Všechny stránky Amelie
Ashley Schumacher
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540280/bmid_vsechny-stranky-amelie.jpg
4
297
297
Amelia s Jennou zbožňují Kroniky Ormanu od záhadného, mladého spisovatele N. E. Endsleyho. Proto se nemůžou dočkat veletrhu, kde má vystoupit. Nakonec se s ním ale setká jen Jenna. Amelia na ni má vztek, jenže pak Jenna zemře při autonehodě. Když zoufalé Amelii přijde poštou limitované vydání Kronik Ormanu, rozhodne se najít odesílatele. Může to nějak souviset s Jennou? Stopy vedou až do knihkupectví na druhé straně země…... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno:
2021
,
CooBoo
Originální název:
Amelia Unabridged, 2021
více info...
Přidat komentář
65% - "Nemůžeme umřít místo nich. Bez ohledu na to, jak moc chceme a o kolik by to bylo jednodušší, prostě nemůžeme zaujmout jejich místa. Musíme se naučit žít takhle. Kvůli nim. A kvůli sobě."
Ameliina bolestná snaha vyrovnat se se smrtí nejlepší kamarádky Jenny ji zavede až do městečka na břehu michiganského jezera, kde ukrytý před světem žije slavný spisovatel Nolan Endsley. Amelii jeho Kroniky Omranu spojovaly s Jennou a nyní v nich nachází útěchu a svůj život před nástupem na vysokou školu upíná k tomu, aby zjistila, kdo jí poslal jejich limitované vydání. Nolan se ale veškeré pozornosti brání, protože i jeho k jejich napsání přivedly vlastní bolestné ztráty.
"Nesnáším konce. Když je nějaký příběh dobrý, tak není nikdy dost dlouhý."
Knížka je psaná hodně emotivně a čte se sama. Jenže postupně se myšlenky začínají opakovat a autorka jakoby nevěděla, s čím dalším přijít a jak se z dějových linek vymotat. Omíláním téhož čtenář začne polevovat v pozornosti a všímat si nelogičností - když už je Amelie jednou na místě, tak proč jí Nolan a jeho kamarád Alex tají, jak to bylo s tím limitovaným výtiskem? Moc jsem také nevěřila touze Jenniných rodičů si Amelii v podstatě adoptovat místo zemřelé dcery. Nebo třeba tomu, že se Valino knihkupectví takového velkého formátu dokáže v tom zapadákově uživit. A především jsem nevěřila tomu, jak rychle se Nolan oprostil od svých paranoí a jak se během pár dní s Amelií sblížil.
Musím začít s tím, že je kniha napsaná krásným jazykem a skvěle se čte. Trochu jsem měla problém s tím, že mi to celé přišlo dost nereálné.. a teď nemyslím chytrý vítr a pomyslné lanko mezi hlavními postavami (to mi právě přišlo super), ale onu shodu náhod, jakou se k sobě Amelie a Nolan dostali. Chvílemi mi to přišlo až dětsky naivní. Troufám si ale říct, že o tom kniha nebyla. Byla o pocitech, o snaze vyrovnat se se ztrátou blízké osoby, o hledání sama sebe a své vlastní cesty a v těchto aspektech byla skvělá.
Ze začátku mě kniha bavila, ale čím dál jsem četla, tím to bylo horší. Líbil se mi námět i prostředí, ale chování Amélie i dalších postav mi přišlo nereálné. Kniha má pěknou obálku.
Nejsem fanynka contemporary, protože jsem ještě nenarazila na knihu, kde bych věřila příběhu a myšlenkám, které v ní jsou. U této knihy se mi líbil příběh i myšlenka ALE stejně to není na plný počet. Byl to hezky příběh a ačkoliv byla Amélie trochu na nervy lezoucí postava, nebylo to tak hrozné, aby se kniha nedala číst. Co trochu působí neuvěřitelně je její týdenní výlet a láska. Za tohle dávám hvězdu dolů.
Tak tohle asi ne, asi přestávám věřit Humbook doporučením. Ani nevím kde začít, abych ze sebe všechno dostala.
