Vše, co jsme si nikdy neřekli
Celeste Ng
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/275809/bmid_vse-co-jsme-si-nikdy-nerekli-SBc-275809.jpg
4
845
845
Lydia je mrtvá. To ale zatím nevědí... Šestnáctiletá Lydia (prostřední a nejoblíbenější ze tří dětí) se musí vyrovnávat s tlakem rodičů, kteří si chtějí splnit vlastní nenaplněné sny a touhy o společenské kariéře. Její otec pochází z uzavřené komunity první americké generace čínských přistěhovalců, matka je obyčejná americká žena, které se nepodařilo stát se lékařkou. Když je jednoho dne Lydia nalezena utonulá uprostřed jezera, nikdo nedokáže pochopit, jak a proč se to stalo. Začíná vyšetřování, ve kterém si paradoxně nejvíce zdravého rozumu zachovává nejmladší z dětí – dcera Hannah… Znepokojující a tragický příběh čínsko-americké rodiny žijící na předměstí Ohia získal prestižní ocenění Kniha roku obchodu Amazon za rok 2014.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , OdeonOriginální název:
Everything I Never Told You, 2014
více info...
Přidat komentář
Během čtení zjistíte, že název knihy je všeříkající. Autorka, která staví i na svých vlastních zkušenostech, podává syrový obraz rodiny, která nefunguje na všech možných úrovních. Potýkání s přílišným tlakem rodičů/partnerů, okolí, špatná komunikace a mnoho dalšího zapříčiní neskonalou tragédii, která se podepíše na osudech všech zúčastněných. Byť jsem skoro do poloviny měla problém se zorientovat v postavách a dějových linkách, nakonec jsem pochopila, proč vše tak propletené bylo důležité pro pochopení všech událostí a zajímavě pojatého tématu.
Přečteno na jeden zátah až do brzkých ranních hodin, ale od knihy jsem se nemohla odtrhnout, tak moc mě příběh Lydie a její rodiny pohltil. Tohle je jedna z nejlepších knih, jaké jsem četla. Po dočtení ve vás zůstane a rozhodně si ji budete pamatovat (já tedy určitě). Jak sám název napovídá, ústředním bodem všeho je a byla komunikace (v této rodině spíše její absence), což má v závěru nedozírné a velmi smutné následky (smrt Lydie - to není spoiler, dozvíme se to hned v úvodu anotace). Malé Hannah mi bylo tak líto, při čtení jsem jí vždycky chtěla pevně obejmout a uchlácholit. Na tomto příběhu můžeme vidět, kam až může vést nadměrná, nezdravá, opičí láska rodičů a projekce vlastních nenaplněných snů a ambicí do svých dětí. K tomu nulová komunikace nejen mezi rodiči a dětmi, ale i mezi manželi navzájem a máme zaděláno na veliký problém. Kniha se čte opravdu sama a vede k zamyšlení nad mnoha tématy (např. i život ve smíšeném manželství apod.). Rozhodně doporučuji.
Chcete-li uchopit neuchopitelné, pak Vám tato kniha rozšíří zřítelnice. Je hmatatelným pulsem na zápěstí, srdce vyskakuje z hrudi.
Drama, rutina a peripetie. Mám pocit, že v mnohém se může kterýkoliv jedinec spatřovat. Možná proto se mnou tato kniha zacloumala jako poryv větru na okraji rybníka/jezera.
Smutek čpí z jednotlivých slov, slzy kanou po tváři a vpíjí se do papíru. Slova se rozmazávají a přesto uvnitř srdce zanechávají stopu, vzpomínku.
Stručněji: Pokud se s některou z postav identifikujete, čeká Vás bolestivé čtení :). Za mne Američanka s čínskými kořeny zabrnkala na tu správnou strunu a nejspíš se mrknu i na ostatní její tvorbu :)
"... už to začínala vnímat: jak těžké bude zdědit sny rodičů. Jak dusivé být tolik milována."
U stolu sedí u večeře pět lidí, dva dospělí bombardují prostřední dceru otázkami na přátele a na školu, ta klesá níž a níž pod tíhou jejich požadavků. Další dvě děti jen dostanou najíst.
