Všechny naše životy
Sophie Astrabie
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535839/bmid_vsechny-nase-zivoty-6611e2ea60bf1.jpg
4
29
29
Pětadvacetiletá Camille žije dvojí život–jeden pro rodiče, jeden pro sebe. Jenže každá lež nabaluje další. Marguerite je dáma v letech a nabízí k prodeji svůj pařížský byt, ale prodat ho nechce. Třicetiletý Thomas je realitní makléř a víc než o peníze mu jde o spokojenost klientů. Jejich setkání je jako rozcestník: který ze svých životů si vyberou?... celý text
Literatura světová Pro ženy
Vydáno: 2024 , MetaforaOriginální název:
La somme de nos vies, 2020
více info...
Přidat komentář
Příběh je ve finále hezký, ale na mě byl moc pomalý. A v tomto případě mi moc nesedly velmi krátké kapitoly.
Ta knížka má krásnou atmosféru, dýchá z ní pohoda, klid a taková životní moudrost. Dala by se přečíst rychle, ale já si ji pomaloučku vychutnávala, občas se zamyslela.
Příběh o hledání své cesty v životě, o mezigeneračních vztazích o malých i většich tajemstvích. Ty postavičky v něm vás okouzlí, příběh zahřeje a na tváři vám zůstane i po dočtení úsměv, a to není zrovna málo...
A víte co, mám chuť si zajít do našeho květinářství na náměstíčku, nasát tu vůní a třeba si jen tak koupit kytku, pro sebe, pro radost, pro někoho...
Všechny naše životy od Sophie Astrabie je jako hřejivá deka, do které se zachumláte, když chcete teplo a klid.
Její postavy jsou zajímavé, i když tím všedním způsobem, který není na první pohled vidět.
Pohodový feel-good román z Paříže, do které se tak ráda vracím. Je přirovnávána k filmu Amélie z Montmartru a když jsem si ke čtení pustila soundtrack, mělo to tu správnou atmosféru.
U čtení se usmíváte, protože to tak prostě je. Její klid vám dává to pravé, co potřebujete a vy to s radostí přijímáte. Pro mě přesně tohle definuje tuto knihu. Klid, pohoda, trocha toho smutku, ale ten se vyskytuje i v každodenním životě a prostě byl a bude.
Neváhejte! Pokud si chcete užít zajímavou vztahovku a decentní pozvánku (nebo návrat) do Paříže, je toto kniha přesně pro vás. Neutahá vás, potěší, zaujme i pobaví.
Něco takového jsem si přesně potřebovala po nádherné, ale emocionálně těžké, předchozí knize přečíst. Opravdu je to kouzelný příběh, jak píše moje oblíbená PetraN17, zdánlivě velmi jednoduše napsaný, ale ...najdete v něm docela dost životních moudrostí a krásných myšlenek, kdyby kniha nebyla z knihovny, několik "lepíků" by v ní zůstalo :-). U čtení jsem se často usmívala, bylo to milé, zábavné a dojemně napsané. Čtení na léto, které hodnotím vysoko, sedlo mi , po předchozí knize, perfektně. Navíc mám chuť kouknout znovu na film Amélie z Montmartru, ano, ta pařížská atmosféra, plná chutí a vůní (nejen) květin se na mě přenesla dokonale. Hlavní hrdinka knihy Camille se v mé fantazii filmové Amelii hodně podobala :-). A s oběma mi bylo opravdu hezky.
Příjemná, letní pohodovka na čtení pod slunečníkem.
Ze života, žádná vysoká filozofie, ale příběh, co se může stát komukoliv z nás.
Za mě spokojenost.
Tuto knihu bych definovala jako takovou sezónní pařížskou oddechovku. Hodnotila bych výše, kdyby tam autorka zakomponovala trochu více té pařížské atmosféry. A úplně se to nabízelo - květinářství, trhy, kavárny, promenády.
Líbí se mi i srovnání s Amélií z Montmartru, kde to tam doopravdy vidím. Hlavní hrdinka Camille je taková současnější Amélie.
Je to doopravdy nenáročné dílo, kde nečekejte žádné velké emoce, ale četba krásně plyne, to ano. Postavy jsou příjemné a uvěřitelné - obyčejní lidé, kteří se snaží žít své životy.
Máme zde i trochu toho zdravého stalkingu a voyeurismu aneb jak pozorovat lidi a seznamovat se s nimi. Jde zde i taková lehká romantická linka, ale nedostane tolik prostoru.
A teď k příběhu. Máme zde tři postavy Camille, Marguerite a Thomase. Camille je květinářka, která před svými rodiči předstírá, že studuje práva. Marguerite je přes osmdesát let stará paní, které umřela nejlepší kamarádka, a nyní ji obklopila samota. A Thomas, realitní makléř, který bude oběma dámám s jejich situací pomáhat. Sám ale nese těžké břemeno. Jsou tam i nějaké vedlejší postavy, ale toto je zdravé jádro.
Poselství knihy bych viděla v tom, jak být spokojený s vlastním životem a dokázat ho docenit takového, jaký je. Možná i cesta za svými sny u Camille a Thomase a se smíření se s minulostí u Marguerite.
Musím se přiznat, že obálka téhle knihy mě zaujala na první pohled. A s ní i věta: „Někdy je snazší ponořit se do života druhých než žít ten svůj.“
Hned co mi kniha dorazila domů, všimla jsem si označení „pro milovníky filmu Amélie z Montmartru“. Tento film mám ráda a opětovně se k němu vracím, každopádně jsem byla trochu skeptická, jestli tomu opravdu tak bude.
Kniha je pohodová, nikam nespěchá, donutí Vás číst pomalu a rozvážně. Já během pár stránek nasála celkovou atmosféru a chvilkami jsem v knize opravdu nacházela prvky společné s Amélií.
Pokud hledáte pohodovou knihu, která je o hledání sebe sama, tak Vám „Všechny naše životy“ moc doporučuju. Já si u knihy krásně odpočinula a zapomněla na svět kolem sebe.
Příjemné čtení, které klidně plyne. Žádné velké zvraty, poklid, pohoda. Za mě nejpříjemnější a nejzajímavější byla pařížšká atmosféra.