Všechny stránky Amelie
Ashley Schumacher
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540280/bmid_vsechny-stranky-amelie.jpg
4
297
297
Amelia s Jennou zbožňují Kroniky Ormanu od záhadného, mladého spisovatele N. E. Endsleyho. Proto se nemůžou dočkat veletrhu, kde má vystoupit. Nakonec se s ním ale setká jen Jenna. Amelia na ni má vztek, jenže pak Jenna zemře při autonehodě. Když zoufalé Amelii přijde poštou limitované vydání Kronik Ormanu, rozhodne se najít odesílatele. Může to nějak souviset s Jennou? Stopy vedou až do knihkupectví na druhé straně země…... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno:
2021
,
CooBoo
Originální název:
Amelia Unabridged, 2021
více info...
Přidat komentář
Jak začít? Asi tím, že jsem knihu přečetla téměř jedním dechem a také tím, že nemám slov. Hned na úvod bych ráda podotkla, že knížka sama o sobě čítá necelých 300 stran a přesto pojímá pestrou škálu témat a motivů majících obrovský didaktický potenciál, které knize dodávají zcela nový rozměr. Velice se mi líbilo pojetí, jakým je příběh podán. Zejména mě pak odzbrojil - a to neříkám proto, že bych vyhledávala či vyzdvihovala tragiku - motiv smrti, neboť jsem se ještě nesetkala s tak procítěným, opravdovým a neotřelým zpracováním. Klobouk dolů, autorka má můj nejhlubší obdiv.
Co se týče samotného stylu, jímž je kniha napsána, zde bych upozornila na plynulost textu, nevyskytují se tu žádné kostrbaté formulace, pouze bravurně čisté věty, které jsem hltala očima jednu za druhou a nedokázala přestat.
Postavy jsou zajímavé, sympatické, neobyčejné a každá je něčím zvláštní a jedinečná. To se mi moc líbilo. Velkou váhu pro mě měly i vedlejší postavy, které se mi vepsaly do srdce téměř tolik, jako ty hlavní.
Nemůžu vynechat ani motiv "příběhu v příběhu," neboť se zde pracuje s fiktivní knihou, která trhá rekordy, a já sama bych si ji velice ráda přečetla. Jedná se o velmi nápaditý prvek.
Do plusu dávám rovněž motiv velryb, a ačkoliv jsem se setkala s komentářem, který tvrdil, že Amelie vykazuje známky schizofrenie a měla by se léčit (což dle mého názoru svědčí o tom, že autor/ka onoho komentáře nepochopil/a hrdinku, pouze si formou rychločtení přečetl/a pasáže s velrybami a pak "horkou jehlou" sepsal/a to, co sepsal/a), myslím, že se jedná o velice zdařilý adaptér a způsob, jak se vyrovnat s nejistotou. Příběhu to dodalo na jedinečnosti a - alespoň pro mě - se stal mnohem cennějším a přínosnějším.
Na závěr už bych jen zmínila, že bych se s knihou nebála pracovat např. v rámci výuky ve škole (na své si jistě přijdou děvčata i chlapci), neboť si myslím, že může nabídnout obrovskou škálu témat, z nichž můžeme čerpat moudrost i zkušenosti, a především - ten příběh je nádherný a byla by hrozná škoda, kdyby skončil zaprášený někde na polici. Jsem si více než jistá, že se ke knize zase brzy vrátím.
Bezprostředně po dočtení jsem úplně nevěděla co si mám o knize myslet. Kniha je velmi hezky napsaná a čte se opravdu dobře, ale některé momenty mi přišli trošku nereálné a to mi trošku kazilo dojem. Líbil se mi příběh v příběhu kdy byli jednotlivé pasáže v knize prokládány částmi z oblíbené knihy Amelie. Autorka skvěle vykreslila vztahy mezi jednotlivými postavami a nechává nás proplouvat jejich pocity kterými se vyrovnávají se ztrátou blízké osoby stejně jako Amelia nechává plout velryby. Můj vztah s Amelií byl jako na houpačce, chvíli jsem jí naprosto nesnášela a za chvíli jsem ji zase odpustila zato Jennu, která bohužel nedostala dostatek prostoru jsem si hned zamilovala, stejně jako Alexe. Endsley byla postava ke které jsem si hledala cestu asi nejdéle, ale nakonec jsem mu asi nejvíce držela palce aby bylo vše v pořádku. Rozhodně bych si chtěla přečíst Kroniky Ornanu.
3,25*/5*
Na začátku mě kniha hodně chytla. Ani nedokážu říct proč, prostě jsem si sedla a za odpoledne přečetla 100 stran, což se mi nestává často.
Jenže po nějakém tom začátku mi kniha přišla divnější a divnější. Celkově to podle mě bylo přitažené za vlasy.
