Tajná historie Bornnu
Vladimír Šlechta
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407636/bmid_tajna-historie-bornnu-j6n-407636.jpg
4
68
68
Poslední velkoměsto série
1. díl >
Po návratu od Keltské brány uvázl Gowery ve městě Bornn a nemůže se odtamtud hnout. Aby se nějak zabavil, předložili mu přátelé k prošetření nový fenomén, takzvanou „hru po síti“. Hra však není tak nevinná, jak se zpočátku zdála. Gowery se stane svědkem násilného úmrtí jednoho z hráčů a sám se ocitne v nebezpečí. Aby ochránil sebe i své přátele, musí se začít zabývat tajnou historií Bornnu, která je nebezpečná už sama o sobě. Tajná historie Bornnu navazuje na román Keltská brána. Zároveň se jedná o první díl cyklu Poslední velkoměsto.... celý text
Přidat komentář
Citam tu v komentaroch ze je to zaujimave pokracovanie Goweryho pribehu. Ja som Tajnou historii Bornnu cital ako samostatnu knizku a bolo to poznat. Dej na miestami dost vliekol, miestami to bol manual k fiktivnemu MMRPG. Zaver knizky bol prilis rychly a bezproblemovy.
EDIT: po prečítaní celej série môžem všetkých 5 dielov doporučiť ako skvelé čítanie so zaujímavým príbehom.
Po přečtených sériích Krvavé pohraničí a Gordonova země a přečtení Šlechtova bombovního příspěvku do série Agent JFK jsem sáhla i po této sérii. První díl není špatný, už jsem se pustila do druhého, takže čtivé to je. Nicméně zatím to ani na jednu z těch zmiňovaných sérií nemá...
"Někdo se snaží
lidi stimulovat, aby hru hráli.
Hraním získávají
reálné odměny
ve skutečném světě."
Otevřel jsem přístroj, zadal heslo, zvolil herní postavu (Vyvyen, protože je to kočka) "fakt hezkej zadek" a začal expilovat, levelovat, kydlit bossy a získávat virtuální věci. Takhle nějak bych se zapotil, kdybych měl elektronickou čtečku knih. Jenže já jsem ještě v postapokalyptické době a používám klasické papírové knihy. Tak že jsem hru četl. Přesně tak totiž vypadá tento příběh napsaný na papíře. Ve své podstatě pročítáte počítačovou hru a ta vás vede k cíli. V této hře je cílem zabití bosse se jménem Archanděl Gabriel.
Malá ochutnávka:
Neměl jsem však čas studovat minimapu. Po Vyvyjen vystartovala první krysa, nejspíš jsme se ocitli v její agrozóně. Naklikl jsem krysu a zmáčkl jedničku. Vyvyjen uplácala modrou kouli a plácla s ní krysu přes hlavu. Nestačilo to. Musela uplácat ještě jednu kouli. Mezitím do ní krysa zatínala raťafáky. Z Vyvyjen stříkaly krvavé kapičky a naříkala vysokým hláskem: Au-au-au. . . Do toho hrála dramatická hudba.
Dostával mě ten hráčský fanatismus. Ačkoliv za Vyvyjen hraje muž, náš hlavní hrdina, někdy se ve hře totálně zapomene, a tak si čtenář hry myslí, že Vyvyjen je ve hře samostatnou myslící postavou a také sama jedná. Někdy je jasně napsáno, že pomocí tlačítek jsem Vyvyjen poslal na náměstí a jinde se prostě jen píše, že Vyvyjen se někam vydala sama. Tohle prolínání postav je u počítačových her časté hráč se zapomene, kdo je a převtělí se do své postavy. Tady v knize to působí skoro stejně, akorát si to čtenář uvědomuje, kdežto hráči samozřejmě ne.
Citát: Něco se stalo a šťastný šukací časy skončily. Začaly se zase rodit děti. Klidně i po jediným zasunutí.
Trochu jsem se bál protože tento příběh navazuje na jiné knihy, které Vladimír Šlechta napsal. Tohle se odehrává po Keltské bráně páté knihy ze série Všechno na Mars. Naštěstí je tu spousty věcí vysvětleno a čtenář se tak rychle orientuje. Nemusíte mít načtené předešlé příběhy. Jedná se vlastně o detektivní příběh. Avšak, když je řečeno detektivní, nemyslete si, že se jedná o krimi. Je to spíš pátrání, hlavně ve hře, která pomalu a jistě začíná prolínat do reality Bornu. Je to čtivě napsané, sice tu není moc akčních scén, jak by se na hru slušelo, všechno tak jde plynule vřed, respektive do konce. Prostě jsem to v klidu dohrál odhlásil se a přepíchl kabel do telefonu.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ Ƹ )
Citát: Nedlužíte mi nic. Tohle já prostě dělám. Chodím světem, konám dobrý skutky a zachraňuju každýho, kdo to potřebuje. To je moje posedlost.
