Všechny barvy slunce a noci
Lenka Reinerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/63_/6385/mid_vsechny-barvy-slunce-a-noci-XSd-6385.jpg
4
46
46
Tato kniha vychází z původního rukopisu, který Reinerová napsala v letech 1956-57 a česky vyšel v r. 1969 jako Barva slunce a noci, ale hned potom byl téměř celý náklad zničen. Autorka se k němu znovu vrátila v r. 2001, podstatně ho přepracovala a doplnila. Otřesné vyprávění o pobytu ve vězení a nekonečných, mnohdy ponižujících výsleších se prolíná s jejími myšlenkovými útěky do vzpomínek na mládí a dospívání, na dobu své emigrace v Mexiku a samozřejmě na své nejbližší - manžela a malou dcerku. Velice sugestivní výpověď nejen o autorčině dramatickém osudu, ale i o dobách naší historie, na které vzpomíná. [ Zdroj: Web obalkyknih.cz ]... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2002 , LabyrintOriginální název:
Alle Farben der Sonne und der Nacht
více info...
Přidat komentář
Člověk člověku vlkem... každý totalitní režim je zrůdný. Vše podstatné bylo již napsáno v komentáři kap66, jen bych to opakovala. A děkuji Databázi, díky ní jsem Lenku Reinerovou objevila.
Mně nevyhovoval styl psaní. Ale obsah je hodně poučný.
Věty z této knihy:
Když jsem vstupovala do strany, byla jsem hrozně mladá. Tehdy jsem musela odejít ze školy a začít si vydělávat. Experiment budování nové, sociálně spravedlivé společnosti mě hluboce oslovil.“
Příliš dlouho jsem nebyla schopna vzdát se ideálů svých mladých let...
...jak se svůdný ideál mého raného mládí mohl proměnit v tak odporně násilnickou mašinérii. Dala jsem se přece jako miliony jiných lidí stejně uchvácených jako já strhnout přitažlivým experimentem zcela nového, a jak jsme věřili, konečně i spravedlivého řádu pro lidstvo, a chtěla jsem k dosažení tohoto slibného cíle přispět svou nepatrnou troškou. A teď?
Nezhojené je dodnes obrovské zklamání, že spontánně a upřímně vyznávané ideály mého mládí, které jako by v těžkých dobách střetu s brutálním světonázorem nacistické totality našly své opodstatnění, byly zrazeny, znetvořeny, podupány k nepoznání. To, v co jsem s upřímným přesvědčením věřila, se nikdy neuskutečnilo.
Díky kapp 66 za skvělý komentář, který mne navnadil k přečtení tohoto nezahořklého a nepatetického vyprávění.
Doporučuji všem, kteří si stále myslí, že za komunistů bylo vlastně dobře.
Miluji všechny knihy L.Reinerové... je mi duševně hodně blízká a je mi neskutečně líto, že nase plánované setkání se už bohužel neuskutečnilo...
Smekám před autorkou, že vydržela statečně trvat na své nevinně. A musím říci, že obdivuji i to, jak se nevzdala svých ideálů. Navzdory tomu, že věřila v socialismus. Forma psaní mi ne úplně vyhovovala, proto jen 4 hvězdy.
Chci se vyjádřit se k autorčině útlé (a vyzněním tak silné!) autobiografické próze nepateticky, ale aby se dalo poznat, jako moc mě její osud a jeho literární pojetí zasáhly. Patos (a pocity hořkosti) by byly u Lenky Reinerové totiž pochopitelné, ale jejímu dílu jsou naprosto cizí.
Autorka židovského původu, jejíž rodina byla nacisty vyvražděna, žije několik let po válce s mužem a malou dcerou ve státě, který slibuje konečně spravedlivý řád, vyhovující jejímu levicovému smýšlení. Je zatčena a 15 měsíců podrobována výslechům, ve kterých se má přiznat ke zločinům, které jí ale kafkovsky nikdo nesdělil; podezření jsou založena na tom, že je - kvůli svému původu - sionistka, že se stýkala s "příliš mnoha lidmi" (např. když organizovala humanitární pomoc za španělské občanské války), že pobývala na Západě (a díky tomu jediná z rodiny přežila válku),… Výslechy vedené předpojatými a omezenými vykonavateli "spravedlnosti", při kterých jsou její jistoty a víra v socialismus těžce podrývány, jsou jednou z "barev noci", zatímco např. vzpomínky na dobu 30. let, kdy bylo dobro a zlo jasně odlišeno, jsou jedněmi z "barev slunce".
V úvodu autorka reflektuje svůj život: "Chtěla jsem hlavně svým pronásledovatelům, ale i sobě dokázat, že jsem byla naprosto „nevinná“. Jenže, bylo tomu skutečně tak? Nepodílela jsem se, byť jen nepatrným zlomkem, na tomto neodpustitelném dění i já?... Já sama jsem byla dlouho, příliš dlouho zajatcem víry, že navzdory odsouzeníhodným výstřelkům sloužím dobré věci, která měla dosud utiskovaným lidem zajistit spravedlivé místo na slunci."
Smekám pomyslný klobouk před Člověkem, kterým byla Lenka Reinerová (a ona by mi tento patos, kterému jsem se chtěla vyhnout, ve své ušlechtilosti snad odpustila).
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2001 |  Kavárna nad Prahou |
| 2007 |  Čekárny mého života |
| 2007 | Vůně mandlí |
| 2002 | Všechny barvy slunce a noci |
| 2009 | Lodní lístek |
Nečekala jsem to, ale kniha je hodně dobře napsaná. Je děsivé, když si člověk uvědomí, co všechno Lenka Reinerová zažila a přežila. Obdivuji, že byla schopná vrátit se do normálního života a přenést se před všechny hrůzy, které jí potkaly. Navíc o tom ještě psát...