Hlavní hrdinka Amelia Griffinová mi byla nesympatická a mám dojem, že to neměla v hlavě v pořádku (Chytrý vítr? Létající velryby?!). Dále mi vadilo, jak rychlá byla romantická linka a jak uspěchaný celý děj. V podstatě se všechno důležité krom začátku odehrává v průběhu týdne.
Ještě ki přišly na sílu některé Ameliiny vzpomínky, mám pocit, že se autorka snažila udělat k knihy román, i když na mě působila jako novela.
Ale abych řekla i něco pěkného, líbily se mi úvahy týkající se knih a čtenářství. A je super, že se v příběhu rozebírala těžká témata typu smrt v rodině.
Co bych ještě řekla, že by šlo zlepšit: ta témata více rozebrat do hloubky a udělat kratší kapitoly.
Shrnutí: knížka byla fajn počtením, ale neurazila ani nenadchla. Za mě lehký nadprůměr, protože se dobře četla a rozebírá věci, o kterých se dostatečně nemluví. Zvažte sami, jestli se do ní chcete pustit.
Já z této knihy asi nejsem tak na větvi, jako všichni tady.. což mě tedy mrzí. Původně jsem chtěla dát 3*, ale to by bylo zase moc kruté.. bodíky navíc jsou za krásnou obálku a za to úžasné knihkupectví, které bych vážně navštívila ze všeho nejradši.
Začátek mi vlastně sedl ze všeho nejvíc, Jennu jsem si oblíbila a holkám přála takové přátelství. A pak bum a změna. Amelie mi přišla jako.. ne dostatečně vyspělá na svůj věk. Její názory, její mluva.. ano, bylo to psáno krásně, poeticky, ale? V jednu chvíli mluví, jako by snědla všechnu inteligenci světa a v zápětí je to.. uvažování 13.leté holky.
Rodiče její nejlepší kamarádky se o ní starají jako o vlastní (vážně se tohle někde děje?), zaplatí jí vše, na co si pomyslí (to je přece absurdní!), její rodiče o ní nejeví zájem (ok, to se stává), Valerie si jí ubytuje jen tak (opravdu? Cizí holku?), Endsley se do ní zamiluje během týdne (ačkoliv nenávidí lidi a celý svět?).. nerozumím, logicky mi to prostě úplně nesedlo..
Konec dobrý no.
Jinak ale nejsem moc spokojená.. bohužel.
Tak tato kniha byla síla, byla napsaná strašně zajímavým stylem a ty postavy. Ty záhada limitky a Wally....
Jde vidět, že autorka umí psat.
Velice doporučuji ten to #humbooktip
Tuto knihu doporučuji. Příběh zlomené holky a zlomeného kluka mě naprosto odrovnal. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Přečteno během chvilky. Knížka si zaslouží vyšší hodnocení než má.
Knížka vypráví příběh dvou zlomených lidí a má za cíl vyždímat ze čtenáře jakoukoliv emoci.
Jde o báječnou ukázku toho, že i mnoha stránkami/firmami/lidmi protěžovaná a chválená knížka nemusí sednout všem. Příběh je často přespříliš poetický. Rozhodnutí hlavních hrdinů jsou mimo logické zásady. A způsob života zcela mimo realitu.
Takže si uvědomme, že jde jen o knížku, kde jde hlavně o to, že i velmi zničené věci lze spravit. To je jediná možnost jak přejít nelogické bláboly a fakt, že hlavní hrdinka nemá diagnostikovanou schizofrenii a zadek napíchaný antipsychotiky...
(SPOILER)
Čekala jsem od knihy víc. Začátek byl slibný, ale pak se to zvrhlo do takové nepravděpodobné romance, přičemž tomu moc nepomáhala ani hlavní hrdinka.
Amelie je ukňouraná vyžírka, jinak se to říct nedá. Člověk chápe, že to v životě neměla snadné, ale čeho je moc, toho je příliš.
SPOILER
Moc jsem nepochopila celou zápletku. Amelie jede na druhý konec USA do Michiganu, protože má pocit, že jí odtamtud její mrtvá nejlepší kámoška poslala knihu. Samozřejmě jí celý výlet sponzoruje rodina dotyčné mrtvé.
Tohle mi přišlo strašně absurdní. To její lpění na tom, co Jenna řekla Nolanovi. Jakože, proč by na tom mělo vůbec záležet? Jasný, stýská se jí po kamarádce, ale proč na ní nevzpomíná s lidmi, kteří ji opravdu znali?
Další nelogičnost je celý vztah mezi hlavními aktéry. Během 6 dnů láska jako trám a milostný vyznání, přestože Nolan nemá rád lidi a má problém navazovat jakýkoliv vztahy. Nechápu.
