Všechno bude fajn
Lenka Lanczová
https://www.databazeknih.cz/img/books/87_/87690/vsechno-bude-fajn-87690.jpg
4
476
476
Hlavní hrdinka příběhu, studentka sportovního gymnázia a sympatická šestnáctka Lenka Knoblochová si užívá studentského života spolu se svými kámoškami a spolužáky, válčí s matematikou i s panem ředitelem, co ji v jejich třídě vyučuje, a když se navíc na sportovním soustředění v Krkonoších, kterého se účastní i vyšší ročníky, zamiluje do Vítka, má zavařeno hned o dvojitý malér - sice netuší, že Vítek je matikářův syn, ale zato ví, že se do něj zamilovala i nejlepší kamarádka Jolana...a je jasné, že tohle jí Jolka jen tak neodpustí. Lenka neprožívá jen svou velkou lásku; musí se vyrovnávat s proměnami, jež jí přinese přestěhování ze sídliště na periferii města, s tátovým ne vždy úspěšným podnikáním, s všetečnou novou sousedkou a jejím vykutáleným vnukem, se ztrátami a zisky v osobních vztazích a zejména se změnou, která jí zpočátku připadá až příliš krutá a osudová... Díky Vítkovi, rodičům i přátelům najde ztracený optimismus, aby mohla dál věřit, že všechno bude fajn.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Když mi do rukou přišli po x letech knihy od Lenky Lanczové, přepadla mě sentimentalita. "Chci všechny!" A tak jsem se s chutí začetla. Stejně, jako před lety, propadla jsem příběhu a přečetla snad na jeden zátah.
Prý čtení pro dívky. Tak i ty, co osmnáct oslaví po několikátý?
VŠECHNO BUDE FAJN.
Tato až magická formule se skloňuje v knize mockrát a upřímně, dostala se mi i pod kůži.
Lenka, studentka druhého ročníku sportovního gymnázia se zakouká do stejného kluka, jako její nejlepší kamarádka.
Přiznejme, která z nás toto v okolí nezažila.
Kamarádství musí být založeno na jiných principech, než jen společné zájmy. Dojemný příběh o síle lásky a přátelství. Kterou si Vítek vybral? Neodpovím :-)
Až nemoc otevírá oči. Často je tomu i v reálném životě. Opravdu křivdy nejdou napravit jinak?
Změny k životu patří, ať už jde o změny k lepšímu či horšímu, stejně jako věčná nejistota. Co je jistého?! Smrt, nic víc.
I po letech, skvělé čtení!
Miluju tuto autorku a přála bych si, aby pokračovala. Kupovala bych knihy v předprodeji.
Četla jsem poprvé před 25 lety a teď jsem se k ní díky čtenářské výzvě vrátila. Literárně to samozřejmě není kde co, ale tenkrát jsme to hltaly všechny a musím říct, že čtením jsem se vrátila v čase zpět do toho období. Je neuvěřitelné jak se mi vybavily situace, které jsem v tu dobu prožívala.
Knížka mě v pubertě naprosto minula, na rozdíl od jiných příběhů od Lenky Lanczové, takže jsem byla velmi zvědavá. Příběh se mi líbil hned od začátku, Lenka byla sympatická stejně jako Vítek. Takovou studentskou lásku jsem jim trochu záviděla. Hlavně mě potěšilo, jak citují hlášky z Povídek Šimka a Grossmanna, které naprosto miluji :-) S tou cukrovkou mi bylo Lenky líto, ale nakonec dokázala, že je silná a všechno bude fajn. Přestup na jiný gympl bych pochopila, ale co ten konec? To skoro naznačovalo, že by knížka měla mít pokračování...
Pamatuju si, že jsem byla trochu zmatená z toho, jak se Lenka se svou sportovně netalentovanou kamarádkou dostaly na sportovní školu - vypadalo to, že po nich nikdo nechtěl žádné fyzické testy a že si ani nemusely vybrat zaměření. Lenka mluvila jen obecně o tom, že po vyučování mají ještě tréninky. Jinak Vítek byl děsnej správňák, tu nevinnou lásku z gymplu jsem jim celkem záviděla. Do příběhu se trochu promítalo to, že autorka je už přece jen jiná generace - jasně, knížka je z konce devadesátých let, ale i tak si nejsem jistá, že tenkrát teenageři zbožňovali povídky Šimka a Grossmana. Je to jeden z mála románů, ve kterém autorka nakládá hlavní postavě na bedra poměrně těžkou nemoc, tady cukrovku. Celkově to bylo příjemný čtení, když si na knížku vzpomenu, úplně na mě sedá sentiment po mladších letech...
Hmmm... tak posledních asi 10 vět mě nějak zmátlo, ale jinak super jako vždy!
Knihu jsem už četla vícekrát. Je na ni poznat, že je napsaná dávno. Poznat to jde třeba z nákupu v zahraničí (západu), gramofonů, kazeťáků, absence mobilů, jiné morálce/hodnotám....
Ale příběh se mi líbí. Obzvlášť ta část v Krkonoších. Musím ale říct, že jsem asi nepochopila, jak autorka myslela poslední větu v knize.
