Vše, co jsme si nikdy neřekli
Celeste Ng
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/275809/bmid_vse-co-jsme-si-nikdy-nerekli-SBc-275809.jpg
4
845
845
Lydia je mrtvá. To ale zatím nevědí... Šestnáctiletá Lydia (prostřední a nejoblíbenější ze tří dětí) se musí vyrovnávat s tlakem rodičů, kteří si chtějí splnit vlastní nenaplněné sny a touhy o společenské kariéře. Její otec pochází z uzavřené komunity první americké generace čínských přistěhovalců, matka je obyčejná americká žena, které se nepodařilo stát se lékařkou. Když je jednoho dne Lydia nalezena utonulá uprostřed jezera, nikdo nedokáže pochopit, jak a proč se to stalo. Začíná vyšetřování, ve kterém si paradoxně nejvíce zdravého rozumu zachovává nejmladší z dětí – dcera Hannah… Znepokojující a tragický příběh čínsko-americké rodiny žijící na předměstí Ohia získal prestižní ocenění Kniha roku obchodu Amazon za rok 2014.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , OdeonOriginální název:
Everything I Never Told You, 2014
více info...
Přidat komentář
Byla jsem velmi mile překvapená, jak dobře se kniha čte. Bála jsem se dlouhých kapitol. Mám ráda, když jsou kapitoly kratší a čtenář tím získá pocit, jak to hezky svižně plyne. Nicméně se mi velmi svižně četly i kapitoly delší. Kniha je psána jednoduchým stylem i jazykem (jednodušším než jsem u knih od Odeonu zvyklá), ovšem tato jednoduchost je vykompenzována náročným tématem osob trpících rasismem či rozdíností a vším nevyřčeným.
Příliš mnoho lásky na straně jedné a příliš málo lásky na straně druhé rozehrává osudy rodiny a jejich jednotlivých členů.
Nevysvětlené a nevyslovené se často stane nepochopeným a nepochopitelným.
Děj se odehrává v Ohiu v roce 1977 a týká se převážně odvěké lidské touhy někam patřit a zároveň být sám sebou. Členové rodiny Leeových, kde otec je čínského původu a matka běloška, zejména děti, se každý sám po své snaží buďto zapadnout a nebo naopak uniknout z maloměstského prostředí, ovládaného nejen společenskými normami 70., potažmo 50. let, ale také všudypřítomnými nesplněnými sny a ambicemi předchozí generace. O tom, jak je důležitá komunikace. Velmi dobře literárně zpracované a velmi smutné. Čteno v originále.
KNIHA: V románu je minimum přímé řeči. Což mi zprvu dost vadilo. Text je rozvláčný, hodně popisný (vnějších kulis i vnitřních pocitů postav), dost drobnohledný a místy až poetický. Má to své kouzlo, ale než do něho proniknete může to působit taktéž zbytečně zdlouhavě. Sic to není pravda, (téměř) každá věta má své opodstatnění, trvalo mi zhruba celé čtyři kapitoly, než jsem si knihu začala užívat a dychtivě otáčela stránku, co se stane dál... Poté už mě strhl proud slov, příběh, psychologie postav a schopnost říct mnohé náznakem. Člověk si musí zvyknout na styl psaní, ale pak to stojí za to.
Nevím, proč jsem autorčina díla odkládala, jsou skvělá. Troufám si říci, že ústředním tématem této knihy je otázka očekávání blízkých, nenaplněných tužeb z mládí či problém odlišitelnosti od okolí. Stejně jako v autorčině dalším díle (Ohníčky všude kolem) i zde doutná řada dalších ošemetných témat, počínaje rasismem, etnickou promíšeností přes neopětovanou a konče genderovou nerovnoprávností. Kniha se četla velmi dobře a těším se na autorčiny další počiny.
Celeste Ng se stává jednou z mých nejoblíbenějších spisovatelek, což jsem víceméně věděla už po "Ohníčky všude kolem". Po přečtení její druhé knihy se mi to jen potvrdilo. Vlastně vůbec nevím, co konkrétně na jejím stylu psaní a myšlení zbožňuju. Jisté však je, že umí popsat vztahy v rodině i vztah k sobě samotnému tak, jak nikdo jiný. Bylo pro mě obohacující si číst o věcech, se kterými se v nové zemi může setkávat imigrant, ale i žena v padesátých letech minulého století. Střídání úhlů pohledu, postav i času se mi strašně líbilo. Příběh byl srdcervoucí, s perfektním závěrem.
Krasna kniha, psana krasnym jazykem. Obcas trochu moc sebelitostna, ale prectena jednim dechem.
