Všechny barvy nebe
Amita Trasi
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/365563/bmid_vsechny-barvy-nebe-VCw-365563.png
4
127
127
Americká spisovatelka indického původu přináší v knize ne neprávem přirovnávané k dílům Khaleda Hosseiniho strhující, emotivní příběh dvou celoživotních přítelkyň, jejichž život se nenávratně změní jedné noci v roce 1993. Osudový okamžik je vyšle vstříc trýznivým osudům – jedna se bude snažit přežít nelidské zacházení obchodníků s bílým masem a druhá zasvětí život jejímu hledání. V roce 1986 se má desetiletá Mukta z nízké společenské kasty stát chrámovou prostitutkou jako její matka a před ní její babička. Matka však udělá vše pro to, aby její dcera nemusela kráčet ve šlépějích svých předků. Mukta se ocitá u náhradních rodičů v Bombaji, kde se spřátelí s jejich osmiletou dcerou Tarou. Ta Muktě otevře dveře do nového světa – světa zmrzliny a sladkostí, básní a příběhů, a přátelství, které Mukta nikdy předtím nepoznala. Mezi děvčaty vznikne pouto silnější než hlas krve, které je přetrženo o sedm let později, když Muktu unesou. Taru ani jedenáct let poté nepřestávají pronásledovat výčitky svědomí. Je přesvědčená, že Muktino zmizení je její vina a po smrti otce se vrací z exilu ve Spojených státech do rodné země, aby svou dávno ztracenou přítelkyni našla. Při svém pátrání však naráží jen na dávno pohřbená tajemství vlastní rodiny…... celý text
Přidat komentář
Tahle kniha mi nedala spát. Neskutečně silný a emotivní příběh, kniha se četla sama i když místy to bylo velmi drsné a surové. Autorka i ta nejtemnější prostředí, kam se nikdy sama určitě nepodívala, popsala bravůrně. Úžasné, doporučuju všem, nedá se nic vytknout.
Neuvěřitelný příběh ze současné Indie, kde má tradice a zažité předsudky bohužel, mnohem více prostoru, než je zdrávo.
Podle obálky i názvu jsem čekala něžný až naivní příběh o dětském přátelství, které přetrvá do dospělosti. Tento motiv je sice v knize přítomen, ale osud se s oběma hlavními hrdinkami vůbec nemazlí a v knize se objevuje celá řada problémů současné Indie (tradice spojené s kastovním systémem, mafie, dětská práce, obchod s lidmi apod.). Drásavý, smutný a věrohodný příběh. Doporučuji fanouškům a fanynkám Khaleda Hosseiniho nebo Lisy See.
Krásný a dojemný příběh z Indie. Nepřekonatelné rozdíly kvůli kastám, tradice, proti kterým nikdo nic nezmůže. Tára a Mukta se řízením osudu na pár let ocitají ve stejné rodině, kde se Tářina maminka k Muktě nepochopitelně tvrdě chová a pak se jejich cesty tragicky rozejdou. S ubíhajícími kapitolami knihy se otevírají dvířka tajné třinácté komnaty každého člena rodiny. Každý měl nějaký důvod jednat tak, jak jednal. Podmínky, ve kterých vyrůstají dívky z nižších kast, jsou těžko uvěřitelné. Zneužívané dívenky, kterých se nikdo nezastane a které mají svůj osud zdánlivě pevně daný. Nad surovostmi, které musejí snášet, zůstává rozum stát...Pod tíhou domnělé viny pátrá Tára po zmizelé Muktě, vrací se zpět z Ameriky do Indie, aby ji znovu našla. Je to téměř beznadějné. Do detektivní práce se kromě Táry pouští i organizace, které dívkám z ulice i z nevěstinců pomáhají. Riskují hodně, gangy jsou mocné. Nejhorší tu je korupce a nevymahatelnost práva. Kniha končí poměrně šťastně, ale nutí k zamyšlení, nakolik je Indie spoutaná tradicemi. Ano, jednoho člověka snad zachrání, ale co ti ostatní?
silný a neuvěřitelný příběh, nevím která z nich byla více ztracená a nežila svůj život, žíly ho i pro či díky té druhé
Knížka se mi moc líbila. Dojemný, krásný ač smutný příběh z indického prostředí, kde se bohužel stává realitou.
Příběhy z Indie mě prostě fascinují, v dobrém i zlém. Ten jejich kastovní systém, zcela odlišná kultura.. V této knížce jde o dvě dívky z různých kast a velmi odlišným osudem. Při čtení se u mě střídaly pocity nevěřícnosti a bezmoci. Přesto, že je konec předvídatelný a moc jsem ho Muktě a její dceři přála, je pro mě opravdu nereálný.
neuvěřitelně krásná a dojemná kniha, která člověka rozhodně chytne za srdce, a která ve mě rezonuje ještě mnoho dní po přečtení..
Téma které přitáhne snad každou ženu. Bohužel zpracované až příliš romantický s předvídatelným závěrem.
Styl vyprávění Mukty a Táry se téměř neliší. Kniha plná klišé a stále se opakujících vět.
