Všechny cesty vedou do Santiaga
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/523900/bmid_vsechny-cesty-vedou-do-santiaga-652128e614db5.jpg
5
678
678
Už více než tisíc let míří lidé ze všech koutů Evropy do Santiaga de Compostela. Ladislav Zibura tam poprvé putoval v osmnácti letech a teď se do Španělska vydává znovu – za vzpomínkami, dobrodružstvím a příběhy poutníků z celého světa. Přidejte se k nim a ponořte se do vyprávění plného humoru a přátelství mezi lidmi, kteří se nikdy neviděli. Dozvíte se, jak poutnictví hýbalo evropskými dějinami, a taky načerpáte tipy pro vlastní cestu. Budou se vám hodit – možná totiž zjistíte, že camino volá i vás.... celý text
Přidat komentář
Výborná kniha plná dobrodružství, silných příběhů, inspirativních lidí, zajímavých informací a hlubších myšlenek. Samozřejmě nechybí ani humor, který mi sedl hned od první knihy tohoto spisovatele. Popis cesty doplňují krásné ilustrace. Od autora se mi moc líbily všechny knihy, tuhle ale hodnotím asi zatím jako nejlepší.
Vtipné vyprávění o severní poutní cestě do Santiaga.
Také mám rád pěší turistiku, ale 800 km v hrozném vedru a batohem na zádech bych nedal, stačilo mě Camino de Cavals na Menorce téměř po rovině s asi 8 kg batohem, hned 1.den 35 km, dále menší stoupání přes útesy, pak už jsem chytil druhý dech. Proto obdivuji a čtu všechny Ziburovy knihy s nádherným humorem. Zde mě rozesmálo zkusit opakovat stále dokola jednu větu: „Por favor maňana uno cama" a další vtipné rady.
Jak se ostružinám na Caminu daří: Poutníci spasou a roznesou semínka desítky kilometrů daleko, kde semínka zanechají společně s dávkou hnojiva.
Kniha mě dala hodně, přítelkyně mě neustále přemlouvá vydat se na pouť, ale po přečtení vidím, že tato cesta není nic pro mě, šlapat po silnici nebo průmyslovou zónou, pustinami a pouštěmi, spát s chrápajícími poutníky ve smradu, k snídani pořád to samé, bageta, máslo a džem... já miluji překrásnou přírodu, kterou si rád projdu pěšky a kde se mohu kochat každou minutu, tohle je jen o šlapání do Santiaga de Compostely, kam bych se třeba jako turista i podíval, ale co si klidně nechám jako nevěřící i ujít.
Tak já jsem dostala přesně to, co jsem od knihy očekávala. Už jsem to psala dříve u předchozích knih, ale Ládíku, miluju Tě! :-D
Ládíkovy knihy jsou pro mě zárukou kvalitního čtení. Že v tomto díle více filozofoval mi nevadilo. K takové cestě to patří. A bylo to příjemné filozofování. Mám ráda Ládíkův styl psaní, jeho milý humor, a i to, že si umí udělat srandu sám ze sebe. Nenápadně nám také dávkuje různé hisotrické a zeměpisné informace, takže jsem určitě nebyla jediná, která často nakukovala do map :-D Před nedávnem jsem v Santiagu a katedrále, byť ne po vlastních, byla, o to autentičtěji jsem měla prožitek. Moc ráda také čtu o setkávání s lidmi jiných národností a o jejich životních cestách.
Nesmím opomenout pochválit grafiku a zpracování knihy. Ilustrace jsou opravdu famózní a knihu od knihy lepší? Takže mi ani nechybí fotky. Prostě palec nahoru.
A doufám, že se brzy dočkám zase nějakého dalšího putování :-)
Není třeba dlouhého komentáře, jen jediné varování. Mějte sbalený batoh na putování, protože tahle kniha vás prostě přinutí toužit po tom, vydat se na cestu .
Zakusit každý kamínek na cestě do Santiaga nebo jinam. Hodit korporáty, stres a další věci za hlavu a naopak najít sami sebe na caminu...
Takže než ji otevřete vzpomeňte si na Bilba Pytlíka :
Je to nebezpečný podnik, vykročit ze dveří. Stoupneš do cesty a když nestojíš pevně, nevíš, kam tě může strhnout.”