Další z mnoha knih, jejíž děj se točí okolo toho, jak se rodiče/sourozenci vyrovnávají se ztrátou potomka/sourozence. Ve srovnání s těmi, které jsem četla, patří tato bohužel mezi ty slabší. Co ale oceňuji je, že se zde vyskytlo pár narážek na rasismus, vzhledem k původu Lydie a její rodiny a vlastně i samotné autorky.
Dovolím si napsat, že styl psaní je podle mě velmi amatérský. Často jsem se ztrácela a nevěděla jestli se to děje teď, nebo zda je to minulost.
Přiznám se, že už je to dlouho, kdy jsem knihu četla a jelikož už si z ní téměř nic nepamatuji, usuzuji, že nebyla dostatečně zajímavá pro zapamatování.
Krásná a srozumitelná kniha o bezmezné lásce, sebeobětování v zájmu vyššího dobra a nadějích, které zčásti zůstanou nenaplněny. Román, který se mi každou noc, co ho čtu, promítá do snů. Pro mě, jakožto rodiče, je ústřední téma hodně zajímavé, a byť se jedná o beletrii, tak i poučné ve smyslu, jak to nedělat. Bylo mi velmi líto Natha i Hannah, ale snad ještě víc samotné Lydie, jíž rodiče vložili na bedra pretěžký úkol, a to naplnění vlastních neuskutečněných ambicí. S tímhle se těžko vyrovnává dospělý, natožpak holčička a posléze mladá dívka. Příběh vyprávěný perspektivně-retrospektivním (nebo retrospektivně-perspektivním?) stylem skrývá mnoho dalších jemných nuancí, které ale nebudu zmiňovat, abych případné čtenáře neochudila o zážitek. Tentokrát byl velmi dobře napsaný i doslov ke knize, byť mám jindy pocit, že u Odeonu je banda grafomanů, kteří vyplodí, co jim prvně vytane na mysli, a považují to za velmi intelektuálské.
V jazyku knihy jsem se občas trochu ztrácel a stejně tak v ději. Autorka často bez varování přeskakovala mezi postavami i časovými rovinami. Členové rodiny mi k srdci moc nepřerostli a bylo mi tedy poměrně jedno, co se s nimi stane. Chyběla mi i nějaká gradace knihy, jakoby děj vyplynul do ztracena. Navíc to mohlo být určitě mnohem kratší.
A doslov, který jen převypráví děj knihy v časové posloupnosti tomu dodává korunu.
Spletitý příběh jedné rodiny povětšinou znamená těžké sousto. Zasáhne ty, kteří se mezi řádky najdou a zaujme jiné, kteří soucítí. Je ve vašem životě opravdu vše řečeno, není nic, co byste byli bývali udělali jinak, řekli, neřekli?
Mnohdy u knih s podobným laděním by mohl nastat problém, že vám postava/y nejen nesedne charakterově, ale také nemáte dále zájem se starat o její osud a být zvědaví, jak to s ní dopadne, tj.číst dále. V tomto případě oceňuji “chronologii” velmi čtivého vyprávění, pomalé rozplétání a vysvětlení činů a pocitů postav.
Důležitou součástí je také motiv menšin. Pro někoho, kdo ačkoli do žádné nepatří, se tak naskyne pochopení a náhled do světa právě tímto problémem tížených lidí a uvědomí si, jaké detaily mohou přispívat do mračna nad životy druhých.
Pro mě zklamaní. Nic, co by člověka povzneslo, žádný přesah, který by (mě) dokázal oslovit. Podrobný protokol o neporozumění, inventura podivných vztahů – a to je všechno.
Jinak ukázka zdařile okopírovaného mustru, jak napsat úspěšný moderní román: začít údernou větou, přidat expozici, která navnadí – a pak už jen začít nadzvedávat každý kámen na cestě (abychom si mohli prohlédnout všechny ty hnusný brouky) a řádně se pošťourat ve všech bolístkách.
60%.
Knížka byla o trochu lepší, než ohníčky...Neumím si ani představit, jaké je to vyčnívat z davu a být diskriminovaný kvůli barvy pleti ap., autorka podle doslovu s tím má také zkušenost. Musím uznat, že vykreslení rodinných vztahů bylo zvládnuto velmi dobře a můžeme zde vidět, jak rodiče můžou velmi ovlivnit svoje děti. Knížka stojí určitě za přečtení.
Při čtení jsem měla pocit, že jsem šestým členem rodiny a že všechny události prožívám spolu s ostatními, jako bych stála vedle nich a viděla a cítila vše, co prožívají a sledovala jejich falešné štěstí. Při čtení se ve mně mísila hromada pocitů (vztek, smutek, lítost, naštvanost), že mi i po čtení bylo jako by se příběh naší knižní rodiny týkal i mě. Ačkoli z knihy srší klid a ticho, stáváme se svědky silného rodinného dramatu, který vás nenechá chladnými a věřím, že vám zaplní hlavu na několik dnů.