Velmi dojemný příběh popisující indickou společnost, život, odhodlanost a sesterskou lásku. Četla jsem jej jedním dechem. Perfektne popsaná indická realita všedního dne, tvrdý osud osamělých žen, zneužívajících mužů a na straně druhé přepych a přehlížení. Přesto lze nalézt most nad propastí. Doporučuji.
Dvě dívky, dva různé osudy. Pro Evropana těžko pochopitelný, ale stále aktuální svět. Dlouho jsem nečetla knihu s touto tématikou, takže přečteno velmi rychle.
Smutné téma, silný příběh. Bohužel velmi reálné.
Určitě doporučuji.
Tahle kniha mě překvapila. Sama bych si ji asi nevybrala, ale jsem ráda, že se ke mě dostala.Je krásná, hluboká.
Silný, emotivní příběh o krutosti, obchodu s lidmi a nucené prostituci. Za celým textem visí otázka lidských práv a rovnosti.
Ačkoliv téma je těžké, kniha byla psána lehce až s pohádkovým nádechem.
Od samého začátku jsem nemohla přestat číst, děj mě pohltil natolik, že jsem při čtení měla husí kůži a zaslzené oči.
“Pořád si moc přeju, aby lidé otevřeli oči a pochopili, že lidskost je mnohem důležitější než kasta, nebo vyznání. Že každá lidská bytost má svá práva a že je velký hřích, když se k lidem chováme špatně.”
Jediné, co mi vadilo, bylo velké množství indických slov.
Kniha je čtivá, příběh o obchodu s lidmi v Indii je aktuální již několik desetiletí a stejně mě vždycky překvapí. Autorka si příjemně pohrála s rozvojem osobností jednotlivých postav a s pocitem viny, který se na papíře odehrává.
Velice čtivá kniha a zajímavý příběh. Vliv knihy Lovec draků od Khaleda Hosseiniho je patrný, avšak co se týče literárního zpracování bohužel značně slabší. Kniha zpracovává smutné, avšak reálné téma, o kterém je třeba mluvit. Moc takových knih bohužel stále není.
Autorce se sice podařilo vytvořit příběh, který upoutá pozornost a donutí čtenáře dočíst jej až do konce, ale bohužel je zde příliš drsné téma zpracováno téměř jako pohádka. Možná autorka k takovému zpracování přistoupila záměrně, aby zmírnila krutou realitu a vytvořila tak snadno čtivý román s dobrým koncem. Nicméně si pak nejsem jistá, zda takováto forma zpracování ve čtenářích zanechá nějaký hlubší dojem a vyvolá v nich po dočtení knihy potřebu si o daném tématu zjistit více informací a nenahlížet na knihu jako na pouhou fikci bez jakéhokoliv poselství. I tak jsem ale ráda, že jsem knihu přečetla a rozhodně doporučuji i ostatním.
Všechny barvy nebe je román o dvou dívkách z různých kast, které spojuje zvláštní pouto,ale osud je nemilosrdně rozdělí. Autorce se podařilo poukázat na krutost chrámové prostituce v Indii, v níž jsou bez milosti lapeny i velmi mladé dívky několika generací, a zde nepřímo lapeni i další hrdinové. Kniha se v tomto ohledu (líčením současných hrůz) skutečně podobá knihám Hosseiniho. Nicméně u této knihy mi trochu chyběla hloubka jeho děl. Byť příběh je velmi smutný a dojemný a hrdinek mi bylo líto, citově mě až tak "nedostal", autorčin styl na mě působil trochu ploše a jednoduše a za to ubírám hvězdu. V rámci osvěty však svou roli knížka zdárně plní.
Chudoba, beznaděj, nucená prostituce, korupce...Začarovaný kruh, že kterého se spousta žen nikdy nedostane. Uprostřed toho je příběh o přátelství dívek z rozdílných společenských vrstev. Konec byl trochu předvídatelný, ale i tak kniha stojí za přečtení.
Ve zkratce: dobrý příběh špatně napsaný.
Autorka zpracovává těžké (a bohužel stále aktuální) společenské a politické téma, a kdyby se jí to povedlo, tak je to pomalu na Nobelovu cenu. Jenomže to po stránce řemesla nezvládla a knížka vyznívá ploše a tak trochu jako "literatura pro ženy".
Text je plný klišé, emoční výlevy hlavní hrdinky jsou nedůvěryhodné, čtenář se ztrácí v tom, co kdo ví resp. co si kdo uvědomuje, děj je předvídatelný, vypravěčský styl Mukty a Táry se od sebe prakticky neliší... Přitom, kdyby byl příběh jinak strukturovaný a lépe napsaný, mohla to být knížka jako hrom.
Mám z toho asi takový pocit, jako když si necháte ušít šaty z kvalitního saténu u nezkušené krejčové, která neví, že se má stříhat našikmo, pečlivě žehlit a stehovat... Ona sice udělala všechno, co uměla a mohla, ale vy stejně nemáte krásné šaty, jenom drahý, nevzhledný, saténový pytel.
Je to moc krásné a jemné vyprávění psané tak, jak umí vyprávět jen indické duše vyznačující se zvláštní hloubkou. Dojala jsme se na konci. Dojala jsme se na začátku. Je to jedna z nejlepších knih, které se mi v poslední době dostaly do rukou.