Všechno je v pohodě

Hlavní hrdinka byla fakin´ snowflake, která mi lezla na nervy svým pokrytectvím, neuvěřitelnou arogancí a ve chvíle, kdy něco nebylo podle ní, tak okamžitě viděla jako rasismus, urážela se a myslela si, že sežrala všechnu moudrost světa.
V některých situacích, kdy jí byla způsobena křivda jsem viděla situace, které se dějí všem holkám na světě - a s barvou kůže to prostě nesouvisí, ona ale pořád argumentovala, že to je proto, že je afroameričanka.
Situace, kdy jsem opravdu skřípala zubama: Nabídli jí několikrát, jestli se v rámci práce nechce zúčastnit dobrovolného dne s dětmi, opakovaně odmítla a pak se urazila, že jí neřekli, že ty děti budou černé, že v tom případě by do toho šla! Není tohle rasismus naruby?
Ke klukovi, který ji měl rád, záleželo mu na ní, staral se o ni, dokonce ji i nějakou dobu živil, se chovala naprosto otřesně. Trochu jsem v tom viděla hlavní hrdinku Ifemelu z Amerikánky od Chimamanda Ngozi Adichie, tam jsem měla naprosto stejné pocity.

Některé pasáže navíc byly celkem nudné a trochu předvídatelné, včetně toho, jak to asi dopadne.

Kniha Všechno je v pohodě ve mně zanechala jeden velký otazník. Pouštěla jsem se do ní totiž s očekáváním, že dostanu příběh dvou mladých lidí, Afroameričanky Jess a privilegovaného Američana Joshe. Příběh měl dle anotace zkoumat otázky identity a sociální třídy. Což se vlastně i stalo, ale.. Nebudu lhát, Jess mě strašně štvala.

Čekala jsem, že zde do kontrastu bude stavěn původ dívky, která se ocitá v převážně maskulinní společnosti americké burzy, všichni jí budeme fandit, aby prorazila v nelehkém prostředí, navíc se svým původem (mladíci z bohatých rodin z nejprestižnějších univerzit versus Jess, pocházející z nekompletní rodiny bez finančních prostředků). Jenže Jess se dle mého názoru chovala otřesně a veškeré sympatie jsem k ní ztratila hned ve druhé kapitole.

Pořád jsem čekala, že snad dojde k nějakému přerodu a Jess přestane veškeré útrapy světa svádět na svůj afroamerický původ, přestane se neustále stavět do pozice oběti, ale nestalo se tak. Josh samozřejmě také nebyl nejsvatější, myslím si ale, že se jí snažil vytvořit takové prostředí, aby Jess neměla pocit “jinakosti, ona ho ale vyloženě mít chtěla.

Příběh jako takový byl vlastně docela fajn, bavila mě ta lovestory, ale všechno mi bohužel kazila hlavní hrdinka. Očekávání nebyla naplněna, namísto dívky, která i přes nepřízeň osudu prorazila, jsem dostala akorát dívku, která není ztotožněna se svým původem, se svou historií, s tím, že má okolo sebe lidi pocházející z odlišných poměrů. Nakonec jsem byla tak trochu naštvaná i sama na sebe, že asi nemám dostatek pochopení nebo empatie.

Tohle mě tak moc bavilo! Přišlo mi to trochu jako kdybyste nakombinovali Chimamandu Ngozi Adichie, Sally Rooney a seriál The Bold Type, takže fakt skvělý kombo!

Myslela jsem, že to bude trochu míň o lásce a trochu víc o politice a sociálních problémech, nicméně mi nakonec vůbec nevadilo, že vztah tu hrál tak velkou roli. Koneckonců se toho na něm autorce podařilo říct spoustu, i když v trochu odlehčenější formě než jsem čekala.

Jess i Josh mi oba lezli na nervy. Každej v něčem jiným. Josh byl místy až moc uhlazenej, nalinkovanej a zahleděnej do sebe. Jess byla místy dost pokrytecká a místy všechno až moc hrotila. Nakonec jsem jim ale oběma vlastně fandila.
Jelikož se kniha z velké části odehrává před americkými volbami v roce 2016, je dokonce velmi aktuální.
Zkrátka tohle je určitě doporučení!

Proboha, zděsí se Jess, když v prestižní newyorské bance nastoupí na nové místo a v kanclu už sedí Josh, její protivný spolužák z vysoké školy... Oba jsou úplně jiní, Jess černoška, feministka, liberálka, Josh běloch, konzervativec, někdy Jess připadá, že i rasista... Jenže to je ten problém... Jess spousta věcí připadá... V hlavě i srdci má občas zmatek, protože moc neví, kým je... Chová se jako správná černoška, feministka, liberálka? A když se tak chová, jsou všechny její skutky a výroky opravdu upřímné? A pak je tu samozřejmě ta mrzutost s Joshem, z něhož se vyklube celkem příjemný kluk, pak dobrý kamarád a nakonec i skvělý milenec...

Knížka Všechno je v pohodě je v prvé řadě milostný příběh, ne žádný vážný sociální román, který do hloubky řeší neduhy americké společnosti, což by možná někdo mohl podle anotace očekávat... Jiskří originálními hovory mezi dvěma hlavními hrdiny, ale někdy už se mi zdálo, že postavy až příliš "intelektuálně" žvaní a krácení textu by možná nebylo od věci... Někdy vám poleze Jess na nervy a Josh se bude chovat až moc jako správný skautík... Konec vám možná bude zavánět červenou knihovnou...

Já měla při čtení smíšené pocity, kolikrát mě nebavilo, jak Jess s Joshem plkají, ale pak se tam objevila vtipná replika či situace a mě to zas strašně začalo bavit... Jenže jak se tenhle model opakoval, výsledný dojem z knihy nakonec zůstává trochu rozpačitý... Ovšem takové čtenáře Sally Rooney by podle mě bavila moc...

Hodnocení: 3,75 z 5

P. S. Když postavy prohlásí, že všechno je v pohodě, samozřejmě v pohodě není vůbec nic...

P. P. S. Knížka je nyní opět velmi aktuální, neboť se odehrává v době, kdy prezidentské volby vyhrál Donald Trump, který o prezidentské křeslo v současné době opět bojuje...