Všechen můj hněv
Sabaa Tahir
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509751/bmid_vsechen-muj-hnev-FgR-509751.jpeg
5
229
229
Sal a Nur jsou si navzájem něčím víc než nejlepšími přáteli — jsou rodina. Vyrůstali spolu v malém kalifornském pouštním městě Juniper jako vyděděnci a naučili se jeden druhému rozumět tak, jak to nikdo jiný neuměl. Tedy až do ošklivé hádky, která jejich pouto zdánlivě přetrhla. Jako potomci uprchlíků pákistánského původu vědí, jak těžké je vybojovat si své místo a zapadnout. Sal se při studiu posledního ročníku střední školy snaží udržet v chodu rodinný motel, zatímco jeho otec se utápí v alkoholu a truchlí nad ztrátou své nedávno zesnulé ženy. Nur zase našlapuje po tenkém ledě — ve volném čase pracuje ve večerce svého vznětlivého strýce a snaží se před ním zatajit, že se hlásí na univerzitu, aby ubíjejícímu stereotypu jednou provždy unikla. Když se Salovi jeho pokusy zachránit motel vymknou z rukou, on i Nur si musí položit otázku, jakou má jejich přátelství cenu a jestli ho dokážou navzdory všemu zachránit.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2023 , HostOriginální název:
All My Rage, 2022
více info...
Přidat komentář
Moje první kniha od autorky a líbila se mi. Všichni říkají,Amerika,stát neomezených možností...ale stačí vypadat trochu jinak,mluvit jinak a už se na vás dívají přes prsty...Pro mladé velice pěkně napsáno,poučné a pravdivé
Slova mi nestačí na to, abych knihu dostatečně vychválila. Dotkla se mého srdce a každý - nejenom mladí - by si ji měl přečíst. Je totiž o všem. Prolínají se tu témata typická pro dnešní společnost západní velmoci (rasismus, iluze amerického snu, předsudky), ale zároveň i situace mnohem univerzálnější. Jaké to je žít ve světě, kde se cítíte být na všechno sami a život se vám doslova rozpadá pod rukama? Je vůbec možné odpustit těm, kteří jsou nám nejbližší, ale taky nám nejvíc ublížili a měli bychom jim vůbec prominout? Mají v dnešním světě hodnoty jako druhá šance nebo důvěra místo? A nakonec to úplně nejdůležitější - jak se vypořádat se stravujícím hněvem, který kvůli tomu tak často otřásá každou buňkou našeho těla, zlostí vůči druhým, sám sobě, světu? Sal a Noor se s tím perou vší silou a my čtenáři s nimi. Fandíme jim, brečíme s nimi a inspirujeme se tím, že navzdory svému osudu a hněvu na něj se nevzdávají a bojují.
Přečteno v originále a doporučuji. Jazyk není složitý a mnohem lépe v něm vyniknou popkulturní odkazy a písničky.
Silný příběh. Dva hlavní hrdinové si projdou doslova vším možným: Předsudky, rasismus, diskriminace, drogy, násilí, vězení, úmrtí v rodině, pocity opuštěnosti a situace, na které je člověk sám.
Pákistánští přistěhovalci to nemají v Americe lehké. Lidé je berou jinak kvůli barvě kůže. Kniha obsahuje zajímavé myšlenky i na to, jak oni vidí "bílé" lidi a jaké mají zas oni předsudky.
Na konci je však vždy světlo na konci tunelu. A to nám dodává naději, že bude lépe.
Kniha se nečte lehce ale je to silné téma. Ráda doporučuji.
Jaké to je žít v zemi neomezených možností, kde každý může uskutečnit svůj sen? Co když je ten sen ale určený jen pro ty správné Američany? Autorka neskutečně skvěle vystihla, jaké to je být imigrantem v zemi, kde sice můžete cokoli, akorát že vůbec. Je důležité si takováhle témata připomínat, protože myslím si, že především v našem českém prostoru si vůbec neuvědomujeme, jaké to je být součástí menšiny.
Pridavam se s dalsim nadsenym hodnocenim. Knihu jsem zhltla.
Ani se mi nechce mym banalnim komentarem tu uzasnou literaturu nejak zjednodusene popisovat. Prectete si ji. Hodne se dovite, budete napjati a hodne si pobrecite...
Tato kniha byla neuvěřitelná! Pokrývalo množství opravdu intenzivních témat, ale Sabaa Tahir každé využila opravdu mocným způsobem. Obzvláště se mi líbilo, jak zanechala vodítka o některých traumatech, kterými si postavy prošly v prvních částech knihy, aniž by odhalila, o jaké traumatické události jde.
