Všechny touhy vedou do Říma
Luca Di Fulvio
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/452052/bmid_vsechny-touhy-vedou-do-rima-nJQ-452052.png
4
190
190
Trojice lidí riskuje všechno, aby si každý z nich splnil svůj velký sen. Sirotek Pietro chce změnit svět s kamerou v ruce. Marta, dívka od cirkusu, se snaží poznat tajemství, jež hýbou světem, hraběnka Silvia zase touží získat pro jiné svobodu. Tři lidé, které okolnosti zavedou ve stejnou chvíli do města, kde probíhají boje o vznik nového národního státu. Zdá se, že v tomto zářivém a Věčném městě je jim předurčen dramatický život. Ocitají se uprostřed událostí, které otřesou celou zemí, a hrozí, že přijdou o všechno, co pro ně mělo velkou cenu. Poznávají sílu velké lásky, ale především touží po světě, který by byl pro všechny bezpečný.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2021 , Ikar (ČR)Originální název:
La ballata della Città Eterna, 2020
více info...
Přidat komentář
Příběh začal moc hezky. Od druhé poloviny mi to přišlo slabší, dočetla jsem, ale tuto knihu opravdu považuju zatím za nejslabší od tohoto autora.
Číst by se to snad i dalo, ale stylem je to pro hodně mladé čtenáře - ostatně dva hlavní hrdinové jsou zhruba patnáctiletí. Autor chtěl poučit o vzniku jednotné Itálie, ale šel na to nějak moc zeširoka, melodramaticky a romanticky (o to méně historicky). A svým hrdinům vkládal do myslí a úst značně neodpovídající výrazivo jako "ideály" (nad nimi dumá sirota, která neumí číst a pohybuje se jen u cirkusu), nebo "nebuď patetický" (hraběnka, samozřejmě taky sirota, toto směřuje k čerstvě adoptovanému nevzdělanému sirotkovi). Vylíčení postav proto také značné pokulhává, zejména hraběnka.
Mě bohužel kniha a příběh neoslovili. První část ještě jakžtakž a pak už to bylo takové roztáhle
Z MÉHO POHLEDU!!!
Nazvala bych zpracování příběhu jako parodii na tehdejší dobu. Něco jako
Limonádový Joe.
Knihu jsem dočetla, abych mohla objektivně napsat tento VLASTNÍ názor.
Znovu už si ji určitě nepřečtu.
Anebo, jak cirkusáci dělali revoluci.V komentářích mnozí psali,že tento román Di Fulvia patří k slabším z celé jeho tvorby.Svým hodnocením se taky přikláním tím že dávám 4 hvězdičky.Možná tam chybělo více akčních momentů a tak kniha odradila čtenáře.Psychopat Leon a Albánec se postarali aby příběh nepostrádal napětí,ale hlavním hrdinům jakoby se nedostávalo kuráže.Sice konec dobrý všechno dobré,ale něco mě nepřesvědčilo o tom dobrém konci.
Podle názvu všechny touhy vedou do Říma. Každý ale touží po něčem jiném, někdo po lásce, někdo po penězích, někdo po svobodné Itálii, někdo po moci.. a někdo chce jenom přežít. Všechny tyhle touhy na Vás dýchnou z Fulviova románu, který je opět protkán pasážemi, jež jsou tak barvitě popsany, že máte pocit, jako byste se spolu s hrdiny románu seděli v manéži velkého stanu a koukali na právě probíhající představení nebo se ocitnete na bojišti mezi vojáky a nejradši byste si lehli k zemi, aby vás nezranila letící kulka. Je to krásný román. Mrzí mě, že Luca di Fulvio zemřel a neobohatí svět o další romány plné emocí a lásky. Čest jeho památce.
(SPOILER) Opět jsem dík své nejlepší přítelkyni objevila skvělého autora protentokrát historických románů. Všechny touhy vedou do Říma rozhodně nebyla poslední kniha jež od Luca Di Fulvia čtu. Postavy nejsou černobílé a každá mi jistým způsobem přirostla k srdci, nechtělo se mi s nimi loučit. Nejvíc sympatičtí mi byli Marta a Melo. Jejich osudy jsem hltala, knihu jsem brala do rukou v každé volné chvíli. Dozvěděla jsem se i pár informací o papežském státu. Jen mě mrzelo negativní vykreslení církevních hodnostářů. Zřejmě církev v té době spíš volila moc než blízkost k Bohu. Její prohřešky se jí bohužel vyčítají dodnes. Ohromně se mi líbilo i zakončení. Bylo sice neuvěřitelně pozitivní a optimistické ale, v dnešní době je alespoň v literatuře třeba šťastných konců. Ve skutečném světě je jich žalostně málo.
U této knihy jsem se bohužel tak trochu trápila. Asi tak od strany 300 jsem se musela nutit do čtení. Dokonce jsem knihu přibližně na tři týdny odložila a už jsem si říkala, že ji snad ani nedočtu. Ale hecla jsem se a nakonec ji rychle přelétla. Závěr jako cukrkandl.
Ze všech knih, které jsem od tohoto autora četla, mi tato přišla nejslabší.
