Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/162840/bmid_vsechno-co-opravdu-potrebuju-znat-j-hkl-162840.jpg
4
2189
2189
Autor se nápaditým, zábavným a srozumitelným způsobem zamýšlí nad vztahy mezi lidmi, nad smyslem a způsobem života, náboženstvím, otázkou domova a podobně. Oslovuje v čtenáři jeho lepší já, nalézá radost v maličkostech a klade důraz na potřebu tolerance a pochopení. Kniha vyšla poprvé v roce 1988 v USA a hned po vydání měla u čtenářů velký úspěch.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 1996 , ArgoOriginální název:
All I Really Need to Know I Learned in Kindergarten, 1988
více info...
Přidat komentář
Po velmi dlouhé době knížka , kterou jsem neměla ani chuť dočítat do konce. Měla jsem možná očekávání, jelikož název knihy mi utkvěl v hlavě už kdysi a vždy jsem si chtěla knihu přečíst i proto, že měla dobre recenze a autorovo jméno je zname. Pro mne ale ztráta času. Do rukou se mi dostalo druhé vydání a je to opravdu překonané a na dnešní dobu velmi nudné a nic neříkající. Podle mnoha kladných recenzí zde mám pocit, že jsem asi četla jinou knížku než ostatní
Četla jsem verzi k 25.výročí vydání původní knihy, ale i tak mi kniha přišla taková nemastná/neslaná a trochu zastaralá, ale jinak některé myšlenky byly zajímavé.
Od každého trochu a přeci to ma něco do sebe. Humor spojeny s moudrostí života do života
PŘÍJEMNÝ HUMOR
Postřehy pana Fulghuma a jeho příběhy jsou místy vtipné a místy velice pravdivé :-)
Dobře jsem se pobavila a přikyvovala :-)
Je to moje první čtení od tohoto autora a určitě ne poslední :-)
Kukačkové hodiny - perfektní :-)
"Tak to pane, nepůjde. Mohl by z toho být průšvih."
" A co když vám každému dám deset dolarů a uděláte to po setmění?"
"To by šlo. Ale co když nás chytí?"
"Za dalších pět dolarů pro každého vás nechytí."
Knihu jsem četla poprvé a jen díky Čtenářské výzvě jsem přišla na to, že jí mám i doma. Mile mě překvapila. Určitě doporučuji. Mám upravené vydání z roku 1993,kde je i dovětek,co se s lidmi z příběhů dělo dál. Je tu i krásný příběh o Matce Tereze, a autor se s ní i setkal náhodou,a my už víme, že zemřela v roce 1997.
Skvělá kniha humorných povídek a zamyšlení. Čtení pro mě bylo jako pohlazení na duši a zároveň mě nutilo se zamyslet a koukat na svět jinak. Fulghum je velmi zajímavý člověk, který toho mnoho zažil a vyzkoušel, a proto tyto příběh z jeho života stojí za to.
Milá kniha plná slušnosti, nadhledu a mírné ironie vůči sobě samému. Příjemné čtení, při kterém máte pořád lehký úsměv na tváři.
Knížky od pana Fulghuma jsou vždycky milé pohlazení. Je v ní humor, poučení a myšlenky, nad kterými přemýšlíte, ale nikdy byste je nevyslovili, natož napsali. Určitě knížku pošlu dál dětem...
Co by si člověk měl odnést do života z ranného dětství:
1. O všechno se rozděl.
2. Hraj fér.
3. Nikoho nebij.
4. Vracej věci tam, kde jsi je našel.
5. Uklízej po sobě.
6. Neber si nic, co ti nepatří.
7. Když někomu ublížíš, řekni, promiň.
8. Před jídlem si umyj ruce.
9. Splachuj!
10. Teplé koláčky a studené mléko Ti udělají dobře.
ŽIJ VYROVNANĚ. Trochu se uč, trochu přemýšlej, každý den trochu maluj a kresli, zpívej, tancuj, hraj si a pracuj. Každý den odpoledne si zdřímni. Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě. NEPŘESTÁVEJ ŽASNOUT.
