Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/68_/68547/bmid_vsechno-co-opravdu-potrebuju-znat-j-mRC-68547.jpg
4
2195
2195
Autor se nápaditým, zábavným a srozumitelným způsobem zamýšlí nad vztahy mezi lidmi, nad smyslem a způsobem života, náboženstvím, otázkou domova a podobně. Oslovuje v čtenáři jeho lepší já, nalézá radost v maličkostech a klade důraz na potřebu tolerance a pochopení. Kniha vyšla poprvé v roce 1988 v USA a hned po vydání měla u čtenářů velký úspěch. Po patnácti letech se autor ke knize vrátil, aktualizoval jí a tak v tomto posledním vydání vycházejí původní texty přepracované a doplněné o pětadvacet nových příběhů.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 1994 , OdeonOriginální název:
All I Really Need to Know I Learned in Kindergarten, 1988
více info...
Přidat komentář
Knížky Roberta Fulghuma jsem četla kdysi dávno, tohle byl návrat k nim, protože prý přečíst si pár stránek z tištěné knihy před spaním pomáhá proti stresu a zlepšuje kvalitu spánku, takže krátké postřehy a zamyšlení nad životem mi k tomu přišly ideální. Přiznám se, že kdysi dávno mi asi připadaly Fulghumovy úvahy moudřejší a hlubokomyslnější, dneska už jsem za tím mnohdy viděla osobní postoj či preferenci a už to nebylo takové wow, ale pár hezkých příhod a zamyšlení jsem v knize určitě našla (utkvěla mi třeba ta s mořskými pannami nebo o voskovkách).
„Moudrost mě nečekala na vrcholu hory zvané postgraduál, ale na pískovišti v nedělní škole. Tohle jsem se tam naučil: O všechno se rozděl. Hraj fér. Nikoho nebij. Vracej věci tam, kdes je našel. Uklízej po sobě. Neber si nic, co ti nepatří. Když někomu ublížíš, řekni promiň. Před jídlem si umyj ruce. Splachuj. Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře. Žij vyrovnaně – trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj. Každý den odpoledne si zdřímni. Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě... A nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo, které ses naučil – největší slovo ze všech – DÍVEJ SE.“
Líbí se mi optimismus, jež z textu dýchá. Ono není dobré žít v nenávistném kokonu s přesvědčením, že všichni ostatní jsou sráči, protože se tím sami pasujeme do sračovské role. Na druhou stranu, optimisty já vždycky opovrhoval. Robert Fulghum je jediný, kterému závidím.
Kdybych mohla vzkázat něco svému mladšímu já, bylo by to právě: „Žij vyrovnaně – trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.“ Co jiného je totiž důležitější? Snad jen... miluj, a to nejen všechny kolem, ale také sebe sama.
Kniha, do které když nahlédnu, cítím, jako by mě někdo pohladil po duši.
Přečteno již před mnoha lety, ale zaryto pod kůži na hodně dlouho.
Milá knížka, přesně o věcech, které jsou tak milé a o kterých je příjemné si jen tak někdy přečíst.
O všechno se rozděl.
Hraj fér.
Nikoho nebij.
Vracej věci tam, kde jsi je našel.
Uklizej po sobě.
Neber si nic co ti nepatří...a tak to v tomto duchu pravidel školky pokračuje.
Fakt jsem si naivně myslel, že celá knížka bude o příhodách ze školky a o tom, jak je roubuje na dospělý život. No není to o tom. Přesně o tomhle je asi 1-2 stránky, zbytek je sbírka nějakých příběhů ve stylu věřte - nevěřte (to Fulghum sám píše že některé jsou smyšlené a některé se mu nebo někomu jinému fakt staly).
Koncert Petra Bende s Mirkem Etzlerem a Bárou Štěpánovou,kde četli z knihy. Koupila jsem si jí,přečetla a ještě se mi hodila do výzvy.
Jsou knihy, které by měly v knihovně zůstat, aby se mohlo po nich občas sáhnout a tahle patří mezi ně.
Poslechnuto jako audio kniha, nemastný, neslaný přednes Jana Potměšila, banální příhody a postřehy ze života pastora , některé kapitoly hrozná nuda, nejvíce se mi líbili Pampelišky a Pán od vedle.
