Všecky krásy světa
Jaroslav Seifert
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/192476/bmid_vsecky-krasy-sveta-Maa-192476.jpg
5
181
181
Autorův láskyplný pohled přibližuje dnešnímu čtenáři neopakovatelnou atmosféru Prahy jako města umělců, oživuje osobní portréty jeho přátel a známých, vesměs významných osobností české kultury 20. století. Seifertovy vzpomínky jsou plné moudrých a vyrovnaných úvah o životě a smrti, umění a literatuře i o ceně přátelství a lásky v životě člověka. Vydání 3., první přepracované.... celý text
Přidat komentář
Souhlasím s Bastienem i nightlybirdem. Tohle je knížka, která se musí číst zvolna a vlastně stále - užívat po doušcích, jako dobré víno... zraje spolu se čtenářem... Jinak je to báječný doplněk nejenom k poezii Seifertově, ale především k dějinám české literatury. Takhle nějak by se měly učit dějiny literatury na školách!
Je charakteristické (a zajímavé), že 1. vydání Seifertových vzpomínek vyšlo v roce 1981 v Torontu a ve Francii (ač oficiálně byly napsány v roce 1982) a "domácího vydání" se dočkaly až v r. 1985.
V souvislosti s knihou jsem narazil na ukázku, která potěší (jak doufám) i gurmety a milovníky výtvarného umění :
A malé podotknutí ke komentářům níže:
Bránolog - Milé a laskavé - to bude tím, že autor byl básník, nikoliv redaktor Blesku.
Jitule Š. - tenhle nick je tak trochu profláklý z diskuzí o knize paní Černucké - přesto mi to nedá, přemýšlím jak asi nazvat někoho, kdo srovnává knihu vzpomínek s knihami básní, abych nebyl za grobiána a hulváta ?
Je to takové milé, laskavé, ale bohužel čím dál víc stejné, jak se to blíží ke konci, tak už na tu hustou laskavost by byla trochu potřeba lopata...
Tuhle knihu jsem četl víckrát už jako náctiletý a silně se mi uhnízdila v čtenářském srdíčku. Měl jsem ji vždy jen půjčenou z knihovny a až teď se mi díky bazaru na Databáziknih podařilo ji získat do svého osobního vlastnictví.
Jsem rád, že mám tento klenot a jedinečné svědectví o životě jednoho z našich největších básníků konečně fyzicky ve své knihovničce a můžu se k této knížce vracet kdykoliv chci...
Tuto knihu zbožňuju. Tváří se jako Popelka, přesto je v ní ukryto tolik krás, bolesti i radosti najednou. Autor, ačkoliv básník, zde popisuje události ze svého života krásným poetickým jazykem. Klobouk dolů, pane Seiferte.
Mnohem lepší je Píseň o Viktorce i profláklá Maminka. Nejlepší je ale Býti básníkem - osobní, tajuúplná, dojemná sbírka. Nejvíc autentická. Aůe radši mám Nezvala - ten dokáže napsat všechno a bez ohledu na režim se mu to rýmuje a připomíná to umění:-)))
Štítky knihy
Praha životopisy, biografie paměti, memoáry vzpomínky úvahy a zamyšlení exilová literatura poetismus Devětsil
Autorovy další knížky
| 1925 |  Na vlnách TSF |
| 1971 |  Maminka |
| 1999 | Všecky krásy světa |
| 1950 | Píseň o Viktorce |
| 1984 | Býti básníkem |
Krásná kniha s množství vzpomínek na staré dobré i zlé časy. Jednak ty obecné na pěkné krámky, na život a literaturu. A dále ty, ze kterých se více dozvíme o Sefertových přátelích, literátech a množství známých osobností. Skutečně oboustranně zajímavé a lze vřele doporučit. Krásně se čte a pohlazení pro duši a srdce, v textu je krásně provázaná Seifertova lyričnost a procítění textu.