Jednoduché pravdy, jsem zvědavá, co si o knize bude myslet, když si ji přečtu třeba za 10-20 let..
Tak prosté, tak obyčejné a přitom tak hluboké a nadčasové.
Z knížky je znát, ze si zamyšlení autor připravoval pro svoje kázání.
Už v názvu knihy je hluboká pravda.
Jak tvrdí místní vyhlášená dětská psycholožka, do školy ( školky) nechodime proto, abychom se naučili, kolik je 1+1 a jaké i/y kam patří. Hlavním přínosem těchto zařízení je sociální zdokonalení jedince a nalezení správného místa ve společnosti.
V zásadách, které se Fulghum naučil ve školce a jsou vypsány na začátku této malé knížky, se beze zbytku shodneme.
V čem se s autorem vůbec neshodnu, je to, v co každý z nás věříme. To je taky vypsané na začátku.
Přesto si touto knihou získal Robert Fulghum muj respekt. Kéž by to samé ( vzájemný respekt) byli schopni cítit k sobě lidé, věřící každý v jiné učení…
Hned by bylo na světě lépe.
V povídkách Roberta Fulghuma převládá přívětivost, jemnost, dobrosrdečnost. Dokážou člověku zlepšit náladu. Zaujala mě hned úvodní povídka Kaluže. Je těžké z nich vybrat nejlepší, každá má své kouzlo. Rovněž shrnutí pravidel , které jsme se naučili v útlém dětství, obsahuje slušnost, lásku a základy hygieny. Vtom má autor zcela jistě pravdu a taky s ním souhlasím, že jsou hluboko v nás zakódovány a jen stačí, aby si je člověk připomínal a hned by byl svět o hodně lepší.
Tak tuto knížku si určitě ve své knihovně nechám. Úvahy o obyčejných věcech neobyčejným způsobem, to se mi líbilo moc.
Čekala jsem novelu, a dostala jsem kratičké úvahy laskavého dědečka o běžných denních příhodách :) Je to milé, při čtení jsem se pousmála, že někdy existovala doba před internetem a mobily, kdy člověk uvažoval o prostých věcech a psal si o tom na papír, místo aby si to vygooglil.
Dozvěděla jsem se třeba, že Fulghum v domácnosti pomáhá s praním a věší na sebe ponožky nabité statickou elektřinou. Tohle mikrotéma se dokonce dočkalo pokračování v závěru knihy, kde vzal několik úvah a s odstupem je dopověděl, jak to vidí po pár měsících nebo možná letech, nevím. Tak furt ještě pral. Pak mi taky utkvělo, že rád chodí do zoo a pozoruje žirafy, které nemají hlasivky. A že si představuje, jak leží na louce místo lva a kolem sebe má šest samic. A že jednou hodil vánoční přání od přátel do krabice, šoupnul to na půdu a vybalil v srpnu, a když ho viděla sousedka, udělali si na zahradě v plavkách vánoční party i s koledama.
Nic jiného od knihy nečekejte, ani nic moc osobního, název se váže k nějaké úvodní miniúvaze, která snad patří ještě do předmluvy. Tam byla vlastně hezká naivní myšlenka, že by svět vypadal jinak, kdyby si všichni nastavili školkovej režim, takže by si po obědě dali šlofíka a ve tři koláček s mlékem. Jak by potom politika vypadala jinak. A to je asi fakt.
Část díla
 |
Andělé |
 |
Barový příběh |
 |
Beethovenova devátá 1993 |
|
Brigáda |
|
Chai-che láma 1993 |
Typické krátké postřehy a komentáře, čili Fulghum tak, jak ho dobře známé. Vtipné, psané s jemnou ironii a přitom hluboce pravdivé. Tohoto autora já zkrátka můžu a pevně doufám, že se mi jen tak neomrzí :-)