Za prvé, Amelie. Nevěřila jsem ji ani jednu truchlící myšlenku, akorát to na mě působilo jakoby ji zemřela kočka a její myšlenky šly jen "jejda, Jenna umřela, jsem vlastně smutná". Amelie, k cizím lidem se nechodí, ani se u nich zadarmo nebydlí a už vůbec ne se jejím obyvatelům lámou srdíčka. (Které se stihlo zamilovat mimochodem kdy, za ten týden?)
Za druhé, čas. Na jeden týden toho bylo prostě moc.
Za třetí, druhá hlavní postava. Jakože cože? Terapie nepomáhá, ale náhodná cizí holka/fanynka/zhrzená maturantka co se chová na 13 ano?
No celé mi to přišlo přitažené za vlasy, i když knihy, kde se rychle hl. postavy zamilují čtu často, týden je absurdní.
Další kniha na mé cestě k pokoření všech Humbook tipů se stala tato a jsem opravdu zklamaná.
Vezmu si k ruce část textu Monči ze zadní strany obálky, kde se píše, že ji nadchla poetičnost jazyka, uvěřitelné postavy, knižní prostředí a kroniky Ormanu.
Poetičnost si představujeme asi každý jinak a za mě byla spoustu vět opravdu krkolomná a musela jsem některé číst i víckrát, abych si v hlavě srovnala ten význam. Čistě subjektivní věc a u mě se bohužel setkala spíš s nevolí.
Co ale fakt neberu, to jsou uvěřitelné postavy. Kniha se dotýká opravdu vážných témat, nejen smrti blízké osoby, ale i duševního zdraví. Upřímně jsem moc Amélii nevěřila její truchlení, jelikož na těch pár stranách, kdy byl vztah dvou dívek představen, jedna plánovala život té druhé a ta se podvolila i v případě, kdy úplně spokojená nebyla. Dále mi vůbec nesedlo budování vztahu hlavních hrdinů. Nevěřím totiž, že by si člověk s tak závažnými problémy, jaké má Nolan, pustil tak blízko naprosto neznámou osobu během jediného týdne. Být to dva měsíce, mluvím jinak, ale týden je prostě krátký. A třešničkou na dortu charakterů je samotná Amélie, která je sice jednou nohou vysokoškolačka, ale chová se spíš jako čerstvá středoškolačka.
Knižní prostředí bylo fajn, ale nemyslím si, že hrálo nějakou významnou roli. Faktem je, že na celé knize mě nejvíc zajímali právě kroniky Ormanu, o kterých jsme se bohužel moc nedozvěděli, jen proč vznikli. A to mě mrzí, protože jejich námět zní pro mě zajímavěji, než celá kniha Všechny stránky Amélie.
Na knížku jsem se strašně těšila, zvlášť když je to humbooktip, takže mě dost zklamala. Za mě obyčejná slaďárna, i když se špetkou vážných témat, která jsou na mě brána až moc nalehko, nebo tak mi to alespoň připadalo.
Amelie mi připadala prostě divná, ale ne v dobrém. Na to, že má jít na vysokou, působila příliš dětinsky. Nolan byl typickým příkladem stereotypního bad guye, kterého změní ta pravá.
Nebylo to úplně špatné, jen prostě nic pro mě.
Zbožňujem, keď sa v knihe odvíja príbeh o knihe, keď sa tam knihomoli rozprávajú o svojej vášni, kde sú autorské besedy a kníhkupectvá spojené so všetkým dobrým - s jedlom, kávou, koláčmi, hudbou, fotografovaním. Pri čítaní mi doslova zo stránok vyskakovali obrazy. Veľryby plávajúce vo víroch vetra, vo vrcholkoch stromov a les v očiach, more pri nohách... jedno sa vnára do druhého a prelínajú sa hranice fantázie a skutočnosti.
Práve skutočnosť je krutá. Keď Ameliin otec opúšťa rodinu a mama rezignuje na všetko, ona zablúdi pred obľúbené kníhkupectvo, kde hľadí na knihy, ktoré si nemôže kúpiť. Vtom sa obajví zázrak v podobe priateľky, ktorá sa stanej jej spriaznenou dušou, sestrou, ktorú nikdy nemala, prijatie do úplnej rodiny, láskavosť a opatera jej pomáhajú sústrediť sa na budúcnosť. Spojí ich kniha plná fantázie. Ja som kedysi s kamarátkami mala podobnú knihu, ktorú sme milovali a žili sme ňou - Anna zo Zeleného domu. Príbeh je krátky, ale ubieha prirýchlo. Už po pár stranách sa stane ďalšia tragédia, ktorej som nedokázala uveriť ani pri dalších kapitolách. Amélia ostáva sama. Nedokáže čítať, fotografovať, len prežíva.