Ja musim Princi Ladikovi dat poprve jenom tri hvezdicky. Vsechny jeho ostatni knihy miluju, rada chodim na prednasky, ale prelouskat tuto knihu mi trvalo dost dlouho. Styl psani ma porad skvely a je vtipny, ale nejak tam na me bylo az moc filozofovani a uvah a myslenek. Ja vim, ze o tom zrovna tahle pout ma byt, ale me to nejak nenutilo cist dal a proste me to nebavilo. Nejzajimavejsi pro me ale byly urcite ty lidske pribehy z celeho sveta, to je opravdu fascinujici. Ilustrace opet nadherne.
Pan Zibura opět nezklamal. Jeho "cestopisy" jsou zkrátka zárukou kvality a velmi zábavného čtení.
Cesta do Santiaga - mám několik přátel, kteří tuto cestu (a někteří i opakovaně) abslovovali, takže jsem tušila, o čem tato cesta je. Navíc mám za sebou četbu Poutníka (Mágův deník od P. Coelha) a také další knihy o cestě do Santiaga. O cestě samotné jsem také přemýšlela, myšlenka "putování" mě provází již několik let. Ale cesta do Santiaga mě zkrátka stále něčím odrazovala... a vlastně vím čím. Díky této knize jsem si uvědomila, co je ten faktor, který zatím nejsem schopná překonat.
Tato pouť měla v minulosti určitě svůj význam a věřím tomu, že ještě před 20-ti lety to mohlo být opravdové "duchovní" dobrodružství. V dnešní době, a Ládík to sám svojí knihou potvrzuje, jde především o komerční záležitost - ubytování se musí objednávat s velkým přestihem, na cestě se pohybujete mezi destíkami dalších poutníků, noc trávíte většinou v místnosti s dalšími 30-ti lidmi, soukromí je zde velmi málo... Navíc se z této cesty stává celkem dobře vydělávající byznys pro místní obyvatele (na tom není nic špatného, ale nějak mi to k duchovní cestě nesedne...).
A tak se raději spokojím s putováním třeba po Jeseníkách nebo Rychlebských horách, kde sice jsou také poutníci, ale přeci jenom zde mohu být sama se sebou...
Každopádně kniha je velmi čtivá, vtipná, je moc fajn projít si celou cestu ve společnosti "prince Ládíka" a jeho příležitostných "kamarádů".
Kniha se mi dostala do ruky v pravý okamžik. Děkuji za citlivý a zároveň vtipný cestopis.
Po přednášce o Putování po Evropě od autora jsem se samozřejmě těšil i na jeho nejnovější kousek, ale bohužel to tentokrát není ono.
Možná je to tím, že se Ladislav tentokrát snažil hrát při jeho druhém caminu do Santiaga na vážnější notu, což mu nemám za zlé, ale mám radši jeho odlehčenější přístup k vyprávění a toho se mi tentokrát dostávalo po málu, neříkám tím, že je kniha ihned nutně horší než její předchůdkyně, jen mi nesedla tolik jako tomu bylo dříve.
Každopádně pokud někdo uvažujete o návštěvě přednášky od LZ, doporučuji, minulý týden jsem sám na jedné byl a určitě to nebylo naposledy:)
Další super kniha LZ splnila mé očekávání. Také už přemýšlím o jedné z cest do Santiaga, ale... Není to jen o tom sebrat se a jet, i když se to říká. Fyzička, vybavení a prachy, vhodně dlouhý termín , tomu se nevyhnete. Ale jasně, ta myšlenka je skvělá, jak se říká, cesta je cíl, i když pocit dosažení katedrály musí být na poprvé nepopsatelný. Já bych na poprvé vyrazil z Porta, čili Portugalskou stranou.
Ano, v knize jsou úžasný ilustrace, to bez pochyb.
Knihu doporučuji jak fanouškům camino, tak pana autora.
Nejdříve jsem měla pocit, že jsem vyrazila na cestu do Santiaga s lehkomyslným „floutkem“ sbírajícím zážitky a příběhy poutníků pro svou další knihu. A upřímně, moc jsem nečekala, že bych tam našla něco víc. Ale přece. S narůstajícím počtem kilometrů v nohách se dostávala na povrch hlubší, osobní témata, která mi ukázala autora v úplně jiném světle a pocit, který ve mně jeho kniha zanechala, mě utvrdil v tom, že opravdu stojí za to do Santiaga vyrazit. A navíc autor fakt umí psát :-).