V té rodině je tolik lásky, ale tak strašně zbytečně vyplýtvané jen díky totální absenci komunikace na jiné téma než povinnosti a cíle, které mají dětem "dopřát" to, čeho rodiče sami dosáhnout nemohli. A rodiče ze svých křivd a nesplněných ambicí udělají středobod žití a podřídí mu denní běh rodiny.
Poučení: Mluvme spolu, hoďme křivdy za hlavu, žijme i dneškem, nejen pro zítřek. Užívejme společné dny, nejsou totiž nekonečné.
Tyhlety vztahový věci mě baví. .tady se ukazuje, jak každý z rodičů si projektuje do dětí své a jedině správné ambice, bez toho, zda se vůbec zajímá, co samotné chce. . .příběh, jak je zasazen do Ameriky 60. a 70. let, je o to zajímavějšší. . . název titulu vypovídá o všem,. . .je mi líto a smutno, jak to dopadlo. . a proč. ..na jedné straně je tam láska, na straně druhé neopětovaná, touha po pozornosti a pohlazení. . . Super je v knížce doslov, taková třešnička na dortu! Knížku moc doporučuji
Jak je důležitá komunikace! Mlčení, předstírání, projekce vlastních cílů do života dětí.
Kniha se četla svižně a nemohla jsem se od ní prakticky odtrhnout.Autorka píše velice dobře. Těším se na její další díla.
Perfektně napsaná kniha. Je zaměřena především na vztahy a hlavní roli zde hraje upřednostňování dítěte před jeho sourozenci, ale také vliv smíšeného manželství na chod celé rodiny. Děj se odehrává v době rasové segregace a předsudků. Další čtenářský zážitek z Odeonu.
Čteno díky pracovní čtenářské výzvě, jinak bych to nečetl. Úplně mimo můj styl a zájem. Jistě, bolestivé téma, ale prostě to nesedlo. 2* přeci jen se to dobře četlo.
Zdanlivo jednoduchý a silný príbeh rodiny, v ktorej má opakované narúšanie vzťahovej rovnováhy a mlčanie o dôležitých pocitoch a udalostiach tragické následky, je vyrozprávaný veľmi invenčne a presvedčivo s dôrazom na drobné detaily.
4,5/5*
Kniha o složitosti rodinných vztahů, lásce, ztrátách, snech ale i zklamání a zejména o důležitosti komunikace.
O tom jak rodiče promítají do dětí své nesplněné sny a zapadlé tužby.
Přehnaná očekávání, hledání favoritů mezi svými dětmi na denním pořádku
Smíšené manželství Marilyn a Jamese představuje výzvu i úskalí nejen pro ně samotné, ale stejnou měrou také pro jejich tři potomky. Každý rodič vychází z jiných premis a představ o spokojeném životě. Matka, která musela kvůli dětem upozadit kariéru, chtěla v životě být výjimečná a otec, jenž byl synem nelegálních imigrantů, si zase celý život přál, aby zapadl a nevybočoval. Mezi těmito dvěma mlýnskými kameny se zachytí zejména jejich prostřední dítko - Lydia, která se bude snažit, celý svůj krátký život, vybalancovat nároky rodičů a uspokojit požadavky obou. Zbylé děti se zase budou cítit odstavené na druhou kolej, a to přestože mohou dosahovat v některých oblastech lepších kvalit, než protěžovaná Lydia.
Kniha se zaměřuje na velmi palčivá témata a z jejího nitra vyvěrá zejména primární a kruciální sdělení - komunikujte spolu a poslouchejte, co chce ten druhý říct, aniž byste mu veškerá slova do úst vkládali vy.
Konec působí otevřeně, kdy si zbylí členové rodiny uvědomí, že sám život nabízí nepřeberné množství cest, po kterých může člověk kráčet, ale už na nich nemusíte potkat všechny blízké osoby, o nichž jste si doposud mysleli, že odejít nikdy nemohou.
Půl hvězdičky strhávám za charaktery rodičů. Ti dva mi místy tak silně lezli na nervy, a opět musím konstatovat, že ne všichni jsou uzpůsobeni k tomu, aby měli potomky a vychovávali příští generaci.