Jej priateľka má pre ňu posledné prekvapenie - ďalší diel ich obľúbenej série. Amélia sa vydáva na cestu za tajomným výtlačkom. A tu prichádzajú moje výhrady. Autor, ktorý trpí panickými atakmi, nerád komunikuje s priaznivcami a schováva sa práve na mieste, kam má ona namierené, má pre svoje knihy reálny traumatický základ. Neskutočnú nálož emócií, tráum a smútku. Obaja si k sebe hľadajú cestu, zachraňujú sa navzájom. No ale teraz úprimne, veríte, že vzplanie takáto silná láska, že sa zdôveríte úplne neznámemu človeku so svojou najväčšou tragédiou už po siedmich dňoch? Ich puto je neskutočné, zdieľajú spolu svoje strachy a radosť zároveň. Len ja som si stále hovorila, že to celé ide nejako moc rýchlo. Zrazu to nebolo o Amelii, ale aj o Nolanovi. A neverím v nezištnú pohostinnosť u neznámych (na akokoľvek dlho), akože fakt má všetko úplne zadarmo - bývanie, stravu? Je to asi cynické, ale keď nie je problém s peniazmi, tak sa asi dá ľahšie sústrediť na ostatné problémy.
Amélia stojí pred závažným rozhodnutím každého stredoškoláka - ako naložiť s dospelosťou a budúcim životom, kam ísť študovať a čo ju vlastne baví. Páčilo sa mi, že autorka načrtla jej budúcnosť v pár vetách, dokonca mal v ňom miesto aj ten bláznivý pes.
Ak túto knihu sfilmujú, bude to úžasné. Už vidím to prelínanie literárneho sveta a skutočnosti. Knihu odporúčam aj dcére, ja v jej veku by som ju milovala.
Kdybych to měla shrnout do jedné věty, bylo by to: Čekala jsem od toho víc. Nechala jsem se zlákat obálkou, která je opravdu krásná, ale všechno ostatní pokulhávalo. Amelie i Nolan nejsou sympatičtí, přesto na Amelii všude čekají s otevřenou náručí, o nic moc se nezaslouží, všechno jí tak nějak samo spadne do klína. Ale abych pochválila aspoň něco, líbila se mi atmosféra Michganských jezer i kouzelné knihkupectví, to bych moc ráda navštívila.
Nevím, co na tom všichni vidí... Mě to nebavilo, od první stránky se mi to strašně blbě četlo.. možná to bylo tím stylem, jak autorka psala, nebo prostě tím, že mi Amélie přišla nějaká moc podivná
Nikomu neberu jejich názor, já sem jen píšu ten svůj.
| Amelie je posedlá fiktivním knižním světem (znám) a jeho mladým autorem (neznám). Po smrti nejlepší kamarádky se vydá do vzdáleného knihkupectví, protože věří, že se tam potká s jakýmsi uzavřením, místo toho tam potká onoho autora. Všechno doprovází hodně velryb, knihomolství a smutku.
| Amelie slibovala dojemný příběh s nutností kapesníčků po ruce. Kapesníčky jsem teda potřebovala, ale čistě proto, že jsem to četla v průběhu senné rýmy. Ono to reálně asi bylo miloučké a vidím i ten potenciál, proč se to ostatním líbilo, ale pokud mě něco fakt sobecky nechytne (a je jedno, jestli to je kvalitní věc, něco, co čtou všichni, nebo guilty pleasure, která se líbila jenom mně), tak jsem hrozný cynik. Ústřední postavy si mě musí vyloženě získat, protože když ne, tak se mnou děj nehne, ať už je sebevíc srdceryvný.
