Všechno je v pohodě přehled

14.11.2024

Hlavní hrdinka byla fakin´ snowflake, která mi lezla na nervy svým pokrytectvím, neuvěřitelnou arogancí a ve chvíle, kdy něco nebylo podle ní, tak okamžitě viděla jako rasismus, urážela se a myslela si, že sežrala všechnu moudrost světa.
V některých situacích, kdy jí byla způsobena křivda jsem viděla situace, které se dějí všem holkám na světě - a s barvou kůže to prostě nesouvisí, ona ale pořád argumentovala, že to je proto, že je afroameričanka.
Situace, kdy jsem opravdu skřípala zubama: Nabídli jí několikrát, jestli se v rámci práce nechce zúčastnit dobrovolného dne s dětmi, opakovaně odmítla a pak se urazila, že jí neřekli, že ty děti budou černé, že v tom případě by do toho šla! Není tohle rasismus naruby?
Ke klukovi, který ji měl rád, záleželo mu na ní, staral se o ni, dokonce ji i nějakou dobu živil, se chovala naprosto otřesně. Trochu jsem v tom viděla hlavní hrdinku Ifemelu z Amerikánky od Chimamanda Ngozi Adichie, tam jsem měla naprosto stejné pocity.

Některé pasáže navíc byly celkem nudné a trochu předvídatelné, včetně toho, jak to asi dopadne.

13.11.2024

Kniha Všechno je v pohodě ve mně zanechala jeden velký otazník. Pouštěla jsem se do ní totiž s očekáváním, že dostanu příběh dvou mladých lidí, Afroameričanky Jess a privilegovaného Američana Joshe. Příběh měl dle anotace zkoumat otázky identity a sociální třídy. Což se vlastně i stalo, ale.. Nebudu lhát, Jess mě strašně štvala.

Čekala jsem, že zde do kontrastu bude stavěn původ dívky, která se ocitá v převážně maskulinní společnosti americké burzy, všichni jí budeme fandit, aby prorazila v nelehkém prostředí, navíc se svým původem (mladíci z bohatých rodin z nejprestižnějších univerzit versus Jess, pocházející z nekompletní rodiny bez finančních prostředků). Jenže Jess se dle mého názoru chovala otřesně a veškeré sympatie jsem k ní ztratila hned ve druhé kapitole.

Pořád jsem čekala, že snad dojde k nějakému přerodu a Jess přestane veškeré útrapy světa svádět na svůj afroamerický původ, přestane se neustále stavět do pozice oběti, ale nestalo se tak. Josh samozřejmě také nebyl nejsvatější, myslím si ale, že se jí snažil vytvořit takové prostředí, aby Jess neměla pocit “jinakosti, ona ho ale vyloženě mít chtěla.

Příběh jako takový byl vlastně docela fajn, bavila mě ta lovestory, ale všechno mi bohužel kazila hlavní hrdinka. Očekávání nebyla naplněna, namísto dívky, která i přes nepřízeň osudu prorazila, jsem dostala akorát dívku, která není ztotožněna se svým původem, se svou historií, s tím, že má okolo sebe lidi pocházející z odlišných poměrů. Nakonec jsem byla tak trochu naštvaná i sama na sebe, že asi nemám dostatek pochopení nebo empatie.