Celeste Ng se u nás proslavila s její knihou Ohníčky všude kolem, která byla jednu dobu naprosto všude. Její první kniha, která u nás roky nebyla k dostání se po letech dočkala svého dotisku. Vše, co jsme si nikdy neřekli je velmi rodinný dramatický příběh, který se nečte zcela jednoduše. Právem byla tato kniha oceněna řadou cen. Děj se odehrává v minulosti a přítomnosti. Celá problematika má své kořeny v minulosti, kdy se vracíme do doby, kdy se její rodiče seznámili. James a Marilyn byli rozdílní, seznámili se v 60. letech minulého století, v době, kdy nebylo běžné mezirasové manželství. Přesto se tito dva našli a zamilovali.
Jak bylo poznamenáno v doslovu, paralela s Annou Kareninou je v tomto případě zcela na místě. Ačkoliv se tato rodina zdá jako bezproblémová, milující, má svá temná zákoutí, do kterých nikdo nevidí. Ani aktéři z rodiny, protože si to celé neuvědomují, neznají všechny souvislosti, pocity. Tragická smrt milované dcery, do které vkládali velké naděje, zasáhne každého z rodiny, a každý se s tím snaží vyrovnat po svém. Přesto to všechny smete jako vlna tsunami, nelítostně a zásadně.
Celeste Ng je skvělá vypravěčka, jejíž styl mě velmi bavil. Autorka neukazovala klady jednotlivých postav, spíše pitvá to, co se postavám v životě nepovedlo, co nezvládli, a co špatného v sobě cítí. Vše, co jsme si nikdy neřekli je bezesporu skvěle napsaným příběhem, ze kterého budete smutní a zamyšlení zároveň. Tento depresivní příběh popisuje velmi zajímavý příběh smíšené rodiny v nelehké době, okořeněný o problémy, které si členové rodiny v podstatě sami způsobují. Je to depresivní, bolestné a pravdivé zároveň. Doporučuji.
Hodnotím: 4,5/5
Vše, co jsme si nikdy neřekli je velmi povedený debut Celeste Ng (*1980), americké spisovatelky, jejíž rodiče pocházejí z Hongkongu. Román z roku 2014 měl velký ohlas a úspěch a získal i několik cen. Ještě úspěšnější byl autorčin druhý román Ohníčky všude kolem (2017), který znám ze zdařilé televizní minisérie (2020) a na který se také chystám. Letos u nás vyjde i nový román Naše ztracená srdce (2022).
Román začíná větou "Lydia je mrtvá." Lydia je prostřední, šestnáctiletá dcera manželů Marilyn a Jamese Leeových, která je v květnu 1977 nalezena mrtvá na dně jezera, které leží nedaleko domu Leeových v Middlewoodu ve státě Ohio. Vyprávění se pak vrací jednak do minulosti rodičů i Lydiiných sourozenců, o dva roky staršího Natha právě přijatého na Harvard a desetileté Hannah, jednak popisuje, jak se rodina snaží se smrtí milované a protežované dívky vyrovnat a dobrat se toho, co se vlastně stalo.
Je to taková povedená rodinka, navenek šťastná a spokojená, ale uvnitř plná tajemství, křivd a hlavně zamlčených skutečností, toho, co si nikdy neřekli; rodina osamělá, bez přátel, jiná. Smíšené manželství Jamese, jehož rodiče přišli do Ameriky z Číny, a Marilyn, Američanky z Jihu, budí v té době pozornost a stejně tak se vymykají i jejich děti. Zatímco otec, profesor literatury na univerzitě, chtěl vždy zapadnout, matka, žena v domácnosti, která kdysi toužila stát se lékařkou, chtěla vyniknout. Tyto své protichůdné touhy projektují do dcery Lydie, zatímco Natha a Hannah přehlížejí. Unese osamělá dívka to, co si do ní promítají její rodiče? Že se jí studium nedaří, jak si přeje matka, a že nemá kamarády, jak si přeje otec? Nebo že její milovaný bratr a opora odjede na studia? Strhující román o jedné nešťastné rodině, která má problém komunikovat, se čte vskutku jedním dechem...