Nechci knihu hodnotit, protože jsem čtení ve třetině vzdala. "Mateřskou školu" mám ráda už od studentských let, ale do ostatních příběhů jsem se nedokázala začíst. Ne že by neobsahovaly velké myšlenky, ale nebavilo mě to a musela jsem se vyloženě nutit pokračovat.
Když bych měla vybrat jednoho ze všech mých oblíbených spisovatelů, byl by to jistě Robert Fulghum. Miluju jeho pohled na svět a maličkosti kolem nás. Hledání štěstí v okamžiku. Bytí tady a teď.
Jeho knížky mi přinesly spoustu životních mouder, mnoho radosti a otevřely mi oči vidět svět hezčí i v těch nejmenších věcech.
Fulghumovu školku doporučuji všude, kde můžu, protože s Fulghumem je život prostě pestřejší a zábavnější.
Moc krásná knížka plná krásných i vtipných myšlenek. Jen mi trošku nešlo se do ní začíst. Určitě ale doporučuju - najdete zde všechnu moudrost světa, a ještě něco navíc.
Kdysi dávno jsem tento útlý svazek četla v prvním českém vydání a pamatuji si, že jsem tehdy byla z knihy nadšená. Po letech jsem se ke knize vrátila v rámci čtenářské výzvy a sáhla jsem po novějším a zrevidovaném vydání. A musím říci, že jsem byla docela zklamaná. Nemyslím, že by se ze mě mezitím stal o tolik náročnější čtenář, ale kdoví. Možná mi prostě jenom nesedlo to upravené vydání - někdy úpravy nadělají víc škody než užitku. Abych to mohla posoudit, musela bych si asi znovu přečíst i to původní vydání. Třeba se k tomu ještě někdy v brzké době dokopu.
Četla jsem docela dlouho, protože jsem si chtěla dát prostor, abych se nad jednotlivými kapitolami zamyslela a snad pochopila, co tím chtěl autor říci. Některé kapitoly mě přiměly také zavzpomínat, jiné zase vykouzlily na mé tváři úsměv. Například u kapitoly Pastelky jsem vzpomínala, jak můj syn ve věku asi tří let měl období, kdy neustále kreslil mapu k pokladu a jednou ji v nestřeženém okamžiku načmáral na bílou zeď našeho obýváku. :-)
Kniha je plná postřehů a zamyšlení z běžného života. Některé kapitoly mě tudíž oslovily více, jiné méně. Kromě Pastelek patří mezi mé oblíbené také Mořská panna, Kaluže a samozřejmě Pampelišky. I naše zahrada je plná pampelišek, navíc také kopřiv a dalších plevelnatých rostlin. Třeba na jaře se můj syn musí při sekání vyhýbat hlavně plácku s rozkvetlými kopretinami (ale kvetou nám tam i fialky a orseje).
Zvlášť mám ráda Pampelišky, ale líbí se mi i Schovávaná, Třetí pomoc, Mořská panna, Křik.
Čtu už poněkolikáté. Stejně jako autor máme zahradu plnou pampelišek. Stejně jako jeho soused, i ten náš není s naším pojetím zcela srozuměn. Tak ještě si tak dát tu
partičku pokeru...a život je fajn.
Neobyčejné přemýšlení o obyčejných věcech. Krátké, pohodové příběhy a zamyšlení z autorova života. Některé mě bavily víc, některé míň. A souhlasím s autorem a cituji: Čtěte to po malých kouskách - není žádný spěch a na konci vás stejně nečeká žádné rozuzlení zápletky :):)
Tuto knihu jsem četl, kvůli škole, jako povinnou četbu a docela se mi líbila. Jsou do ni zapsány rádoby vtipně-poučnou formou postřehy ze života autora. A i když jsem na knihu neměl velká očekávání, nakonec mě docela bavila. Moje nejoblíbenější povídka byla nejspíš o chlapci od sousedů, který sekal trávu, také byla podle mě nejvtipnější. Vzhledem k tomu, že vyhledávám knihy jiného žánru, tak nedám této knize, příliš vysoké hodnocení, ale myslím si, že si zaslouží 3 hvězdičky z pěti.
Část díla
 |
Andělé |
 |
Barový příběh |
 |
Beethovenova devátá 1993 |
|
Brigáda |
|
Chai-che láma 1993 |
Tahle kniha je o životě právě teď a tady v tomto okamžiku. Přesně tak,jak žijí děti. Optimismus a nabádání k otevření očí,protože na světě není tak špatně.