Všechny cesty vedou do Santiaga
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520296/bmid_vsechny-cesty-vedou-do-santiaga-64ca775241449.jpg
5
646
646
Příběh o cestě, která mění lidem životy. Už více než tisíc let míří lidé ze všech koutů Evropy do Santiaga de Compostela. Ladislav Zibura tam poprvé putoval v osmnácti letech a teď se do Španělska vydává znovu – za vzpomínkami, dobrodružstvím a příběhy poutníků z celého světa. Přidejte se k nim a ponořte se do vyprávění plného humoru a přátelství mezi lidmi, kteří se nikdy neviděli. Dozvíte se, jak poutnictví hýbalo evropskými dějinami, a taky načerpáte tipy pro vlastní cestu. Budou se vám hodit – možná totiž zjistíte, že camino volá i vás.... celý text
Přidat komentář
Další bezvadná Knížka o pouti do Santiaga s úžasnými ilustracemi. Tak jako Coelhův poutník před více než 20 lety vybízí vydat se na cestu a mě napadají další možnosti jak to udělat od prahu domu. Asi ale budu ještě 20 let snít a pak to v důchodu udělám.
Láďa Zibura se literárně zlepšuje každou další napsanou knihou. Jeho poslední kniha vykreslující pouť do Santiaga je směsicí lidského humoru, popisu silných osobních prožitků, zajímavých setkání s inspirativními lidmi, to vše prošpikováno řadou historických zajímavostí. Všechny předchozí knihy z pera tohoto autora mě velmi bavily, nicméně toto jeho knižní dílo považuji za nejzdařilejší. Pro všechny milovníky tohoto autora lze rozhodně s nadšením doporučit.
Tak toto je počin, před kterým hluboce smekám. Krásně čtivý, vtipný, prostě paráda!!! Odradily mě totiž tak nějak předchozí knihy o Arménii a Gruzii a buddhisti a komunisti tak trochu též. Ale Santiago !!!! A ty nádherné ilustrace!!! Vážně, úžasně zpracované. Sice jsem zpočátku pak již obracela oči v sloup při (pro mě) nadměrném užívání slovesa "stydět se", ale naštěstí to pak byla "jízda" a Ladík se stydět přestal :-D
Vyprávění o cestě do Santiaga de Compostela, kam se vypravila už spousta poutníků. Ladislav Zibura ji po deseti letech absolvoval už podruhé a díky jeho humornému popisu cesty o lidech z celého světa, kteří zde najdou i spoustu nových přátel a zároveň si vzájemně podpoří a pomáhají. Díky humornému vyprávění je to moc příjemné čtení.
U Ziburova cestopisu čtenář i popáté ví, že sahá po urputně čtivém díle, které vás opět vtáhne na dobrodružnou, poučnou a sakra zajímavou cestu. Tentokrát přibyla lidskost skrze četné množství lidských příběhů, které pro nás Láďa nasbíral a nezapomněl se svěřit i s několika svými, kdy jsem se u jednoho z nich přistihl, že mám skoro na krajíčku. A už jen proto, že je tohle dílo oproti předchozím tak osobní, v sobě skrývá kouzlo, co by měla obsahovat každá knížka. Ač se k ní třeba už nikdy nevrátíte, kdykoli uvidíte jen její přebal, zavalí vás to nejednou silnou emocí.
Miluju cestování , ale tentokrát se zážitky z cest nepřenesly na mě. Je to hezky a mile napsané a místy jsem se opravdu dost zasmála, ale ve formě přednášky či nějakého vyprávění by mě to bavilo asi víc.
Skvělé: trochu jsem byla na vážkách po přečtení komentářů, zda se mi kniha bude líbit - znám všechny autorovy knihy, které jakoby komentářům k téhle nejnovější tak nějak odporovaly. Ale teď už rozumím proč.
