Všechny cesty vedou do Santiaga
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520296/bmid_vsechny-cesty-vedou-do-santiaga-64ca775241449.jpg
5
649
649
Příběh o cestě, která mění lidem životy. Už více než tisíc let míří lidé ze všech koutů Evropy do Santiaga de Compostela. Ladislav Zibura tam poprvé putoval v osmnácti letech a teď se do Španělska vydává znovu – za vzpomínkami, dobrodružstvím a příběhy poutníků z celého světa. Přidejte se k nim a ponořte se do vyprávění plného humoru a přátelství mezi lidmi, kteří se nikdy neviděli. Dozvíte se, jak poutnictví hýbalo evropskými dějinami, a taky načerpáte tipy pro vlastní cestu. Budou se vám hodit – možná totiž zjistíte, že camino volá i vás.... celý text
Přidat komentář
Nejdříve jsem měla pocit, že jsem vyrazila na cestu do Santiaga s lehkomyslným „floutkem“ sbírajícím zážitky a příběhy poutníků pro svou další knihu. A upřímně, moc jsem nečekala, že bych tam našla něco víc. Ale přece. S narůstajícím počtem kilometrů v nohách se dostávala na povrch hlubší, osobní témata, která mi ukázala autora v úplně jiném světle a pocit, který ve mně jeho kniha zanechala, mě utvrdil v tom, že opravdu stojí za to do Santiaga vyrazit. A navíc autor fakt umí psát :-).
Jiné knihy od autora se mi asi líbily víc. Každopádně je to zajímavé čtení, přestože pro mě by ta cesta asi nebyla.
Můj první cestopis a opravdu skvělé čtení. Jak píše autor, kniha je napsaná pro ty co by rádi na camino alespoň virtuálně. Je napsaná moc hezky. Prokládaná krásnými kresbami. Doplněna historickým kontextem a spoustou příběhů poutníku, které autor potkává. Věřím, že jednou si camino projdu. Je to můj sen. A doufám, že zájem trochu opadne a nebude to taková masovka. Těším se, že si přečtu další knihy autora. Kdyby bylo k dispozici 6 hvězd, tak je dám. Takto jen 5 :-D
Je pár knih, které mě skutečně zasáhly a pamatuji si je dlouho a jde převážně o knihy z druhé světové války, nebo knihy, které popisují nelehké osudy lidí na základě skutečných událostí. Poprvé ve mě bude asi hodně dlouho rezonovat i kniha, jejíž obsah není o smrti a utrpení, naopak, děj je krásný. Toto je třetí knížka co od Ládi Zibury čtu, koupila jsem si ji na jeho přednášce, tak ji mám i s věnováním a vzpomínám si, jak jsem váhala, zda si knihu koupit či ne. No, koupila jsem a neprohloupila, ba naopak. Schválně jsem čtení knihy odložila na únor, což je můj nejméně oblíbeny měsíc s tím, že mi kniha tento čas zpříjemní a skutečně se stalo. Čtení této knihy je balzám pro duši, byly momenty, kdy jsem se zasmála, momenty, kdy jsem byla dojatá a pak momenty, kdy jsem se jen nechala knihou unášet a prožívala cestu spolu s autorem. Těšila jsem se na další setkání s Richardem, Nielsem a dalšími poutníky, se kterými Larry putoval a prostě jsem si to moc užila. Překvapilo mě, kolik filosofických myšlenek v knize je, mě se teda líbily moc, k některým jsem se i vrátila a nebýt mi líto knihy, tak si je i podtrhnu. Nevadí, vím, kde je případně hledat :)
Je to možná trochu patetické, ale mě tato kniha pomohla a opravdu mě potěšila na duši. V tom marasu co na nás chrlí média a co se ve světě děje, je posezení u této knihy jako návštěva rajské zahrady s nekonečným množstvím lahodného espressa :)
Ladislave, děkuji mockrát. Pište prosím dál.
Moje první knížka od autora. Četla jsem ji hlavně kvůli své nadcházející cestě do Santiaga. Krásná kniha! :-)
Asi se neshodnu s většinou čtenářů, ale tahle knížka pro mě byla zklamáním. Na trhu je spousta "filosofujících" cestopisů. Ziburu jsem kupovala právě protože, že se od té spousty lišil svou vtipností, u některých pasáží v předchozích knížkách jsem se válela smíchy. Tentokrát ale ten vtip zmizel a začal nějak více filosofovat - velká škoda, tímto dílem tedy asi končím svou sbírku.
Ale abych jen nekritizovala - jsou tam moc hezké ilustrace.
Ze všech knížek, co jsem od LZ četl, byla tahle ta nejlepší (ostatní byly taky skvělé). Nejspíš to bylo tím, že se účastníci příběhů vraceli, a jejich příběhy se dál vývíjely.
