Vše pro firmu
Karel Poláček
Veselý tatínek Adolf Štorkán a jeho pedantický synek Jiří udělají vše, aby zachránili firmu, žení se tak spletitě, že je nakonec těžko poznat., kdo je tatínek a kdo syn.
Přidat komentář
Pan Poláček opět nezklamal. :)
Mám radost, že jsem si nakonec vybrala tuto humornou knihu, rozhodně mohu říct, že mi maximálně zpříjemnila noční směnu. :)
Vtipných situací tam bylo nespočet, zpočátku mi bylo starýho líto, avšak záhy pochopíme, že bylo jedině dobře, když přijel syn a snažil se vše dávat do pořádku. :) a to, že chtěl oženit otce jen aby se vyvaroval dalších chyb a problémů a přitom oženil sebe.. vtipné. Vážně moc. :)
"Jak jsem to myslil?" opáčil, "dobře jsem to myslil. Vy sám, pane šéf, musíte podle svýho hloupýho rozumu uznat, že na pana Adolfa by bylo ženění to nejlepší."
"Žádnej jogurt nebude!" odsekl ten pán, "mám hlavu plnou těžkýho myšlení."
Dřív než jsem novelu četla, viděla jsem filmovou verzi s Ondřejem Vetchým v roli mladého Kořána, takže jsem se v některých okamžicích smála už dopředu, protože jsem si to vybavovala. Kdyby mi bylo o sto méně, jistě bych si říkala, jaký je ten mladý prudérní a nudný kokos, ale že je mi o sto víc, tak mě dráždil zhýralý dědek :)
Poláček sa nádherne pohral s výmenou „tradičných“ rolí, namiesto ľahkomyseľného syna a prísneho otca tu máme zhýralého tatíčka a neoblomného syna, ktorý sa pevnou rukou pokúša priviesť svojho otca na cestu cnosti, pričom si užije nemálo protivenstiev. S rodičmi je holt radosť i starosť, to jináč nejde...
(SPOILER)
Šetřivý a počestný syn, dle otce podivín a výstřední, převezme správu firmy a snaží se zhýralého otce napravit, poté oženit. Svatbou to skončí, ale jeho. Legrační postava sluhy Hustolesa, který ví vše nejlíp a mladému šéfovi říká dědek a starej. Vtipná poslední scéna, kdy otec a syn soutěží, kdo je lepší.
Oddechovka, zamyšlení nad rolí člověka.
Úsměvná klasika. Neříkám, že Karel Poláček nenapsal lepší knihy, ale v dnešní podivné době je toto dílko příjemným odlehčením a odpoutáním od nepříjemností, které se na nás sypou ze všech stran.
Docela vtipný příběh o prohození otcovské a synovské role. Viděla jsem i film. První republika je mé oblíbené téma.
Mám rád knihy odehrávající se v období První republiky a od Poláčka miluji knížku Bylo nás pět. Ale tato kniha mě příliš nenadchla. Děj byl příliš předvídatelný a za mě ani ne moc humorný. Připadal jsem si jako při sledování levného televizního filmu, který ukrátí volnou chvíli, ničím neurazí, ale do kina bych na něj nešel.
Nejdřív jsem viděla televizní zpracování knihy, které mne naprosto okouzlilo. Teprve potom jsem si přečetla i literární předlohu. Není špatná... Ale tentokrát u mne na celé čáře vítězí film! ;-)
Poláček je mistr v nastiňování charakterů a především ve vypichování jejich nedokonalostí a zlozvyků – stačí nahodit pár vět a gest a hned víte, s jakou postavou máte čest a co od ní můžete čekat. Syn je střídmý suchar, otec nevybouřený zhýralec, sluha Hustoles sice dokáže zařídit nemožné, ale jde úslužně na ruku každému, kdo šéfuje a pak se tam mihne několik více nebo méně výstředních figur. Zápletka není nijak oslnivá, trochu se to rozjelo při hledání nevěsty (zhruba po prvních sto stranách), ale pořád jsem čekala, že se z toho „něco“ vyvrbí, a ono nic. Od Poláčka jsem čekala něco důmyslnějšího.
je to taková skromnější variace Saturnina, knížku člověk přečte jedním dechem a určitě v něm zanechá pozitivní dojem
pěkná kniha otec bonvian a syn musí zachranovat firmu. dokonce a kupodivu tato kniha byla zfilmovaná v 90 letech správného otce a bonviana tam nezadatelným zpusobem zahrál Josef Somr a jeho syn Ondřej Větchý. Dohazovačku roztomilým zpusobem ztvárnila Nada Konvalinková
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1979 | Bylo nás pět |
1965 | Muži v ofsajdu |
1966 | Edudant a Francimor |
1967 | Hostinec U kamenného stolu |
1958 | Dům na předměstí |
Výborná humoreska s Poláčkovo nezaměnitelným stylem. Rozmařilý otec versus zásadový syn, který převezme chod rodinné firmy do svých rukou. Syn řeší otcovy problémy a zároveň mu hledá nevěstu. Jenom samotná představa vyprávěných scének mi cuká koutky. Vše dopadne nakonec trochu jinak.