Všechny cesty je prostě kniha zcela jiná, jinak pojatá, s nebývalým náhledem autorovým jak na camino (což je také zcela jiné cestování, vskutku putování), tak na lidi, ale zejména na sebe (a o sobě toho prozradil vskutku nebývale hodně, upřímně až na dřeň).
Důležitou podmínkou pro kvalitu nejnovějšího vyprávění je dle mého jak věk autora (už vstupuje do středních let jako třicátník a proběhl se světem na všechny světové strany, takže může srovnávat a být objektivnější v hodnocení míst i místních lidí, i sebe), tak fakt, že camino nejde poprvé, od první pouti uplynulo deset let, a to je hodně jak v lidském životě, tak v turbulentním světě (navíc ne nepodstatnou roli hrálo i to, že s dozvuky kovidu bylo na caminu mnohem méně lidí než odpovídá jeho exponenciálně rostoucí popularitě, a to i když byl "svatý rok" 2021 přitahující zejména věřící).
Tentokráte to bylo především o lidech, a že jich autor potkal hodně a potkával opakovaně (kupodivu jen jediného Čecha, cyklistu, kratičce, ale významně), mnohé (vlastně většinu) si oblíbil a moc hezky o nich píše. Míst bylo zmíněno jen několik, na caminu velká města prolétl a s úlevou opustil co nejrychleji (takže pěkný Burgos i León vyznívají poněkud nevlídně), z dalších se krátce věnuje krásám Astorgy a samozřejmě nemůže opominout samotné Santiago de Compostela. Především se však věnuje atmosféře a proměnám krajiny, přechodu hornatých, rovinatých, divokých, pustých, zelených až přímořských/oceánských oblastí (jako přirozeného prodloužení camina po jeho zdárném ukončení a oštemplování).
Camino francés je mezi všemi cestami vedoucími do Santiaga preferovanou a nebývale rozmanitou i dlouhou trasou, ne tak náročnou jako severní cesta poblíž Biskajského zálivu a delší než velmi oblíbená trasa z Portugalska.
Čtení jsem si tentokrát pořádně užívala a vychutnávala (u některých jiných knih se často opakovalo totéž a bylo možné/nutné občas trochu "popojet" v průběhu čtení o autorových cestách, tady by se to opravdu nevyplatilo).
A dokonce se mi - poprvé - velice líbily ilustrace, což se nestalo nikdy předtím (a v téhle knize opravdu nepostrádám fotky, ty lze najít u mnoha jiných cestovatelů, nebo v průvodcích...; tady jsem se přitom dozvěděla i pár nových informací o historii a současnosti samotné pouti a poutní cesty).
"Camino, to není jen cestanapříč Španělskem či Portugalskem. Díky ostatním poutníkům z celého světa je totaké výlet do dějin dvacátého století." - Ladislav Zibura
Přestože jsem roky pracovala v cestovním ruchu, cestopisů moc nečtu. Výjimkou jsou ty od Ladislava Zibury, protože vásnejen nalákají k návštěvě destinace, poskytnout spoustu tipů, ale ještě vás dobře pobaví.
To, jakým způsobem si umí autor sám ze sebe i ostatních dělat legraci, je prostě dokonalé. Ostatní poutníky popisuje tak barvitě, že budete mít pocit, jako byste je také znali. Z lehkého sarkasmu přitom čiší pokora a nadhled. To všechno by se dalo označit za typické rysy knih mladého českého autora. Tahle je však trochu jiná a někdo by mohl říct, že i lepší než předchozí. Je totiž plná hlubokých myšlenek ukrytých v pořádné dávce humoru. Věřím, že zrovna tenhle kousek vám toho dá mnohem víc než desítky motivačních knih. Donutí vás se zastavit a zamyslet se nad prioritami a vy to vlastně ani nepostřehnete.
Příběh je navíc doplněn překrásnými ilustracemi. Takže jestli chcete pod stromeček někomu nadělit knihu, tahle by mohla být ta pravá.