Neustále jsem se přistihl v úžasu ze všech tří hlavních postav. Jejich síla a vytrvalost byla tak obdivuhodná a na konci tohoto románu jsem se zamilovala do Sala, Núr a Misbáh.
Nevěděla jsem dopředu, co od příběhu čekat, ale nakonec mě úplně pohltil. Knihu jsem přečetla v podstatě za dva dny, nemohla jsem se odtrhnout. Chvílemi jsem žila s hlavními postavami a upadala do deprese, ale příběh kromě porozumění a pochopení přináší i naději.
Od Sabay Tahir mám přečtenou celou fantasy ságu, takže jsem věděla do čeho jdu, byla jsem připravená a těšila jsem se.
Ale bohužel knihu Všechen můj hněv jsem nedočetla. Je to snad jediná kniha, která má tak vysoké hodnocení a mně nesedla. Nelíbila se mi bezradnost hlavních hrdinů, ale hlavně to, že jsem snad třetině pákistánských slov nerozuměla. A když tomu nerozumím, tak mě to nebaví. Bohužel, snad příště.
Tak tohle bylo krásné. Na začátek pro mě byla překvapující modrá barva tisku. Zvykla jsem si velmi rychle a prožívala příběh dvou teenagerů, potomků původních Pákistánu, žijící nyní v USA a bojující o přátelství, rodinné zázemí, o své místo ve společnosti. Já jsem si z toho odnesla především, že nikdy se nesmí nic vzdát. Nikdy. Děkuji za krásný literární zážitek a krásný překlad. Děkuji!
Začnu tím, že se naprosto skvěle četla. Kvůli české obálce, která se za mě vůbec nepovedla, jsem sáhla raději po anglickém vydání, a ačkoliv v angličtině obvykle čtu pomaleji, tady to vůbec nebylo znát. A od poloviny už jsem knížku nedokázala dat z ruky, protože jsem potřebovala zjistit, jak tenhle příběh skončí.
Hlavní hrdinové, teenageři Sal a Noor, to jako děti pákistánských uprchlíků žijících v Americe nemají vůbec snadné. Jejich příběh byl smutný a dojemný, ale také napínavý a plný dramatických momentů. Autorka do knihy vložila spoustu těžkých témat, od rasismu a ztrátu blízkých přes alkoholismus a závislost na drogách až po domácí násilí a zneužívání. Moc se mi líbila i role víry a náboženství v příběhu.
Nemám zkrátka co vytknout, tohle bylo perfektní a moc vám knížku doporučuju!
Strhující. Tolik bolesti, tolik bezmoci, tolik poztrácené naděje - ale jak říká jedna z postav, byť bez zavýsknutí a šťastného "véčka": "Přežili jsme." Protože - mimo jiné - odpuštění.
Všechen můj hněv je kniha o dvou mladých lidech z Pákistánu, kteří žijí v malém městečku Juniper v Kalifornii. Sal a Núr si jsou velmi blízcí, ale jejich cesty jsou velmi trnité a jejich vztah projde těžkou zkouškou. Je to příběh napsaný lidsky a citlivě, velmi reálný a uvěřitelný. Příběh o lásce a nenávisti, vzájemné pomoci, odpuštění a obětování se pro druhé. Příběh, který vás chytne za srdce a na který dlouho nezapomenete.
Kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout, musela jsem číst dál a dál, abych se dozvěděla, co se s hlavními hrdiny stane. Bolavá kniha, ale krásně napsaná.
Jaké to je, když se z ničeho nic ocitnete v jiné zemi, jejímž jazykem ani nemluvíte? A co když je to sice země, která je známá svou svobodou a šíří možností, ale vám i přes snahu zůstávají upírány? Právě to zažívá Núr, sirota, kterou do USA z rodného Pakistánu přivezl strýc.
V neméně záviděníhodné situaci se ocitá i Núřin nejbližší člověk, Saláhuddín. Jeho otec pije, matku mu vezme zákeřná a neléčená nemoc a na Salova bedra tak padá obrovský úkol – jako středoškolák se najednou musí postarat o chod rodinného motelu, který má k nebi i přes svůj poetický název velmi daleko.
Sabaa Tahir, americká autorka, která má stejně jako Núr a Sal kořeny v Pákistánu, svým hrdinům v knize Všechen můj hněv nenaložila na bedra zrovna málo těžkostí, že? Jenže těmihle těžkostmi to bohužel nekončí a Tahir oba pěkně trápí ještě dalšími (a snad i horšími) problémy. Celou dobu mě napadlo, že jsou to přece jenom puberťáci, měli být zůstat u toho, že řeší hudbu, lásku, kamarády a nejhůř leda to, kam se vrtnou, až konečně dokončí střední školu.