Tato kniha je opravdu dokonale propracovaným psychologickým náhledem do lidské duše. Ukazuje, že ač každý z nás má své problémy, tak si musíme dát velký pozor na to, jak tyto problémy a nenaplněné touhy přenášíme na ostatní. Jak je důležité mezi sebou mluvit, a to o všem. Co jsem u této knihy neočekávala – překvapivý konec, který mě hodně zasáhl. Vše, co jsme si nikdy neřekli pro mě bylo opravdovým čtenářským zážitkem a jsem přesvědčena, že mi tato kniha hodně dala i do budoucna!
Jednoduché a srozumitelné čtení o složitých problémech rodiny, která žije v době, kdy se lidé teprve učí být tolerantní k menšinám a kdy ženy teprve hledají své místo ve společnosti. Kniha o tom, jak moc velký vliv mají rodiče na své děti a jak velká traumata si mohou lidé z dětství odnášet, o tom jak důležitá je komunikace a o tom, že je někdy těžké být sám sebou, ale mnohem těžší je být tím, kým být nechceme.
Tohle rozhodně nezařadím mezi nejoblíbenější.
Celeste Ng je mistryní na rodinná dramata, kdo zná Little Fires Everywhere, ví, že dokáže na malém počtu stránek dokonale vykreslit rodinné vztahy a charaktery do posledního detailu. Co se týče příběhu, jedná se o velmi silný příběh který vás zasáhne.
Nicméně, co se týče děje, no, sice se pořád něco děje, ale vlastně neděje. Vůbec totiž primárně nejde o Lydiino zmizení. Řeší téma nesplněných snů, rodinných tajemství, postavení americko-čínské rodiny ve společnosti.
Na mě ta smršť drama, negace, dlouhých souvětí plných barevných přídavných jmen (čteno v originále) byla trochu moc, ale kdo má rád takovéto knihy, Celeste Ng je jedna z těch lepších současných autorek.
Dej od začiatku až do konca nič moc...zato rodinné vzťahy vykreslené na výbornú. Skvelá kniha o tom, aká dôležitá je v rodine a vo vzťahoch komunikácia a aké fatálne dôsledky môže mať zamlčanie aj najmenšieho detailu...
Mluviti stříbro, mlčeti zlato? Nikoliv v tomto příběhu. Když se frustrace rodičů přenáší na jejich děti, je to vždy špatně. Kolikrát už jsme takový příběh viděli? Kolik dětí ještě zničí jejich vlastní psychopatičtí rodiče? Kniha, ze které mrazí.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Vše, co jsme si nikdy neřekli |
| 2017 | Ohníčky všude kolem |
| 2023 | Naše ztracená srdce |
Samotný příběh je odstartován nalezením těla šestnáctileté Lydie, což naprosto zdrtí celou rodinu Leeových. Ani jeden z rodičů nevěří, že by si jejich dcera sáhla na život sama, probíhající vyšetřování však nenaznačuje opak. O jednom možném podezřelém ale ví Lydiin bratr a neváhá zajít tak daleko, jak bude potřeba, aby se domohl spravedlnosti. Byť se tedy kniha na první pohled jeví jako thriller ve stylu Zmizelé, toto zdání už snad nemůže více klamat. Ve skutečnosti Vše, co jsme si nikdy neřekli nese naprosto oprávněně svůj název, neboť o víc než cokoliv jiného, se jedná o velmi komorní příběh jedné rodiny, v níž každý má své touhy a tajemství. Problémem je, že snad žádná z tužeb protagonistů nebyla nikdy naplněna, o těchto pocitech se však striktně mlčí. Nikdo se tak nezajímá o Nathovu potřebu prosadit se a stát se úspěšným, a to i přesto, že ve škole dosahuje nadprůměrných výsledků; o Hanninu touhu po obyčejném objetí; o matčinu nikdy nezahojenou křivdu, kdy se kvůli těhotenství musela vzdát studia či o otcův celoživotní zápas s odmítáním jen kvůli barvě kůže. Stylisticky a vlastně i příběhově mi kniha neuvěřitelným způsobem připomínala můj oblíbený Medvědín od Fredrika Backmana a její čtení na mě mělo podobný úzkostlivý účinek. Je to jeden z těch pomalejších příběhů, kdy jsou karty vykládány postupně a opatrně, jednotlivé informace jsou pečlivě vrstveny, až se vytvoří plastická mozaika, ve které má každičká věta své místo. Máte-li rádi komornější příběhy odhalující tajemství, tohle je trefa do černého.