Jiné knihy od autora se mi asi líbily víc. Každopádně je to zajímavé čtení, přestože pro mě by ta cesta asi nebyla.
Můj první cestopis a opravdu skvělé čtení. Jak píše autor, kniha je napsaná pro ty co by rádi na camino alespoň virtuálně. Je napsaná moc hezky. Prokládaná krásnými kresbami. Doplněna historickým kontextem a spoustou příběhů poutníku, které autor potkává. Věřím, že jednou si camino projdu. Je to můj sen. A doufám, že zájem trochu opadne a nebude to taková masovka. Těším se, že si přečtu další knihy autora. Kdyby bylo k dispozici 6 hvězd, tak je dám. Takto jen 5 :-D
Je pár knih, které mě skutečně zasáhly a pamatuji si je dlouho a jde převážně o knihy z druhé světové války, nebo knihy, které popisují nelehké osudy lidí na základě skutečných událostí. Poprvé ve mě bude asi hodně dlouho rezonovat i kniha, jejíž obsah není o smrti a utrpení, naopak, děj je krásný. Toto je třetí knížka co od Ládi Zibury čtu, koupila jsem si ji na jeho přednášce, tak ji mám i s věnováním a vzpomínám si, jak jsem váhala, zda si knihu koupit či ne. No, koupila jsem a neprohloupila, ba naopak. Schválně jsem čtení knihy odložila na únor, což je můj nejméně oblíbeny měsíc s tím, že mi kniha tento čas zpříjemní a skutečně se stalo. Čtení této knihy je balzám pro duši, byly momenty, kdy jsem se zasmála, momenty, kdy jsem byla dojatá a pak momenty, kdy jsem se jen nechala knihou unášet a prožívala cestu spolu s autorem. Těšila jsem se na další setkání s Richardem, Nielsem a dalšími poutníky, se kterými Larry putoval a prostě jsem si to moc užila. Překvapilo mě, kolik filosofických myšlenek v knize je, mě se teda líbily moc, k některým jsem se i vrátila a nebýt mi líto knihy, tak si je i podtrhnu. Nevadí, vím, kde je případně hledat :)
Je to možná trochu patetické, ale mě tato kniha pomohla a opravdu mě potěšila na duši. V tom marasu co na nás chrlí média a co se ve světě děje, je posezení u této knihy jako návštěva rajské zahrady s nekonečným množstvím lahodného espressa :)
Ladislave, děkuji mockrát. Pište prosím dál.
Moje první knížka od autora. Četla jsem ji hlavně kvůli své nadcházející cestě do Santiaga. Krásná kniha! :-)
Asi se neshodnu s většinou čtenářů, ale tahle knížka pro mě byla zklamáním. Na trhu je spousta "filosofujících" cestopisů. Ziburu jsem kupovala právě protože, že se od té spousty lišil svou vtipností, u některých pasáží v předchozích knížkách jsem se válela smíchy. Tentokrát ale ten vtip zmizel a začal nějak více filosofovat - velká škoda, tímto dílem tedy asi končím svou sbírku.
Ale abych jen nekritizovala - jsou tam moc hezké ilustrace.
Ze všech knížek, co jsem od LZ četl, byla tahle ta nejlepší (ostatní byly taky skvělé). Nejspíš to bylo tím, že se účastníci příběhů vraceli, a jejich příběhy se dál vývíjely.
I když jsem o Caminu docela hodně slyšel, nikdy mě nenapadlo, že může být tak zajímavá, jak ji LZ líčil.
Na knížce mě mimo jiné bavil i ten vývoj, kdy v první půlce byly příběhy detailnější, a postupně, jak se LZ blížil do Santiaga, na něj (i na mě) dopadala tíha toho, že to brzo skončí...
Dokonce jsem po přečtení poloviny knihy začal porovnávat různé cesty a začal plánovat svoje Camino... Jen se bojím, že na mojí cestě nepotkám tolik zábavných Richardů, Nielsů, Paulin, Manuel, a dalších...
Štítky knihy
putování cestopisy poutní místa Santiago de Compostela poutníci Svatojakubská cesta náboženské poutě autobiografické příběhyAutorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Skvělé, moc jsem si to užila! Přijde mi, že s každou knihou je lepší a lepší! Díky!