s intruzivními myšlenkami byly hodně nepříjemný, ale jako člověk s OCD jsem ráda, že autor s OCD dal život postavě s OCD. Po dějové stránce mě kniha nijak zvlášť neuchvátila, ale za interní pochody a ruminace Holmesy 10/10.
Nedokážu asi ani říct proč, ale toto mě nebavilo. Dočetla jsem jen kvůli čtenářské výzvě. Každopádně bylo zajímavé číst, co se hlavní hrdince honí hlavou a aspoň trochu se přiblížit obsedantně kompulsivní poruše.
Nevím, jestli bych kdy po Johnu Greenovi sáhla dobrovolně, což by zjevně byla značná chyba...
"Želvy" jsem dostala vypůjčené od jedné své náctileté klientky, a i když mě příběh samotný nikterak více neoslovil, neb působil opravdu dosti jednoduše a přímočaře (chápu, že cílovka je jiná), jsem naprosto ohromená a nadšená z toho, jak dokonale mi autor dokázal zprostředkovat úzkostné přemítání dospívajícího v pekle OCD.
Říkám si tedy, že jsme se panem Greenem asi neviděli naposledy :-)
Moje první kniha J. Greena. Skvěle dokázal popsat jak se cítí Aza, která trpí psychickou poruchou, ale i co prožívají kvůli její nemoci maminka a kamarádka Daisy. Těším se na další knihy JG.
Před lety jsem hltala od Johna Greena všechno co se mi dostalo pod ruku, až jsem se z toho úplně přegreenovala. Teď po letech jsem jsem sáhla po téhle knížce, která mě už od svého vydání dráždila svým názvem, a bylo to super.
Jediný co mi bylo líto je, že ta několikaletá pauza jen zvýraznila, že už vážně nejsem teenager a už se mi o dost hůř chápe chování středoškoláků. To ale samozřejmě není chyba autora, naopak obdivuju, že jemu se daří dostat do hlavy těmhle odrostlým dětem velmi dobře - respektive tak, že to na mě působí věrohodně. Kdyby mi bylo zase náct, věřím, že to bude jedna z mých nejoblíbenějších knih , ke které bych se vracela pořád dokola a dokola.
Hvězdička navíc za to, že seznamuje čtenáře s myšlením lidí, kteří trpí obsedantně kompulzivní chorobou.
Nejsem určitě ani náhodou cílová skupina. "Papírová města" se mi líbila určitě víc, ale je to příjemné a oddychové čtení.
Miluju Johnův styl a jeho knížky celkově. Tahle mě moc bavila, byla moc pěkná ale zároveň měla podle mě nějakou přidanou hodnotu, protože hlavní postava Aza nebyla psychicky v pořádku, a proto mohla čtenářům něco předat. Myslím že tohle je jedna z nejlepších knížek které jsem kdy četla. Opravdu úžasná, doporučuji.
Od autora jsem už něco četl a vždy se mi to líbilo. U této knihy jsem si všiml nižšího hodnocení, tak jsem se trochu bál, že mi kniha možná nesedne. Naštěstí to bylo naopak a považuji tuto knihu za jednu z nejlepších , co jsem od autora četl. Velmi zajímavý příběh o dívce s duševní poruchou, čtení mě velmi bavilo. Za mě mohu jenom doporučit.
Želvy byly mou druhou knihou od autora, kterou jsem četla. Bohužel musím říct, že mě nijak zvlášť nenadchla, z některých velmi detailních popisů se mi dělalo docela špatně. Jsem ráda, že už jsem dočetla, ani příběh mě nijak zvlášť nevtáhnul - nejvíce prostoru bylo věnováno psychickým problémům hlavní postavy, což velmi upozadilo příběh samotný. Někomu se může líbit, mně tahle kniha prostě asi nesedla :)
Velmi silný text o životě dívky s duševní poruchou. Záměrně nepíšu "příběh", protože ten tu zjevně hraje druhé housle, a vlastně tu ani nemusel být, není moc potřeba.
"I couldn't make myself happy, but I could make people around me miserable."
Hlavní hrdinka trpí obsedantně kompulzivní poruchou, což výrazně komplikuje život nejen jí, ale i celému okolí. Tyto pasáže se Greenovi povedlo napsat skvěle – možná je tak dobrý spisovatel, možná mu "pomohlo", že touto poruchou sám trpí, možná je to kombinace obojího. Je to každopádně (vzhledem k tématu) překvapivě čtivé a člověk má pocit, že tomu alespoň trochu porozuměl, ačkoliv je mu jasné, že pochopit to nemůže nikdy.
"Everyone wanted me to feed them that story – darkness to light, weakness to strength, broken to whole. I wanted it, too."
Velice oceňuji, že je děj v dobrém slova smyslu zcela obyčejný a nepadá ani do jednoho z extrémů, nepřijde žádná katastrofa ani nerealistický happyend. Psychická porucha je tady zkrátka něco, s čím musí hrdinka bojovat. Občas jí to jde lépe, občas hůř, ale tušíme, že to tak nejspíš bude mít celý život a že nepřijde žádná zázračná tabletka nebo terapie, která by to změnila. A právě tou obyčejností a realističností je kniha velmi autentická a silná.
"I wanted to tell her that I was getting better, because that was supposed to be the narrative of illness: It was a hurdle you jumped over, or a battle you won. Illness is a story told in the past tense."
Štítky knihy
přátelství láska smrt rodina hledání smyslu života rodinné vztahy romantika psychické problémy obsedantně kompulsivní porucha pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Hezké, smutné. Ale vlastně na poměry Greena i celkem nadějeplné. Dlouho ležela zapomenutá v knihovně, jsem ráda, že jsem se k ní díky výzvě dostala.