Silnou stránkou románu byly určitě popkulturní odkazy (hlavně hudební), které se sice občas míjely s mými znalostmi, ale dodávaly příběhu těch dvou na autentičnosti. Kdybych byla schopna číst a poslouchat, asi bych si k tomu i hudbu, kterou si pouští Núr do uší, sama pouštěla, ale já bohužel potřebuji ticho.
Těžko se mi naopak věřilo některým silným problematickým momentům, jimž ti dva museli čelit, ale když se nad tím zamyslím, zřejmě to je jen a pouze vinou mé touhy po spravedlivém světě, v němž mají teenageři právo na poklidné dospívání, které čeří maximálně emoční výbuchy pod vlivem hormonů. Svět ale není ideální a já se bojím, že i takovým hrůzám, jaké najdete i zde, mladí lidé bohužel sem tam čelí. A to je děs.
Silný příběh – to je Všechen můj hněv.
Navzdory tomu, že (ano, teď se tady přiznám ke svým závažným charakterovým nedostatkům) nejsem nekritický obdivovatel islámu a o válce a obecně o vládách v blízkovýchodních zemích mám velmi kusé znalosti a přesto o nich mám dost nelichotivé mínění (je to tak, jsem předpojatá), kniha mě velmi oslovila. Hlavní postavy byly komplexní, zajímavé, uvěřitelné a v neposlední řadě i lidsky sympatické.
Příběh se dotýká závažných témat, ale hlavní myšlenkou je přátelství, jak ho budovat, do ho dokáže zničit, co zachránit, co napravit. Jak chyby, kterých se dopustíme ovlivňují ostatní a kolik stojí je napravit, pokud to vůbec jde.
V poslední době jedna z nejlepších knih které jsem četla.
Kniha je vyprávěna ze tří pohledů. Vypráví ji Sal, Núr a Salova maminka Misbáh. Můžeme se tak na celý příběh podívat hned z několika úhlů, což rozhodně přidalo příběhu na čtivosti.
Přestože je kniha plná vážných témat (jsou hned na prvních stranách knihy uvedena), přišlo mi, že celý příběh jen tak klouže po jejich povrchu. V knize se až do 2/3 nestalo nic, co by mě překvapilo. Naopak se vše odvíjelo přesně tak, jak jsem očekávala. Až v samotném závěru jsem se do příběhu opravdu ponořila a dokázala s hlavními postavami vše prožívat. Přičítám to však tomu, že se kniha řadí do kategorie Young Adult a já jsem celkem ostřílený čtenář o krutostech.
Nemohu ale opomenout, že se jedná o velmi neobvyklé téma a zajímavý příběh, ve kterém autorka pracuje s otázkou ceny přátelství a schopností ho zachránit. Sal a Núr se neustále dostávají do složitých situací a jejich vzájemné porozumění a oddanost jsou tak alfou a omegou celého příběhu.
Nikdy u knih nebřečím. Prožívám celou škálu emocí od napětí, nudy, zájmu, naštvanosti, nedočkavosti, hrůzy, vzrušení, rozrušení, prostě všechno, ale nebrečím. Až doteď. Příběh Núr a Saláhuddína byl zásah do srdce i slzných kanálků. Odehrává se na předměstí Kalifornského města Juniper, kde kromě vojenské základny není téměř kde jinde pracovat. A tady zakotví Salovi rodiče se svým snem o motelu. Núr sem přiveze její strýc z Pákistánu, kde je jako jediná z rodiny zachránena při zemětřesení. Zatím to nevypadá nijak hrozně, že. Jenže pak umře Saláhuddínova ammá a všechno, co držela svým bytím při životě, se rozprskne. Najednou všechna špína vyplouvá na povrch. Alkoholismus, drogy, dluhy, domácí násilí, rasismus. A to všechno dopadá na naše dva kamarády. Říká se, že Bůh naloží člověku jen, co je schopen unést. Můžete si být jisti, že tady to neplatí. Příběh nám vypráví Núr, Sal a jeho ammá, takže tu bídu světa vidíme z různých úhlů. Vyjímečně vykoukne naděje, ale je tak maličká, asi jako sestra Chadídža. A ten konec? Jen si na něj vzpomenu, už bych zase vytahovala kapesník. Jediné, co se doopravdy nepovedlo, je obálka. To ta hnusná hnědá odkazuje na to, že vypravěči jsou Pákistánci?
Autorovy další knížky
| 2016 |  Jiskra v popelu |
| 2017 | Plamen v temnotě |
| 2019 | Smrt před branami |
| 2021 | Nebe po bouři |
| 2023 | Všechen můj hněv |
Rozhodně zajímavá kniha, která ale není můj šálek čaje.