Absolutně skvělé, nemohla jsem se odtrhnout. Celeste Ng je jednoznačně můj knižní objev tohoto roku a nevím, co bych musela přečíst, aby se to změnilo. Obě její knihy, které jsem od ní přečetla, ve mně silně rezonují. Vyvolávají spoustu otázek, a to dosti naléhavých, protože když si na ně začnete odpovídat, lehce znejistíte, zda do těch, které milujete nejvíc, nepromítáte své nenaplněné sny a naděje. Já to prožívala o to víc, že mé nejmladší dítě, po osmi letech, také volí jakou cestou se vydat dál a vím, ač někdy je to tak moc těžké, že ji musím nechat "letět" a maximálně ji podpořit v jejich vlastních nadějích a snech. Tato kniha mě v tomto jen utvrdila. Silné téma, smutné, bolestné, ale napsané s křehkostí, která obalí Vaše srdce. A já se nemohu dočkat červnové novinky, tu si nenechám ujít.
Nějaký čas vyprodaná kniha se dočkala dotisku
Lydie je mrtvá a dopad, který to má na zbytek rodiny je devastující. Je to jako rozbuška, která odpaluje dlouho ukrytou nálož pod prkny na první pohled perfektního domu na předměstí. Nenaplněné ambice, nerovnost mezi sourozenci, rasismus, hledání sebe sama a nepochopení to vše hluboko schované a hnijící v nitru každého člena rodiny.
Celeste Ng umí opravdu bravurně pitvat rodinné vztahy a popisovat nejniternější myšlenky svých postav. Kniha obsahuje jen minimum přímé řeči, ale stejně se skvěle čte a vy otáčíte jednu stránku za druhou. Ohníčky všude kolem se mi líbily možná o chlup víc, ale i tak má kniha Vše, co jsme si nikdy neřekli ode mě 5 a mohu vám ji z celého srdce doporučit
Tragické selhání rodičovské role. Výbušný materiál, ale nějak ho tam bylo na mně přespříliš. Absence jakéhokoliv náznaku řešení, strnulost.
Tato kniha je rodinným portrétem, který zkoumá, jak může rasa a identita ovlivnit výchovu dětí. Dynamika mezi rodiči a dětmi a to, jak se rozpadnou ve svých pokusech porozumět si, jsou hlavním těžištěm příběhu.
Kromě toho, že jsem nenašla postavy, které by byly dostatečně poutavé, aby mě zaujaly, mým hlavním problémem byly vnitřní konflikty postav, kterých bylo tak moc, že jsem si z knihy skoro nic nepamatuji.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Vše, co jsme si nikdy neřekli |
| 2017 | Ohníčky všude kolem |
| 2023 | Naše ztracená srdce |
Příběh hluboký jako jezero samo. Obraz americké rasistické šovinistické společnosti padesátých a sedmdesátých let, postavy, které mají strašně naloženo, a které v dobré víře podělají, co můžou.
Give me a break.
Po sto padesáté sedmé přes kopírák to samé v - pro nás možná trochu exotičtějších - kulisách. Příběh o tom, proč je tak strašně důležitá komunikace (vzlyk). Rodiče, kteří si nevědomky realizují své sny skrze děti a léčí si na nich mindráky, děti, které drží tak dlouho, dokud jednoho dne nepustí. A vlastně nic mezi tím - pusto, prázdno. Jednorozměrné postavy definované jen jednou jedinou motivací šustí zoufale papírem. Jistě, člověk se přece ze smrti dítěte v pohodě oklepe za dva měsíce a večer poté, co zjistíte, že váš pan manžel klátí svoji sekretářku, mu odpustíte a slastně a něžně se s ním pomilujete a všechnu bude přece dobré (pardon, musela jsem se odskočit vyzvracet.) Kdybyste o tom pochybovali, ujistí vás závěrečná scéna, kdy se všem vyplní všechno, no není to krása?
Chápu, že to funguje a chápu i, proč to funguje. Ale ne, díky.