Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/68_/68547/bmid_vsechno-co-opravdu-potrebuju-znat-j-mRC-68547.jpg
4
2195
2195
Autor se nápaditým, zábavným a srozumitelným způsobem zamýšlí nad vztahy mezi lidmi, nad smyslem a způsobem života, náboženstvím, otázkou domova a podobně. Oslovuje v čtenáři jeho lepší já, nalézá radost v maličkostech a klade důraz na potřebu tolerance a pochopení. Kniha vyšla poprvé v roce 1988 v USA a hned po vydání měla u čtenářů velký úspěch. Po patnácti letech se autor ke knize vrátil, aktualizoval jí a tak v tomto posledním vydání vycházejí původní texty přepracované a doplněné o pětadvacet nových příběhů.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 1994 , OdeonOriginální název:
All I Really Need to Know I Learned in Kindergarten, 1988
více info...
Přidat komentář
Těžko této knize něco vytýkat. Fulghum je sice křesťanský kazatel, což nezní zrovna lákavě, ale věřte, že jeho texty jsou velmi dobře vystavěné. Žádný náboženský fanatizmus pochopitelně, jen laskavý humor, úsměvné a kuriózní životní situace a na závěr vždy nějaké pěkné ponaučení, které strpí i ten, co je nerad poučován. Věřte, že ho budete mít rádi, pokud máte rádi jemný humor, svoji hodnou babičku, příjemné posezení s přáteli, steaky, Ameriku, komunikativní a otevřené lidi a vůbec všechno o čem Fulghum píše. Jeho texty působí v drtivé většině případů velmi příjemně a optimisticky, ovšem jejich povaha jim zároveň zamezuje překročit určitou mez, je to sice dobrý, ale nikdy to nebude geniální. Pokud hledáte "knihu, v níž je běs" přečtěte si Bodléra, pokud si chcete zlepšit náladu a trochu si při tom zafilozofovat, přečtěte si Fulghuma. Co si budem povídat, Bodlér je samozřejmě lepší, ale koho to zajímá, že?
Těžko bych hledala něco co bych mohla této knížce vytknout. Krátké příběhy pobaví, dojmou a občas donutí člověka se zastavit a popřemýšlet sám nad sebou a nad těmi které miluje. Tahle knížka má pro mě jisté místo v knihovně.
Skvělé a vtipné povídky a zamyšlení o věcech, které sami zažíváme dnes a denně. :)
Tak jsem se k té mnohokráte doporučované a de-facto legendární knížce konečně dostal. Všichni, co mi ji doporučovali, na ni vzpomínají jako na hlazení po duši. Myslím, že moje čtení muselo ovlivnit to, co jsem četl před ní, a tak jsem podvědomě srovnával (byla to Honzlová od Z. Salivarové). V tomto kontextu jsem si uvědomil, jaké malichernosti vydává autor za nějaké lapálie, a přesto, že jejich rozuzlení je většinou veselé a pozitivní, nic zásadního z toho ve mě nezůstalo. Jenom pocit, že to bylo "něco milého", ale co vlastně, už nevím. Teď jsem dočetl Hrabala (Obsluhoval jsem anglického krále) a pocit, který z toho mám, je taktéž "že to bylo něco milého", ale něco, co mělo hloubku (a jen díky kontrastu zla a dobra pak má to dobro pozitivní účinky a nabíjí optimismem; to samé byla právě i ta Honzlová). Inu, možná k mé smůle, vidím tuhle knihu jako něco za každou cenu milého. Asi nejsem takový typ čtenáře.
Hodně pohodová kniha. V průběhu čtení jsem se v autorovi našel a zjistil, že máme hodně společného. Další knihy určitě nevynechám
Tato kniha je pro méně náročné čtenáře. Obsahuje krátké příběhy, zamyšlení a postřehy, ve kterých autor vtipným způsobem popisuje situace z obyčejného lidského života nám všem tak blízké. Jeho vtipně psané příběhy, někdy skutečné, jindy domyšlené, rozesmějí snad každého, proto není divu, že již několik desítek let patří tento titul mezi nejprodávanější.
Fulghumovy rady jako: „Před jídlem si umyj ruce.“ „Splachuj.“ „Žij vyrovnaně – trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.“ jsou úsměvné, milé a k životu potřebné.
Fulghum vtipně popisuje i zcela obyčejné věci jako je třeba počítadlo: „Viděli jste někdy počítadlo? Takovou tu věc s řadami dřevěných korálků, co vypadá jako stonožka.“
Setkání sousedky s pavučinou mu vydalo na celý příběh: „Pavučina je přervaná a omotaná kolem freneticky se pohybující stodoly a nějaký ohromný kus zmalovaného masa vydává zvuk, jaké pavoučice ještě nikdy neslyšela: JJJJJJJJJJJJEEEEEEEEEEEÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!!!!“
Může se zdát, že se prosmějete od začátku knihy až do jejího konce, ale autor vypráví i velmi dojemné příběhy, např. „Měli jsme si hrát na obry“ a „Zaklepání na dveře“.
Tato kniha na mě působila velmi pozitivně a hodně jsem se u ní zasmála. Některé příběhy mi přišly i nudné, proto čtyři hvězdičky, ale nakonec jsem je dočetla pro pocit, že mám přečtenou celou knihu. Obsahuje spoustu příběhů, které mají nanejvýše 3 stránky a nijak na sebe nenavazují. Další jeho knihy se této velmi podobají, ale tahle je pro mě nejlepší.
A na závěr rada od samotného autora: „Čtěte to po malých kouskách - není žádný spěch a na konci vás nečeká rozuzlení zápletky.“
V jednoduchosti je krása. Inšpiratívna a zábavná, ale predovšetkým veľmi ľudská knižka sa dnes nenápadne (ale plným právom) votrela medzi moje súkromné TOP.
Na konci môjho života bude asi riadne opotrebovaná a poznačená častým braním do rúk, cestovaním, požičiavaním dobrým priateľom a podobnými udalosťami. Verím, že mi to s radosťou odpustí :-)
Část díla
 |
Andělé |
 |
Barový příběh |
 |
Beethovenova devátá 1993 |
|
Brigáda |
|
Chai-che láma 1993 |
Mám rada literárne a umelecky hodnotnejšie knihy, toto pre mňa bolo trochu prázdne a malicherné...trochu som sa nudila a tie mnohé odporúčania, ktoré som čítala sklamali...Ale asi to bude ovplyvnené tým všetkým, čo som predtým čítala a toto mi neprišlo ničím výnimočné...