Knihy od Vladimíra Šlechty čtu rád, protože jsou tak správně vyšlechtěné. Napětí, spád, trochu sci-fi, trochu tajemna, trochu humoru. Prostě dobré čtení.
Začátek vypadal slibně, ale pak se to trošku začalo zadrhávat jak děj skákal z Bornnu do hry a zpět. Naštěstí se to pak hezky rozjelo, ale ten závěr mi přišel takový moc rychlý a místy i snadno vyřešený. Přesto všechno to bylo příjemné čtení a určitě se podívám i po dalších knihách pana Šlechty.
Čteno krátce po Keltské bráně a ta mi prostě přišla lepší (téma mě více chytlo). Kydlení mohlo být méně :-), i když mě to v myšlenkách vrátilo do studentských let. Plusové body rozhodně za střípky z historie Bornnu, přehlednost v postavách.
Konec mi přišel hodně rychle vyřešený, mohl tam být větší odpor záporáků. Jinak má kniha výborný spád a dobře se čte. Vyhovuje mi i formát knihy (skladná na cesty).
Šlechtu můžu. Pravda tato serie mi přijde horší než pohraničí, ale přesto čitelná a jdu na druhý díl.
Lehké a čtivé. Potěšilo mě lehké zabroušení do žánru LitRPG. Jen mi přišlo maličko líto, že i velká odhalení přicházela příliš jednoduše
Po průměrné povídkové knize Já, Gowery se autorovi podařil návrat s plnou parádou. A kupodivu to jde i bez Oggerda a s minimálním podílem Harga. Fink to utáhne sám. Trochu jsem měl strach z herních pasáží, ale zbytečně. Jsou dobře zakomponované do celého příběhu a naopak to perfektně posouvají dál.
Tak musím říct, že se to fakt perfektně čte, je to super oddychovka. Děkuji pane Šlechta, pokračujte dál!
Začátek dobrý, ten konce mě mátl, tak nějak jsem se ztratil v tom, kdo je dobrý a kdo zlý.
V úvodu jsem si začala říkat, že snad nebude autor popisovat, jak hraje nějakou hru, a byla jsem z toho otrávená. Nakonec se mi to ale začalo líbit, a to dost. Je to psané lehkým perem, má to nápad a děj mě opravdu chytil (tedy po cca 15% úvodu). Jenom jsem tedy zlouna tak úplně nechápala jako jednoznačného zlouna. Přišlo mi, že hlavní zadavatel práce hlavního hrdiny může být úplně stejně morálně pochybný, jako jeho nepřítel. Jen zadavatel si ho najal dřív.
Šlechta je můj oblíbenec už od první povídky otištěné v Pevnosti a to už je sakra dávno.Četl jsem od něj vše kromě Tajemství Morie a všechny knihy a povídky se mi líbily.Umí psát jak zálesáckou fantasy ,tak postapo.
Knihu jsem dnes dočetl a ještě nevím, jestli jsem rád, že se tato série překlopila z akčního postapa do detektivky. Kniha se mi ale četla dobře. Děj se brzy rozjíždí a vše šlape jako hodinky. Nápad, že se část děje odehrává v počítačové hře mi přišel zajímavý, jen byl popis herních mechanik místy příliš zdlouhavý. Co mi překvapivě v knize tolik nechybělo byla postava Oggerda, což ale neznamená, že by se neměl vracet. Jen ten proměněný Hal Hargo je... prostě moc odlišný od toho Harga v předchozích knihách.
Knihu tedy doporučuji a jsem zvědav, jak série Poslední velkoměsto bude pokračovat.
Autorovy další knížky
| 2000 |  Krvavé pohraničí |
| 2010 |  Střepy z Apokalypsy |
| 2005 | Nejlepší den |
| 2013 | Zahrada sirén |
| 2015 | Tajemství Morie |
Gowery pátrá v tajemné hře i v realitě postapoapokalyptického města Bornu. Od dob Lovců přízraků se hlavní hrdina výrazně zlepšil v dedukci i pátrání. Zpočátku příběh trochu drhne, když se Gowery seznamuje s hrou, naštěstí (zkušený) autor pomalejší pasáže prolíná zajímavějším dějem v Bornnu. Tajná historie Bornu se rozbíhá na stále větší obrátky, až je čtivost na maximu až do závěru knihu. Goweryho případ je uzavřen s nahozenou malou návnadou na další pokračování. Jdu na to!