Asi jste pochopili, že mě kniha bohužel nijak nedojala (málem až epilog! ten se povedl). Motiv smrti blízkých hraje prim, takže ano, je to smutné - nebo by aspoň mělo být. Na jednu stranu heavy contempo s jiným, poetickým vyprávěním (We Were Liars vibes), na druhou neskutečně jednoduché, místy až protáčeníočíhodné (tohle si nechám patentovat, děkuju pěkně). Ono Amelii všechno tak nějak spadne do klína a já vím, že si předtím prožila to, co si prožila, přesto si nemůžu pomoct, přišlo mi to prostě moc snadné (a to ani neříkám, jak moc nereálné, ale která YA kniha taková není, že).
Většinou si říkám, že postavám nevěřím věk, jakože se patnáctileté hrdinky chovají dospěle. Tady bych naopak uvěřila, kdybyste mi řekli, že jim těch 14 bylo nedávno. Prostě pohádka pro starší děti a vesměs insta-love. Nemůžu se rozhodnout, jestli byla nejlepší postavou Jenna, nebo Alex, rozhodně to však nebyla Amelie, natož Nolan, což o něčem vypovídá. Těm prvním dvěma bych naopak nejvíc na světě přála se doopravdy poznat. Udělala jsem si zvláštní lepíkovou kategorii na Jenna je já a nevěřili byste, kolik jsem jich použila. Ona mě nevědomky držela celou knihu v příčetnosti. Jo a to, že Orman přece nemusí končit 3. dílem, mě napadlo už na samém začátku. Ušetřila bych jim 3/4 celé zápletky.
Jsou to asi tři týdny, co jsem Amélii dočetla. Potřebovala jsem celý příběh v sobě nechat uzrát a zpracovat ho. Našla jsem v této knize silný, reálný příběh postavený na naprosto uvěřitelných postavách a zážitcích. Na konci knihy jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo brečet.
Kdybych byla mladší, určitě bych si tenhle příběh zamilovala. Stejně jako Amelie bych byla posedlá Kronikami Ormanu i jejich tajemným autorem, těšila bych se na každou společnou návštěvu knihkupectví a stoprocentně bych spolu s Amelií obrečela smrt její nejlepší kamarádky. Myslím, že tehdy bych byla z téhle knížky absolutně nadšená. Teď si říkám, že příběh to byl sice krásný, ale k dokonalosti mu přece jen něco chybělo.
Já bych si příběh o smrti a ztrátě zkrátka představovala mnohem temnější a depresivnější. Knížka na mě místy působila příliš naivně a jednoduše, proto bych řekla, že je určena spíše mladším čtenářům young adult, protože těm starším už nemá moc co nabídnout. Naštěstí se může pochlubit alespoň krásným poetickým jazykem, který knize dodal tolik potřebné emoce.
Měla jsem velké očekávání a to se naplnilo a dost překročilo. Miluju to. Postavy, prostředí, příběh vše to padlo dohromady. Přesně ten příběh proč čtu a vůbec jsem začala.
Dojemní příběh, ve kterém se hlavní hrdinka zkouší vypořádat se ztrátou blízké osoby, společně s tím musí vyřešit, jak najít samu sebe, zjistit, co v životě skutečně chce a co jsou pouze očekávání, které od ní má její okolí a zda je moudré, těmto očekáváním podlehnout a vzdát se svých snů. Příběh o přátelství a lásce, překonávání strachu, a to vše pevně propojené právě s Kronikami Ormanu. Dojemný i vtipný příběh o dospívání, který doprovází nejenom poetický jazyk a životní moudra, ale i hyperaktivní pes, se závislostí na kávě.
Námětem celkem originální kniha, která nám vypráví o trošku jiné, neznámé, lásce. Líbilo se mi, že po dlouhé době je to kniha, která se pomalu zaměřuje na vznikající vztah a zároveň je opřená tajemstvím smrti.
Tahle kniha mě moc nenadchla, námět byl super, ale úplně mi nesedl styl psaní. Bylo tam na mě moc popisu a hodně filozofování.
Kniha s krásnou obálkou obsahuje příběh o vyrovnání se se ztrátou blízké osoby, pocitech viny, odpuštění i lásky nejen ke knihám. Čtení Young adult, které bavilo i mě, dávno dospělou.