Mě už nezbývá jen doufat, že se u nás brzy dočkáme nějaké přednášky Ládi Zibury, abych si mohla nechat knihu podepsat. Doporučuju! 4,5*
Nejsem pravidelným Ziburovým čtenářem a vlastně ani cestopisy skoro nečtu. Po knize jsem sáhl proto, že rád chodím po starých cestách a zajímalo mě, jak se/to na takové staré poutní cestě vlastně chodí. Takže nemohu a ani nemusím srovnávat, nebyl jsem nezatížený jakýmkoli očekáváním, překvapením nebo zklamáním. Kniha mě nadchla a přesně vím proč. Myslím, že všichni, kdo píšou, že je to autorova zatím nejlepší kniha, oceňují stejně jako já, jak v knize tiše a nenápadně, s každou další etapou, přibývá niternosti, aniž by tím současně ubývalo nadhledu a humoru. Jak ve vnitřních úvahách, tak i rozhovorech a situacích. Postupně se vynořují fragmenty mnoha lidských příběhů a slévají se do jedné velmi hluboké výpovědi o životě. Nakonec je nejdůležitější to, co Zibura píše na straně 228, totiž že mu tahle cesta vrací víru v lidi. V dnešní době tolika děsivých zpráv o tom, čeho je člověk schopen, je to přesně to, co tolik potřebujeme! Děkuji autorovi za to, že za nás ušel cestu, která člověka vrací zpátky k člověku. A dokázal to předat dál. A zvlášť bych pochválil skvělé ilustrace – mají mnohem silnější náladu a větší hloubku, než by dokázaly fotografie.
Zibura před deseti lety vyrazil na cestu jako chlapec fascinovaný krásou okolního světa. Všechny cesty vedou do Santiaga ho ukazuje jako o dekádu staršího přemýšlivého muže, který tu krásu už trochu musí (ale stále chce) hledat, i když to ne vždy jde tak snadno. Přesto autor neztrácí nic ze své lehkosti a verbální kousavosti. Za mě naprostá trefa do černého!
Jako milovnice Ziburových knih jsem tentokrát byla zklamaná. Kniha nebyla špatná, jen byla jiná než ty předešlé. Tentokrát mnohem osobnější, niternější, přemýšlivější, jako by ji autor psal spíše pro sebe, než pro čtenáře. Očekávala jsem zkrátka něco jiného.
Někdy vám oči spočinout na knize a promluví srdce.
Šíleně uspěchaná doba v dnešní době a LZ vás dokáže zastavit. Svou láskou, vtipem a jedinečným pohledem na svět.
Bláznivo vtipný Ládík nám dospel v premýšľavého Larryho. Prekvapujúci vývoj autora. Tu to nie je Zibura, ako ho poznáte. Je vidieť, že camino urobilo svoje. Už to nie je len humorné vyprávanie o tom, ako sa jeden vybral do sveta a čo za srandy tam postváral a pozažíval. Tu ide o viac a aj rozprávanie je o poznanie vážnejšie. Dosť dobré. Toto sa mi páči: “Než se něčím začnu trápit, měl bych se zeptat sám sebe: Nezlepší se to časem? Pokud ano, stačí se těšit. A být vděčný, že to nejhorší už je za mnou.
Tahle kniha má duši, to asi nelze jinak vyjádřit! Zaplula jsem do jejích řádků tak snadno a přirozeně, že jsem ani nepostřehla, že už otáčím poslední list.
Kniha plná dobra, upřímnosti, nostalgie a Láďova perfektního smyslu pro humor. Smála jsem se nahlas a lidi na mě občas divně koukali, ale já si tu četbu o to více užila. Chvílemi jsem zase měla slzy v očích. Kniha má obrovskou hodnotu.
Za mě je to Láďův nejlepší počin jeho spisovatelské kariéry, když už nejste fanoušci camina či cestování, tak kniha vás alespoň přiměje trochu zapřemýšlet nad životem a trochu přehodnotit priority.
Zkrátka a dobře, je to masterpiece!