Taky se mi nelíbilo to poselství knihy, kdy si Amelie má vybrat mezi univerzitou a Nolanem. A všichni její noví přátelé ji přesvědčují v tom, ať zůstane v Michiganu a na univerzitu kašle. Fakt výchovný.
Autorka mohla nabídnout nějaký alternativy.
Ono to nakonec alternativou dopadne - Amelie jde na nástavbu, kde se chce věnovat fotografování, ale... Eh.
KONEC SPOILERU
Čtyřmi hvězdami hodnotím na hodně dobrý začátek a konec, za krásný popisy (v čele s knihkupectvím, který by chtěl každý navštívit), za Nolana (který se víceméně choval příčetně) a jeho psa Wallyho aza to, že jsem se párkrát při čtení zasmála.
Každopádně, Všechny stránky Amélie je taková těžce průměrná kniha bez jejíhož přečtení bych se v klidu obešla.
Dokonalost. Tahle knížka je pro mě jak ušitá na míru. Postavy, se kterými se život nemazlil, propracované vztahy, trocha toho nepředvídatelného osudu a happy end.
Půjčeno v knihovně a kupuju si vlastní výtisk :-D
Knížku jsem bohužel ani nedočetla a to se mi opravdu nestává..:/ Holt ne každému sedne všechno.
Na Humbooku hodně Všechny stránky Amelie propagovali a upřímně jsem tomu dost dlouho vzdorovala, ale pak jsem si prostě řekla, že když to všichni opakují, dám tomu šanci.
A ono se to vážně vyplatilo.
Nebude to moc originální, když řeknu, že má tahle knížka přímo poetický jazyk. Ono to vážně moc nejde říct jinak, protože jsem takhle krásně napsanou knihu už dlouho nečetla.
Bylo to roztomilé, milé, místy smutné a dojemné - rozhodně hodně emocionální.
Jediné, co mě trošku nesedlo byl úplný konec, asi tak dvě stránky, bez kterých myslím, že by se mohl příběh hravě obejít a možná by to bylo i lepší...
Ale uřímně jsem to nečekala, Amelie byla jedna z nejlepších knížek za tenhle rok!
(SPOILER)
Všechny stránky Amélie je bezesporu výjimečná kniha a to hned v několika směrech. Nejvíc se mi na ní líbí to, že se nebojí udělat z hlavních postav, postavy na rozcestí, co neví co dělat se svým životem, jakou cestou se vydat...bojují sami se sebou, se svými problémy a to už i v tomhle mladém věku. Kniha mi opravdu sedla, i když na to může mít vliv i fakt, že se nacházím v celkem podobné situaci jako Amélie, ne neumřela mi kamarádka, a ne nepotkala jsem přitažlivého mladého spisovatele, ale stejně jako Amélie se ted chystám na vysokou a pokládám si ty podobné otázky jako ona, a nejenom co se týká školy, ale tak nějak vlastní existence a otázky co se mnou bude dál a kudy mám jít, abych snad jednou dosáhla aspon nějakého vnitřního míru. Myslím, že tahle kniha je právě díky tomu fajn, že si najednou uvědomíte, že v tom nejste sami, že nejste jediní, kdo neví, kdo si připadá ztraceně ....možná, že někomu tohle téma může přijít malichernější než jiné, ale to v žádném případě není. Protože není většího rozcestí než právě tohohle - ta doba, kdy musíte znenadání dospět, stát si za svými přesvědčeními a plány, nebo je aspon najít.To dilema co prostupuje hlavní hrdinkou je víc hlavním tématem knihy než cokoli jiného, romantická linka je tedy spíše bonusem, ale pro mě byl nejdůležitější Ameliin vývoj, její vnitřní svět a myšlenkové uvažování a samozřejmě příběhy. Ale díky spisovateli a ostatním obyvatelům toho krásně zvláštního knihkupectví aspon člověk ví, že na to nemusí být sám, a že štěstí můžeme paradoxně najít tam, kde jsme ho nikdy ani nechtěli hledat - proč ne. Asi má skutečně víc šanci na úspěch něco o čem ani nevíte, že to chcete, než něco o čem si myslíte, že to nutně potřebujete k životu a potom se ukáže že tak úplně ne.
Na závěr chci dodat, že knihu bych doporučila všem, a mohlo by se jednat i o maturitní moderní četbu, jelikož se v ní konečně řeší to, co se bojí povětšinou maturanti přiznat a to nejen svým rodičům a učitelům, ale hlavně sobě. Tahle kniha je o hledání a o tom, že i to co jste najít ani nechtěli může být vlastně vaším novým směrem -zkrátka být odvážní a jít si pro sv štěstí stejně jako Amélie, načež na to hodně lidí zapomíná, jelikož jsou ovlivnováni svým okolím, tím co od nich ostatní očekávají, tím co se má dělat atd. Každý musí zjistit, co je to jeho štěstí - jestli má podobu uslintaného, nezvladatelného psa a jeho páníčka a voní skořicovými sušenkami a starými knihami, nebo jestli třeba z ní jako klavírní hudba co má chut kávy...kdo ví. Hlavní je asi hledat a nespokojit se jen s jednou cestou.