Tohle se mi líbilo o chlup víc, než klasické dívčí romány, ale za ty věčně se opakující fráze dávám hvězdičku dolů.
Nechápu, proč má tato knížka tak malé hodnocení. Věřím, že někomu nesedne, snad právě mladším ročníkům hltajícím Young Adult knížky, ale "takhle špatně" - jako některé komentáře níže - bych to nikdy neohodnotila. Pro mě má příběh velké kouzlo hlavně proto, že se tam neobjevují telefony, sociální sítě apod. Je to jako vrátit se do minulosti, kdy všechno bylo fajn, přesně jak napovídá název.
Tahle knížka, že je odpad? To snad ne...:-)
Je to moc krásná knížka. Ani jsem nečekala, že se mi bude tak líbit. Autorka tyhle příběhy o prvních láskách, které ale nejsou vůbec jednoduché psát prostě umí.
Hlavní hrdinka Lenka je velmi sympatická a Vítek správný kluk. Situace, kdy se nejlepší kamarádky zamilují do stejného kluka už tady taky byly a jsem ráda, že v tomhle případě to dopadlo moc dobře. :-)
Je to vtipné, dojemné, vážné, veselé...a hlavně reálné. Prostě příběh ze života z prostředí střední školy. Za mě super!
Dobrý den,
s lítostí musím přiznat, že tato knížka je naprostý odpad a uráží jen svou existencí všechny knihy na světě.
S přáním hezkého zbytku dne
Lunox
PS: Kde seženu levný výplach očí, uší, mozku, krku a provaz, popřípadě vratkou stoličku. Děkuji :D
Pěkný příběh. Lásce se nedá poručit a nemoci už vůbec, ale všechno bude fajn....
Tuhle knížku mám moc ráda. Moje jmenovkyně (a jmenovkyně autorky) je správná holka a oceňuji pozvolný vývoj jejího vztahu s Vítkem – žádné hrr na to. A stejně pozvolna se u Lenky projevuje její nemoc... Jen za ten divný konec bych nejradši strhla hvězdičku!
Moje první kniha, kterou jsem v dospívání přečetla. Poté začal můj maraton Lenky Lanczové. Tato kniha mě tak zaujala, že jsem se k ní později ještě asi třikrát vrátila a teď po několika letech si ji ráda přečtu znovu :) Knihy paní Lenczové jsem měla velmi ráda a svými příběhy mě vždy vtáhla do děje. Rozhodně stojí za přečtení.
Tohle prostě můžu ;) K některým knihám této autorky se ráda a často vracím, tady to bylo teprve druhé setkání, ale proběhlo stejně nedočkavě a rychle, jako to první. Příběh Lenky, jejích spolužáků ze sportovního gymnázia, její nejlepší kamarádky Jolany i Vítka, kluka, do kterého se obě zamilují, si mě prostě podmanil a kouzlo nevyprchalo, nýbrž zůstává. Lenka a její příhody s DDT mě dokázaly rozesmát, autorka má zkrátka nadání na popis humorných scén. Na léto přesně ta správná dávka romantiky, snění a bláznivých, životních kotrmelců...
Dnešní mladí čtou After, Stmívání etc. Moje generace měla Lanczovou. Bylo krátce po revoluci, tak co by taky mělo vycházet... Tato konkrétní kniha byla jedinou svého druhu (jako dívčí romány, však si rozumíme...), kterou jsem přečetla. Už tomu bude 20 let... no, já byla spíš do Foglara, časem do Zeměplochy etc. I po těch letech si ale pamatuji dvě scény z této knihy; což je na takový brak úspěch, uznejte. Dávám za tři, každá doba měla svoje; přiznávám bez mučení, že všechny tři hvězdy jsou odrazem mého sentimentu a ne kvality díla...
Lenka je fajn slečna která plave v matice a musí se vyrovnat s tím že se do ní zamiloval kluk do kterého je zamilovaná její nejlepší kamarádka Jolka, Lenka má taky pěkně prořízlou pusinku a skolí jí poměrně náročná nemoc a milovnice koček si také příjdou na svoje .. poučení nechybí pro mladší ročníky a pro starší příjemná oddechovka .
Moje středoškoslká léta. Dívčí romány tehdy četly všechny spolužačky.. tak jsem nezaostávala. Je to fajn čtivo pro mladé dívky. Nenáročné. Nicméně mám obavy, že jej upozadilo fantasy spojené s dívčími románky. Všechno bude fajn mě tolik nebavilo. Její niterní problémy mi přišly plytké a štvaly mě.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Těžká noc |
| 2014 | Život na ostro |
| 2013 | Dvakrát dospělá |
| 1997 | Znamení Blíženců |
| 2009 | Pošeptej po větru |
Jako náctiletá jsem dostala od babičky k narozeninám dvě stovky a já si za ně běžela koupit tuhle knihu. Tehdy se mi strašně líbila, četla jsem ji několikrát. Dnes, po dvacetišesti letech, už se na příběh dívám jinak - spíš z pohledu Lenčiných rodičů. Ale stále má pro mě své kouzlo i jistou dávku nostalgie.