Děj románu se odehráváv Římě v roce 1870, kdy byl Řím samostatný stát a nejvyšší vládce byl papež. Zbytek Itálie byl samostatným státem a většina obyvatel Říma si přála připojení k Itálii. Obyvatelé jsou buď klér nebo vysoká zbohatlá šlechta, na druhé straně ubožáci brodící se více než zašpiněnými ulicemi plnými krys a bandy zlodějů a vrahů. V tomto prostředí se ocitají hrdinové našeho příběhu, mladý chlapec Pietro se svou matkou a dívka Marta, nalezenkyně, vychovávaná u cirkusu Callari. Osudy jejich a dalších jejich přátel i nepřátel se splétají a činí příběh živý a čtivý.
Pro mě je to autorova nejslabší kniha. Po slibném začátku přišla zdlouhavá střední pasáž a zakončil to přeslazený závěr.
Jak už zde píše uživatelka Trustty, je tato kniha o fous slabší než předešlé, ale pořád hodně dobrá.
Autor tentokrát přes svou obvyklou šablonu přibližuje čtenáři události v Itálii (hlavně v Římě) v roce 1870.
Pestrobarevné hlavní postavy, které si nejde neoblíbit, se zapojují do boje o sjednocení Itálie a dostávají se do mnoha nebezpečných situací. Zažívají lásku, zklamání, špatné i dobré chvíle a musejí se zkrátka protloukat životem s tím, co mají. Dobře jsem si početla a další knihu si nenechám ujít.
Knížka byla trošku slabší od předchozích knih autora,ale i tak zustává autorem,od kterého určitě přečtu i další knížku.
"Bůh nesesílá mráz podle toho, jak jsou lidé oblečení." (s. 72)
Přesně tak, jak to Luca do Fulvio umí, je vystavěn i tento román na nesmírném množství protikladů - láska a nenávist, přátelství a nevraživost, něha a krutost, zaujetí a lhostejnost... Mohla bych pokračovat.
Jeho knihy, stejně jako tato, jsou plné krutých scén, které ale jako mávnutím kouzelného proutku dokáží přejít v romantické chvilky naplněné něhou a sladkými slůvky a činy.
Jeho hrdinové a hrdinky jsou popsáni uvěřitelně, život se k nim vždy v pravou chvíli otočil zády, aby v sobě mohli najít vnitřní sílu a stát se někým jiným, někým, kým se už dávno narodili.
Vlastně mě to vede k zamyšlení, že tohle je předobraz pro nás všechny... Teprve v tom nejhorším marastu zjistíme, kdo doopravdy jsme.
"Nikdy nikomu nedovol, aby v tobě vyvolal pochybnosti o tom, jakou máš cenu..." (s. 184)
Knihu jsem dlouho nechávala nepovšimnutou v knihovně a jsem šťastná, že její čas nadešel. Užila jsem si čtení, i když ty kruté a negativní scény mi zastavovaly dech a přiváděly husí kůži po celém těle. S čistým srdcem můžu ale knihu doporučit.
Miluji tyto knihy..Cetla jsem i lepsi, ale stejne na tohoto autora nedam dopustit.
Prvních 100 stran se četlo perfektně, ale potom mě to přestalo bavit a říkala jsem si, že to budu dočítat jenom proto, že je to Fulvio.
Zklamání, víc nevím, co napsat.
Nevím, co to zavinilo, ale oproti ostatním čtyřem bestsellerům je tohle podle mě velký propad. Hrozně mě to zklamalo. Kdyby tahle kniha vyšla jako první, dokázala bych pochopit, že Luca Di Fulvio sbírá zkušenosti a na něčem staví, ale po takových skvělých knihách se tohle zdá šíleně prvoplánové a neskutečně naivní až triviální. S určitou dávkou naivity a šťastných konců jsem samozřejmě počítala u každé jeho knihy, ale tohle na mě bylo už moc. Možná to je i tím, že jsem postupně odhalila autorův záměr a už mě přestává bavit, jak strašně ploché a předvídatelné jsou jeho postavy. Autor už je podle mě vytváří jako přes kopírák a ve Všech touhách už mi fakt všechny vadily.
Upřímně řečeno, ani jsem tu knihu nedočetla. Plánuju to, ale chci dát teď prostor lepším knihám. Radši si teď dám svůj oblíbenej young adult předvídatelnej fantasy brak než tohle. Ač se to nezdá, má to mnohem víc kvalit. I když musím říct, že mě opravdu baví historické romány a Fulvio je věrný historické lince v pozadí a člověk se něco dozví.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Dítě, které v noci našlo slunce |
| 2015 | Chlapec, který rozdával sny |
| 2014 | Dívka, která se dotkla nebe |
| 2019 | Sen, který se naplnil |
| 2021 | Všechny touhy vedou do Říma |
Luca mě nikdy neomrzí a nikdy mě žádná jeho kniha nezklamala!
Za mě opět vydařený příběh, který člověka ihned vtáhl do děje.
Těším se na jeho poslední knihu a velmi mě mrzí, že jich už přibývat nebude.
Všechny jeho knihy zdobí mojí knihovnu a velmi ráda se k nim opět v budoucnu vrátím.