Knížka je tedy hodně dojemná, milá, plná naděje i smutku, zármutku i lítosti, ale také hordy knih, narážek na známé knihy, velryb a mnoha jiných skrytých detailů, které dělají tuto knihu tak hezkou a originální jakou je. Pár chybiček by se tam určitě nešlo, ale proč je vlastně hledat.....jestli jsem se naučila něco od této knihy. Nemusí být vše přece dokonalé, o to v životě ani nejde.
Drahouškové,
tuto knihu určitě nečtu naposledy a myslím, že si zaslouží veškerou chválu, kterou jsem o ní slyšela. Možná ještě víc.
Autorka naprosto úžasně popsala hluboké a vážné téma ztráty, smutku, očekávání a rozhodnutí. Zapracovala to do čtivého děje, kdy jsem nevěděla jestli mám plakat, nad vážností jejich problémů, nebo se usmívat štěstím, že si nezájem mohou pomoci. Postavy jsem si také moc oblíbila. Hlavně Ameliinu introvertní, ale veselou, optimistickou povahu. A příběh o knihách, spisovatelích a "kouzelném" knihkupectví (což si snad ze všeho nejvíc přeji, aby doopravdy existovalo) nadchne snad každého knihomola.
Po přečtení této knihy mám pocit jako bych poprvé dočetla oblíbenou sérii a nechtěla, aby to už skončilo. To asi mluví za vše...
Nevím, zda je to tím, že nejsem cílová skupina, ale kniha mě nebavila. Příběh se četl dobře, ale to je tak asi vše. Hlavní postavy mě nebavily, bylo mi jedno, co s nimi bude. Taktak dočteno.
(SPOILER)
Musím říct, že mě to zklamalo. Amélie mi nebyla moc sympatická a ani Nolan to nevytrhnul. Tak nějak jsem čekala, že Jenna řekla Nolanovi něco moc důležitého, co se Amelie nakonec dozví a nebo lepší důvod proto, proč dostala onu záhadnou knihu. Jo a ty velryby jsem nějak nepochopila. Asi mám dlouhé vedení. Každopádně Orman se ale dost povedl a klidně bych si knihu o něm přečetla. Kvůli němu hodnotím třemi hvězdičkami.
Jediné co si z knihy odnesu je toto moudro:
"K čemu je život, když se ničeho nesnažíš dosáhnout?"
"A k čemu je život, když ho pro samé dosahování ani nemáš čas žít."
Vůbec netuším, co vlastně ke knize napsat. Vím jenom to, že hodně dlouho mnou nic takhle nezarezonovalo. Dlouho mě nic takhle nezasáhlo a nevpilo se do mě. Usmívala jsem se a plakala. Na straně 220 přestala číst, protože jsem nechtěla aby to někdy skončilo a začala zase odznova. Četla věty dokolečka a nechávala doznít.
Protože paneboze, to bylo kouzelný. Ten příběh, každý drobný detail knihy a hlavně jazyk - poetický a neskutečně vyladěný. Úplně z toho čiší láska ke slovu.
A hlavně - kniha o knihách? Dejte to sem! Jenom bych potřebovala, aby existovalo i to knihkupectví. A Kroniky Ormanu. Nebo aspoň další autorčina knížka…
Tento román je o strate, o veľkej bolesti a smútku, ale je to aj coming-of-age príbeh o hľadaní si vlastnej cesty.
Prvé kapitoly sú napísané príjemne, plynú hladko a s ľahkosťou Vás vtiahnu do deja.
Autorka píše naozaj pekne, občas až trochu lyricky, čo mi bolo sympatické. Vlastný príbeh si však pokazila nepravdepodobnou insta love zápletkou, ktorá knihe ubrala na uveriteľnosti.
Autorke však posielam pochvalu za epilóg a aj prostredie, ktoré opísala veľmi príťažlivo.
Tohle asi úplně nebylo pro mě. Nesedla mi hrdinka, hrdina také nic moc, ale prostředí knihkupectví krásné.
Abych nedostala úplnou bídu, nebudu hodnotit hvězdičkami. Komentář tu ale zanechám...
Já jsem se na knížku hrozně těšila, ale po několika prvních stranách jsem jí zavřela a pak odnesla zpátky do knihovny. Nebavilo mě to, celé to bylo hrozně naivní a takové otřepané. Ničím mě to nedokázalo zaujmout, takže jsem jí zkrátka nechala nedočtenou a bohužel se k ní už nejspíš ani nikdy nevrátím.