Jo baví mě cestování s Larrym. Je to velice zajímavé, někdy poučné, jako kdyby jste šli s ním. Sice někdy mi kniha už přišla monotónní, ale posléze se vyloupla zase nová část, která vše vrátila k zajímavosti.
Příběh o cestě, která mění lidem životy. Už více než tisíc let míří lidé ze všech koutů Evropy do Santiaga de Compostela. Ladislav Zibura tam poprvé putoval v osmnácti letech a teď se do Španělska vydává znovu – za vzpomínkami, dobrodružstvím a příběhy poutníků z celého světa.
Další skvělý cestopis mladého Larryho :)) Miluju jeho knihy, humor i postoj k životu. Přidávám mezi oblíbené a mám neskutečnou chuť vyrazit na camino!
I tentokrát jsem nadšená.
Kniha není ani tak o místech, která autor při putování navštívil, ale jako vždy spíše o lidech, které potkal. A že je to opravdu rozmanitá směska národností a povah.
Rozjímání o smyslu života, vtipně popsaná historie pouti a náladové ilustrace dotvářejí skvělý dojem. Určitě je to kniha, ke které se ráda vrátím, zvlášť díky laskavému humoru a atmosféře pohody, která z knihy vyzařuje.
Před lety jsem "šel" do Santiaga se Zdeňkem Susou v jeho 2 dílech ULTERIA. Dnes jsem tam, a ještě kousek dál, až na Konec světa, "došel" s Larrym. Vím, nikdy tuto cestu neuskutečním, ale díky Ladislave, byl jsem tam s tebou.
Štítky knihy
putování cestopisy poutní místa Santiago de Compostela poutníci Svatojakubská cesta náboženské poutě autobiografické příběhy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Tohle se opravdu povedlo. Četla jsem i jiné knížky od Zibury, ale tato je, aspoň pro mě, nejlepší.
Já jsem čím dál větší minimalista, a knížky už nekupuji, chodím do knihovny, a občas utratím něco za audioknihy. Tuto knížku jsem koupila na přednášce, trošku jsem do toho byla vmanipulovaná kamarádkou, a víte co... vůbec nelituji, asi si ji i nechám. A to opravdu pečlivě vybírám, co zůstane v mojí knihovně. Takže Ziburo, važ si toho :-).
Na knize je vidět posun oproti starším knihám autora. Ani ne tak literárně, ale tak nějak cítím posun v jeho vnímání. Zatímco ty starší knihy byly hlavně o legraci (a on to Ládík umí vidět tu srandu v každodennosti života), tato je hlubší. Ne že by v této nebyla sranda, je tam ten jeho typický smysl pro humor. Ale zároveň je tam nějaký přesah. Je vidět jak ho baví lidi, jak ho baví ta různobarevnost povah.
Asi je to pro mě i trošku srdeční záležitost - to téma, Svatojakubská cesta - Camino. Šla jsem dvakrát zatím jenom tu kratší portugalskou trasu, ale na camino nedám dopustit. Ty příběhy, které tam člověk zažije!!! A na to mi přesně tato knížka brnkala, vyvolávalo to ve mě nostalgii. Na tuto francouzskou trasu, o které je kniha, se chystám příští rok. Ale spoustu už mám o tom načteno, a znám jak to chodí na cestě a znám ty města o kterých píše, aspoň z vyprávění nebo z knížek a tak mě to moc bavilo, že už něco vím... a culila jsem se u čtení... A taky mě dokázal i dojmout a skoro rozplakat (příhěh s dědečkem), a rozesmát (příběh s obtěžováním Richarda),.... a další a další příklady bych mohla uvést, ale radši si to přečtěte sami.
O cestě do Santiaga de Compostela už bylo napsáno spousta knížek a cestopisů, tak by si člověk řekl, že nic nového už nikdo napsat nemůže. Ládikovi alias Larrymu se to povedlo. Super čtení. Díky za to.