I když jsem o Caminu docela hodně slyšel, nikdy mě nenapadlo, že může být tak zajímavá, jak ji LZ líčil.
Na knížce mě mimo jiné bavil i ten vývoj, kdy v první půlce byly příběhy detailnější, a postupně, jak se LZ blížil do Santiaga, na něj (i na mě) dopadala tíha toho, že to brzo skončí...
Dokonce jsem po přečtení poloviny knihy začal porovnávat různé cesty a začal plánovat svoje Camino... Jen se bojím, že na mojí cestě nepotkám tolik zábavných Richardů, Nielsů, Paulin, Manuel, a dalších...
Moje první kniha od Ladislava Zibury a byla to paráda. Smála jsem se u čtení nahlas a u některých pasáží jsem i uronila slzu. Doporučuji všemi deseti.
Pro jednou možná nebudu natolik objektivní, jako to u mě bývá zvykem. Jedná se totiž nejnovější počin Ládi Zibury, jednoho z mých nejoblíbenějších autorů. Jeho styl vyprávění mi neskutečně sedí, číst jeho knihy je pro mě jako pohlazení po duši, a navíc ve mně pokaždé probudí touhu poznávat jiné kraje. A nejinak tomu bylo i tentokrát
Všechny cesty vedou do Santiaga, vás zavedou přesně tam, kam název napovídá. Na Camino, cestu, která je možná z těch všech, které Láďa absolvoval, ta nejprofláklejší. Nicméně jak to tak vypadá, je o nic méně zajímavá. Možná je to ale tím, že autor neklade až tolik důraz na popis samotných míst, ale spíše na zážitky s lidmi, které cestou potkává.
Oproti předchozím knihám Larry, jak Láďu překřtil jeden z poutníků, ostatní cestovatele potkává opakovaně. Budete tak svědky mnoha rozhovorů - někdy povrchních, jindy nečekaně hlubokých, a zároveň nahlédnete, jak se obyčejné poutnické setkání může postupně změnit v přátelství. Setkání pak Larry prokládá střípky zajímavostí o místech, kudy zrovna prochází, a to přesně v takové míře, abyste si nezačali připadat, jakože čtete Wikipedii. Samozřejmě vás nepřipraví ani o popisy všelijakých ubytoven, méně příjemných zážitků či komplikací, které se při tak dlouhém putování samozřejmě také vyskytnou.
Jde hodně znát, jak se oproti prvním knihám Láďa posunul. A to nejen spisovatelsky, ale i jako člověk. Už to není nejsou ty rozpustilé příhody mladíčka, který jde na vlastní pěst poprvé do světa, ale hloubavé vyprávění dospělého chlapa. Nicméně i tady se samozřejmě můžete těšit na pro něj tak typický humor a nadhled, se kterým vše podává. A to je přesně to, co na Ziburovi tak miluju.
Zážitky, lidé, zajímavá místa i realita bez příklas okořeněná humorem i myšlenkami navíc. Výborné a už teď se nemůžu dočkat další cesty!
Hodnocení: 90%
Za knihu k recenzi moc děkuji Albatros Media.
Snad jednou... :)
V prvé řadě posílám poděkování do @albatrosmedia
za zaslání knížky v rámci spolupráce :)
Cestopisy Ládi Zibury určitě znáte. Nejsem pravidelným čtenářem jeho knih, vybírám si. A o téhle cestě jsem zkrátka chtěla vědět víc :)
Knížka je přesně taková, jaké je známe - krásné ilustrace z dílny @tomskipolanski, poutavé vyprávění o vlastním putování, doplněné osobními úvahami, povídáním s dalšími cestovateli či obyčejnými lidmi, které po cestě potkáva. A tím vším se samozřejmě prolíná Láďův nezaměnitelný smysl pro humor :)
Cestujte, odpočívejte, popřemýšlejte si, žasněte, a pak se zase v pořádku vraťte zpátky domů. Bylo to skvělý čtení a věřím, že bude i pro vás ;)
Nejsem poutník ani velký cestoval a Prince Ládíka jsem si oblíbil pro jeho laskavý humor, nadsázku, přístup k životu a skvělé besedy. Nikdy jsem neočekával více než příjemnou oddechovku, ale tady mi přijde, jak by autor dospěl a uzavřel svou sérii cestopisů ve velkém stylu. Tentokrát k svému pověstnému humoru, barvitého popisu prostředí a zajímavých postřezích k historickým budovám, vesničkám, přidává fantastický vývoj postav, které ho doprovází na jeho cestě. Řeší své problémy a každou stránku se o nich dozvídáme víc a vytváříme si k nim pouto a pochopení. Kniha strčí do kapsy všechny motivační příručky a pozorného čtenáře odmění čtenářským zážitkem, na který nezapomene nebo sbalí krosnu a vydá se na cestu. Vysoce nastavená laťka, která se bude autorovi velice těžko překonávat.
Super kniha. Čtivá, lidská, krásně napsaná, plná zajímavých informací. Doporučuji.
Děkuji Larrymu-Ladislavovi, že jsem se díky jemu dostala do Santiaga a na konec světa, poznala plno zajímavých lidi a krásnou krajinu.
“Může se zdát, že na camino lidé chodí především proto, aby řešili svoje problémy. Podle mě jsou tady ve skutečnosti jenom sami sebou. Úplně každý, i ten zdánlivě nejšťastnější člověk , totiž nějaké svoje problémy má. Jen o nich obvykle nevypraví na potkání
100% oddechovka! Milá, nenáročná, kvalitně napsaná a skvostně vyrobená. Ládík je zvědavec, zajímá se, má postřeh a vše pěkně sumarizuje. Občas až honba za zážitky (aby bylo o čem psát..?) Trapnohumor stále přítomen :) Už je to jeho značka. Častěji je ale vidět lidskost a to, že prostě má rád lidi.. "Extrovertní camino od kavárny ke kavárně" by mě ovšem asi nelákalo. A vlastně mě i překvapuje momentálně velmi vysoké hodnocení (94%), protože takové pojetí poutě určitě není pro každého...
Skvělé, naprosto skvělé! Já se celou dobu tak dobře bavila, smála a těšila se na každičkou túru, cestu či pouť, která mě na mé cestě životem čeká. Nebudu zastírat, cestu do Santiaga máme doma také v plánu, jen pochybuji, že ji ujdu s takovým nadšením a elánem jako Ladislav ;). Po přečtení této knihy mě ovšem úplně svědí šlapky a vyrazila bych hned.
Obdivuji všechny, kteří dokáží dát v práci výpověď a cestu si užít, opravdu užít!
V celé knize je spousta úžasných pravd, citátu, názorů či vhledů do života. Já si zapamatovala jeden a od té doby jej používám denně ;)
"Já v něm to dobro vidím. Je hluboko, ale je tam!" :) :) :) DĚKUJU!
Doporučuji!
Jsem poutník. A zatím jsem od Ladislava Zibury nic nečetla. Byla jsem proto na počátku tak trochu skeptická a ke čtení se odhodlávala s obezřetností. Copak jde dostatečně vystihnout podstatu téhle tak osobní pouti? Jak jsem se jen mýlila! Už po prvních přečtených stránkách jsem se ocitla zpátky na caminu. Postřehy byly tak trefné a nejednou jako bych četla své vlastní deníkové zápisky. Díky "Larry" za tuhle možnost se vrátit. A na příštím caminu bych si přála potkat co nejvíc poutníků s takovýmhle pozitivním a otevřeným pohledem na svět.
PS. Jdu se kouknout po letence na mé už třetí camino. Protože "do Santiaga se nechodí jenom jednou"... :)
Děkuji autorovi za krásně popsanou poutní cestu. I když člověk nemá sílu podstoupit dalekou pouť do Santiaga de Compostela, Ladislav Zibura nás prostřednictvím své knihy seznámuje se zážitky a s průběhem cesty, s mnoha poutníky, které cestou potkává a poznává i s kulturními památkami na cestě. Uvědomujeme si, jak je to náročné, spát třeba každou noc ve společných ubytovnách a stravovat se na cestě. Ale jistě to přináší nesmírné obohacení pro psychiku člověka, kdy prochází přírodou. Navštívit toto starobylé poutní místo musí být velkým kulturním i duchovním obohacením. Přeji všem, kdo se na tuto pouť vydají, sílu a veliké kulturní a duchovní obohacení.
Štítky knihy
putování cestopisy poutní místa Santiago de Compostela poutníci Svatojakubská cesta náboženské poutě autobiografické příběhy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Další super kniha LZ splnila mé očekávání. Také už přemýšlím o jedné z cest do Santiaga, ale... Není to jen o tom sebrat se a jet, i když se to říká. Fyzička, vybavení a prachy, vhodně dlouhý termín , tomu se nevyhnete. Ale jasně, ta myšlenka je skvělá, jak se říká, cesta je cíl, i když pocit dosažení katedrály musí být na poprvé nepopsatelný. Já bych na poprvé vyrazil z Porta, čili Portugalskou stranou.
Ano, v knize jsou úžasný ilustrace, to bez pochyb.
Knihu doporučuji jak fanouškům camino, tak pana autora.